Kultura v březnu 2019

Březen byl kulturní měsíc, musím se pochválit:-)
Přečetla jsem spoustu knih, shlédla  nějaké ty filmy, třikrát vyrazila do divadla a čas se našel i na nějaké ty výstavy. Někdy se zadaří:-)

Knihy

Tak tedy nejprve shrnutí knih - na jejich počtu se podepsalo hlavně to, že jsem si vybírala shodou okolností spíše knihy kratší. Na duben si plánuji několik knih, pod kterými se prohýbají poličky, takže mi průměr určitě spadne....

Začala jsem humornou knihou - do své nové čtečky jsem si pořídila jednu z nejslavnějších knih Patrika Hartla: Malý pražský erotikon.

Moc jsem si od ní neslibovala, ale doporučila mi ji kamarádka, která ji v audioverzi poslouchala  na rozptýlení trudomyslnosti v nemocnici. Kniha o tom, jak jsou ti Pražáci sexuálně promiskuitní:-) Zaujalo mě roztažení děje do dlouhého časového úseku života dvou generací, sem tam jsem se i zasmála a nakonec jsem ji ještě zařadila do knižní výzvy do kategorie "Kniha, která má lichý počet stran":-) Takže veskrze spokojenost:-)


Další knížka byla z kategorie detektivka a krimi - Jussi Adler-Olson: Selfies

Sedmý případ oddělení Q. Tentokrát se  řeší  zejména minulost členky týmu Rose, která se psychicky rozpadá před očima. Nejenže je potřeba objasnit její smutné dětství a vztah k despotickému otci, ale i vztah k aktuálnímu případu, ve kterém hrají roli tři nafintěné klientky úřadu práce a jedna sociální pracovnice, které došla trpělivost. Jak do toho zapadá nacistická minulost otce jedné z mladých žen, to už dokáží vyřešit jen Carl, Asad a Gordon. Kniha stejně jako předchozí díly série vtipná zejména díky interakcím komisaře Carla Morcka a jeho arabského asistenta Asada. Čte se  velmi dobře, byť jednotlivé linky jsou tentokrát dost zamotané. Řekla bych, že tohle nebyla nejlepší kniha série, ale znáte to - prostě setkání se starými známými....

Na tuhle knihu jsem byla zvědavá hodně: Margaret Atwoodová: Příběh služebnice

Ocenění Arthur C. Clarke Award za nejlepší román a  užší nominace na cenu Booker Prize, dystopie z blízké budoucnosti o totalitární společnosti, jež ve jménu režimu nastolila velmi zvrácená pravidla. Psáno pohledem mladé ženy, která ztratila svůj předchozí svobodný život a stala se otrokyní - služebnicí s jediným úkolem - dát svému pánovi dítě. Dost děsivé čtení o cestě do pekel, která začíná velmi nenápadně. 

Oficiální anotace ke slavnějšímu televiznímu seriálu: V blízké budoucnosti se míra porodnosti zhroutí v důsledku sexuálně přenosných nemocí a znečištění životního prostředí. V prostředí chaosu vznikne totalitní teokratická vláda, která se nazývá „Gilead“ a působí na území bývalých Spojených států, které byly zničeny během občanské války. Společnost, řízená veliteli hladovějícími po moci, sestává z nového militarizovaného a fanatizovaného režimu. Vytvoří se nové společenské uspořádání, v němž jsou ženy podřízeny mužům a ze zákona nemají právo pracovat, vlastnit majetek, manipulovat s penězi nebo číst. Celosvětová neplodnost vyústila v Gileadu v zatčení několika zbývajících plodných žen, které nazvali „služebnice“, podle extremistické interpretace Starého zákona. Tyto ženy jsou přiděleny do domácností vládnoucí elity, kde musí podstoupit rituální znásilnění od svých pánů, aby mohly otěhotnět a později porodit dítě pro muže a jejich ženy.

Seriál jsem neviděla, ale kniha mě opravdu dostala. Vyšlo v roce 1985! Ufff, ufff, ufff. 

Jean-Michel Guenassia: O osudovém vlivu Davida Bowieho na holky - vice tady.

