... na skok jinam ...: Ondřej Nezbeda: Průvodce smrtelníka

neděle 6. listopadu 2016

Ondřej Nezbeda: Průvodce smrtelníka

Většinu knížek čtu, abych se dostala „na skok jinam“, do jiného světa, do stavu, kdy přestávám dumat nad svými starostmi a plně se ponořím do života hrdinů knihy. Občas se ale objeví kniha, u které je to právě naopak, knížka, která mě do reality přitáhne pevněji, než jsem možná chtěla. Jedním z takových děl je i Průvodce smrtelníka novináře Ondřeje Nezbedy, kniha, která se věnuje posledním věcem člověka.

Umírání je něco, co se v současné společnosti snažíme vytěsnit. Tváříme se, jako by smrt neexistovala, když přijde nemoc, tak pevně věříme v moderní medicínu a její možnosti, příp. se uchylujeme k alternativám. Smrt není něco, s čím bychom počítali, a přitom je to absurdní: vždyť právě to je jediná jistota v našem životě. Možná se víc než smrti bojíme toho, co je s umíráním spojené: bezmoci, bolesti, osamění, závislosti na druhých. Nechceme umírat v nemocnici, ale přitom právě tam končí svou pozemskou pouť většina z nás. Obklopena sterilním prostředím a uspěchanými lékaři připravenými „léčit do posledního dechu, ba uléčit nás k smrti“.

A právě tímhle tématem, se kterým neumíme moc pracovat, se zabývá kniha Ondřeje Nezbedy, původně novináře a posléze pečovatele v mobilním hospici Cesta domů, který se do téhle organizace dostal v rámci projektu Rok jinak Nadace Vodafone ČR. Ondřej se v knize vypořádává s úmrtími ve vlastní rodině, vypráví příběhy svých vlastních klientů z hospicu, hovoří s nevyléčitelně nemocnými lidmi i s pozůstalými. Jedna z nejsilnějších kapitol je věnovaná umírání nemocného malého kluka a rozhovoru s jeho rodiči. Prostor ale autor dává i druhé straně – lékařům a zdravotním sestrám, kteří působí v hospicové péči i ve státním zdravotnictví, rozhovor vede s vysokoškolským pedagogem, který medikům přednáší etiku, pohled doplňuje i o tvrdá data, zahraniční zkušenosti a výsledky odborných studií. Kniha dále obsahuje praktické informace, vč. internetových odkazů na další zdroje. Zájemce se tak např. dozví o možnostech domácí péče, o moderních trendech v paliativní péči, o právních možnostech vyslovit své přání ohledně léčby a resuscitace před tím, než vám nemoc možnost projevu vezme. Jedna kapitola je věnovaná Alzhaimerově chorobě, další možnostem péče o seniory, dozvíte se i o tom, jaké jsou názory na euthanazii či asistovanou sebevraždu, nebo jaké váš čekají povinnosti v případě, že váš blízký zemře doma v rodinném kruhu. Z povahy věci je největší prostor věnován možnostem hospicové péče a věcem s ní souvisejícím.

Každá kapitola je uvedena výraznou černobílou fotografií, která vyprávěné osobitě doplňuje a dotváří. Celý text je psán velmi srozumitelně a přístupně, je vidět, že autorem je zkušený publicista, který umí klást jednoduché, ale podstatné otázky. I když smrt a umírání jsou obecně dost depresivní témata, tak Průvodce smrtelníka je vlastně hodně pozitivně laděná kniha. Z každé stránky čiší zájem o člověka a o jeho důstojnost, motivace přimět čtenáře se tématem zabývat, formulovat svá přání, sdílet vlastní obavy.

Slibuju, že tahle kniha vás zasáhne a začnete o smrti opravdu přemýšlet. Rozhodně vám na mysli vytanou přinejmenším všechny dosud prožité odchody lidí z vašeho okolí. Vzpomenete si na pohřeb spolužáka, který v depresi ukončil svůj život sebevraždou, otřese vámi vzpomínka na blízkého člověka, kterému lékaři neřekli o jeho blízkém a neodvratném skonu a který si plánoval aktivity na dobu, kdy ho z nemocnice pustí, přejede vám mráz po zádech při pomyšlení na šíleného řečníka pohřební služby, který udělal z pohřbu vašeho příbuzného frašku nebo na návštěvu léčebny dlouhodobě nemocných, na kterou se dodnes marně snažíte zapomenout. Anebo máte možná lepší vzpomínky – na dobu, kterou jste se svým blízkým opravdu strávili a měli tak možnost se důstojně rozloučit, na pocit úlevy, který se dostavil po přednesení vlastnoručně sepsané smuteční řeči, na odpověď na otázku, která se se na vesnici po pohřbu obligátně klade: „Jaký to měl?“ „Hezký.“

Je jisté, že Průvodce smrtelníka není vyčerpávající příručkou. Možná by tu měl být prostor věnovaný vyjádření poslední vůle člověka v závěti, možná by stálo za to více se zabývat tím, jak nákladná může (anebo nemusí ) být domácí péče o blízkou osobu (náklady na využití služeb hospicu), možná tu chybí další možnosti rozhodování, které dává nový občanský zákoník. To všechno si ale člověk dokáže vyhledat sám, pokud o takové informace stojí.

Průvodce smrtelníka je knihou, které klade otázky týkající se konce života, knihou, která nabízí odpovědi a varianty, knihou, kterou by si v jistém věku měl přečíst každý. Do pomyslné poličky ji postavím vedle speciálu Respektu s názvem Neviditelní s články Petra Třešňáka o lidech v mezních situacích, kousek od poslední knihy Olivera Sackse Vděčnost, po bok Deníku staré paní od Jiřiny Šiklové a nadohled od beletristické knihy o euthanazii Vesmír versus Alex Woods. A je docela dobře možné, že téhle silné knihy s poutavým krajkovým přebalem koupím dalších pár výtisků a nenápadně ji budu podstrkovat vybraným lidem ve svém okolí. Vždyť nadcházející čas adventní by měl být dobou usebrání se, dobou, do které kniha podobného ražení přirozeně zapadá. Ale číst ji můžete (a vlastně byste asi i měli) v každém ročním období. Tak se toho nebojte.

Hodnocení: 100%

Ondřej Nezbeda: Průvodce smrtelníka