pondělí 3. března 2025

Jaroslava Pokorná: Maminka není doma

Herečku Jaroslavu Pokornou jsem poprvé zaregistrovala asi tak před čtvrtstoletím (a možná to bylo i dřív) v Divadle v Dlouhé. Hrála divačku, která příšla pozdě do divadla a prodírala se po začátku představení přes diváky na své sedadlo uprostřed řady přede mnou. Jan Vondráček na ní z jeviště křičel: "Sto korun, sto korun stojí nejlevnější hodinky od Vietnamců!" Neuvěřitelné, jaké kraviny si pamatuju... A to ani netuším, co to bylo za hru... Pak jsem ji začala  pravidelně vídat v menších rolích na divadle i ve filmu (Nuda v Brně, Hořící keř, Šarlatán,  naposledy třeba Výjimečný stav). 



Jaroslava Pokorná absolvovala herectví na pražské DAMU (1968). Již za studií hostovala v Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého a Vinohradském divadle. V Realistickém divadle pak působila bezmála čtvrtstoletí (1968–1991). Po zániku této scény a její transformaci v Divadlo Labyrint zde setrvala i nadále (1991–1998). Po roce 1998 pohostinsky vystupovala v různých divadlech v Praze (Divadlo v Řeznické, Dejvické divadlo), jako nápověda působila v Divadle v Dlouhé, pracovala též pro charitativní Společnost Duha, jako herečka byla žádaná i mimo Prahu (Kladno, Příbram, brněnské divadlo Husa na provázku). Byla lektorkou taneční výchovy v ZUŠ v Praze-Modřanech, pod vedením Ivana Vyskočila absolvovala postgraduální studium na DAMU a na divadelní fakultě působí jako odborná asistentka herecké výchovy.

A právě u Ivana Vyskočila se Jaroslava Pokorná dostala k autorskému čtení, které dalo vznik i knize Maminka není doma - aneb jak píše Mistr v předmluvě knihy:

Nejeden i nejedna z těch, kdo se na autorské čtení dají, kdo se o ně pokoušejí, kdo se mu učí, nejednou sotva může pochopit, že to, co čte, co sděluje, vyvolává u těch druhých takový zájem a oblas, takové sdílení, ba takový přesah. Tím začíná uvědomování a vyjasňování vlastního i společného tématu. A snad každý postupně objevuje svoji řeč, svoji mohoucnost, svůj výraz a příběh. A zakusí, ne-li zakouší, tak nebo onak takzvanou katarzi, ono pozvednutí duše z prachu. Snad každý. Ovšem někoho je třeba na to upozorňovat.

V podstatě je to o tom, že řeč je dar, který člověk dostal, aby dosvědčil, kým je. A je to ovšem taky o tom, že řeč je ten nejnevinnější i nejnebezpečnější ze všech darů, které člověk dostal.

Takže teď konečně i něco k Jaroslavě, Jarce, Jarušce, Járince, Járině Pokorné, herečce profesí, a k výboru z jejích textů, vzešlých z autorského čtení. Je to tak, že zpočátku nic psát nechtěla, a prohlašovala, že nenapíše, protože nemá o čem psát a psát neumí. Pak se přece jen pokusila. Asi z pocitu povinnosti, odpovědnosti a nejspíš i zvědavosti. A jak to zkoušela dál, tak se druzí na jejíčtení stále víc napojovali a těšili.

Tyble vytištěné texty jsou ovšem bohužel bez jejího čtení  a projevu vůbec. Je čeho litovat. Ale ten proces zrodu, to orální gesto a dění řeči jsou v nich přítomné. Živé, leč skryté. A pro setkání s nimi v úplnosti a tak nejspíš i pro jejich vychutnání a pro užitek, inspiraci z toho plynoucí stojí za to si ty texty, aspoň některé, číst nahlas. Zkoušet to čtení nahlas, příležitostně, pozvolna, dle nálady a chutě, zprvu nejspíš někde o samotě pro sebe. Ale dostatečně nahlas, tak nahlas, aby se tomu čtení dalo naslouchat, aby se dalo sledovat jako projev někoho druhého, aby skrze to došlo k tomu zdvojení, k dialogickému jednání a bře, která navozuje úplnější, celostnější zážitek a pochopení. Snad ten pokus, ne-li pokoušení, za to stojí, jsou-li po ruce a k užití takové texty. Snad se to riziko vyplatí.



Na knížku jsem narazila náhodou - před vánoci se v nakladatelství Brkola konala velká slevová akce, při které jsem do košíku přihodila i tuto knihu povídek.

Oficiální anotace: 
Knížka, ve které se prolínají dětské vzpomínky na padesátá léta s groteskními zážitky normalizačního bezčasí i listopadové a polistopadové éry. Ze zábavného rozpomínání, které svou mluvností a výmluvností nezapře, že autorka je herečka, vyplouvá na povrch hlubší příběh o hledání maminky. Té skutečné, tragicky ztracené v dětství, i té, jíž se stala vypravěčka.  

Bylo to zajímavé. Mimořádně krátké povídky - jedna, dvě, max. tři stránky - pokrývají nejrůznější situace a životní údobí. Mládí prožité v internátu ministerstva zahraničních věcí, protože rodiče působili dlouhodobě v zahraniční (vzpomínáte na Pelíšky a kluka Eliena - ten bydlel přesně ve stejném zařízení), tragická ztráta matky při autonehodě, roky na uměleckých školách a pak v angažmá, bydlení u rodinných přátel, vztahy a rozvody, výchova dcer a péče o vnoučata. K tomu širší příbuzenstvo, kolegové, sousedé, příp. i příhody náhodných lidí kolem. Čte se to dobře - některé příběhy jsou zdařilejší, jiné méně, ale v tomhle množství to vlastně vůbec nevadí. 

Předpověď

Když děda odešel do důchodu, zvyknul si každý večer sledovat v televizi počasí, aby věděl, jak se zařídit na druhý den. Býval sokolem, potrpěl si na řád a neponechával život náhodě. Když slečna zahlásila jasno, třicet pět stupňů nad nulou, stál pak po pás ve vodě a velel delší tempa, dýchej z hluboka, nepospíchej, výborné a teď půjdu o krok dál a znovu. I kdyby trakaře padaly a kluci modrali mrazem. Pakliže zahlásila zataženo s deštěm, uchýlil se do dílny a připravil program na zítřek. A tak se stávalo, že za parných veder učil kluky šmirglovat, brousit, zatloukat hřebíky, klížit, vyrábět krabičky na šití a prkýnka s ozdobným nápisem Praha vytlučeným z hřebíčků.

Babička lítala od plotny ke dřezu, ať bylo jakkoli, a že je možno vyvětrat peřiny a vyprat cejchy, zjišťovala po ránu pohledem k nebi. Na konci prázdnin zastavilo u branky auto, do kterého nastěhovala lísky s čerstvou zeleninou aby děti nejedly tu chemii z obchodu, lahve s okurkami, červenou řepou, kompoty a rybízovou šťávu. Pro jabka a ořechy si ještě přijedete, řekli na rozloučenou a zamávali.

Když děda zůstal sám, vyměnil zahradu s domem za garsonku v paneláku. Vstával v šest ráno, oholil se, vzal si košili, kravatu a sako a jel přes celou Prahu na hřbitov. Poseděl na mramorovém obrubníku, zalil macešky a na zpáteční cestě si koupil láhev becherovky, kterou vypil před prázdnou obrazovkou.



Pokud se vám tahle kniha přimotá do cesty, přečtení vám určitě neublíží:-) 



Hodnocení: 80 %

Jaroslava Pokorná: Maminka není doma


  • Nakladatel: Brkola
  • EAN: 9788090384200
  • ISBN: 80-903842-0-X
  • Doporučená prodejní cena: 99 Kč
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 128 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 19 cm
  • Rok vydání: 2006 (1. vydání)

Žádné komentáře:

Okomentovat