Jonas Jonasson - Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět

Je mi jasné, že železo se musí kout, dokud je žhavé, takže i Jonas Jonasson musel s pokračováním Stoletého staříka vyjít na světlo co nejdříve. Prý se mu do toho nechtělo, ale nakonec se svého úkolu vcelku zhostil bez ztráty kytičky. Stařík je o rok starší a poté co se mu povede odletět balonem z báječného úkrytu na Bali ho čeká spousta dalších dobrodružství s nejvyššími politiky současného světa. Vladimír, který má všechno pod palcem,  Kim, který touží po uznání a atomové bombě, Donald, který vymýšlí pitomosti, Angela, která nás snad všechny spasí... Spousta agentů, plutonia (nebo obohaceného uranu - už nevím), kořalky a cestování po světě. První díl by samozřejmě lepší, z celého jednoho století se dá vytáhnout mnohem víc perliček, než z jednoho roku (2017), ale nakonec ani tahle knížka nebyla vůbec špatná a docela jsem se u ní bavila. 

Na další knížky už jsem psala i recenze:

Dan Ariely, Jeff Kreisler: Peníze a zdravý selský rozum

Trochu protikladu po Staříkovi - jedna populárně naučná kniha o financích, recenze psaná pro Luxor do jejich nového časopisu Page. Četlo se to poměrně dobře, snad mi v hlavě něco zůstalo. Víc tady.


Zuzana Součková: Když se dáma rozběhne - motivační kniha po běhání - vice tady.

Tereza Semotamová: Ve skříni - Tereze jsem držela palce při letošní Magnesii Liteře, ale nedopadlo to. Recenze tady.

Stanislav Češka: Případ tajemného lukostřelce - tuhle knihu jsem dostala na recenzi od nakladatelství MOBA, byl to trochu návrat do historie, do období Velké Moravy. Více tady.

Ivona Březinová: www.bez-bot.cz - dětská knížka o tom, že i děti prožívají těžké chvíle, v tomto konkrétním případě jde o kluka, který kvůli úrazu na lyžích přijde o obě nohy a zhroutí se mu svět. Drsné, ale opravdu dobře napsané. Více tady. 

Poslední knihou, která mě provázela celou druhou půlkou března, byla audiokniha Jean-Paul Belmondo: Mých tisíc životů. Belmondův vlastní životopis načetl Jiří Krampol, který slavného Francouze dlouhá léta daboval, takže se to báječně poslouchalo. A já si tak s potěšením zavzpomínala na všechny ty ztřeštěné filmy, které mě provázely dětstvím: Muž z Ria, Zvíře, Veselé velikonoce, Policajt  nebo rošťák, Muž z Honkongu, Bezva finta. Anebo  U konce s dechem a Bláznivý Petříček. Belmondo svůj život žil přesně tak, jako jeho filmoví hrdinové, jeho hlavním krédem bylo bavit sebe a jiné. Natočil desítky filmů, nenechával se zastupovat kaskadéry, jeho život, to byla jízda. Překvapilo mě, že je to vlastně pán hodně v letech, s divadlem začal v době, když se narodili moji rodiče... Jediné mínus - hodně jmen hereckých kolegů, které mi nic neříkaly. Pak jsem si ale zagooglila a zjistila, že většinu z nich z těch legendárních francouzských filmů vlastně znám. Jako kniha by mě to asi tolik nezaujalo, ale jako něco lehkého do auta - rozhodně doporučuju!

"Říkat, že prožívám ještě jednou rozkoš svých životů jen vzpomínáním, je asi silné slovo, ale nemluvit o štěstí by bylo zbytečně skromné.."

Filmy

 
V rámci chorob během jarních prázdnin jsem shlédla několik filmů mého dětství, které zrovna v té době dávaly v televizi.

Pamatujete na film Veronika, prostě Nika? S dětskou hvězdou, která mi vždycky lezla na nervy, Michaelou Kudláčkovou? Tak z toho pochází hláška: "hňoucej, Venoušku, hňoucej" a Karel Augusta se tu představil jako dost přesvědčivý pedofil. No, jen jako nostalgie, jinak to za moc nestálo...

