Aleš Palán je český novinář, publicista a spisovatel, který se na české literární scéně stal fenoménem poté, co mu vyšla kniha rozhovorů se šumavskými samotáři Raději zešílet v divočině (Kniha roku 2018 v anketě Lidových novin). Rozhovory jsou ostatně Palánovou doménou - velký zájem vzbudilo jeho povídání s katolickým knězem Vítem Tajovským, bratry Reynkovými nebo se zakladatelkou českého hospicového hnutí Marií Svatošovou. Osobně si Aleše Palána ještě spojuji se svou oblíbenou výtvarnicí Kateřinou Šedou - podílel se na několika jejích projektech, za průvodce brněnským Bronxem Brnox si společně vysloužili Magnesii Literu za publicistiku.
Teď jsem se - vlastně náhodou - dostala i k Palánově beletrii, konkrétně k novele Miss Exitus, která také čerpá z prostředí domácí hospicové služby. O její existenci jsem věděla, v době jejího vydání se ke mně dostaly i nějaké pochvalné recenze, fyzicky jsem na ní narazila až včera, a to v polici s novinkami v naší nově otevřené a čerstvě opravené liberecké knihovně. To bude ta správná literatura na volný večer!
A taky ano, byť to nebylo čtení vůbec jednoduché. Celé se to odehrává během jednoho dlouhého a náročného dne. Hlavní hrdinkou je asi třicetiletá Ema, která pracuje v domácím hospicu. Právě se rozešla se svým přítelem a necítí se nejlíp, ale to vše musí stranou, protože je třeba na poslední cestě doprovodit klientku a dávnou rodinnou přítelkyni paní Neomytkovou. Povzbuzení ale potřebuje hlavně psychicky nemocný syn Boris, který je k matce velmi připoután a je velmi těžké představit si, že po její smrti zvládne žít samostatně.
V téhle rodině tě stálo mnohem víc úsilí zklidnit syna než umírající matku. Bývá to tak. I Božena Neomytková měla své propady, každý je má, tedy skoro každý, celá se třásla a pohltila ji beznaděj - ne z konce, ale z pokračování. Ona směřuje do definitivní nicoty; třeba to nebude tak zlé, sotva vkročí do prázdna, všechno přestane. Jako když vypneš ve sklepě světlo. Ale co její syn? Kudy půjde a kam? Tyhle světlé chvilky, kdy se paní Neomytková nezmítala v hovorech s dávno mrtvými ve své tajemné mlaskavé řeči, kdy uvažovala takzvaně reálně, tyhle okamžiky byly nejtemnější. Děvenko, představ si dno, pokud můžeš. Úplné dno někde dočista dole. A na tom dně je důlek a v něm sedím já, řekla ti jednou, dokud ještě mohla. V tom důlku je teď Boris a je na tobě, abys ho z něj tahala. A ty jsi kde? Koho to zajímá?
Ema se své práce ujímá bez zaváhání, vše se ale postupně komplikuje. Je potřeba splnit poslední přání a uspořádat vánoce (v říjnu), je potřeba vyhodit mladou studentku fotografie, která pro svůj školní projekt fotí umírající (odsud čerpá název knihy - Miss Exitus), je potřeba být teď a tady, a to i přesto, že Boris utekl shánět kapra a místo něj zvoní na Emu policie... Lhát se nemá, ale nebylo by to v tuhle chvíli lepší? A aby toho nebylo málo, padající sníh přechází do sněhové kalamity a stará paní chce v posledním světlém okamžiku řešit křivdy z divokých devadesátek... Ne, tohle opravdu není optimistické čtení....
Miss Exitus je náročná kniha, nejen svým námětem - umírání v přímém přenosu se u nás moc knižních děl nevěnuje, ale i formou. Autor zvolil pro celou knihu tzv. du-formu - vypravování ve druhé osobě jednotného čísla a navíc zásadně nepoužívá uvozovky, takže je velmi obtížné rozpoznat řečníka i samotnou přímou řeč. Dá se na to zvyknout, ale pár desítek stran mě to stálo (a chápu, že tenhle způsob psaní dokáže od knihy řadu čtenářů odradit). Trochu rozpačitá jsem byla i z linky vracející se do minulosti, otázka privatizace a divokého podnikání mi přišla na příběh nějak násilně naroubovaná, vč. černobílých hrdinů/zloduchů. Udělat z tohohle příběhu "detektivku" asi nebyl úplně nejlepší nápad.
Samotný popis umírání, posledních chvil člověka a pomoci v podobě hospicové asistence je ale podán velmi vkusně a citlivě. Myslím, že je dobré podobná témata otevírat a přibližovat veřejnosti, smrt je totiž něco, o čem se ve společnosti nemluví, něco, co se nejčastěji odehrává za zdmi nemocnic či ústavů, a to i přesto, že většina z nás si přeje jinou, dobrou smrt - doma, mezi nejbližšími. V tomhle ohledu pro mě román znamenal docela osvětu, paliativní a hospicová péče v první linii, představení toho, jak to také může fungovat. A nebylo to zdaleka tak depresivní, jak jsem původně čekala (mimochodem, pokud by Vás tohle téma zaujalo, pak rozhodně doporučuji knihu Průvodce smrtelníka od Ondřeje Nezbedy).
Z knížky Miss Exitus mám trochu rozporuplné pocity, nejsem si jistá, jestli zvolená forma i obsah zasáhne větší počet čtenářů, jak si určitě autor přál... Na druhou stranu, právě kvůli tomu ústřednímu tématu, kterým je důstojný odchod z tohoto světa, jsem ráda, že jsem se k ní dostala.
Hodnocení: 75%
Aleš Palán: Miss Exitus
- Nakladatel: Prostor
- EAN: 9788072604128
- ISBN: 978-80-7260-412-8
- Popis: 1× kniha, brožovaná, 232 stran, česky
- Rozměry: 12,5 × 20 cm
- Rok vydání: 2019 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat