Prázdniny trávím se synem na venkově a jedním z mých pravidelných
úkolů je sběr malin. Jak to proboha souvisí s literaturou, ptáte se? Úzce.
Při sběru se totiž dají skvěle poslouchat audioknihy. Na letošní léto jsem si
telefonu připravila klasickou detektivku z 50. let minulého století – Eda McBaina
a jeho Zabijáka.
New York velmi těžce přežívá vlnu veder (což si vzhledem k počasí
minulých dní umím naprosto detailně představit) a do toho tu někdo začne
vraždit policisty. Nikoliv strážníky v uniformě, ale detektivy v civilu,
jednoho po druhém. Konečný počet se prozatím zastavil na čísle 3. Novináři
horečně pátrají po senzačních podrobnostech, kriminalisté padají horkem a
nemají se čeho zachytit. Znají pouze typ pistole, což ovšem nestačí. Až třetí
oběť pátrání trochu napomůže, vraha před smrtí postřelí a fyzicky zraní, takže
detektivové mají rázem docela podrobný profil. Jenže ve městě žije 10 milionu
lidí… Detektiv Steve Carella má ovšem jakési tušení, že v pozadí těchto
násilných činů nebude zášť ani šílenství, ale nějaký temný osobní příběh. Najde
Carella vraha dřív, než najde on jeho? A jakou roli bude hrát hluchoněmá
snoubenka Teddy?
Eda McBaina jsem čítávala někdy v dávnověku, v 80.
letech, kdy tyto knihy vycházely v edici 3x s… Už tenkrát mi ty případy
připadaly celkem povedené a musím uznat, že i když jde o příběhy přes půl
století staré, jsou napsané tak dobře, že jim ta doba nijak zvlášť neublížila.
Skvěle je vykreslená atmosféra velkoměsta 50. let – coca-cola, drinky, nonstop
kina, telefonní budky a zázrak v podobě klimatiazace, takový film pro
pamětníky, ale protože americký, tak v barvě. Nechybí podrobné popisy policejní práce, které
dotváří příběh, ani sympatičtí hrdinové. Samozřejmě, že je trochu úsměvné, že
skoro každého tehdejšího kriminálníka znali policisté osobně, ale svět byl
tenkrát prostě daleko menší.
Potěšilo mě, když jsem zjistila, že Zabiják je vlastní první knihou o 87. revíru. Budu-li se chtít pustit do dalších, čeká mě spousta příjemného čtení - románů je v této sérii přes 50:-)
Poslouchala jsem verzi, kterou v roce 1991 načetl Jiří
Kadlec pro Knihovnu a tiskárnu pro nevidomé Karla Emanuela Macana. Tyhle audioknihy
jsou vzhledem k účelu velmi specifické, vč. zpracování nahrávky, těžko
srovnávat s moderními audioknihami, které poslední dobou vycházejí – se
zpracovanými hudebními předěly mezi kapitolami, bonusy apod. Nicméně hlas Jiřího
Kadlece byl poměrně uklidňující a rychle jsem si na něj zvykla.
Suma sumárum, klasika, líbilo.
Hodnocení: 90 %
Více o Ed McBainovi na wikipedii.
Žádné komentáře:
Okomentovat