čtvrtek 6. května 2021

Isa Engelmann: Návrat pod zelenou střechu

Tahle kniha se ke mně dostala už kdysi dávno, někdy poté, co jsem se přistěhovala do Liberce. nějak se mi do ní ale tehdy nechtělo, nebylo to pro mne zrovna lehká doba, a tak skončila zapadlá v knihovně, kde jsem na ni čas od času narazila. Letošní rok jsem si ale dala předsevzetí, že nějaké ty resty dorazím, a tak došlo i na Návrat pod zelenou střechu.

 


Oficiální anotace praví:
Vzpomínková kniha sudetské Němky, která nyní žije ve Veroně v Itálii. Kniha byla vydána při příležitosti vstupu naší země do Evropské unie, a je třeba upozornit, že neobsahuje běžné vzpomínky. Je hlavně svědectvím o úzkostném hledání autorčiny identity nedílně spojené s dětstvím, které pro ni skončilo odchodem z Čech. Knížka možná vyvolá bouřlivé diskuse, je však třeba chápat ji jako čistě osobní, velmi bolestné vyznání.

Nutno říci, že anotace je poměrně výstižná. Autorkou knihy je Isa, žena, která se narodila v roce 1936 v indické Bombaji do německé rodiny. Spolu se svými dvěma bratry získala místem narození v britském impériu britské občanství. Po vypuknutí druhé světové války byl její otec jako občan nepřátelského státu internován a v jakémsi bezčasí prožil dlouhou řadu let  v internačním táboře v podhůří Himalájí. Matka zůstala sama se dvěma malými dětmi (nejstarší syn žil již rok u prarodičů v Evropě), s minimem prostředků, a proto se rozhodla vrátit zpátky domů, do rodného města, kterým byl Reichenberg (Liberec). Zde v Sudetech, v kraji, kde jejich rodiny žily od nepaměti, rodiče už před nějakou dobou postavili dům (v podhůří Jizerek, v Harcově), kde trvale žili prarodiče a kam rodina jezdila každoročně na dovolenou. Isa prožila v domě se zelenou střechou celou druhou světovou válku, byla to malá holka, která ráda chodila na výlety do přírody, kamarádila se s dětmi z okolí, hrála si s panenkami, zbožňovala svého dědečka, politická situace se jí prakticky netýkala, tedy krom vynucené absence otce. 

Zvrat nastal po skončení války, kdy přišli Rusové a sudetští Němci začali být z Liberecka hromadně vystěhováváni. Dotklo se to i Isiny rodiny, která musela ve spěchu opustit dům a strávit několik dní ve sběrném táboře, aby byla nakonec s ohledem na britskou státní příslušnost dětí přesunuta do náhradního bytu v jiné čtvrti. Odsun byl ve městě poměrně divoký (na tohle téma mimochodem velmi doporučuji  divadelní procházku po městě po stopách odsunutých Němců v podání divadelního spolku Krutý krtek), rodině šlo v několika případech o život. Jejich oporou bylo britské velvyslanectví, které jim opakovaně pomohlo, s jejich podporou (a díky úplatku pro jednoho z českých úředníků) se jim nakonec povedlo v roce 1946 odejít do Německa, do americké okupační zóny. Isa vystudovala ve Frankfurtu nad Mohanem a posléze se usídlila v italské Veroně, kde založila rodinu a pracovala jako designérka. 



Celý dospělý život prožila jako člověk bez ukotvení, všude se snažila přizpůsobit a zapadnout, ale moc se jí to nedařilo. V devadesátých letech, po půl století od svém nuceném odchodu, se konečně odhodlala k návštěvě původní vlasti. Své vzpomínky posléze, s odstupem asi deseti let, zpracovala do knihy Návrat pod zelenou střechu (v němčině Blauer Flieder - Modrý šeřík). Vzpomíná v ní na dětství, na tehdejší podobu Reichenbergu, Ještědu, Jizerek, kterou srovnává s podobou raných devadesátek (byla tu hned v roce 1990). Je otřesená z horského hotelu Ještěd, ze stejnojmenného obchodního domu v centru města, z opadávajících omítek a zašlých domů, z nezájmu, který dle jejího názoru projevují stávající obyvatelé městu a přírodě kolem. Má strach mluvit německy, připadá si tu nepatřičně, znovu se ozývají špatné vzpomínky z konce války. Navštěvuje i svůj někdejší domov a s jeho aktuálním obyvatelem Františkem, který tu dobu také zažil a umí německy, podniká výlety do kraje a vede s ním i několik zásadních rozhovorů o minulosti, současnosti i budoucnosti. Neumí vyjít s lidmi, ale příroda ji napovídá, že tohle je místo, kam patří.

Nutno říct, že kniha je rozhodně zajímavá. Vyrovnávání se s problematickou minulostí, odsun sudetských Němců, chování Němců za války a Čechů po válce, vina potomků atd., to vše jsou témata, která by se měla otvírat a diskutovat. Na druhou stranu zpracování zejména té části věnované návštěvě města po půl století na mě působilo poněkud hystericky a nevyrovnaně. Stejné nepochopení, které vyčítá Čechům, je možné pociťovat z jejích vlastních projevů, líčení provází nedůvěra, neodůvodněný strach, emoční labilita. Jasně, nedokážu se vžít do pocitů staré ženy, která vzpomíná na nespravedlivé zacházení v dětství, přece jen bych ale čekala nějakou větší smířlivost či nadhled přicházející s věkem. V tomto směru byl pozitivnější doslov Věry Vohlídalové, bývalé ředitelky liberecké knihovny, která shrnuje pozdější aktivity Isy Engelmannové na poli česko-německého soužití a porozumění, takže k nějakému posunu přece jen u autorky časem dojde. 




Kniha má určitě co nabídnout obyvatelům Liberce, které zajímá, jak se v Reichenbergu žilo dříve, krom historických souvislostí jsou dále zajímavé i postřehy týkající se libereckého místopisu. Nějakou velkou literaturu ovšem nečekejte. 

Zajímavost na konec: autorka knihy se v roce 2010 stala jednou ze dvou protagonistek dokumentárního filmu s názvem Dům se zelenou střechou, který se věnuje podobným otázkám jako kniha. 



Hodnocení: 70%


Isa Engelmann: Návrat pod zelenou střechu

  • Žánr: Literatura světová
  • Vydáno:  2004, Bor
  • Orig. název: Blauer Flieder
  • Počet stran: 168
  • Jazyk vydání: český
  • Překlad: Luboš Příhoda
  • Edice: Kruh (2.)
  • Autor obálky: Kateřina Koudelková
  • Vazba knihy pevná / vázaná
  • ISBN 80-86807-01-0

1 komentář:

  1. Paní Kubíková, dům v Harcově nepostavili rodiče paní Engelmann, to máte asi špatné informace…

    OdpovědětVymazat