Manfred Spitzer: Digitální demence

Jak připravujeme sami sebe a naše děti o rozum.

Na tuhle knihu jsem byla hodně zvědavá. Způsobil to Václav Cílek, který se do Digitální demence zjevně zamiloval a díky sérii svým tří článků, které uveřejnil na svém blogu (více zde)  ji poměrně dost zpopularizoval.

O co jde? Německý neurovědec Manfred Spitzer tvrdí, že nadměrným užíváním digitálních médií člověk hloupne a přivádí si zdravotní problémy. Jde mu zejména o děti, jejichž mozek ještě není vyvinutý a nemají dostatek zkušeností k tomu, aby nástrahám digitálních sítí dokázaly odolat. Dokládá to řadou výzkumů, které ukazují, že děti  se sledování televize či hraním si s počítačem  nebo tabletem nic nenaučí, naopak, že končí v izolaci, se špatnými školními výsledky, s ADHD, poruchami spánku a obezitou. Vadí mu především hry založené na střílení, agresivitě, obouvá se ale třeba i do sociálních sítí či do dětských televizních pořadů typu Teletubbies. Domnívá se, že používání médií vytváří začarovaný kruh – chudší lidé jsou méně vzdělaní, více se dívají na televizi, nebo hrají počítačové hry či chatují, jejich děti méně čtou, jsou pak méně úspěšné ve škole, takže se nic nenaučí a skončí na podpoře v nezaměstnanosti nebo na špatně placených pracovních místech. Spitzer dokazuje na příkladu odborných studií, jak je pro děti i dospělé prospěšné čtení, vytváření reálných sociálních kontaktů, pohyb.

Ne, že by se s ním nedalo v řadě věcí (a možná i ve většině) souhlasit. Na druhou stranu mi tohle odsuzování šmahem vadí – podle Spitzera slouží internet prakticky jen k prohlížení pornografie, ke střílečkám nebo k nesmyslnému plkání na sociálních sítích. Televize je na tom podobně, jediným pořadem, který je Spitzer odhodlán vzít na milost je ten jeho vlastní, kde k národu promlouvá na téma mozek. I výběr odborných studií by asi zasloužil selekci od někoho, kdo do toho opravdu vidí – protistraně Spitzer vyčítá zaujatost, ovšem ani jeho vývody nevypadají tak úplně nestranně. Spitzer se obouvá do médií, tvůrců softwaru, politiků, učitelů, církví či do rodičů, často ale i on čtenářem dost manipuluje. Navíc je jasné, že s některými věcmi prostě žádné zkušenosti nemá, s digitálními médii vlastně nepracuje,  ví o nich jen z doslechu, ale je rozhodně proti. Média jsou v této knize vyloženě démonizována.

Zjednodušeně: je to takový ten pohoršený postoj starého muže, který se bere nesmírně vážně, všechno ví nejlíp a všude byl dvakrát. Je mu naprosto jasné, jak ta média mají všechno zmanipulované, za vším vidí nějaké spiknutí, prachy, ovládnutí mas. Něco jako odpůrci očkování ve vztahu k farmaceutickým firmám, Václav Klaus, který rozumí globálním změnám klimatu, nebo když Karel Gott tvrdí, že svět řídí ilumináti a židovská bratrstva. Na tohle jsem nějak přecitlivělá.

Nakonec tedy musím uznat, že to ten Václav Cílek převyprávěl mnohem líp, než je možné si přečíst v origináleJ Pokud se na základě jeho článků i této knihy rozvine na téma využívání internetu a sociálních sítí dětmi nějaká širší diskuse, pak jen dobře.

Hodnocení: 70%

Manfred Spitzer: Digitální demence

• Nakladatel: Host
• ISBN: 978-80-7294-872-7, EAN: 9788072948727
• Překlad: Ryčl, František
• Popis: 1× kniha, vázaná, 343 stran, 14,5 × 21 cm, česky
• Rok vydání: 2014 (1. vydání)