Evžen Boček: Poslední aristokratka

Nejúspěšnější humoristická knížka roku 2012 oceněná Cenou Miloslava Švandrlíka.

Humoristický román? Proč ne, ostatně kdy jsem naposledy četla něco opravdu zábavného? To jsem si říkala, když jsem si o tuhle knihu psala Ježíškovi...

Oficiální anotace

František Antonín hrabě Kostka z Kostky je potomek šlechtického rodu, žijící v New Yorku. Po pádu komunistického režimu se s americkou manželkou Vivien a dcerou Marií (III.) vrací do Čech, aby převzal rodové sídlo. Kromě zámku „zdědí“ hraběcí rodina i personál: zpátečnického kastelána, hypochondrického zahradníka a kuchařku, která si ráda cvakne a občas to přežene. Chudobný navrátilec, krkolomně navazující na slavný rodokmen, emigrantství, místní zemitost, zámek jako konkurenceschopná atrakce, kníže Schwarzenberg, zpěvačky Cher a Helenka Vondráčková, to jsou motivy, z nichž autor, profesí kastelán, upředl sérii panoptikálně komických situací. V deníku Marie III., posledního potomka rodu, nenajdete sex, násilí, vraždy ani hluboké myšlenky. Má jedinou ambici: pobavit čtenáře!

Autorem knihy je skutečný kastelán ze zámku Milotice, četla jsem s ním rozhovor ve čtvrtečním magazínu Mladé fronty Dnes, pobavilo mě jeho maturitní foto na přebalu knihy, a tak jsem se na čtení docela těšila...

Nu, děj začíná v New Yorku, kde rodina Kostků žije a těší se na to, že se vrátí do staré vlasti, kde jim bylo navráceno staré rodové sídlo Kostka. Před odjezdem je nutné vyřešit umístění kočky Carevny u americké babičy a převoz uren s popelem předků domů.

"Carevna je doma. Kulhá, ale nezvrací a dýchá skoro pravidelně. Do mývalí čepice se vejde. Jsme na ní milí, protože máme výčitky svědomí, že jsme ji chtěli nechat u babičky. Vypláchli jsme dvanáct pytlíků od slaných oříšků a dali je sušit. Zítra do nich nasypeme příbuzné."

Asi si umíte představit, že na zámku se odehrává spousta komických situací, které pramení z odlišných kulturních zvyklostí, generačních postojů či společenského postavení. A když se k tomu přidá pár "veselých historek z natáčení" - třeba ta o rumunské delegaci opékající si pečínku na parketách, o slavné svatbě Helenky Vondráčkové s Helmutem, event. o přespání Heinricha Himmlera, na které upomínají dlaždičky s hákenkrajcem, je úspěch zaručen... Vypravěčka Marie vše vtipně glosuje nebo domýšlí, osudy obyvatelů Kostky sepisuje formou deníku či prostřednictvím dopisů Maxovi ze spřátelené aristokratické rodiny Launů. Na kastelána Josefa ale nemá...

No, musím poctivě přiznat, že jsem se zas až tak nebavila. Ano, krátké kapitolky se četly dobře, celá kniha byla ostatně záležitostí jednoho večera, nicméně opravdu nahlas jsem se zasmála jen jednou, a to až na straně 127, kdy Milada zadala obyvatelům zámku osobní dotazník, aby zjistila jejich potenciál a udělala si o každém obrázek.

 
Otázka: Kdy a kde jste byl v životě nejšťastnější?
Matka: na vlastní svatbě
Paní Tichá: na svatbě Helenky Vondřáčkové

Humor téhle knihy mi nevadil, ale taky mi moc neseděl, přišel mi dost jednoduchý, žádné velké nároky na čtenáře. Oceňuju ale, že to není žádná komunální satira, že tu nikdo nedělá laciné narážky na z emigrace se vracející šlechtu či že se tu obecně prvoplánově neposmívá a nikdo neuráží. Co mi ještě trochu vadilo: kniha nijak negraduje, ani nekončí - je to totiž první díl série, což jsem na začátku knihy vůbec netušila... No, další díl si možná půjčím v knihovně... A tuhle knížku daruji dál, určitě si svého čtenáře najde.

Hodnocení: 3/5

Evžen Boček: Poslední aristokratka

• Nakladatel: Druhé město
• ISBN: 978-80-7227-320-1
• Rok vydání: 2012 (1. vydání)