úterý 14. února 2023

Emma Donoghue: Pokoj

Emma Donoghue je irsko-kanadská dramatička, literární historička, prozaička a scenáristka - a zároveň je to autorka, která bude tématem Literárního setkání v naší knihovně tento týden. A tak jsem se rozhodla, že bych jednou mohla přijít na tohle setkání připravená, tj. s nějakou přečtenou knihou.



Volba padla na její nejznámnější román Pokoj z roku 2010, který byl v užší nominaci na Man Bookerovu cenu a který byl také v roce 2015 zfilmován a navržen na několik Oskarů (oceněna byla nakonec Brie Larson za nejlepší herečku v hlavní roli). A musím přiznat, že jsem si vybrala opravdu dobře, ta kniha je skvělá.

Hlavní hrdinou je pětiletý Jack, který žije se svou maminku v Pokoji. Celý den si spolu hrají, učí se, vaří, cvičí. Na první pohled to zní normálně, ba skvěle, jenže v noci chodí Jack spát do Skříně, to aby nedráždil Čerta, který za maminkou po setmění chodí... Pokoj je pro Jacka celým světem, nic jiného nezná, snad kromě pořadů v Telce, které ale nepovažuje za reálné. Pro Mami je ale pokoj vězením, kde je proti své vůli zavřená už sedm let. Únosce ji unesl, když jí bylo devatenáct, tady prožila nejhorší chvíle svého života, tady se jí po znásilnění narodil Jack. Je to právě on, kdo ji drží při životě. Ona se mu na oplátku snaží vytvořit v rámci možností co nejlepší dětství. Úzkostlivě dbá na hygienu, protože nemoc by pro ně mohla být fatální, snaží se omezovat televizi, aby jim z koukání na ní "nezměkl mozek", neustále Jacka motivuje a vzdělává, veškerý její čas je podřízen Jackovým potřebám (a nárokům jejího věznitele). Mami ale touží dostat je ven a jisté indicie naznačují, že bude muset jednat rychle. Krkolomný plán útěku nevypadá, že by měl šanci na úspěch, ale stane se zázrak a Jack s Mami jsou zachráněni. Jenže Jack netušil, že existuje nějaké Venku a s tím novým světem si neumí poradit. Nezná pravidla, bojí se prostoru i lidí, jeho smysly jsou přesycené, všechno je pro něj nové a zraňující. A ani Mami na tom není o moc líp. Dokáží se ti dva adaptovat na nový život?

  



Pokoj je opravdu výjimečná kniha. Je psána z pohledu pětiletého kluka, který ke komunikaci s matkou využívá specifický hravý jazyk plný novotvarů a speciálních výrazů. 

Měsíc je stříbrná Boží tvář a chodí ven jenom někdy, při zvláštních příležitostech.
Sednu si a přimáčknu tvář ke skulinám. Vidím kousky Telky, co je vypnutá, Záchoda, Vany a mého obrázku modré chobotnice, který se už po kraji trochu kroutí, a Mami, jak dává naše šaty do prádelníku. „Mami?“
„Hmm?“
„Proč jsem schovaný jako ty bonbony?“
Myslím, že sedí na Posteli. Mluví tiše, až ji skoro neslyším. „Nechci, aby na tebe koukal. Už když jsi byl miminko, vždycky jsem tě zabalila do deky, než přišel.“
„Bolelo by to?“
„Co jestli by bolelo?“
„Kdyby na mě koukal.“
„Ne, ne. A už spi,“ řekne Mami.
„Ještě Blechy.“
„Dobrou noc, dobrou noc, ať tě blechy štípou celou noc.“
Blechy jsou neviditelné, ale mluvím s nimi a někdy je počítám, posledně jsem skončil u 347. Slyším cvaknutí vypínače a Lampa zhasne úplně stejnou vteřinu. Vypadá to, že Mami leze pod Peřinu.
Některé noci jsem viděl Čerta skrz škvíry, ale nikdy celého zblízka. Ve vlasech má trochu bílo a jsou menší než jeho uši. Možná kdyby mě viděl, tak zkamením. Zombíci koušou děti, aby byly nemrtví, upíři je vycucají, až jsou jako z hadrů, skřeti je drží za nohy a žerou je. Obři taky umějí být zlí, ať je mrtvý, ať je živý, rozštípu ho jako dříví, ale Jack utekl se zlatou slepicí a honem honem klouzal po fazoli. Obr za ním lezl taky, ale Jack křiknul na svoji Mami, ať donese sekeru, to je jako naše nože, ale větší, a jeho Mami se bála přeseknout fazoli sama, ale když Jack dolezl až na zem, tak to udělali spolu a Obr se rozplácnul, a co měl vevnitř, bylo venku, ha ha. A Jack byl pak Jack Zabiják obrů.
Napadne mě, jestli Mami už spí.
Když jsem ve Skříni, vždycky se snažím zavřít pevně oči a vypnout co nejdřív, abych neslyšel Čerta přijít, pak se vzbudím, až bude ráno a já budu v Posteli s Mami a dám si, a všechno bude v pořádku. Ale dneska jsem ještě zapnutý, ten dort se mi válí v žaludku. Přepočítám si jazykem horní zuby, zprava doleva, až mám deset, pak spodní zuby zleva doprava, pak zpátky opačně. Vždycky mi musí vyjít deset a dvakrát deset rovná se dvacet, a tolik jich mám.
Neozve se píp píp a devět už bylo hrozně dávno. Znova počítám zuby a vyjde mi devatenáct, musel jsem se splést nebo mi jeden zmizel. Trošinku si koušu nehty a pak ještě trošku. Čekám sto hodin nebo víc. „Mami?“ zašeptám. „To už nepřijde, nebo jo?“
„Nevypadá to na to. Pojď ke mně.“

Pokoj, to je omezený prostor svázaný množstvím nutných pravidel, pár knih, improvizované hračky, televizní pokroucená realita a maminčino vyprávění, které je velmi často pozměněno, aby Jack nepoznal, že to, v čem žijí, není normální. V lecčems je Jack napřed - umí například počítat, zná složitá slova z populárně naučných televizních pořadů, na druhou stranu - když se dostane ven, tak netuší, že včela dává žihadla a klouzačka slouží ke klouzání. První půlka knihy plyne poklidně, ale čtenář začíná rychle chápat tu děsivost všeho. Kapitola popisující útěk je oproti tomu jak z thrilleru. Nejzajímavější je pak druhá polovina knihy, která popisuje velkou změnu: život Venku. Nechtěná popularita a zájem médií kontra posttraumatická stresová porucha u matky a naprosté zhroucení jistot u Jacka. Jack se upíná ke starým známým věcem, maminka by nejraději na všechno zapomněla. Do toho se objevují noví lidé, kteří jejich minulost (a vlastně ani současnost) nechápou a se kterými je nutné se naučit vycházet. Je možné tohle zvládnout? Zatímco většina knih podobného zaměření se omezuje jen na samotné věznění (napadá mě zejména John Fowles Sběratel), tahle kniha řeší i otázku Co bude potom? Ještě o mnoho cennější jak pak dětský pohled nezaujatý předchozími zkušenostmi.

Já jsem si tuhle knihu fakt užila (pozná se to zejména podle toho, že se při čtení náhodně podíváte na budík a zjistíte, že je půl druhé v noci:-)

Emma Donoghue (ročník 1969) se narodila v Irsku, kde vystudovala angličtinu. Na univerzitě v Cambridge poznala svou budoucí manželku, kvůli které se v roce 1998 přestěhovala natrvalo do Kanady - společně vychovávají dvě děti. V Česku vyšly tři její knihy, kromě Pokoje pak Volání hvězd a Zázrak (ten byl zfilmován a je aktuálně k vidění na Netflixu).




Hodnocení : 100%

Emma Donoghue: Pokoj

  • Nakladatel:  Knižní klub 
  • EAN: 9788024231327
  • ISBN: 978-80-242-3132-7
  • Originál: Room
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 336 stran, česky
  • Rozměry: 13,5 × 20,6 cm
  • Rok vydání: 2011 (1. vydání)

Žádné komentáře:

Okomentovat