Alena Mornštajnová: Hana

Mám pocit, že se v posledních měsících nemluví o žádné jiné knížce, než o Haně. Zaznamenala jsem ji už někdy loni na podzim, slyšela jsem v rádiu rozhovor s autorkou, v anketě Lidovek o Knihu roku se pak Hana umístila někde na pěkném 7.-8. místě, pořád jsem se k ní ale nějak nemohla dostat. Nakonec na mou jmenovkyni padla volba uplynulý víkend a jsem ráda, že jsem se konečně odhodlala (stejně jsem byla asi poslední, kdo Hanu ještě nečetl:-).

Co můžete od Hany čekat? Vlastně se jedná o příběh několika žen tří generací, to vše orámováno druhou světovou válkou, resp. zhruba od 30. do 60. let minulého století. Začátek knihy je velmi dramatický a odehrává se v první polovině 50. let. Malá Mira, devítiletá holčička, neposlechne maminku a jde sjíždět řeku na ledových krách. Samozřejmě se to provalí, pád do vody naštěstí Mira přežije ve zdraví. Za trest ale nedostane večer na oslavě maminčiných třicátých narozenin žloutkový věneček. Je to právě tahle drobnost, která Miře zachrání život. Ve městě totiž vzápětí vypuká tyfová epidemie, zdroj nákazy je v místní cukrárně (popsáno věrně podle skutečné události z Valašského Meziříčí z roku 1954). Postupně onemocní rodiče, oba mladší sourozenci i ta zvláštní matčina sestra Hana. Po několika týdnech všichni, až na Hanu, zemřou… Mira stráví několik měsíců u známých, ale nefunguje to. A tak se jednoho dne ocitá u Hany. U své podivné tety s bílými vlasy a bez zubů, která stále nosí po kapsách kůrky chleba, kašle, upadá do podivných záchvatů strnulosti, prakticky nevychází z domu a s nikým nemluví. Její sestra Rosa, Miřina matka, byla pro ni tím jediným pojítkem se světem. Hana je ten poslední člověk na světě, který by měl vychovávat malé dítě. Jenže není zbytí. A tak se pomalu obě ženy, Hana a Mira, začínají sžívat, postupně také vychází najevo, jaký byl vlastně život té zvláštní hubené a mlčící Hany z židovské rodiny …

Hana mě velmi překvapila, připomněla mi svým tématem Zvuk slunečních hodin Hany Andronikové, knihu, která pro mě byla před lety zjevením. I tady se mísí běžný a obyčejný život s tím, co přinesla šílená válečná léta, co přinesl holokaust. Kniha není psána chronologicky, ale v jakýchsi časových spirálách, prolínají se tu osudy babičky Elsy, sester Hany a Rosy, a nejmladší Miry, obyčejných žen na malém městě. Ve městě, kde se všichni znají, kde se odehrávají první lásky a proplétají se lidské osudy v době, kdy etnický původ rozhoduje o životě a smrti. Kdy historické události mění životy nevinných, kdy jedno špatné rozhodnutí ovlivní celý další život. 

Kniha má velmi dobře vystavěnou zápletku, celé pozadí knihy se čtenáři odhaluje postupně, kniha nabírá spád. I když jsem v zásadě vývoj odhadla, závěrečná pointa překvapila i mě. Zaujal mě popis doby, nejen Hanin pobyt v Terezíně a Osvětimi, ale i třeba i nálada ve městě po skončení války, kdy se Hana jako jediná Židovka do Meziříčí vrátila. Předválečná léta a doba protektorátu mi zase připomněla Vlak dětství a naděje.

Hana, to je citlivé a dojemné vyprávění o rodinných vazbách a rodinných tragédiích v kruté době. Díky za tuhle knihu, po dlouhé době zase něco, co mě dostalo a dojalo. Už si asi nikdy nedám žloutkový věneček bez toho, abych si na Hanu nevzpomněla. 

Hodnocení: 95%

Alena Mornštajnová: Hana

• Nakladatel: Host
• EAN: 9788074919404 ISBN: 978-80-7491-940-4
• Popis: 1× kniha, vázaná, 310 stran, česky
• Rozměry: 13,7 × 20,8 cm
• Rok vydání: 2017 (1. vydání)