Petra Hůlová: Macocha

 Petra Hůlová patří mezi mé oblíbené spisovatelky. Četla jsem asi vše, co napsala, některé knihy se mi líbily víc, některé jsem nepochopila, ale třeba Paměť mojí babičce považuji za zásadní. A k těm zásadním teď řadím i Macochu.

Do Macochy, nové knížky Petry Hůlové se mi ale, přiznávám, moc nechtělo. Recenze v tisku, na které jsme narazila, byly buď maximálně nadšené, nebo zcela odsuzující. Kamarádka Zdena byla knížkou téměř znechucená. Korunu tomu da brutální rozhovor, který pro Literárky s Petrou Hůlovou vedl Michal Komárek (http://www.literarky.cz/politika/rozhovory/17233-ijeme-vci-ktere-nejdou) - nad ním jsem jen nevěřícně kroutila hlavou.

A tak jsem čekala na vhodnou náladu a příležitost, kdy se do knížky pustím. Objevila se, knížku jsem si vzala s sebou na jedno zdlouhavé lékařské vyšetření, kdy jsem ve špitále 4 hodiny v kuse ležela s kanylou v předloktí a nechávala si každou půlhodinu ubrat trochu krve. Hůlová se sem vyloženě "šikla". Utéct se nedalo a jiná zábava nebyla v dosahu:-)

Takže o čem to tedy vlastně je? Vypomůžu si oficiální anotací:

Nový, bezpochyby nejosobitější a nejosobnější text Petry Hůlové prakticky rezignuje na vyprávění příběhu a v mnoha ohledech překračuje četná tabu dosud v literatuře ctěná. V monologu autorky, která se bez ohledu na počáteční ambice stane úspěšnou spisovatelkou druhořadé literatury, kráčíme od jednoho bolestného zauzlení k druhému: od rozpadu manželství, přes milostně-nenávistný vztah k vlastním dětem, které jí ani v dospělosti nedokáží odpustit, až k reflexi vlastní tvorby. Reálné se zde stýká s představami a jen zvolna hledáme nitky, podle nichž se ve spleti košatých obrazů dobíráme toho, co je příčinou a co následkem, co neotřele žitou skutečností a co alkoholovým excesem. Tématům, kterých se zde autorka dotýká, se v životě vyhne málokdo. Zřídka je však někdo vyřkne s tak bezohlednou upřímností, s tak jasnou rezignací na konvence a s tak omračujícími jazykovými schopnostmi.

Zní to šíleně, co? Kniha samotná je ale mnohem šílenější... Co se týče formy, tak se tahle knížka asi nejvíc podobá automatickému textu. Vypravěčka, autorka podřadných, ale komerčně úspěšných románu pro ženy, na čtenáře od první do poslední stránky hrne své životní strasti a slasti. Nevyhýbá se vůbec ničemu - erotice, partnerským konfliktům, alkoholismu, macešskému vztahu k dětem. Někdy není úplně jasné, zda to, co hrdinka líčí, je pravda, nebo jen opilecké blabolení. Hodně často z toho mrazí, chápu i slabší povahy, kterým se zvedá žaludek. Rozhodně to není čtení pro čerstvé matky v hormonálním opojení, to zacházení s dětmi je opravdu za hranicí. Hra se čtenářem má spoustu rovin, a tak čtenářův vztah k hrdince osciluje mezi soucitem, či náznakem pochopení a odsouzením, či pocitem zneužití důvěry.

Nejdůležitější ze všeho je ale jazyk. Hůlová je (a vždycky byla) v tomhle neskutečná a jedinečná. Floskule a klišé z bulvárních médií se střídají s neuvěřitelnými slovními obraty a hříčkami. Jeden odstavec a díra do hlavy. Chvilku mi trvalo, než jsem na tuhle vlnu naskočila, ale pak už jsem se vezla... Těch 168 stran mi tedy odhadem trvalo dvakrát déle, než jiná kniha podobného rozsahu, opravdu to není čtení do metra, ale stálo mi to za to.

Jen ve skrytu duše doufám, že ta kniha nebyla moc autobiografická... To by mi z ní mrazilo mnohem víc... Pro jistotu dnes Petru Hůlovou ve volbách zakroužkuju, třeba si od ní za čas přečtu nějaký depresivní román ze Štrasburku:-)

Hodnocení: 5/5

Petra Hůlová: Macocha

Nakladatel: Torst
ISBN: 978-80-7215-470-8 , EAN: 9788072154708
Popis: 1× kniha, brožovaná, 172 stran, 11,5 × 19,5 cm, česky
Rok vydání: 2014 (1. vydání)