Další ulítlý film z mého mládí: Drahé tety a já. Zpívající Jiří Hrzán, jakou snoubenec mladinké Ivy Janžurové a zároveň podezřelý z loupeže na poště. Dvě zmatené tetičky, jednu z nich si zahrála prvorepubliková hvězda Nataša Gollová, které se pouští do vyšetřování. Dva stejní pejskové, popletené papírky s čísly aut, Ota Sklenčka jako kriminalista... Jestli to neznáte, tak si to pusťte:-)

Náladu mi spravila Teorie všeho.

"Teorie všeho vypráví výjimečný a neuvěřitelný životní příběh Stephena Hawkinga, který na svém velmi nemocném těle nosí jednu z nejchytřejších hlav, jakou kdy lidstvo poznalo. Byť by vám hravě vysvětlil nesrozumitelné zákonitosti fungování vesmíru, sám možná nechápe, jak je možné, že jeho vlastní život zachránila tak neobyčejná věc, jakou je láska. Příběh začíná v roce 1963, kdy má jednadvacetiletý Stephen Hawking, student kosmologie na Cambridge, našlápnuto ke skvělé budoucnosti. Spolužáci i profesoři ho naprosto zbožňují, stejně jako krásná Jane, která na téže škole studuje umění. On na oplátku zbožňuje ji. Když však v osobním i profesním životě stane na pomyslném vrcholu, zažije nemilosrdný pád. Doslova. Lékařské vyšetření po jednom z mnoha jeho „nešikovných" škobrtnutí vyřkne drsnou diagnózu – neléčitelné postupné ochrnutí nervového systému, které do dvou let ukončí smrt. Jenže Jane a Stephen se osudu vzepřou. Vezmou se a snaží se žít normální život. On si nemoc nepřipouští a dodělává si doktorát. Ona ho všemožně podporuje, často až za hranici sebeobětování. Čím víc se blíží předpokládaný konec, tím hektičtěji se oba snaží společně žít."

Zajímavé, dojemné, inspirativní. Ze sledování v komerční televizi jsem ale málem vyrostla, díky komerčním reklamním pauzám se z původní stopáže 123 minut stalo utrpení dlouhé přes tři hodiny... Poučení - chodit do kina, nebo koukat v České televizi...

Pak jsem shlédla ještě dvě aktuální novinky - první byl hit karlovarského festivalu a letošního Českého lva film od režiséra Olmo Omerzu Všechno bude. Ten povyk kolem jsem nějak nepochopila. Není to špatný film, to ne, ale že pokud to má být to nejlepší, co v Česku loni vzniklo, tak je to s naší kinematografií dost nahnuté. Film, který do týdne zapomenete...

Co ale nezapomenu určitě, to je hit podzimu, zimy i jara: Bohemian Rhapsody. Všichni jste to už viděli, tak není potřeba to moc pitvat. Na čsfd 25. nejlepší film a 117. nejoblíbenější film. Moc pěkné, příště na to půjdu do IMAXu... Navíc vzpomínka - pamatuju si den, kdy Freddie Mercury zemřel - 24. listopadu 1991 - moje spolubydlící z koleje Helena z toho byla úplně vyřízená... 

Krom toho jsem samozřejmě shlédla Rapla 2 a Zkázu Dejvického divadla.

Do divadla se mi povedlo jít v březnu třikrát: na Divadlo Drak a jeho skvělou hru Bílý tesák, na Novou scénu na vynikající operu Sternenhoch a na Lordy ve Švandově divadle. Těšila jsem se, Martin Hofmann díky MOSTu! aktuálně "jede", tahle hra má vysoké hodnocení na i-divadle, konverzačka, humor... No, spíš na to nechoďte. Nevím jestli jsem na stará kolena prudérní, ale tohle bylo prakticky jenom o sexu, hrálo se to ve slovenštině (proč?) a je to evidentně kus, na který se chodí opakovaně - tak si alespoň vysvětluji frenetický smích některých divaček kolem. S kamarádkami jsme se shodly, že to nebyla dobrá volba... 

Od srdce jsem se ale naopak zasmála na přednášce prince Ládíka, alias Ladislava Zibury Prázdniny v Evropě. Ten chlapec je opravdu vtipný, dokáže utáhnout dvouhodinový stand-up s fotkami a má to hlavu i patu. Jestli někde poblíž vás vystupuje, určitě si na něj sežeňte lístky:-)

Tak takové to tedy bylo.... v březnu 2019-