úterý 30. dubna 2019

Petr Stančík: Nulorožec

Kdysi dávno, už to bude skoro dvacet let, nafotila Jana Noseková velmi originální kalendář s akty českých spisovatelů. Od někoho jsem ho tenkrát dostala, a pak s ním celý rok přiváděla do rozpaků návštěvníky mé kanceláře na magistrátu. A právě v tomto kalendáři jsem poprvé narazila na spisovatele Odilla Stradického ze Strdic, což byl tehdejší pseudonym básníka a spisovatele Petra Stančíka.


Druhé setkání s autorem už bylo literární, a to nad knihou, pod kterou je Petr Stančík podepsán svým občanským jménem.  V roce 2008 vyšla kniha Pérák, která mě naprosto dostala. Urban legend o válečném superhrdinovi plná historických reminiscencí, fantaskních historek a humoru, navíc graficky pěkně vyvedená. Něco takového jsem do té doby nepotkala. A tak jsem začala Petra Stančíka sledovat a snad s výjimkou jeho úletu pro Škodovku (100 miliard neuronů) jsem si nenechala ujít žádnou jeho knihu. Nadšená jsem byla z Mlýnu na mumie, Andělího vejce i z dětské knihy H2O a tajná vodní mise. 

V loňském roce vydalo Druhé město Stančíkovi další knihu, a to Nulorožce, který se dopracoval do užšího výběru Magnesie Litery. Hlavní cenu si sice nakonec odnesla Pavla Horáková a její Teorie podivnosti, já bych ale letos rozhodně hlasovala pro Nulorožce!



Pravda je, že oficiální zdůvodnění nominace by mě asi trochu zmátlo:
Petr Stančík, autor kriticky i čtenářsky oceňovaného románu Mlýn na mumie, novým románem opět dokazuje, že využití prostředků žánrové či „pokleslé“ literatury nemusí nutně omezovat literární kvality díla. Nulorožec je imaginativně opulentní groteskou na pomezí detektivního románu, mystického poselství a science-fantasy. Oslnivý a hravý ohňostroj nápadů se skládá do konzistentních kulis, v nichž nesledujeme jen detektivní pátrání excentrického vyšetřovatele a gastrofila. Fantaskní nadsázka pokrývá přemýšlivý podklad, tematizující otázky víry i spisovatelův velmi osobní pohled na současnost. Akčně laděný děj demaskuje tvář moderní společnosti, kterou deformuje konzum, etická atrofie i zbytnělá mediální sféra. Autor důmyslným stylem vyrábí surrealistické obrazy, jejichž absurdita nepostrádá humor a logické vazby. Román působí jako analytická laboratoř postinformační společnosti a vede čtenáře ke katarzi, s níž se nesetkáváme často.


Ve skutečnosti mi to přišlo jednodušší. Na začátku je požár v nosorožíně, ve kterých se chovají nosorožci (resp. nosorožice) na rohovinu. Komisař Libor Lavabo zahajuje vyšetřování, seznamuje se například s enviromentálním aktivistou Patrikem Metylounem ("Strašná tragédie! Chudáci nosorožci. Vlastně nosorožice, abych byl genderově korektní. Když jsem to neštěstí viděl v televizi, hned jsem se uvolnil. Byl jsem totiž připoután řetězem k vápencové skále, která je domovem ohrožených druhů rostlin, jako je hnědenec zvrhlý, židoviník německý či hadí mord maloúborný, aby ji kapitalisté nemohli odstřelit a semlít do pytlů na cement." ), s majitelem firmy Rhinnocent Alvou Vrutcem: ("Dáte si něco k pití, inspektore?" "Jsem ve službě, takže děkuji, ano. Totéž, co vy." ), docentem Velenem Jehlanem, který trpí demencí, a tak si nepamatuje, že ho někdo zapálil (naštěstí v té chvíli sousedka v bytě nad ním páchala sebevraždu, pustila si žilou, voda přetékající z vany promáčela podlahu a vana se propadla o patro níž a docenta uhasila), své pátrání si zpestřuje orgiemi sexuálními i kulinářskými. Ženy se do jeho novogotické trafostanice přestavěné architektem Mockerem jen hrnou (i když někdy dělají problémy: "Nečum a muč!"), chuťové buňky pak Lavabo uspokojuje v podnicích, jako je Mount Feverest, což je jediná restaurace na světě, kde se pokrmy připravují živočišným teplem ("plátky masa a zeleniny se pomalu konfitují na nahých bříškách a mezi ňadry krásných dívek, neustále napájených doušky horkého čaje s kapkou koňaku, aby více hřály"). V průběhu vyšetřování je z akce odvolán, ale nedá mu to a za vydatné pomoci deníku Johanna Wolfganga Goetha se stále více přibližuje k rozuzlení případu. Co mají společného zednáři, afričtí běloši, obrazy malíře Jana Preislera, rozdojený kozel a boj mezi Neptunisty a Plutonisty o nadvládu nad světem? A víte vůbec, že hrobnictví je učební obor s maturitou (maturitní předměty kop, žeh, vsyp, rozptyl a matematika)?

Petr Stančík na akci Malostranské dvorky, 2017


Jazykově vynikající a nesmírně hravé, vtipné a nápaditě, prostě radost číst. Stančík je opravdu virtuóz. A navíc s neskutečným rozhledem, když si kterékoliv tvrzení z knihy zkusíte ověřit, zjistíte, že je v něm kus pravdy - třeba všechny ty rostliny, o kterých se výše zmiňuje Metyloun, existují. Oproti Mlýnu na mumie je Nulorožec zasazen do současnosti, což mě bavilo.  Roztomilé konspirační teorie, sociální experimenty s prostým lidem a naproti tomu skepse nad stavem naší civilizace a touha po nalezení smyslu bytí, to vše prošpikované absurdním humorem, kapkou cynismu a vynálezy jako plivník nebo gloglobus. Je to literatura asi braková, rozhodně ne pro každého, ale opravdu zábavná.  Konečně kniha, u které jsem se zasmála. Od Nulorožce jsem se nemohla odtrhnout a určitě se podívám i po jeho audioverzi (s Pavlem Rímským a Arnoštem Goldflamem), to by mohlo být to správné poslouchání do auta, když je potřeba pozvednout náladu. 

Petr Stančík na akci Malostranské dvorky, 2017


Hodnocení: 100%


Petr Stančík: Nulorožec




  • Nakladatel: Druhé město
  • EAN: 9788072274116
  • ISBN: 978-80-7227-411-6
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 220 stran
  • Rozměry: 13,5 × 19,5 cm
  • Rok vydání: 2018 (1. vydání)






2 komentáře:

  1. Hm, dlouho jsem váhal, ale Ty mě umíš přesvědčit :).
    (Kromě toho Andělí vejce se mi líbilo moc, takže jsem asi váhal zbytečně.)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) ja mam pro nej prostě slabost. Tohle se mi líbilo vic nez Andělí vejce.

      Vymazat