Světlana Alexijevičová: Doba z druhé ruky. Konec rudého člověka

Světlana Alexijevičová je rusky píšící běloruská spisovatelka, o které jsem před půl rokem ještě neměla ani tušení. Pak ale přišlo vyhlášení Nobelovy ceny za literaturu, které moji nevědomost změnilo. Běžela jsem si do knihovny něco od ní půjčit – s překvapením jsem její knihy nenašla v kategorii cizojazyčná próza, ale v kolonce Naučná literatura. Půjčila jsem si Modlitbu za Černobyl a hodně mě to vzalo. Něco tak drsného jsem už dlouho nečetla, dala bych to na střední školy jako povinnou četbu... 

Teď přišlo na řadu nejnovější dílo, které vzniklo v roce 2013 a u nás bylo vydáno loni: Doba z druhé ruky s podtitulem Konec rudého člověka. Tahle u nás kniha oslovila širší publikum, stala se například Knihou roku 2015 v anketě Lidových novin, aspiruje na Magnesii Literu za překladovou knihu, řadu knižních cen pak získala i ve Francii, Německu a dalších zemích.

Světlana Alexijevičová si pro své psaní vytvořila osobitou formu – její knihy tvoří výpovědi lidí, kteří danou dobu prožili a teď ji reflektují v rozhovorech a ve svých vzpomínkách. Vyprávění a vzpomínky na sebe nenavazují, netvoří ucelený příběh, ale dohromady dávají obraz o době, lidech i světě. 

V Době z druhé ruky se spisovatelka zabývá  nejnovější historií Ruska, vlastně skoro současností - obdobím let 1991 – 2013. První část knihy je o letech 1991 – 2001, velmi náročné době, kdy  došlo k rozpadu Sovětského svazu a pokusu o vojenský puč, kdy byli lidé  natěšení na nové a lepší poměry, čekali něco jako socialismus s lidskou tváří nebo kapitalismus v podobě velkého supermarketu se západními druhy salámu (mimochodem, salám byl a je zřejmě velmi důležitým ruským symbolem, je zmiňován skoro v každém druhém příspěvku). Jenže začala Čečenská válka a ozbrojené konflikty na Kavkaze, zpátky do Moskvy prchali Rusové, kteří dlouhá léta žili ve svazových republikách, stejně tak ale do země přicházeli příslušníci dalších národností (Arméni, Gruzínci atd), kteří si v bratrovražedných válkách sotva zachránili holý život. 

Příliv uprchlíků i drsný kapitalismus zhoršil bezpečnostní situaci, na ulicích se běžně střílelo, hospodářský život se hlavně ve velkých městech zhroutil, lidé neměli peníze ani na jídlo, platy se často vyplácely v naturáliích. Objevovaly se inzeráty: "Přijmeme uklizečku s vysokoškolským vzděláním" nebo "Koupím kilo jídla, jakéhokoliv".  Přišla inflace, korupce, klientelismus, nárůst zločinnosti.  Nejvíc na tuto dobu doplatili intelektuálové a senioři, kteří se nebyli schopni v dané situaci  zorientovat. Ti, kteří  svá nejlepší léta prožili v kuchyních, kde diskutovali s přáteli o režimu, ti, kteří četli knihy a poslouchali hudbu a věřili v lepší budoucnost. A právě proto, že devadesátá léta přinesla velké rozčarování a frustraci, vzpomíná řada lidí na předchozí režim se slzou v oku. Ano, byla to doba, kdy se zatýkalo, věznilo, mučilo, popravovalo a komunističtí pohlaváři mohli všechno, ale byla to také doba, kdyby bylo Rusko velké a mocné, kdy to byla jaderná velmoc. Všichni pro tu ideu žili, právě pro ni obětovali nejlepší léta svého života.  Pak ale v knize vypovídají i „ti druzí“ – lidé, kteří se narodili nebo prožili část života v lágru, ti, kteří mládí přežili v sovětských dětských domovech, potomci vojáků zajatých ve druhé světové válce, nebo lidé, kteří žili na Němci obsazených územích, za což tvrdě platili až do konce života. Političtí vězni nebo jen občané, kteří se ocitli v nemilosti. Pro ty byl život v socialistickém Sovětském svazu utrpením. 

Druhá část knihy (2002 – 2013) už popisuje dobu o něco optimističtější, ekonomické poměry se alespoň částečně normalizovaly, převládl ale konzum a část ruské společnosti se začala radikalizovat a volat po vládě pevné ruky. Právě v téhle době se totiž uskutečnily i kruté teroristické útoky (masakr v divadle na Dubrovce, tragédie ve škole v Beslanu, bombové útoky v moskevském metru) – i tyto události a vzpomínky přeživších  se v knize objevují. Mladá generace už žije jiný život, ale i mladí lidé cítí často frustraci a volají po změně, nebo ze země odcházejí.

Přiznávám, že mě překvapilo, jak těžko ten dějinný přelom Rusové prožívali.  Když to srovnám s vývojem v Česku, tak u nás vše proběhlo prakticky bez problémů, rozhodně bez násilí, myslím, že bychom to měli zpětně ocenit.  Ruský úděl je jiný a je fascinující číst si svědectví lidí, kteří ho prožili. Některé výpovědi už mi asi z hlavy nezmizí – svědectví sovětského kata, který mučil tisíce vězňů, vzpomínka holčičky, která se narodila v gulagu a přežívala bez jídla v zemljance, hrůzy každodenní reality mezi vojáky ruské armády, Černobyl… I když jsem v Rusku několikrát byla, nepřestává mě tahle země fascinovat. Pokud chcete vědět, proč se v Rusku stále stavějí pomníky Stalinovi a proč má Putin takovou podporu, pak si přečtěte Dobu z druhé ruky. Rusko sice nepochopíte, ale představu získáte…. Knížka pro každého, koho aspoň trochu zajímá svět kolem...

Hodnocení: 100 %

Světlana Alexijevičová: Doba z druhé ruky

·         Nakladatel: Pistorius & Olšanská
·         ISBN: 978-80-87855-16-4, EAN: 9788087855164
·         Originál: Vremja second-hand
·         Překlad: Bošková, Pavla
·         Popis: 1× kniha, vázaná, 496 stran, 15 × 21 cm, česky
·         Rok vydání: 2015 (1. vydání)