René Goscinny a Jean-Jacques Sempé: Mikulášovy prázdniny

Mikulášovy prázdniny, to je kniha mého dětství. Poprvé v Československu vyšla někdy na začátku 80. let minulého století, tj. zhruba v době, kdy jsem se naučila číst. Mikulášovy prázdniny a Mikulášovy patálie jsem v té době přečetla nespočetněkrát a strašně jsem se u nich nasmála. Letos jsem se rozhodla knížku, kterou vydal znovu BB art, věnovat k vánocům dceři jedné své kamarádky. A při té příležitosti jsem si ji prostě musela znovu přečíst. Stále výborné, některé příhody jsem si pamatovala skoro doslova a hlavně - opět jsem se smála nahlas:-)

Pro ty, kdo tuhle zásadní dětskou knihu a vlastně celou sérii neznají - hlavním hrdinou je malý Mikuláš, kluk tak osmiletý, který má spoustu kamarádů se srandovními jmény, v tomto prázdninovém díle vystupují třeba Pankrác, Servác, Bonifác, Ignác, v dalších knihách, které se odehrávají během školního roku je zase třeba Kryšpín, Celestýn, Augustín či Vendelín. Děj se odehrává někdy v 50. letech ve Francii, jedná se o drobné příhody a dobrodružství, která Mikuláš  zažívá maminkou a tatínkem na prázdninách v hotelu a s prázdninovými kamarády na letním táboře. Kniha je psána dětským jazykem, pohledem malého kluka, naivně, ale velmi vtipně. Originální pohled na každodenní klukovské lumpárny, na chování dospělých, na společenská pravidla. Knížka je určená dětem od 9. let, ale starším čtenářům četba rozhodně neublíží:-) Ideální dětství, které by chtěl zažít každý. 

„Zdravím vás, buď fit! Jmenuju se Hektor Cumel, a vy?"

„My ne."

Autory Malého Mikuláše, francouzsky Le Petit Nicolas, jsou René Goscinny, jinak též autor Asterixe a Obelixe, a karikaturista Jean-Jacques Sempé. Ve Francii vyšel první díl Malého Mikuláše už v roce 1959 a postupně se dočkal řady pokračování, další knihy vyšly v roce 2004 poté, co se v pozůstalosti René Goscinnyho našlo několik nevydaných příběhů. Celkem má série 14 dílů. Mikuláš našel své příznivce v mnoha zemích světa a počet výtisků v nejrůznějších jazycích se počítá na miliony. Oficiální francouzské stránky Malého Mikuláše najdete zde.

V České republice vyšly Mikulášovy patálie poprvé v roce 1970 v Albatrosu, ovšem nikoliv jako přesný překlad stejnojmenné francouzské knihy, ale jako výběr povedených povídek z celé série. Stejným způsobem pak byly vydány i Mikulášovy prázdniny v roce 1981 - kromě prázdninových příhod obsahovaly i další příběhy. Obě knihy se dočkaly několika vydání. V roce 1997 začalo nakladatelství BB art vydávat samostatné díly, které odpovídají francouzským originálům. Aktuálně si je můžete koupit za velmi příznivou cenu v Levných knihách. 

V roce 2009 byl natočen film Mikulášovy patálie, který byl knihou inspirován a který se velmi vydařil. Existuje i mnohadílný francouzský animovaný seriál Malý Mikuláš, který už několik let běží i v České televizi.

Hodnocení: 100%

René Goscinny a Jean-Jacques Sempé: Mikulášovy prázdniny

• Nakladatel: BB art
• ISBN: 978-80-7461-019-6, EAN: 9788074610196
• Originál: Les Vacances du petit Nicolas
• Překlad: Sýkorová-Řezáčová, Tamara
• Popis: 1× kniha, vázaná, 120 stran, 18,1 × 18,4 cm, česky
• Rok vydání: 2011 (3. vydání)

Václav Větvička: Cestou necestou českou krajinou

Václav Větvička je známý botanik a popularizátor vědy.  Pracoval dlouhá léta jako ředitel Botanické zahrady v Praze Na Slupi, od roku 2007 je zahradníkem v zámecké zahradě na zámku Štiřín.  Několikrát ročně  moderuje nedělní ranní blok Dobrého jitra na Českém rozhlase Dvojka (bývalá Praha). Z těchto pořadů, které věnuje nejrůznějším tématům, pak vznikají jeho populární knížky např. Moje květinová dobrá jitra, Moje růžová dobrá jitra, Moje vzpomínková dobrá jitra, Poutník okouzlený rodnou zemí a letošní přírůstek: Cestou necestou českou krajinou.

Jak už název napovídá, jedná se opět o pouť českou a moravskou krajinou, tentokrát v první polovině zaměřenou na putování kolem řek (Míza-Mže, Agara-Ohře, Svitava), posléze se autor vydává za selským barokem do Jižních Čech, objevuje Českou Kanadu, putuje Pojizeřím, Českým rájem, Ladovým krajem, Kamenickem i Mělnickem. Autem, vláčkem, lodí, ale ponejvíce pěšky, současností, minulostí i budoucností. Z bohaté historie dokáže vytáhnout perličku, která pobaví a utkví v paměti, vzpomíná ale i na zajímavé lidi - z okruhu přátel, známých, z přízně i z řad čtenářů. Tak jsem se třeba dozvěděla, že mladšímu synovi Václava Větvičky říkali doma Nácíček - nemělo to nic společného s nacismem ani se jménem Ignác, nýbrž s kocourkem Nácíčkem od Josefa Lady - jako malé bílé kotě totiž novorozeně podle bratříčka vypadalo. Nedílnou součástí jednotlivých črt, fejetonů a zamyšlení bývá jazykový koutek - jak vznikl ten který název, zda přišel z latiny, němčiny nebo třeba z keltštiny. Autorovy hrátky s češtinou i s historií  a místopisem mě baví a vzdělávají. 

Věděli jste třeba, že tři Grácie symbolizují umění dát, přijmout a vrátit, nebo že slovo chlum znamená  zarostlý vršek kopce? Po přečtení téhle knížky vím, že se určitě brzy vypravím do Českého lesa a na Tachovsko, protože musím vidět Jízdárnu a Knížecí alej ve Světcích, klášter v Kladrubech a navštívit středověké hradby Tachova a zříceninu Volfštejn. A že dalším cílem bude Lounsko a Líčkov Oskara Brázdy. A taky se mi opět připomenul rohanský buk v Turnově, o kterém vím už sice dlouho, ale přestože to mám kousek, ještě jsem u něj nebyla. A až pokvetou lípy, uděláme si výlet do Jičína. No a v Hrusicích už jsme taky dlouho nebyli... Inspiraci na výlety mám každopádně na celý příští rok:-) A nádavkem ještě několik tipů literárních - kupř. klučičí četbu na pustý ostrov (Chlapci z černého kamene a Z pamětí šafranické borovice), na kterou se budu muset podívat. 

Jediné, co mi na knize vadí, je to, že se nedá zhltnout najednou. Je tvořená krátkými, ale hutnými kapitolkami, a pokud si člověk chce něco uchovat v paměti a užít si to, je nutné čtení pomalé a kouskované. Ideální pro ty čtenáře, kteří si v posteli před usnutím dají každý den pár stránek. Já jsem na tohle poněkud netrpělivá, zvlášť když vím, že knížku potřebuji přečíst do určité doby. Ale nevadí, však já si ji zase někdy půjčím, až budu mít chuť se toulat po vlastech českých. 

"Kdepak, holenkové, já odtud nemůžu. Kolegové i cizí lidé se mne ptají, které země a světadíly jsem už procestoval - a já stereotypně odpovídám: Na ty je čas, až poznám tu svou zem."

