Nedávno jsem na facebooku zaznamenala debatu o nejlepších filmech, které zachycují zdravotní postižení. Několikrát citovaným byl film Moje levá noha, který vznikl podle knižní předlohy, což mě zaujalo. Dala jsem si rezervaci v knihovně a o pár dní později jsem se do téhle útlé, 152 stran dlouhé knížky, kterou v roce 1993 vydal Zvon, české katolické nakladatelství, mohla pustit.
Christy Brown se narodil v roce 1932 v Irsku jako deváté dítě v rodině z celkem 22 dětí (z nich se narodilo 17 živých a 4 zemřely v dětství!) Jeho příchod na svět byl velmi komplikovaný, on i matka málem zemřeli, není tedy divu, že takový porod zanechal následky v podobě dětské mozkové obrny. Christy se nemohl hýbat, nemohl mluvit, neudržel hlavu, ruce mu kroutily spasmy. Pro tehdejší lékaře a vlastně i široké příbuzenstvo představoval beznadějný případ, jeho matka se s tím ale nehodlala smířit. Rozhodla se, že "bez ohledu na to, jak hloupý a neschopný by její syn mohl být jednou, až dospěje, bude s ním jednat na stejné úrovni jako s ostatními, a nikoliv jako s podivínem v zadním pokoji, o kterém se před návštěvníky nikdy nemluví".
Matka se snažila dle svých možností a sil syna rozvíjet, ale až do cca 5 let neviděla žádný náznak reakce či komunikace. Pak ale Christy zjistil, že existuje část těla, kterou může alespoň částečně ovládat - svou levou nohu. Vynaložil obrovské úsilí a za velké pomoci své matky, která jediná to s ním nevzdala, se naučil nohou psát. Svému okolí tak dal poprvé najevo, že ve znetvořeném těle funguje zdravý mozek, prostřednictvím své nohy mohl Christy komunikovat se světem.
Díky svým bratrům, kteří ho brali všude s sebou, prožil Christy hezké dětství. Jak ale dospíval, začal si uvědomovat svou jinakost, začal se uzavírat před světem. I tehdy ho zachránila jeho levá nova - začal malovat, dokonce vyhrál i malířskou soutěž a jeho fotografie se ocitla v novinách. Na prahu dospělosti se mu naskytla velká příležitost - začal se konečně léčit. Speciální cviky, každodenní dřina v tělocvičně, logopedie. Kvůli novému cíli: uzdravit se, se vzdal i své levé nohy - jednostranná zátěž by byla pro trénink kontraproduktivní.
Christy se rozhodl, že napíše svůj životní příběh. První dvě verze diktoval svým dvěma bratrům, pak začal brát lekce tvůrčího psaní, pustil se do studia, a nakonec svou autobiografii s názvem Moje levá noha napsal sám. Kniha, která vyšla v roce 1954, v autorových 22 letech, se stala bestselerem, Christy Brown se stal známým spisovatelem a malířem, prožil si období zlepšování svého zdravotního stavu i období závislosti na alkoholu, a dokonce se v roce 1972 i oženil. Zemřel v roce 1981, ve svých 49 letech.
V roce 1989 se stala kniha a životní osudy tohoto umělce předlohou pro již zmiňovaný film, kterého se ujal režisér Jim Sheridan. Film byl nominován na šest Oscarů, dva z nich také získal - jeden byl pro Daniela Day-Lewise, který představoval hlavního hrdinu, druhý připadl herečce Brendě Frickerové, která hrála jeho matku.
Máte-li chuť si přečíst působivou, hořko-sladkou knihu o tom, jaké je to být jiným, jaký život vedl člověk s těžkým tělesným postižením v chudém meziválečném a poválečném Irsku, a hlavně: proč se v životě nevzdávat, není špatný nápad vzít do rukou třeba právě tuhle knihu. Určitě vás povzbudí. (No a já se výhledově chystám pustit si i film).
Hodnocení: 90%
Christy Brown: Moje levá noha
- Vydáno 1993, Zvon
- Orig. název My left foot
- Počet stran 152
- Jazyk vydání český
- Překlad Josef Karhan, Doris Grozdanovičova
- Autor obálky Josef Karhan
- Vazba knihy měkká / brožovaná
- ISBN 8071130370
- Náklad 5 000 ks
Žádné komentáře:
Okomentovat