pátek 26. prosince 2014

Václav Větvička: Cestou necestou českou krajinou

Václav Větvička je známý botanik a popularizátor vědy.  Pracoval dlouhá léta jako ředitel Botanické zahrady v Praze Na Slupi, od roku 2007 je zahradníkem v zámecké zahradě na zámku Štiřín.  Několikrát ročně  moderuje nedělní ranní blok Dobrého jitra na Českém rozhlase Dvojka (bývalá Praha). Z těchto pořadů, které věnuje nejrůznějším tématům, pak vznikají jeho populární knížky např. Moje květinová dobrá jitra, Moje růžová dobrá jitra, Moje vzpomínková dobrá jitra, Poutník okouzlený rodnou zemí a letošní přírůstek: Cestou necestou českou krajinou.


Jak už název napovídá, jedná se opět o pouť českou a moravskou krajinou, tentokrát v první polovině zaměřenou na putování kolem řek (Míza-Mže, Agara-Ohře, Svitava), posléze se autor vydává za selským barokem do Jižních Čech, objevuje Českou Kanadu, putuje Pojizeřím, Českým rájem, Ladovým krajem, Kamenickem i Mělnickem. Autem, vláčkem, lodí, ale ponejvíce pěšky, současností, minulostí i budoucností. Z bohaté historie dokáže vytáhnout perličku, která pobaví a utkví v paměti, vzpomíná ale i na zajímavé lidi - z okruhu přátel, známých, z přízně i z řad čtenářů. Tak jsem se třeba dozvěděla, že mladšímu synovi Václava Větvičky říkali doma Nácíček - nemělo to nic společného s nacismem ani se jménem Ignác, nýbrž s kocourkem Nácíčkem od Josefa Lady - jako malé bílé kotě totiž novorozeně podle bratříčka vypadalo. Nedílnou součástí jednotlivých črt, fejetonů a zamyšlení bývá jazykový koutek - jak vznikl ten který název, zda přišel z latiny, němčiny nebo třeba z keltštiny. Autorovy hrátky s češtinou i s historií  a místopisem mě baví a vzdělávají. 

Věděli jste třeba, že tři Grácie symbolizují umění dát, přijmout a vrátit, nebo že slovo chlum znamená  zarostlý vršek kopce? Po přečtení téhle knížky vím, že se určitě brzy vypravím do Českého lesa a na Tachovsko, protože musím vidět Jízdárnu a Knížecí alej ve Světcích, klášter v Kladrubech a navštívit středověké hradby Tachova a zříceninu Volfštejn. A že dalším cílem bude Lounsko a Líčkov Oskara Brázdy. A taky se mi opět připomenul rohanský buk v Turnově, o kterém vím už sice dlouho, ale přestože to mám kousek, ještě jsem u něj nebyla. A až pokvetou lípy, uděláme si výlet do Jičína. No a v Hrusicích už jsme taky dlouho nebyli... Inspiraci na výlety mám každopádně na celý příští rok:-) A nádavkem ještě několik tipů literárních - kupř. klučičí četbu na pustý ostrov (Chlapci z černého kamene a Z pamětí šafranické borovice), na kterou se budu muset podívat. 

vetvicka_.jpg


Jediné, co mi na knize vadí, je to, že se nedá zhltnout najednou. Je tvořená krátkými, ale hutnými kapitolkami, a pokud si člověk chce něco uchovat v paměti a užít si to, je nutné čtení pomalé a kouskované. Ideální pro ty čtenáře, kteří si v posteli před usnutím dají každý den pár stránek. Já jsem na tohle poněkud netrpělivá, zvlášť když vím, že knížku potřebuji přečíst do určité doby. Ale nevadí, však já si ji zase někdy půjčím, až budu mít chuť se toulat po vlastech českých. 

"Kdepak, holenkové, já odtud nemůžu. Kolegové i cizí lidé se mne ptají, které země a světadíly jsem už procestoval - a já stereotypně odpovídám: Na ty je čas, až poznám tu svou zem."


Hodnocení: 90%

Václav Větvička: Cestou necestou českou krajinou
  • Nakladatel: Vašut
  • ISBN: 978-80-7236-896-9, EAN: 9788072368969
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 224 stran, 13,5 × 20,5 cm, česky
  • Rok vydání: 2014 (1. vydání)a

1 komentář:

  1. To je popsáno tak lákavě, že si knížku hned dávám do seznamu k přečtení. Díky:)

    OdpovědětVymazat