I neviditelná světla nás mohou okouzlit!
Historický román odehrávající se před a během druhé světové války, který letos obdržel Pulitzerovu cenu v kategorii próza a řadu dalších ocenění. Máme se na co těšit!
Dva hlavní hrdinové, dvě dějové linky, které spějí k protnutí. Marie-Laura je šestiletá dívka, která to nemá v životě vůbec lehké – žije jen s tatínkem a nedávno kvůli šedému zákalu definitivně ztratila zrak. Otec se o dceru ale vzorně stará, každý den jí vodí přírodovědného muzea, kde pracuje, vyrobil ji dřevěný model jejich čtvrti, aby se naučila orientovat, dceřinu mysl tříbí i originálními dárky k narozeninám, hlavolamy, které sám vyrábí. Naučí Marii i číst v Braillově písmu – knihy Julese Verna ji naprosto uchvátí. O několik let později je Paříž obsazena nacisty, Marie-Laura s otcem musejí uprchnout. Jejich útočištěm se stane přístavní městečko Saint-Malo v Bretani, kde žije se svou hospodyní excentrický prastrýc Etienne, který od minulé války nevyšel z domu. Marie-Laura nakazí strýce svým optimismem, ten ji ukáže svá rádia, čte jí z knih, navzdory době a okolnostem prožívají vlastně docela dobré časy. To ale nemůže trvat věčně, velkou roli v tom sehraje i jeden z exponátů muzejní sbírky, který byl otci svěřen k opatrování a který by nacisté velmi rádi získali…
Druhou hlavní postavou je osmiletý německý kluk Werner, sirotek, který žije v Dětském domě v důlním městečku Zollvereinu. Wernera žádná velká budoucnost nečeká – až mu bude 15, stane se horníkem a půjde do dolů, jako všichni ostatní chlapci. Werner je ale jiný, zvídavý, všemu se snaží přijít na kloub, zajímá ho technika a matematika. Opraví si staré rádio a zamiluje si rozhlasový pořad o vědě pro děti, při kterém sní o tom, že bude studovat. Jeho vášeň pro technické vědy mu opravdu pomůže a Werner je po náročných zkouškách přijat na prestižní školu pro nacistickou vojenskou elitu. Absolutní kázeň, poslušnost, oddanost vůdci, tělesná zdatnost, nenávist k nepříteli, spolužáci z rodin nacistických pohlavárů, šikana, to vše se stává jeho každodenním chlebem. A je to tvrdá škola, Werner si nemůže dovolit být slabý, zároveň ale s tím, čeho je součástí, nemůže souhlasit. Nakonec je odvelen do Wermachtu, kde se stane členem speciální posádky, která vyhledává vysílačky nepřátel. Díky tomu se na konci války dostane i do Saint-Malo, kde se nedaří odhalit jednu speciální ilegální vysílačku…
Jsou světla, která nevidíme, je velmi působivý román. Dvě výjimečné děti v kruté době, které se nedá uniknout a která tolik ovlivňuje jejich životy. Nezkažené oběti válečného marasmu, každý na jiné straně barikády, on nachází své štěstí a smysl života ve vědě, ona v knihách, a oba toho mají tolik společného. Pro čtenáře ojedinělá možnost poznat život v okupované Francii – materiální nedostatek, chaos po obsazení Paříže, odboj prostých občanů, chování Němců, bombardování ze strany spojenců. Neméně zajímavá je ale i realita nacistického Německa: předválečné pokoření země nadměrnými reparacemi , recese a bída, vzestup nacionalismu, vzhlížení k jedinému vůdci, výchova německé mládeže, posléze válečná doba se vším, co k ní neodmyslitelně patří… Obojí vyprávěné z nezvyklého úhlu - očima dětí, které okolnosti nutí velmi rychle dospět…
Knížka čtenáře do děje vtahuje postupně, ale už po pár kapitolách mi bylo jasné, že čtu něco výjimečného - nakonec těch 530 stran uběhlo jako nic. A není to jen samotným křehkým příběhem, ale i nádherným jazykem, plným detailů, metafor a obrazů. Překladatel Jakub Kalina odvedl skvělou práci, radost číst.
Zdálo se, že svět se mírně pohupuje, jako by celé město plulo na hladině. Jako by za sebou nechali celou pevninskou Francii, kde si teď lidé můžou jen okusovat nehty, utíkat, zakopávat a plakat a budit se do pochmurného šedivého rána a nechápat, co se to děje. Komu teď vlastně patří silnice? A pole? Stromy?
Děj se možná zpočátku zdá trochu komplikovaný, skáče se mezi oběma vypravěči a přeskakuje i v čase, čtenář si ale velmi rychle zvykne. Navíc jsou kapitolky krátké, pointované, autor občas zabrousí do úplně jiných oblastí – matematiky, hudby, vše ale velmi přístupnou a poutavou formou. Daří se mu skvěle vykreslit atmosféru, s Marií-Laurou sdílíte její děs, když zůstane sama v opuštěném domě ve městě, které se chystá na bombardování, vstupuje do Vás klid, když se dívka poprvé ocitne na pláži u moře, je vám až fyzicky nevolno ze scén, které se odehrávají ve škole pro Hitlerjugend nebo na východní frontě, kde Werner působí. Trochu jsem se obávala, jak autor vyřeší setkání obou hrdinů, ale podařilo se, žádná banální válečná love story se nekoná… Příběh s diamantem byl možná trochu nadbytečný, na druhou stranu se díky němu mohl děj časově protáhnout až tam, kde skončil. Závěr mě vlastně nakonec překvapil. Tuhle knihu si umím docela dobře představit jako velký hollywoodský biják.
Anthony Doerr je dvaačtyřicetiletý americký spisovatel, který vystudoval historii. Jeho literární dráha začínala povídkami, následovalo několik úspěšných románů. Jsou světla, která nevidíme, jsou jeho nejúspěšnější knihou a také zatím jediným dílem přeloženým do češtiny. Kniha vzbudila velkou pozornost, získala řadu ocenění a stala se jednou z nejprodávanějších knih minulého roku. Jsem přesvědčená o tom, že i u nás si získá spoustu příznivců. Já jsem rozhodně jedním z nich!
Hodnocení: 100 %
Doerr Anthony: Jsou světla, která nevidíme
- Nakladatel: MOBA
- ISBN: 978-80-243-6760-6, EAN: 9788024367606
- Originál: All the Light We Cannot See
- Překlad: Kalina, Jakub
- Popis: 1× kniha, vázaná, 536 stran, 15,5 × 21,2 cm, česky
- Rok vydání: 2015 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat