neděle 4. prosince 2022

Jan Štifter: Paví hody

Jan Štifter (* 17. července 1984) je český novinář a spisovatel. Četla jsem od něj před časem útlou a nostalgickou knížku Café Groll o mladém lékaři, který se stará o zdraví lehkých žen z budějovických vykřičených domů a dost se mi líbila. A co teprve kdybych byla z Českých Budějovic! Dokonce podle této novely vzniklo i divadelní představení, na které se určitě příležitostně vypravím. Chystala jsem se i na Štifterův bestseller Sběratel sněhu, ale zatím na něj nedošlo, místo toho se ke mně teď před vánoci dostala o dost rozsáhlejší kniha s názvem Paví hody.



Paví hody jsou románová kronika první poloviny dvacátého století, mapující osudy obyvatel malého městečka Horní Jelení. První světová válka, první republika, odchody do Ameriky, hospodářská krize, další světová válka, odboj na Slovensku, odsun Němců, čas krátce po válce. Vše začíná v roce 1918, Jaruna čeká na svého milého vracejícího se z vojny, vzala by ale zavděk i Tondou, malířem pokojů, který originálně vnímá barvy nebo Václavem, Tarzanem a přemožitelem cirkusového medvěda, který touží odjet do Ameriky.

Ze všeho nejvíc mu budou chybět tyhle lesy- snad místo nich najde jiné. Propásl dobu, kdy Američané rozdávali ve velkém, jeden strýček o tom zrovna dneska vyprávěl, jak ještě před půlstoletím mizely z Jelení celé rodiny, zbavovaly se všeho a odcházely do neznáma, plavily se na plachetnicích, některé si vzalo moře a jiní si vzali těch sto padesát hektarů, které každému Amerika nabízela. Sto padesát hektarů! Tady se mezi sebou hádají o každou mez, holky ze statků se cení podel toho, jestli má táta desnet nebo dvanáct a Amerika dávala sto padesát.

"Proč neodešli všichni, strejčku?", zeptal se Václav.

"Někdo tu přece musel zůstat"

"Ale sto padesát hektarů, to je přece jmění!"

"Je to hlavně těžká dřina, Vašku. Sto padesát hektarů lesa, na kterým začneš a tvý děti možná uvidí něco jinačího, než stromy."

"A cožpak tady taky není jenom dřina?"

"O čem jiným by ten život byl..."



uvědomil jsem si, že snad každý člověk má nějakou barvu, že je v něm někde hluboce ukrytá, a někdy tak daleko, že trvá celé dny a někdy možná roky, než se vyjeví, ale že stojí za to barvy hledat a objevovat. Že svět jsou jen odstíny barev.


Jenže vše dopadne jinak, než si to plánovali, a tak o pár let později má Vašek ženu a spoustu dětí, jedním z nich je i Jenda, prvorozený. Chvíli to vypadá, že se dobře chytí u strýce, velkopěstitele květáku v Polabí, který nemá vlastní děti, pak se to ale zvrtne a Jeník se vrací domů. Dospívá na vesnici, kde jeho otec čas od času pořádá zvláštní paví hody, zažívá bolest, když přijde o mladší sestřičku, učí se zahradníkem, začínají se mu líbit holky, zamiluje se do Slovenky Alžběty. Vypukne válka, v městečku se sice tolik zlého neděje, ale Jeník nechce jen přežívat, chce za svobodu bojovat. A tak bez vědomí rodiny odchází na východ, kde se přidá k partyzánům, jeho stopy ale mizí... Až po válce začne jeho rodina zjišťovat, co se stalo a jestli některé události uplynulých desetiletí nemohly přispět k jeho rozhodnutí...



Přiznávám, mám tenhle druh historických románů ráda, zvlášť, když je v nich trochu tajemství či démonů a když se šetří utrpením a bolestí. Nemám už sílu na líčení holocaustu, ale malé dějiny, ve kterých by se našla většina z nás, mě baví. Lednická, Mornštajnová, Hájíček a teď i Štifter. A přesně tohle mi Paví hody nabídly a vlastně ještě mnohem víc - krásný jazyk, barvité popisy, moc vydařené ilustrace (chválím a děkuji Sabině Chalupové), děj, který neplyne chronologicky a je nutné nad ním trochu přemýšlet, atraktivní prostředí. Tahle knížka mi přišla opravdu milá, byť je po většinu doby spíš smutně laděná. Určitě jedna z těch, které si budu pamatovat. 

Hodnocení: 90%





Jan Štifter: Paví hody

  • Nakladatel: Vyšehrad
  • Edice: Tvář
  • EAN: 9788076016767
  • ISBN: 978-80-7601-676-7
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 320 stran, česky
  • Rozměry: 14 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2022 (1. vydání)

Žádné komentáře:

Okomentovat