Hodnocení: 90%

Václav Větvička: Cestou necestou českou krajinou

• Nakladatel: Vašut
• ISBN: 978-80-7236-896-9, EAN: 9788072368969
• Popis: 1× kniha, vázaná, 224 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
• Rok vydání: 2014 (1. vydání)a

Extence Gavin: Vesmír versus Alex Woods

Oficiální anotace:

Jedné deštivé noci zastaví celníci v Doveru sedmnáctiletého Alexe. V autě mu najdou 113 gramů marihuany a urnu s ostatky jeho nejlepšího přítele. Alex Woods si uvědomuje, že jeho život nezačal zrovna konvenčním způsobem. Vyrůstá jen s matkou, která je navíc jasnovidka, a je mu naprosto jasné, že za to tu a tam schytá od kluků nakládačku. A ví taky, že se někdy můžou přihodit i ty nejnepravděpodobnější věci – má jizvu jako důkaz. Zatím ale ještě netuší, že ze setkání s mrzoutským samotářem, vdovcem panem Petersonem, vznikne nečekaně přátelství, v němž se naučí, že člověk v životě dostane jen jednu šanci. A že se musí rozhodnout co možná nejlíp.

Díky Neoluxoru se ke mně dostávají knihy, které bych asi jinak nikdy neotevřela. Jednou z nich je i Vesmír versus Alex Woods. Podle oficiální anotace jsem očekávala nějakou fantasy pro dospívající, ovšem když jsem se poohlížela po internetu, jestli má cenu tuhle knihu číst, uhodila mě do očí mě upoutávka britského týdeníku Observer: "Mark Haddon potkal Kurta Vonneguta." Mark Haddon, Podivný případ se psem a můj kdysi oblíbený Kurt Vonnegut? Wow, tak to je tedy výzva. A tak jsem se do téhle 350 stran dlouhé knihy začetla a nestačila jsem se divit...

Alex je zvláštní kluk. Vyrůstá bez otce, jen s matkou, která má obchůdek s esoterickými předměty a vykládá lidem karty. Na tom by nebylo nic tak zvláštního, kdyby ovšem v deseti letech nezasáhl Alexe do hlavy meteorit. Alex ten zásah překvapivě přežije, byť stráví nějakou dobu v kómatu, ale zůstane mu po něm památka - jizva nad uchem a ... epilepsie. Skoro rok stráví doma a snaží se s pomocí antiepileptik, meditace a zdravého životního stylu najít způsob, jak záchvaty epilepsie minimalizovat. Začne v té době hodně číst, zajímá se - jak jinak - především o neurologii a o vesmír a matematiku. Jenže po nějaké době musí zase nastoupit do školy, a protože jako intelektuál a šprt se zálibou v knihách, se zdravotními problémy, s divnou matkou a bez značkových hadrů a hraček opravdu "nezapadá",  stává se brzy exotem třídy a terčem šikany. Při jednom z pokusů uniknout svým pronásledovatelům z řad spolužáků skončí v cizí zahradě, a tak se seznámí s podivným panem Petersonem, Američanem, veteránem z Vietnamu, fanouškem Kurta Vonneguta a milovníkem marihuany.  Alex se s Petersonem nečekaně spřátelí, i když je dělí několik desetiletí a naprosto jiný životní styl. Nevrlý stařík se stane Alexovi jakýmsi mentorem a otevře mu nové obzory nejen v literatuře, ale i třeba v pěstování trávy. Poté, co Peterson přijde nešťastnou náhodou o svého jediného společníka - psa, založí Alex kvůli svému osamělému příteli dokonce čtenářský kroužek zaměřený na rozbor děl oblíbeného spisovatele. Pohoda ale netrvá dlouho, u Petersona se vyskytne vzácné degenerativní onemocnění mozku, s velmi nepříznivou prognózou (stařík pravděpodobně během několika let přijde o zrak, přestane chodit, mluvit, polykat a bude odkázán na nepřetržitou péči). Petersona i Alexe tahle informace zaskočí, Peterson se neúspěšně pokusí o sebevraždu, společně s Alexem ale najdou řešení. To řešení je dost kontroverzní a říká se mu EUTANAZIE... Dokáže sedmnáctiletý kluk s vlastními problémy obstát v této situaci? A jak to přijme jeho okolí? Je to správné? A co je vůbec správné?

