Jaroslav Rudiš: Národní třída

Novela Jaroslava Rudiše s názvem Národní třída byla nominována na Cenu Magnesia Litera. Knížka o společnosti současné i minulé. 

Oficiální anotace:

Klub osamělých rváčů. Hlavní hrdina, přezdívaný Vandam, vypráví příběh svých životních soubojů s městem, nedávnou minulostí a rodinnými démony. Drsná a zároveň melancholická novela ze sídliště, kde lidé a domy vzdorují přírodě i neodvratnému zániku. Nový Rudiš zasáhne čtenáře přímo na solar. Inspirováno skutečnými událostmi.

"Vždycky může vyhrát jen jeden. Takhle a ne jinak funguje svět. A když zkusíš někoho zmlátit, tak pochopíš, jak to funguje a nebudeš mít už potřebu dál pátrat a tápat. Někoho poučíš o životě a sám budeš taky poučenej."

Vandam je outsider. Narodil se začátkem sedmdesátých let jako jedno z Husákových dětí, máma dělala v jeslích, otec stavěl sídliště a chodil do hospody, typická socialistická rodina. V osmdesátých letech začal brácha dabovat z Německa načerno dovezené videokazety a Vandam se zamiloval do akčních filmů. Získal z nich i přezdívku, "Vandam mu říkaj proto, že dělá dvěstě kliků jako opravdovej Vandam."

Pak se o ale všechno nějak zkazilo. Otec skočil kvůli rakovině z devátého patra, matka začala po převratu nakupovat ve slevách, zbláznila se a jednou už se domů nevrátila. Brácha začal podnikat a za Vandama se stydí. Vandam trochu kouřil, trochu smažil, krátké manželství se mu rozpadlo, nějakou dobu seděl za drogy v kriminále.

Teď se živí jako sídlištní natěrač střech, život mu vyplňuje sledování akčních filmů na starodávných véháeskách, nejvíc času ale tráví s kumpány v hospodě Severka kdesi na pražské periférii. Na pívem politých stolech najít sebevědomí... Je to trochu nácek a pozér (vlastně ne, on přece bojuje za spravedlnost a hlavně proti všem, kteří dělají bordel, je to poslední římský bojovník), štve ho dnešní doba, které nerozumí, a tak si to kompenzuje ve rvačkách, ty jsou smyslem jeho života. Tyhle malé výhry mu dávají zapomenout, jak to celé totálně prohrál. A tak cvičí a trénuje a poučuje v tomhle smyslu i svého dospívajícího syna, kniha je psána skoro výhradně jako monolog a promluva k němu. Protože síla - o tom to je... A ta Národní třída? Symbol, metafora a dobrá pointa... 

 

(foto ČTK)

Jaroslav Rudiš je s každou novou knihou lepší a lepší. Tady si výborně pohrál s jazykem. Když knihu poprvé otevřete, krátké věty plné slangu Vás skoro zaskočí. Ale za chvíli chytíte rytmus téhle poezie v próze a celou knížku přečtete za chvilku a na jeden zátah (já v metru a v autobuse cestou na Rudišův Sever). 

"Valej do tebe, že je mír.

Valej do tebe, že válka je v týhle chvíli na jiný straně planety a že to je strašně daleko, že to je dost možná úplně jiná planeta než tak, na který žiješ.

Valej do tebe, že máš kliku, že do války nemusíš, protože žiješ v český kotlině, kde je klid a mír. A kde se dnes války odehrávaj jen v tvým břiše. Když si dáš knedlo-zelo-vepřo a pivo, zažiješ ve střevech opravdovej Stalingrad.

Valej do tebe, že máš být šťastnej.

Valej do tebe, že si toho máš vážit.

Valej do tebe, že jim máš dát při volbách hlas. 

Valej do tebe, že to s tebou myslej dobře.

Valej do tebe, že máš svý práva.

Valej do tebe, že si máš vzít půjčku a hypotéku a kredit.

Valej do tebe, že máš nakupovat a nechat se koupit.

Valej do tebe, že máš bejt šťastnej a roztlemenej a bezstarostnej a pozornej a hodnej.

