Knihy se ke mně dostávají různými cestami. Tahle úplně náhodou - zašla jsem do pražského Kosmasu koupit své mamince k narozeninám jeden bestseller, ale nemohla jsem ho v regále najít. Požádala jsem obsluhujícího mladíka o pomoc a dozvěděla jsem se, že si hodlám koupit fakt přeceňovanou knihu, jejíž popularitu vůbec nechápe. Kniha byla tak nadhodnocená, že ji v knihkupectví ani neměli:-) Ale mladík mi obratem nabídl alternativu, která se prý mé matce bude určitě libít, a to i přesto, že se na ni nestojí fronty a prakticky nikdo o ní neví. Ptačí domek je prý kouzelný. Absolutně jsem se nechytala, ale co, proč ne, kniha je to útlá, jdeme do toho. A abych nedarovala zajíce (v tomhle případě koňadru) v pytli, hned jsem se do knihy začetla.
Eva Meijer je nizozemská spisovatelka, filozofka, výtvarnice a písničkářka, která se ve své práci velmi zabývá zvířaty a jejich komunikací. V roce 2019 jí v češtině vyšla kniha Řeč zvířat (... a můžeme jim rozumět?), ve které zkoumá, jak zvířata komunikují mezi s sebou i s námi, s lidmi. V knize mimo jiné popsala případ amatérské ornitoložky a hudebnice, Angličanky Gwendolen Howardové (žila v letech 1894–1973), jež prožila většinu života osaměle v malé chatce, kterou mohli kdykoli navštěvovat a opouštět ptáci. Osud Gwendolen Howardové byl pro Meijerovou natolik fascinující, že se rozhodla zpracovat jej i formou románu - a tak vznikla kniha Ptačí domek.
V Ptačím domku se prolínají kapitoly ze života Gwendolin s popisem jejího soužití s opeřenci v chatě na venkově, zejména s osudem sýkorky jménem Hvězda. Meijer se věnuje Gwendolininu dětství, kdy se s otcem často starala o osiřelé nebo opuštěné ptáky, popisuje rodinné poměry (otec básník, jeden z bratrů odešel jako voják do první světové války a zůstal po ní ve Francii, bratr skončil po úraze na vozíků, staraly se o něj matka a sestra) i touhu mladé dívky jít svou vlastní nezávislou cestou a stát se hudebnicí. To se jí vyplnilo, odešla od rodiny a dostala se do Londýna, kde hrála na housle v orchestru a dávala i hudební lekce chudým dětem. I v hlavním městě se věnovala svému koníčku - pozorování ptáků. V roce 1938 se ji naskytla příležitost zakoupit si malou chatu na venkově, kam se také brzo, ve svých 44 letech, přestěhovala.
Ptačí domek se stal ideálním místem pro její osobitý "výzkum" opeřenců - začala je pozorovat, přizpůsobovat svůj život jejich zvykům, dělila se s nimi o své válečné potravinové příděly, otevřela jim svůj dům. Dávala jim jména, stavěla jim hnízda, krmila je, odháněla od domu dravce, zapisovala do not jejich zpěv. Prováděla i experimenty s porozuměním mezi ptákem a člověkem - trénovala s nimi počítání. Snažila se, aby ptáci zažívali maximálni pocit bezpečí, odmítala proto návštěvy a kontakty s ostatními lidmi. O svých pozorováních začala psát články do britských přírodovědných časopisů a v roce 1950 ji o ptačím světě vyšla kniha, která se stala bestsellerem přeloženým do řady dalších jazyků. V této knize i v jejím pokračování popisovala život ptáků, tak jak je znala. Odborná veřejnost ale její výzkum přijímala s rozpaky - vyčítali jí antropomorfismus, nedostatek odborného vzdělání i nestandardní podmínky jejích výzkumů. Svou roli v nepřijetí mohl hrát i fakt, že Gwendolin byla žena. To jí ale od dalších experimentů neodradilo. Na začátku šedesátých let se musela osobně velmi angažovat, protože v jejím sousedství měl vzniknout velký zábavní park, což by její výzkum a dlouho budovaný vztah s ptáky zcela zničilo. Podařilo se a Gwendolen mohla ve svém malém domku obklopena sýkokrami, vrabci, drozdy, kosy a dalšími ptáky, dožít.
Ptačí domek je velmi poetická a lyrická kniha. Prolíná jí hudba i ptačí zpěv, škrábání pařátků i hlučné kroky lidských návštěvníků. Podivuhodný příběh jedné zvláštní ženy, která dala přednost osamělému životu v přírodě před rodinou i kariérou - ptáci ji totiž zajímali mnohem víc než lidé. Eva Meijer se při psaní knihy snažila dát dohromady těch nemnoho informací, které se o životě Gwendolin dochovaly, vycházela z jejích knih, nepublikovaných povídek, které se našly v její pozůstalosti, příp. i ze svědectví lidí, kteří ji ještě zažili. Co se dohledat nedalo, tvoří fikci, autorskou licenci, román. Gwendolin je hrdinka, která jako by vypadla z knih Aleše Palána o podivínech (Radějí zešílet v divočině, Jako v nebi, jenže jinak), kteří si jdou vlastní cestou bez ohledu na společnost a okolí, v tomto případě vlastně i bez ohledu na své potřeby. Je to trochu smutné a dojímavé čtení, zároveň asi kniha, která mi v hlavě dlouho zůstane. Pro mou maminku to asi nebude, tam se raději vrátím k osvědčeným autorům a titulům, pokud si ale chcete přečíst něco totálně jiného, tak Ptačí domek bude dobrá volba.
Hodnocení. 95%
Eva Meijer: Ptačí domek
- Nakladatel: Host
- EAN: 9788027502981
- ISBN: 978-80-275-0298-1
- Originál: Het vogelhuis
- Překlad:Veronika ter Harmsel Havlíková
- Popis: 1× kniha, vázaná, 230 stran, česky
- Rozměry: 13,5 × 20,8 cm
- Rok vydání:2021 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat