pondělí 6. ledna 2020

Ladislav Zibura Prázdniny v Evropě

Možná, že to bude věkem, životnímu zkušenostmi, nevím, ale v posledních letech se u knih nějak moc nesměji, a už vůbec ne nahlas.... Nebo že by to bylo tou knižní produkcí, která mi prostě i přes veškerou snahu nepřipadá k smíchu? Asi bych si měla dát nové kolo osvědčených pánů Kaplanů, Saturninů, Cimrmanů či Mužů ve člunu...  Překvapivě je tu ale jeden autor, který má styl humoru, který mi sedne a na jehož knihy (a vlastně i facebookové statusy, či výjimečně přednášky) se dost těším. Je to mladý, sedmadvacetiletý cestovatel a spisovatel Ladislav Zibura. Jeho poslední kniha: Prázdniny v Evropě, se tak stala mou první knihou letos přečtenou, neb jsem se rozhodla vstoupit do nového roku pozitivně. 


Princ Ládík (tak se jmenuje Ziburova webová stránka: www.princladik.cz) se tentokrát vydává po Evropě, a bere to docela zgruntu - Polsko, pobaltské stát, Skandinávie, dále pak Řecko, Balkán, Ukrajina a domů. Jo a další změna - tentokrát nejde pěšky, ani nejede na kole, ale cestuje stopem. Jako obvykle potkává spoustu zajímavých lidí, prožívá řadu humorných příhod (anebo si v nich ten humor dokáže najít), upozorní nás ale i na hodně geografických, historických a kulturních zajímavostí.


Jak se ostatně píše v anotaci:

Máte rádi humor, dobrodružství a mnohahodinové čekání u silnice? Pak vložte řízek mezi chleby a vydejte se s Ladislavem Ziburou za čtvrtým prázdninovým dobrodružstvím. Tentokrát vás čeká 14 tisíc km stopem napříč Evropou. Ve společnosti svérázných řidičů vyrazíte z Polska přes malebné Pobaltí až za polární kruh a pak z horkých Athén přes divoký Balkán zase zpátky domů. Objevíte přitom místa, která jste vždy chtěli navštívit, jen jste o nich dosud neslyšeli. Vyslechnete příběhy neobyčejných lidí a přesvědčíte se, že jste se narodili na tom nejrozmanitějším kontinentu světa.



 



U téhle knihy jsem tak trochu tušila, co čekat, navštívila jsem stejnojmennou přednášku, u které jsem se hodně bavila. Jo, tohle je asi jediný druh stand-up, který můžu.... Na promítání si ale Ládík jen brousil pilu, zkoušel, které vtipy zaberou, co vybrat a co zahodit, takže se rozhodně nedá říct, že by kniha byla jen přepisem vystoupení před publikem. Naopak, v knize je možné použít i jemnější formy humoru, Zibura se také může spolehnout na svůj vcelku vytříbený cit pro jazyk, historky jsou vypointované, a ano, několikrát jsem se opravdu zasmála nahlas.  Rozhodně mě v knize tentokrát bavily i odskoky faktografické - ať už do historie či do místních reálií, Ladislav tady znalosti získané z bedekrů či učebnic dokázal skvěle prodat. 



Posnídat jsem se na radu recepční vydal do bistra Spurginé, vyhlášeného svými koblihami, brioškami a kuřecím vývarem. Na rozdíl od hipsterských bister je však ve Spurginé nepodávají vousatí mladíci v úzkých černých džínách, nýbrž vousaté šedesátnice v zástěrách s kytičkami. Za posledních 40 let se v Spurginé nezměnilo vůbec nic - včetně ubrusů a obsluhy. Interiéru dominuje velká geometrická plastika ve vybledlých barvách socialismu a vybavení je tak staré, až začíná být zase hezké.




V Kodani: Sotva jsem v cyklopruhu na okamžik zastavil, abych si vyfotil vodní kanál s dřevěnými loďkami, ozvalo se něžné cinknutí zvonku. "Promiňte, pane, pokud chcete fotit, vystupte prosím z cyklopruhu, překážíte ostatním," upozornila mě oxfordskou angličtinou dáma v bílých šatech. Projevila se tak jediná drobná neefektivita zdejšího dokonalého řádu. Aby cyklistka nevynechala žádnou zdvořilostní frázi, musela přibrzdit. My Češi přitom podobnou situaci dokážeme vyřešit v plné rychlosti. S univerzálním "Uhni, debile!" se vejdeme do 10 písmen a prostředníček a lze zdvihnout i při překonávání překážky.



Alexandr mluvil jenom rusky, Evropské Unii říkal Evropský sajuz, byl rozvedení a měl dítě. Jako své koníčky uvedl členství v motorkářském gangu a pití piva. Aby byl vždy připraven, měl na sobě čepici s pivním otvírákem integrovaným v kšiltu. "Ale v autě ho nepotřebuji, protože tady si pivo snadno otevřu tímhle," zasvětil mě a zatřásl sponou svého rozepnutého bezpečnostního pásu. Alexander o sobě tvrdil, že je automechanik a jeho auto zjevně bylo kovářovou kobylou. Když se například z předního kola začala ozývat uvolněná součástka, vyřešil to tím, že dal ruský rap víc nahlas. "Takhle se v tomhle autě opravuje všechno," zazubil se.

...

Včera jsem stopnul švédského učitele matematiky a fyziky. Školství na severu mají vyhlášené, tak jsem se Hanse vyptával, jak to funguje. “Vnímáš, že se děti za posledních pár let změnily?” “No jasně. Hodně. Učím puberťáky a je čím dál těžší získat si jejich pozornost.” “A jak to tedy děláš?” “Podle mě to není jen chyba dětí, ale taky učitelů. Jako koníček hraju ochotnické divadlo. Tak jsem začal při výuce začal používat divadelní repliky. Hodně pracuji s hlasem a humorem.” “A jak ti děti říkají? Pane učiteli? Nebo pane Roslengu?” “Normálně, Hansi. Anebo mi přezdívají. Nejčastěji mi říkají Rambo nebo Ódine.” “Máš děti?” “No jasně, tři. To bych nebyl moc dobrej učitel, kdybych neměl děti.” “A jak to řešíš s telefony? Nepoužívají je při výuce?” “Ne. Normálně se na začátku hodiny sbírají do ošatky.” “To jako na začátku hodiny obejdeš třídu a vysbíráš je?” “Ne. Dávají mi je na katedru samy. (…) Občas tedy někdo vymyslí, že má dva telefony – tak mu ho pak seberu.” “A to si rodiče nestěžují, že dětem bereš telefony?” “Proč by si stěžovaly? Chtějí, aby se děti něco naučily, ne?”

Myslím, že je znát, jak se autor ve svých knížkách stylově posouvá - od vyloženě sluníčkářského putování do Svaté země (40 dní pěšky do Jeruzaléma), přes totální míjení se kultur v cestě po Asii (Pěšky mezi buddhisty a komunisty), po alkoholismus v postsovětských republikách (Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii), se dostává k velmi příjemnému líčení toho, co většina z nás díky společným evropským kořenům zná, Zibura na to ale nahlíží s nadhledem a humorem. Tahle kniha je navíc vydařená svou grafickou podobou - Tomski & Polanski (Luke Tomski a Lucie Polanski) se tentokrát úplně překonali, ilustrace naprosto zapadají a podporují text, povyšují knihu na další, vyšší úroveň. Vlastně mě představa tohoto typu cestopisu s pouhými fotografiemi, byť sebelepšími,  úplně děsí.

Jsem přesvědčená, že pokud máte rádi tenhle typ humoru, budou Vás Ziburovy knihy bavit, a to i přesto, že třeba neradi cestujete,  nebo cestopisy nikdy nečtete. Jediné, před čím varuji, to jsou audioknihy, ty si nechce až na dobu, kdy Ziburu někdy potkáte naživo, jsou totiž opravdu hodně specifické (v autorově autorském přednesu):-)

Knižku Prázdniny v Evropě jsem si ve Čtenářské výzvě roku 2020 zařadila do kategorie "Kniha, jejíž hlavní postava má vaše vysněné povolání" :-)


Hodnocení: 100%



Ladislav Zibura Prázdniny v Evropě
  • Nakladatel: BizBooks
  • EAN: 9788026508861
  • ISBN: 978-80-265-0886-1
  • Ilustrace: Tomski&Polanski
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 360 stran, česky
  • Rozměry: 15,3 × 21,2 cm
  • Rok vydání: 2019 (1. vydání)


Žádné komentáře:

Okomentovat