Valej do tebe, že na politiky se sice můžeš nasrat, ale to je tak jediný, co můžeš.

Valej do tebe, že každej někdy udělá chybu.

Valej do tebe, že oni to přece myslej dobře. 

Valej do tebe, že tu sou pro tebe.

Valej do tebe, že musíš bejt šťastnej. 

Valej do tebe, že dluhy to za tebe vždycky vyřešej.

Valej do tebe, že jen když se zadlužíš, existuješ. Zadlužíš se a máš budoucnost, protože musíš splácet. Máš na tomhle světě najednou svý místo.

Valej do tebe, že když je necháš v klidu, oni tě taky nechaj v klidu.

Valej do tebe, že nejdůležitější stavby na světě sou tunely. 

Valej do tebe, že tohle je svoboda a demokracie.

Valej do tebe, že kapitalismus rovná se svoboda a demokracie.

Valej do tebe, že nic lepšího než tohle neexistuje.

A když řekneš, že možná existuje, seš hned komunista nebo nácek.

Valej do tebe, že i když se to někde finálně posere, zbytek lodi to vyrovná a díra se ucpe, prachy se daj vždycky natisknout, takže ať seš v klidu. Všechno se dá zase do cajku. 

Valej do tebe, že máš bejt spokojenej.

Ale já vím, jak to je.

Já sem poučenej o životě.

Já vim, že politika je jen hra se stínama v pozadí, co držej politiky v šachu a mají  na autech nalepený čísla 1111 a 6666 a 10101.

Tyhle kouzelný čísla a ne politici, všude a všechno rozhodujou. 

Já vím, že válka je. Že válku si každej  nesem zasunutou v sobě od začátků všech časů, protože lidský dějiny sou jen dějiny válek a bitev a dobývání. Stejně jako život se ženskejma. Ale to je jinej příběh.

Chci ti jen říct, že já vím, že v nás pochodujou příští vojáci a nafukujou se příští vojevůdci, protože mír je jen iluze, protože my sme pořád ve válce.

V čekání na válku.

V přestávce mezi válkama.

Mír tady přece nikdy nevydržel dlouho, což já vím, protože mě dějiny, války a vojevůdci zajímaj. Vždycky to tady někdo bude chtít převálcovat.

Vždycky se necháme převálcovat.

Jo, možná to je cesta, jak tady přežít.

Možná ale taky ne.

Mír je jenom přestávka mezi válkama.

Moje babička vždycky říkala: Jez, hezky papej, chlapečku, protože až zas bude válka, budou tlustý hubený a hubený studený. A měla pravdu. 

Moje babička taky vždycky říkala: Mír je jenom přestávka mezi válkama.

Takže musíš bejt nachystanej.

Musíš cvičit.

Kdo nebude nachystanej, skončil."

Pocit frustrace v současné společnosti, agresivita a rychlá a jednoduchá řešení, to je Národní třída. Vzpomněla jsem si na podobnou knížku, resp. knihu, při které jsem měla trochu podobné pocity - na Strážce občanského dobra od Petry Hůlové. 

Národní třída vznikla původně jako divadelní hra, hraje ji  brněnské Divadlo Festo. Docela by mě zajímalo, jak tenhle text na jevišti funguje, hádám, že výborně. Má rytmus, spád, střídají se tu obrazy i atraktivní prostředí.

Nejnovější próza Jaroslava Rudiše byla nominována na letošní cenu Magnesia Litera a dostala se do užšího šestičlenného finále v kategorii Próza. Na to, jak dopadne, si budeme muset počkat do 8.4.2014, kdy budou ceny Magnesie Litera slavnostně předány na Nové scéně Národního divadla, a to za přítomnosti televizních kamer. Budu Járovi držet palce.

Hodnocení: 5/5

  

Jaroslav Rudiš: Národní třída

Nakladatel: Labyrint
ISBN: 9788087260555, EAN: 9788087260555
Popis: 1× kniha, vázaná, 152 stran, 12,5 × 19,5 cm, česky
Rok vydání: 2013