Mám ráda Zdeňka Svěráka a vždycky si ráda přečtu jeho povídky, a to i přesto, že mě povídka jako žánr moc nebaví... A tak jsem se s chutí začetla do Svěrákovy nejnovější knížečky "Po strništi bos", která, jak se ukázalo, zas až tak povídková úplně není. Spíš příhodová:-) O to to bylo lepší!
Oficiální anotace
Knihu autentických vzpomínek Zdeněk Svěrák vypráví optikou sedmiletého chlapce. "Abych se do toho vpravil, při procházce liduprázdným krajem jsem si na polní cestě klekl. Měl jsem přece ve svých sedmi osmi letech ty oči, co mám teď, akorát byly níž," říká Svěrák.
Knihu autentických vzpomínek Zdeněk Svěrák vypráví optikou sedmiletého chlapce. "Abych se do toho vpravil, při procházce liduprázdným krajem jsem si na polní cestě klekl. Měl jsem přece ve svých sedmi osmi letech ty oči, co mám teď, akorát byly níž," říká Svěrák.
"Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který." Zdeněk Svěrák
Tatínek malého Eda přišel o práci v elektrárně (nebo to byla trafostanice?) a rodině nezbylo, než vzít zavděk možností odstěhovat se na venkov k příbuzným. Pro kluka z města, zvlášť pokud nosil bílé podkolenky a naleštěné botky, to bylo ze začátku dost náročné, pro vesnické kluky byl "pitomým Pražákem". Do klučičí party ale naštěstí brzo zapadl, odkoukal všechny klučičí fígle a dokonce se naučil chodit po strništi bos - odtud název knížky. Kromě toho ale zvládl i spoustu dalších věcí - zamilovat se do koní, odhalit rodinné tajemství se zavrženým strýcem nebo obdivovat spolužačku Mílu, co vypadá úplně stejně jako holka na protektorátní desetikoruně (ta je ostatně do knížky vložená jako záložka).
No a protože je vlastně pořád válka, tak dojde i na Vlasovce, Rusy, legionáře, utíkající Němce či na americké bomby... Nebo na příhodu s tatínkovým odbojem či na sabotáž, kdy malý Eda pod tatínkovým vedením okrádá třetí říši, protože krade v cukrovaru cukr pro včely. I když bez drobné nehody se to neobejde. Co ale vyjde stoprocentně, to je akce s leteckým benzínem, který poslouží jako palivo do kamarádova invalidního vozíku. No jo, tenkrát se integrace lidí s postižením neřešila, proč taky? Poměrně drsná, tedy alespoň pro duši malého kluka, je příhoda o tom, je Eda ve vzteku proflákne, že tatíněk poslouchá Londýn...
Celá knížka příhod je psána krásnou Svěrákovou češtinou - stačí se začíst a už tu knížku neodložíte. Je to jako vždy milé, lehce edukativní, odlehčené i sebeironické. Doprovázet Vás budou půvabně dětské ilustrace Jaroslava Weigela, já jsem ale stejně měla pořád před očima Libušku Šafránkovou a ostatní z Obecné školy. Umím si ostatně představit, že z téhle knížky by mohl být stejně dobrý film, možná i lepší.
Chcete-li strávit příjemný večer - to je totiž zhruba doba, kterou Vám čtení téhle knížky maximálně zabere - doporučuji. Myslím, že je to poučná a vhodná knížka i pro děti - přece jen je to neotřelý a originální pohled na druhou světovou válku dětskýma očima.
Hodnocení: 5/5
Zdeněk Svěrák: Po strništi bos
Nakladatel: FragmentISBN: 978-80-253-1820-1, EAN: 9788025318201
Rok vydání: 2013 (1. vydání)
Za tuhle recenzi děkuji. Svěrák je nejenom skvělý člověk, ale i spisovatel. Po strništi bos jsem četla a hodně mě překvapily některé části ze života našeho hrdiny. Občas si stěžujeme, jak jsme na tom špatně, ale, po přečtení tohoto dílka si člověk uvědomí, že je na tom ještě dobře. Navíc knížka se četla sama, takže jsem ji měla přečtenou během chvíle a to jsem si říkala, to je všechno? :)
OdpovědětVymazat