Hornické prostředí je něco, co mě vždycky nějak míjelo. Vzpomínám si vlastně jen na knihu Ivana Landsmana Pestré vrstvy, která se stala na sklonku minulého století velkým hitem, zvítězila dokonce v anketě Lidových novin Kniha roku 1999. Ta atmosféra, to šílené prostředí plné alkoholu a vulgarit, ten jazyk... Odnesla jsem si z toho poučení, že jsem ráda, že jsem se nenarodila na Ostravsku. Druhý velký objev z hornického prostředí byl pak Šikmý kostel, první díl vyšel loni na začátku pandemie, druhý pak letos v lednu v neméně náročných časech. Skvělé knihy sledující Karvinsko v průběhu několika generací - nemůžu se dočkat posledního dílu trilogie. Prostředí ostravsko-karvinských dolů mapuje ze specifického úhlu pohledu také kniha Hornické vdovy, kterou v roce 2019 dala dohromady knižní editorka Kamila Hladká.
Hornické vdovy nejsou narozdíl od Pestrých vrstev a Šikmého kostela beletrie, ale literatura faktu. Autorku zajímalo hornictví na Ostravsku, a tak si dělala rešerše, jezdila po kraji a hledala spisovatele, který by o životě v industriálním prostředí dokázal dobře napsat. Pak se ale potkala s první hornickou vdovou a zjistila, že se jedná o téma, které chce zpracovat sama. Knihu tvoří převyprávěné rozhovory osmi žen, jejichž muži zahynuli při práci v dolech. Kniha zachycuje poměrně dlouhé období - od neštěstí na dole Dukla v roce 1961 (o této tragédii vznikl i velmi zajímavý dvoudílný televizní film Dukla 61 od Davida Ondříčka) až po karvinskou havárii v roce 2015. Od tohoto časového intervalu se odvíjí i věk jednotlivých zpovídaných žen - v době rozhovorů jim bylo od 39 do 81 let.
"Představte si, že vám odejde do práce zdravý člověk, že už nikdy nepřijde, že vás nikdy nepohladí, že se nikdy nepomilujete, že vás nechytne za ruku… Nejde říct: chlapů je milion. Ten váš je jeden."
Tato kniha představuje jakési dobové svědectví o životě v jednom koutě naší země, který maximálně ovlivnilo dobývání uhlí. Privilegované postavení horníků za socialismu, vysoké výdělky vykoupené těžkou prací v nelidských podmínkách, ve kterých se neustále porušují bezpečnostní předpisy.
"Kdybychom dodržovali všechna bezpečnostní pravidla, tak se nikdy nic neudělá. A pravidla jsou od toho, aby se porušovala."
Prostředí, kde často bují alkoholismus, kde se ale také rodiny snaží žít normální život, vychovávat děti, chodit do práce, jezdit na dovolenou. Obyčejný, ale spokojený život, to je ostatně jedno velké téma knihy a vlastně i touha většiny představených žen, a to jak v době, kdy nacházely své partnery a zakládaly rodiny, tak i v době, kdy o své životní druhy kvůli důlnímu neštěstí přišly, zůstaly samy s dětmi a musely se s nově vzniklou situací popasovat. Některé to zvládly lépe, měly podporu širší rodiny či přátel a sousedů (sousedská pospolitost zejména v dřívějších dobách je v knize často zmiňována), jiné na to zůstaly úplně samy a toxické vztahy s rodinou (svou či partnera) je spíše ještě oslabovaly. Překvapila mě odevzdanost či fatalismus v rozhovorech s některými ženami "Asi to tak mělo být", "Co se má stát, to se stane. A když má člověk umřít, tak umře, a jedno jestli je to na šachtě, na kole, nebo ve spánku"), zejména v kontrastu s vnitřní silou, kterou nakonec všechny ženy projevily a kterou v sobě měly ("Litovat se nemůžete. Musíte žít dál"). Z výpovědí je poznat i posun ve vnímání hornické profese ze strany společnosti - od adorování z dob minulých ("Jsem horník, kdo je víc?"), až po aktuální nezájem, který naruší maximálně zprávy o nějakém tom dalším důlním neštěstí, nebo masivním výskytu koronaviru, jako to bylo loni v létě.
"Myslím, že v dnešní době horničina není zaplacená. Když dnes žena řekne, že má horníka, není to pyšné jak kdysi.¨
Tenhle společenský posun se knihou velmi prolíná, velmi je to znát u výpovědí starších žen, které mají pocit, že současnému světu přestávají rozumět, což se projevuje částečně i nostalgií po starých dobrých časech. Nová doba přinesla do kdysi protežovaných míst i nové problémy - mladší vdovy častěji řeší exekuce, špatné vztahy v rodinách, pokažený život dětí.
"Kdyby tehdy nebylo dobrých sousedů a přátel, tak bych to po manželově smrti nezvládla. Dnes se ale lidi přestávají přátelit, komunikovat, A to mi chybí. Lidi sami sebe zničí tím, že se přestanou o druhé zajímat, pomáhat si, přát si. Čím mají víc, tím víc si závidí. Jsem ráda, že jsem žila v době, ve které jsem žila, a že jsem stará dnes, nechtěla bych být mladá, ale jenom proto, že lidi k sobě mají daleko. To tak dřív nebylo. Kromě toho, že se stála fronta na něco, tak spokojenost byla. Byla práce. Ráno jste vstali a neměli jste strach, že přijdete do práce a že vás propustí. Je dobré mít povinnost, někdy je bič potřeba."
Knihu doprovází množství fotografií z archivu jednotlivých žen - svatební fotky, narození dětí, fotky z práce, z dovolené. Zajímavá je pak také předmluva Martina Jemelky, historika a publicisty, který se specializuje na sociální dějiny 19. a 20. století, tento úvod tak trochu uvozuje historické souvislosti, ve kterých se kniha odehrává.
Musím říct, že jsem se po přečtení několika recenzí na knihu dost těšila, asi jsem od ní ale očekávala víc, než mi mohla nabídnout. Čekala jsem něco ve stylu výpovědí Světlany Alexejovičové (třeba Válka nemá ženskou tvář), nicméně tomhle ohledu jsem byla trochu zklamaná. Výpovědi nejsou moc uspořádané, zřejmě v zájmu autentičnosti tu autorka nechává běžet tok řeči bez ohledu na chronologii či opakování známých skutečností, asi bych uvítala, kdyby si s tím autorka více "pohrála", kladla otázky, vybírala. Jak sama ostatně v závěru knihy o rozhovorech říká říká: „vznikaly z mnoha setkání a několikahodinových rozhovorů, které jsou autorizovány. Nehovořila jsem však jen s hornickými vdovami, ale i s horníky a hornickými ženami, zaměstnanci dolů, muzeí, báňskými záchranáři a vysokoškolskými pedagogy. A všechny tyto skutečnosti jsem se snažila při práci využít“ - to však na knize vidět úplně není.
Na druhou stranu, Hornické vdovy jsou další z několika knih z poslední doby, kde dostávají hlas ženy. Manželky, matky, kterých se nikdo nikdy na nic neptal. Je to zajímavý pohled z druhé strany a je super, že tenhle hlas je konečně také slyšet. Před pár dny vyšla Kamile Hladké další kniha, tentokrát se jedná o autorizované rozhovory s řádovými sestrami, jsem zvědavá a těším se:-)
Hodnocení: 90%
Kamila Hladká: Hornické vdovy
- Nakladatel: Dcera sestry
- EAN: 9788090655935
- ISBN: 978-80-906559-3-5
- Popis: 1× kniha, vázaná, 216 stran, česky
- Rozměry: 12,7 × 20,2 cm
- Rok vydání: 2019 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat