Mám docela ráda osobní blogy s historkami ze života. Taková malá úchylka, no... A tak když ke mě doputovala nabídka přečíst si knihu jedné z údajně nejvtipnějších současných amerických blogerek, kterou oceňují i známé osobnosti (třeba Neil Gaiman, spolu s Terrym Pratchettem autor mých oblíbených Dobrých znamení, nebo Will Wheaton, hvězda ze Star Treku a úhlavní nepřítel Sheldona Coopera), nezaváhala jsem ani na chvíli. A dobře jsem udělala, protože si vážně nepamatuji, kdy jsem se naposledy u knihy smála nahlas.
Tuhle knížku věnuji své rodině. Je o tom, jak jsem dospěla k překvapivému zjištění, že ty nejstrašnější zážitky v životě – myslím takové, které by člověk nejradši vytěsnil z hlavy a tvářil se, jako by se nechumelilo – jsou současně těmi zážitky, díky nimž se člověk stane tím, kým je. Do téhle knížky jsem vložila nejlepší historky ze svého života… abych vzdala hold jinakosti a díky bizarnosti. Člověka totiž neformuje to, co prožil, ale to, jak se k tomu postaví. A taky se mi zdá, že je mnohem zábavnější postavit se absurditě života čelem – a ne aby před ní člověk v hrůze prchal. Rodině děkuji za to, že mi umožnila tuhle pravdu pochopit.
Jenniny historky jsou opravdu zábavné. Nuzné dětství na texaském venkově v rodině s šíleným otcem, vycpavačem zvěře (Tátova dodávka, především valník, připomínaly Danteho peklo, kdyby ovšem Dante někdy zavítal na texaský venkov a poznal, co obnáší.), vlastní sociální fóbie, vyznačující se strachem z lidí, panickými záchvaty, obscesemi a anorexií, traumata ze školy (zejména historka s inseminací krávy), seznámení s budoucím manželem, zdravotní potíže... Ostatně, stačí si přečíst jen názvy kapitol:
- Když člověk zjistí, že potřebuje prezervativ zvící paže, je načase přehodnotit některá životní rozhodnutí
- Jestli vidíš moje játra, tak jsi už moc daleko
- Aby bylo jasno: My s kozami nespíme
- Zapíchnutá kuřetem
- Holé krysy: Pro děti zdarma
- Nemůžeš se vrátit domů (jinak tě roztrhají divocí psi)
Původní obálka |
Jasně, Jenny spoustu věcí přehání a některým příhodám asi domýšlí pointu, ale jak sama píše, nejneuvěřitelnější historky jsou ty, které se opravdu staly. A tak jsem se pobavila třeba při líčení, jak bezdomovci sežrali Jenny oblíbeného domácího mazlíčka či jak se Jenny ocitla uvnitř mrtvého zvířete. Některé příhody byly drsné (kapitola porodní) a jiné ještě drsnější (kapitola o mrtvých dětech či o artritidě). Jenny používá bizarní slovník, černý a politicky nekorektní humor, cynismus, ale hlavně sebeironii. Bez té by se opravdu neobešla. Jestli mi tahle knížka něco připomněla, tak Vejce a já od Betty MacDonaldové, které jsem četla někdy v dávnověku (nebo to bylo Co život dal a vzal?). Každopádně, kdyby MacDonaldová žila v současnosti a blogovala, určitě by si s Jenny Lawson rozuměla.
No jo, Forrest - z blogu Jenny Lawson, self-promotion.... |
Tahle knížka asi nebude pro každého, buď Vás nadchne a pak ji zhltnete na posezení, nebo si začnete klepat na čelo a chytat za žaludek už po prvních několika stránkách. Patřím k té první skupině, bavila jsem se výborně, aniž bych pátrala po tom, zda se to fakt stalo. Berte to ode mne jako tajný tip od Ježíška. A pokud vládnete angličtinou, nezapomeňte se mrknout přímo na onen inkriminovaný blog, který to celé spustil: http://thebloggess.com/.
Hodnocení: 90%
Poděkování Neoluxoru za recenzní e-knihu, knihu Fakt se to stalo? si tu ostatně můžete rovnou i pořídit.
Jenny Lawson: Fakt se to stalo?
- Nakladatel: Kristián
- ISBN: 978-80-87530-43-6, EAN: 9788087530436
- Originál: Lets Pretend This Never Happened
- Překlad: Mičínová, Ivana
- Popis: 1× kniha, brožovaná, 296 stran, 13,8 × 20,8 cm, česky
- Rok vydání: 2014 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat