Máte rádi "malé dějiny"? Příběhy obyčejných lidí, kteří žijí v převratné době? A zajímá Vás jak to vypadalo v Rusku těsně před vypuknutím druhé světové války? Pokud jste odpověděli 3x ano, pak mám pro Vás zajímavý tip: knihu Trosečník sibiřsky, která přibližuje léta 1925-1940 očima malého kluka.
Václav Klička byl syn českého tatínka, který na východní frontě v Rusku padl do zajetí během první světové války, a ruské maminky, kterou si tatínek za Uralem našel. Usadili se spolu na západní Sibiři a na malém statku se jim postupně narodily čtyři děti, Václav byl v pořadí třetí. Jenže doba soukromému hospodaření nepřála a tatínek si to naštěstí uvědomil velmi rychle. Aby se vyhnuli "rozkulačení", putovala šestičlenná rodina spolu s kravkou a veškerým majetkem na východ, do Vladivostoku, kde otec získal místo jako tlumočník hlavního důlního inženýra, německého specialisty. Cesta v "těplušce", nákladním vagónu, trvala několik strastiplných týdnů a na úplatcích stála většinu finančních prostředků.
Na břehu Japonského moře, v hornickém městečku Škotovo, pak strávila rodina tři příjemné roky. Václav si tu našel kamarády a začal tu chodit i do školy. V roce 1931 ale Japonci napadli Mandžusko, které bylo za rohem, a všichni cizinci museli oblast opustit. Rodina tak putovala na jih, do střední Asie, do Tádžikistánu. V hornickém městečku Šurab se otec stal ředitelem dolu a na Václava čekala dobrodružství v poušti - s tarantulemi, hady i basmači (partyzány, kteří bojovali proti Rusům). Po nějaké době dostal otec umístěnku na Sibiř, Václav tu poprvé narazil na vězně v gulazích, prožil první dětskou lásku, mohl tu ale také chodit do české školy, protože kvůli hospodářské krizi v Evropě vyrazilo velké množství Čechoslováků na východ. V roce 1937 je ale otec zatčen KGB za domnělou špionáž pro Němce a rodina, která tou dobou už několik let usilovala o vystěhování, dostává příkaz opustit Sovětský svaz. Jenže píše se rok 1938, a to není pro příjezd imigrantů do Československa zrovna ten nejlepší čas...
Návrhy obálek knihy (zdroj FB)
Ke knize Trosečník sibiřský jsem se dostala vlastně úplnou náhodou, zaujalo mě téma, protože v Rusku jsem několikrát byla, Transsibiřskou magistrálu projela a o naší stopu v téhle zemi se vcelku zajímám.
Musím říct, že mě takhle kniha potěšila, bylo to moc příjemné čtení. Je to takový mix historického dokumentu o málo známých okolnostech českých dějin a dobrodružného příběhu malého kluka v exotických končinách. Kdybych to měla s něčím srovnat, tak třeba s Transportem za věčnost Františka Tichého, který letos dostal Magnesii literu za dětskou literaturu. Je tedy pravda, že pro klučičí dobrodružný příběh mi tu trochu chyběl dramatický oblouk s pointou na konci, ale vzhledem k tomu, že to je vlastně opravdovská autobiografie (Světlana Glaserová zpracovala autentické zápisky svého otce Václava), tak se s tím dokážu smířit. Je to psané velmi živě, je vidět, že autorka zapracovala na jazyku i na ději, bavilo mě to. Dokonce jsem si na základě zkušenosti s Trosečníkem sibiřským sehnala autorčinu předchozí knihu, která dějově navazuje - Rusandu na větvi, která zpracovává osudy rodiny (a autorky samotné) v poválečném Československu - ale o tom třeba v samostatné recenzi.
Knížku mohou číst jak dospělí, tak dětští čtenáři, ta druhá kategorie navíc ocení i vcelku milé ilustrace samotné autorky. Trochu jiný pohled na historii, než jak ji známe z hodin dějepisu, si ale užijí všichni.
Díky Světlaně Glaserové a nakladatelství AlbatrosMédia za recenzní výtisk.
Hodnocení 85%
Světlana Glaserová: Trosečník sibiřský
- Nakladatel: Plus
- EAN: 9788025909539
- ISBN:978-80-259-0953-9
- Ilustrace: Glaserová, Světlana
- Popis: 1× kniha, vázaná, 240 stran, česky
- Rozměry: 17 × 24,5 cm
- Rok vydání: 2018 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat