Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock

Plním své novoroční předsevzetí a pouštím se do díla Ladislava Fukse. A beru to pěkně popořadě: Pan Theodor Mundstock je Fuksovou prvotinou, kterou autor napsal ve svých čtyřiceti letech a vydal v roce 1963.

Před mnoha lety (10-15?) jsem viděla představení ústeckého Činoherního studia, které mám dodnes v živé paměti. Byla to inscenace Pan Theodor Mundstock podle předlohy Ladislava Fukse. Pana Mundstocka  hrál principál Jaroslav Achab Haidler a já ho mám s touto rolí už neodmyslitelně spojeného.

K samotnému Fuksovu textu jsem se ale dostala až teď, jsem to ale ostuda...

Dostala jsem tuhle knížku spolu s dalšími Fuksovými a hned se do ní pustila. No, nebylo to zpočátku vůbec lehké čtení, už jsem skoro zapomněla, jak se Fuks vyjadřuje. Komplikovaná souvětí, tajuplné jevy, přízračný a blouznivý hlavní hrdina povídající si s přízraky, vzpomínky, které se mění ve fantazii. 

Uvědomil si, že je jasnovidným a mesiášem, ale způsob byl praktický, věcný způsob, kterým má své spasitelské poslání uskutečnit, je zahalen v jeho nitru a i nadále právě tak stejně jako v minulých letech, snad jen s tím rozdílem, že se teď zdá být více na dosah ruky a že cestu ke spáse v sobě objevit a najít se stalo jeho první a nejvyšší povinností. 

Děj knížky se převážně odehrává v období protektorátu, byť s řadou vzpomínek na běžné žití v době předválečné. Pan Theodor Mundstock je Žid, který bojí. Jeho stín Mon, zhmotnění strachu a děsivých myšlenek na budoucnost, ho neustále nutí zaobírat se tím, co by se mohlo stát. Každý den očekává pozvánku do transportu, jeho známí a sousedé se postupně ztrácejí - v Lodži, v Terezíně, občas skočí z okna, nebo se utopí celá rodina... Pan Mundstock má nervy nadranc, projevuje se u něj i psychické onemocnění, každopádně je vykolejen z toho, jak se s ním jedná, kdokoliv ho může udat, zašlápnout do prachu. Jak ostře to kontrastuje s tím, jak žil před válkou - měl stálou práci v obchodě s provazy a nitěmi, jezdíval na dovolené (až na Slovensko!), do kina a na procházky chodíval s Ruth Krausovou, pečoval o Šternovic Šimonka. I teď ještě občas navštíví své bývalé přátele Šternovy, ale i tahle rodina je situací rozvrácena. S Frýdou se rozešel árijský inženýr, paní Šternová z transportů šílí (Pane Mundstocku, pláču, kudy chodím, a to vůbec nemyslím na hrůzu, co nás čeká. Netroufám si tu hrůzu ani připomenout. Víte o ní něco? Tak prosím Vás, hned přijďte. K.Š.), osmdesátiletá babička začala mluvit hebrejsky a Otto mlčí... Theodor Mundstock se je snaží uklidňovat, vymýšlí si, že válka do jara skončí, že je v Německu rozvrat, že se pan inženýr po válce vrátí, ale zabírá to jen na chvilku... O psychické zdraví Mundstocka se začínají strachovat jeho sousedé. A pak na to najednou přijde. Na POSTUP. 

V čem spočíval způsob pana Theoroda Mundstocka?

V kolosálním nalézání všech možných situací, v podobných, do všech jednotlivostí vypracovaných postupech pro všechny tyto situace i jakékoliv možné eventuality a v nevídaně vytrvalém praktickém výcviku. V tom, že uchopil a promyslil skutečnost a přitom ji oprostil od vší fantazie, domněnek a smyšlenek.

V tom. 

Bylo mu, jako by se přerodil. 

A tak pan Mundstock začne trénovat - nošení těžkého kufru v ruce omotané flanelem, aby držadlo netlačilo. V ujídání chleba schovaného v kapse. Zkouší spát na tvrdé pryčně, kterou mu doma nahradí žehlící prkno. Vymýšlí, kde je optimální jít při pochodu v zástupu - uprostřed, hlavně ne na kraji. Co si vzít do transportu na sebe, aby nebudil pozornost? Jak si zvykne na těžkou práci? Nechal by ho pekař trénovat u horké pece? Jak si vyzkouší ponižování a bití? Poslouží mu k tomu řezník? Den za dnem se tak rodí nový pan Mundstock. Jeho mysl se zklidní, protože teď už má plán. Už se nemusí Němců bát, je na ně připravený. 

Kniha končí, tak jak končí - mrkněte se svých středoškolských sešitů literatury, alespoň při našich hodinách češtiny se pointy vždycky prozrazovaly... I když tedy - jestlipak se vlastně Ladislav Fuks ještě dnes vůbec na středních školách probírá? No rozhodně by v osnovách být měl, patří k nejzajímavějším českým poválečným autorům... I kdyby z něj studenti znali jen Spalovače mrtvol... 

Ladislav Fuks touhle prvotinou velmi překvapil. Už jen to, že se pustil do židovské tematiky, byť s ní neměl žádnou osobní zkušenost. Do té doby bylo zvykem, že jakési morální právo psát o holokaustu měli jen ti "přeživší". Čtyřicetiletý autor a napíše takovouhle knihu! Nicméně s Theorodrem Mundstockem přišel okamžitý úspěch. Kniha se překládala do dalších jazyků, dostávala ceny, dokonce prý i Charles Chaplin jí byl okouzlen a chtěl ji zfilmovat. Ladislav Fuks, vystudovaný filosof a psycholog, se rozhodl, že se stane spisovatelem z povolání. A tak i díky této knize postupně přišla na svět další jeho velká díla jako Spalovač mrtvol, Vévodkyně a kuchařka nebo Myši Natalie Mooshabrové - ale o těch až někdy příště.

Pokud už máte po krk současného lehkého čtení, všech těch severských detektivek a thrillerů Dana Browna, zkuste Fukse. Možná bude vyžadovat trochu úsilí naladit se na jeho vlnu, ale vězte, že to stojí za to. A jestli si pořád ještě netroufáte, můžete zkusit komiks:-)

Pro mě měla tahle knížka (z roku 1985) bonus navíc - vrátila jsem se do doby svého mládí, do let, kdy se na knihy stávala každý čtvrtek fronta, do období, kdy se knihy vydávaly v desítkách tisíc výtisků (tohle třetí vydání, které jsem měla v ruce, mělo náklad 22 tisíc) a zamáčkla slzu nad tím, že kniha tehdy stála 18 Kčs.  Trochu nostalgie sem tam neuškodí...

Hodnocení: 5/5

Ladislav Fuks: Pan Theodor Mundstock

Vydal Československý spisovatel, 1985, Praha

Vydání 3.