... na skok jinam ...: Oliver Sacks: Vděčnost

středa 21. září 2016

Oliver Sacks: Vděčnost

Oliver Sacks byl britský neurolog a velký popularizátor neurovědy a neuropsychologie. Napsal knihy jako „Antropoložka na Marsu“, „Muž, který si pletl manželku s kloboukem“ či „Musicophilia: příběhy o vlivu hudby na lidský mozek“, ve kterých popisoval zajímavé klinické případy ze své praxe a zasazoval je do hlubších souvislostí. Zabýval se otázkami fungování mozku, ale i duší člověka, stejně tak jako vlivem hudby či matematiky na lidský mozek.

Podle jeho knihy Awakenings (Probouzení: příběh o nečekaném probuzení ze spavé nemoci) byl natočený stejnojmenný film s Robertem De Nirem a Robinem Williamsem v hlavních rolích – viděla jsem ho začátkem devadesátých let a hodně mě tenkrát zasáhl, pamatuji si ho i po pětadvaceti letech. Knihy Olivera Sackse byly pro mne důležité i z jiného důvodu: autor byl fascinovaný muzikálností lidí s Williamsovým syndromem a často se o nich ve svých knihách zmiňoval. Svého času to byl jeden z mála oficiálních zdrojů informací o této vzácné diagnóze, která do mého života vstoupila před deseti lety...

Oliver Sacks získal za svou odbornou práci řadu ocenění, jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Ve svých pamětech, které vydal na sklonku života, se přiznal k homosexuální orientaci a poté, co onemocněl rakovinou, rozhodl se, že ani tuto smrtelnou chorobou nebude před veřejností schovávat. Sacks zemřel na konci srpna minulého roku a jeho poslední a rozsahem nevelká kniha esejů s názvem Vděčnost vyšla dva týdny před jeho smrtí. V překladu Dany Balatkové ji u nás vydalo nakladatelství dybbuk.

Na Vděčnost jsem narazila náhodou při procházení poličky s novinkami v knihovně. Nejprve jsem váhala, přece jen, kniha o posledních věcech člověka… Ale nakonec mi to nedalo a jsem za to ráda. Přečteno během jediného večera, v paměti mi takhle knížka ale zůstane mnohem déle.

Vděčnost obsahuje čtyři krátké texty bilancující životní pouť, zejména to, co znamená žít dobrý a smysluplný život. V prvním eseji s názvem Rtuť (Sacks si své narozeniny pojmenovával podle periodické tabulky prvků, tento text byl napsán těsně před dosažením osmdesátky, což je atomové číslo rtuti) se autor věnuje stáří, nevyhýbá se otázkám chřadnutí těla, ale hlavně s nadhledem stáří oslavuje jako „dobu volna a svobody, zbavenou naléhavých potřeb dřívějších dní“. Člověk má za sebou dlouhou životní zkušenosti, je si vědom pomíjivosti, má čas zabývat se celoživotními myšlenkami a pocity.

Druhý text „Můj život“ napsal autor v době, kdy se dozvěděl, že se mu vrátila rakovina a že ho čeká pouhých několik měsíců života. Vzácný typ melanomu oka, kvůli kterému přišel před několika lety o zrak, metastazoval do jater. V kratičkém textu se Sacks vyrovnává s nemocí a vyjadřuje vděčnost za život, který mohl prožít. Esej, ve kterém přiznal smrtelnou nemoc, vyšel v New York Times v době, kdy Sacks ležel v nemocnici, a vyvolal mimořádnou pozornost.

V předposledním textu knihy „Moje periodická tabulka prvků“ se Sacks vyznává ke své lásce k fyzikálním vědám, k vesmíru, k exaktnosti. K fyzikálním vědám, do světa, kde není život ani smrt, se ostatně Sacks v těžkých chvílích obracel celý život. Esej psal v době, kdy se mu díky nové léčbě dočasně ulevilo, kdy získal trochu času navíc.

Závěrečné části knihy, Šabatu, věnoval lékař poslední zbytek sil před svou smrtí. Vrací se tu do dětství stráveného v ortodoxní židovské komunitě, vzpomíná na svátek šabat, který byl velmi pečlivě dodržován. On sám se s náboženstvím posléze rozešel, vliv na to měl rozpad židovské komunity po druhé světové válce i osobní důvody (mmj. sexuální orientace), na konci života se však s nostalgií k onomu míru, který za jeho dětství během šabatu vládl, navrací. Sacks našel naplnění svého života v dosažení pocitu vnitřního mír, pocitu „kdy člověk cítí, že jeho dílo je hotovo a on si může s klidným svědomím odpočinout“.

Velmi citlivá knížka nejen o posledních věcech člověka, o stáří, nemoci a umírání, ale hlavně o životě. Knížka, kterou by si na konci života přál napsat každý z nás.

Hodnocení: 100%

Oliver Sacks: Vděčnost