  

Kniha Vesmír versus Alex Woods na mě zapůsobila trochu jako zjevení. Hlavní hrdina Alex je opravdu neskutečný. Nikde to sice není implicitně řečeno, ale kromě epilepsie by asi mohl klidně dostat i nálepku a diagnózu Aspergerova syndromu (druh vysokofunkčního autismu, který se vyznačuje  především potížemi v komunikaci a sociálním chování, které jsou v rozporu s celkově dobrým intelektem a řečovými schopnostmi).  Alex je velmi upřímný, přesný a přímočarý, nedokáže lhát ani podvádět, snaží se být za všech okolností zdvořilý, zároveň je ale naivní a často nedokáže rozeznat, jaké chování se od něj očekává, což přináší řadu úsměvných situací. Velmi na sobě pracuje, je inteligentní, dokáže si zapamatovat neskutečně mnoho informací (od astromonie po literaturu), přesto má ale problémy se sociálními kontakty a s vrstevníky ani s matkou nevychází. Když řeší nějaký problém, pečlivě zvažuje všechny alternativy, včetně těch zcela absurdních, pak vše podrobně naplánuje, nastuduje ohromné množství materiálu, naučí se spoustu specifických věcí a pak plán důsledně realizuje... Jen kdyby mu to ti lidé kolem nekazili - jejich chování je pro Alexe často nepředvídatelné... Kromě Alexe samotného je ale velkým tématem knihy i dobrovolné (a asistované!) ukončení lidského života. Alex musí řešit spoustu otázek týkajících se smrti, kvality života a jeho smyslu, což jsou věci, kterými se teenageři zpravidla nezabývají (a přiznejme si, ani my starší  v tom nemáme úplně jasno). Vše je ale podáno velmi mile, dle situace zábavně i smutně. Autor přiznává inspiraci romány Kurta Vonneguta - kdysi jsem ho přečetla celého a po téhle knize je mi jasné, že se k němu budu muset zase vrátit.

Jedinou výtku, kterou ke knize mám: vadilo mi, že jsem od začátku věděla, jak to dopadne. První kapitola knihy totiž prozrazuje vše a ve zbytku knihy se k tomuto závěru postupně propracováváme. Jenže ono to autorovi stejně tak pěkně všechno do sebe zapadá a v druhé půlce graduje, že mu to asi odpustím:-) Extence Gavin, autor této pozoruhodné knihy, ji napsal ve svých 31 letech a byla to jeho prvotina, za kterou získal řadu ocenění. Další Gavinova kniha by měla vyjít v březnu příštího roku, jmenovat se bude The Mirror World of Melody Black a hrdinku bude tentokrát žena, kterou postihne duševní porucha - už se těším.

Závěrem tedy: chcete-li se něco dozvědět o meteoritech, mozku, epilepsii, Kurtu Vonnegutovi, CERNu, pěstování marihuany, dospívání a eutanazii, neváhejte a pusťte se do knihy Vesmír versus Alex Woods! 

Velké díky Neoluxoru za recenzní výtisk této knihy. 

Hodnocení: 100%

Extence Gavin: Vesmír versus Alex Woods

• Nakladatel: Argo
• ISBN: 978-80-257-0891-0, EAN: 9788025708910
• Originál: The Universe versus Alex Woods
• Překlad: Luňáková, Petra
• Popis: 1× kniha, vázaná, 350 stran, 16,5 × 23,5 cm, česky
• Rok vydání: 2013 (1. vydání)