... na skok jinam ...: Marcela Pecháčková: Jitka Válová, Byly jsme dvě malý hovna ve vysoký trávě

úterý 7. března 2023

Marcela Pecháčková: Jitka Válová, Byly jsme dvě malý hovna ve vysoký trávě

Jitka a Květa Válovy, to byly dvě mimořádné ženy. Maximálně propojená dvojčata, originální malířky a výtvarnice, svérázné osobnosti spjaté s rodným Kladnem. Prožily život s cigaretou v puse a sklenkou vína v ruce, byly známé svým drsným slovníkem, a přesto na ně všichni vzpomínají s láskou jako na obrovské talenty a výrazné osobnosti. Narodily se před sto lety, v roce 1922, na Kladně, kde také v malém domku se zahradou a ateliéry prožily prakticky celý život. Jitka absolvovala ryteckou školu v Železném Brodě, během války byly sestry totálně nasazené v kladenských ocelárnách, což je v jejich tvorbě ovlivnilo, a po válce obě vystudovaly Vysokou školu umělecko-průmyslovou, v ateliéru Emila Filly. Vystavovaly se skupinou Trasa, ale většinu života prožily v ústraní, komunistickému režimu nepohodlné, výraznějším úspěchem byla snad jen společná výstava v roce 1966 v divadle Rokoko.

K "objevení" Válovek došlo v roce 1983, kdy za pomoci manželů Ševčíkových uspořádaly přelomovou výstavu v Galerii moderního umění v Chebu, která se pak ještě přesunula do Karlových Varů a do Roudnice nad Labem. Po roce 1989 se jim otevřela cesta do světa, ve Vídni dokonce převzaly Herderovu cenu. Úspěch pro ně ale nebyl nikdy moc důležitý, k životu jim stačilo málo, na majetku příliš nelpěly, čehož někteří "známí a přátelé" zneužívali - sestry tak přišly o mnoho obrazů a kreseb. V roce 1998 nečekaně zemřela Květa Válová a Jitka zůstala na světě sama.

A právě Jitku zpovídá v sérii rozhovorů z roku 2009 novinářka Marcela Pecháčková. Vrací se k dětství, studiu na střední škole, pobytu v POLDI Kladno za války, ke studiu na UMPRUM, k životě za socialismu i novým možnostem po listopadu 1989. Dojde na hovory o láskách, neobyčejném vztahu se sestrou, o přátelství, o Bohu. Vzhledem k tomu, že autorka dostala od Jitky Válové k dispozici i její archiv - neuspořádanou sbírku deníků, dopisů, kreseb, básní a fotografií, využila tyto zdroje i v knize.

Krom toho dostali prostor ke vzpomínkce i celoživotní přátelé - například Adriana Šimotová, David Prachař, Michael Třeštík, Jaroslav Kučera, František Skála, Libuše Jarcovjáková nebo Jaroslav Brabec. Rozhovory jsou vedené do hloubky, nenajdete tu moc povrchních témat a zbytečných řečí. Významnou roli hraje v knize i Majka Vydrová, příbuzná a asistentka, která se o Jitku po Květině smrti obětavě starala a díky které dochází i teď k šíření odkazu obou sester, například prostřednictvím Domu Válovek v Bendlově ulici čp. 6 na Kladně.

Rozhovory s Jitkou jsou velmi autentické, včetně jejího svérázného projevu, jen mi přijde škoda, že k nim došlo až v době, kdy už Jitce občas selhávala paměť. Naštěstí se to dalo kompenzovat výše uvedenými vzpomínkami dalších lidí, zápisky z deníků a dalšími prameny. Knížka obsahuje velké množství dosud nezveřejněných fotografií - a jsou to výborné fotky, často od renomovaných autorů - i to dělá z publikace výjimečný počin. Z knihy dýchá neskutečná atmosféra, opravdovost, neuvěřitelná touha po tvorbě bez ohledu na to, co to s sebou přinese. Knížku jsem si původně půjčila v knihovně, mám ale pocit, že ji potřebuju mít doma.

V letošním roce se uskutečňuje několik výstav, které na sestry Válovy vzpomínají - aktuálně třeba v GASKu v Kutné Hoře. Snad některou z nich stihnu...

A na závěr něco málo o autorce knihy (zdroj wikipedie): Marcela Pecháčková (* 19. září 1951, Plzeň) je česká novinářka, spisovatelka a komentátorka, která působila nebo působí v novinách Mladá Fronta DNES, Instinkt, Lidové noviny a Forbes. Je matka spisovatelky a šéfredaktorky gastronomických časopisů Dity Pecháčkové a filmové režisérky Mariky Pecháčkové.