Píše se rok 1924 a v bohaté židovské rodině cukrovarníka Liebeskinda se slaví - po dlouhých letech čekání se narodí očekávané a vytoužené dítě, dcera Zuzana. Všichni ji milují a obletují jako malou princezničku, v dobře zajištěné rodině má, na co si vzpomene. V šesti letech se skamarádí se dvěma kluky, synem otcova účetního Hanušem a synem automechanika Janem a společně vytvoří zvláštní trojku nerozlučných přátel. Zuzana díky klukům poznává všechny strasti a slasti dětství, od běžných her až po napínavé okamžiky, kdy jde o život.
Mezitím ubíhají roky, cukrovarník stále prosperuje, byť se ze sousedního Německa prosakují zmínky o tom, že by to nemuselo trvat věčně. Zejména dívčin soukromý učitel Šlomo Nachtigal se snaží velkopodnikatele varovat, ten ale jakékoliv hrozící nebezpečí podceňuje, a to i po náhlé smrti manželky. Ani Zuzana nechce odejít, má se skvěle, učí se anglicky, chodí do francouzského lycea a přátelství s oběma kluky se pomalu překlápí v nové city. Zejména Hanuš si na Zuzanu myslí, byť ta má oči spíše pro Jana. Jak to bude dál není asi třeba vypisovat. Mnichov, okupace, omezování práv a svobod židovských obyvatel. Hanušova rodina hledá v rodokmenu árijské předky a pomalu kolaboruje, Jan se zapojuje do odboje, Zuzanin otec postupně přichází o všechno. Šance odejít z protektorátu je pryč, stejně tak jako majetek, peníze i přátelé. Další stanice jsou Terezín a Osvětim... Pomohou Zuzaně vzpomínky na rodinu a přátele najít v sobě sílu a přežít? A bude to stát vůbec za to?
Zuzanin dech je velmi zručně napsaná kniha. Krátké věty psané ve třetí osobě přítomného času, absence přímé řeči, vše odsýpá, čtenář se nechce od knihy odtrhnout. Žádné velké pocity a emoce, spíš atmosféra, popisy prostředí a chování postav. Přitahuje to pozornost - ten protiklad idyly druhé republiky a mizérie v době války. Bezstarostné dětství v kontrastu s hrůzami pokusů na lidech v koncentráku. Vše doprovází výrazná tělesnost a prožívání světa pomocí smyslů - rodné město je prosycené vlákny přepáleného cukru z pivovaru, bolest zapouzdřeného střepu v dásni proniká celým tělem, Zuzana v tramvají cítí pach gumy, oleje a vlhkého dechu cestujících, do podrobna jsou popsané chutě všech dobrot, které si rodina dopřává.
„Hanuš a Jan začnou jinak vonět. Je to neznatelná změna, ale Zuzana si toho všimne. Z Hanuše je cítit papír a inkoust, velké město. Jan voní strojním olejem a kovem.“
Jak v nějakém rozhovoru říká sama autorka: „Je to hlavně kniha o lásce, přátelství a také o lásce rodičů k dětem.“
Na druhou stranu, ta (velká) část knihy, která se zabývá holocaustem, není zas až tak originální. Nejsem vůbec žádný fanda tohoto typu literatury, takže mě většina knih z populárních edic posledních let minula, ale přesto - Hana, Zvuk slunečních hodin, Máme na vybranou, Šikmý kostel II. - to všechno jsou knihy, které zpracovávají podobné osudy (a mě by asi i stačily). Nechci tvrdit, že Jakuba Katalpa na téhle vlně zájmu o druhou světovou válku parazituje, ostatně tomuto tématu se věnuje dlouhodobě (velmi doporučuji román Němci), ale já bych se bez dalších popisů děsivého násilí na ženách asi raději obešla...
Hodnocení: 80%
Jakuba Katalpa: Zuzanin dech
- Nakladatel:Host
- EAN: 9788027502417
- ISBN: 978-80-275-0241-7
- Popis: 1× kniha, vázaná, 309 stran, česky
- Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
- Rok vydání: 2020 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat