Kniha Filipa Titlbacha o queer komunitě se na trhu objevila letos na jaře a způsobila docela pozdvižení. Ne snad, že by česká společnost vůbec netušila, co si pod tím LGBT+ vlastně představit, ale takhle ucelená kniha tu asi ještě nebyla. Mladý novinář Deníku N tuto knihu napsal, protože přesně něco takového potřeboval číst v době svého dospívání, kdy sám řešil otázky identity a orientace. Knihu tvoří rozhovory s celou řádkou osobností z nejrůznějších oblastí, dohromady pokrývají velkou oblast queer sféry.
První kapitolu tvoří úvod do problematiky, který obstaral psychoterapeut Honza Vojtko. Dozvíte se, co znamenají všechny ty zkratky (LGBTQ/LGBT+), projdete si definice jednotlivých pojmů (heteronormativita, asexualita, bisexualita, gay, lesba, homofobie, konverzní terapie, role model atd). Neměla jsem pocit, že bych se přiučila něco nového, ale nakonec jsem si zpětně říkala, že asi ok, tohle by se v knize vlastně objevit mělo.
Dál už to bylo mnohem zajímavější: rozhovor s Lenkou Královou, trans ženou, členkou spolku Trans*parent a moderátorkou YouTube pořadu V Tranzu, o tom, jaké to je, narodit se v nesprávném těle a co vše může přinést změna pohlaví v dospělosti (problém v manželství, vztah s dítětem, právní otázky a lékařské podmínky). Věděli jste, že tranzice je v Česku podmíněna sterilizací? A víte, co je to deadnaming a misgendering? (Nevhodné užití starého jména u osoby po tranzici a oslovování ve špatném rodě).
Následoval rozhovor s jáhnem Jaroslavem Lormanem, který se týkal otázek víry, vztahu církve a LGBTQ lidí, spiritualitou - to je pro mne, přiznávám, trochu odtažité téma. Další rozhovor byl s nebinárním člověkem Atrinem Matušíkem. Nebinární lidé částečně nebo vůbec nezapadají do kategorií muž či žena, což je případ Atrina, který se narodil jako holka, dokonce se i vdal, ale už od malička vnímal výrazný rozpor mezi tím, jak se vidí sám a jak působí navenek. Jako muž se ale necítí, spíš sám sebe vždy pozoroval jako cizího člověka. Označit se jako nebinární, to je ale v Česku problém - veřejnost se posmívá už samotnému pojmu, vrcholní představitelé státu jsou schopni vůči takovým lidem nenávistných projevů. Já si díky této kapitole dost věcí osvětlila. Ve stejném rozhovoru dojde i na jazykovou stránku věci, což je také dost zajímavé (Atrin je původním povoláním učitel a lingvista).
Hodně zajímavý byl rozhovor s advokátem Petrem Kallou, který je jedním z mála lidí, kteří se veřejně přiznali ke své HIV pozitivitě. O životě s AIDS se u nás moc nemluví a jak vyplývá z rozhovoru, moc o tom neví ani odborná (míněno zdravotnická) veřejnost - to mě překvapilo. Petr Kalla se snaží o edukaci, funguje v rámci Prague Pride a angažuje se také v právních věcech týkajících se narovnávání práv LGBTQ lidí.
Zaujal mě i další zpovídaný, pan František Bloudek, který představuje starší generaci queer lidí. Narodil se v roce 1947, dětství a mládí prožil na venkově a na malém městě a až později se dostal do Prahy. Jeho výpověď je svědectvím o tom, jak se žilo gayům v době socialismu, s jakými represemi museli počítat, jak se v té době homosexuální muži seznamovali apod. Jak z černobílých filmů s majorem Kalašem...
Aktivista Kryštof Stupka pak přináší vlastní dost otřesné svědectví o nepřijetí sexuální orientace dítěte rodinou a hovoří o vlastních aktivitách směřujících ke změně společenské nálady ve vztahu ke queer lidem.
„Jednou jsem se zeptal mámy, co bude dělat, až budu dospělej a přivedu domů manžela s dětmi. Na to mi řekla, že doufá, že ona už nebude naživu,“ vzpomíná třiadvacetiletý Kryštof.
Dalším hostem Filipa Titlbacha je pak Adéla Horáková, advokátka a právnička iniciativy Jsme fér, která se snaží o legalizaci manželství pro všechny, což je momentálně docela aktuální issue. Pokud se chcete dozvědět něco o historickém pozadí této snahy, o tom, jaký je v praktických věcech rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím (například nemožnost zřídit SJM, problémy s hypotékami, sociálními dávkami, vztahem k dětem, informovanosti o zdravotním stavu dětí, otázka samotného uzavírání partnerství na specializovaných matrikách, problémy, které nastínila koronovirová pandemie), pak tohle je rozhovor, který si potřebujete přečíst.
Vysokoškolský pedagog Zdeněk Sloboda se pak věnuje LGBT+ problematice z historického hlediska (z tohoto rozhovoru pochází i název samostné knihy Byli jsme tu vždycky) - od antiky, přes středověk, situaci mezi světovými válkami, pronásledování homosexuálních lidí během druhé světové války, utajování identity za socialismu. epidemie AIDS v 80. letech minulého století.
Tématu zvanému pinkwashing (= jedná se o formu marketingu, kterou používají velké korporace, státy a politické strany, kdy navenek různými prostředky podporují LGBTQ+ komunitu, dělají to ale kvůli zisku, anebo aby zakryly problematické jednání) se věnují politoložka Zora Hesová a filmová expertka Hana Kulhánková. Příkladem je pro ně třeba stát Izrael, který navenek velmi podporuje LGBTQ lidi (uznává registraci a sňatky z ciziny, umožňuje stejnopohlavním párům adoptovat děti, podporuje gay rodičovství) a vytváří tak obraz prograsivní země, zároveň má ale problematické vztahy se sousedními zeměmi a problém se s náboženskými svobodami. V rozhovoru je ale i řada dalších případů z jiných zemí či z naší vlastní korporátní praxe.
O queer tématech v médiích si Filip povídá s novinářkou Bárou Šichanovou, která zároveň stojí za podcastem o intimitě Šeptem. Na to navazuje rozhovorem s mým oblíbeným Šimonem Holým (moderátorem popkulturního podcastu Kompot) o popkultuře. Seriály, které se zabývají queer komunitou (Sex ve městě, Zoufalé manželky, Chirurgové), způsob zobrazování homosexuality v českých filmech (Kouř, Šeptej, Nuda v Brně, Účastníci zájezdu, Venkovský učitel, Šarlatán), role televize Nova v edukaci diváků (Ordinace v růžové zahradě, Ulice), coming outy postav showbyznysu (Aneta Langerová, Jitka Smutná, Kovy), zahraniční hvězdy. to mě bavilo velmi. Překvapilo mě, jak je Šimon Holý v téhle oblasti erudovaný, fakt zajímavé.
Poslední troj-rozhovor s Venice, Miss Petty a Just Karen (resp. s Martinem Talagou, Davidem Danielem a Karlem Vladykou) s týká velkého fenoménu tzv. drag queen. Na vysvětlenou: drag queen je většinou muž, který svým oblečením a chováním karikuje ženu, a to pro zábavu nebo s uměleckým cílem. Při stylizaci do ženské role se přehánějí některé charakteristiky (jako např. líčení), aby bylo dosaženo komického, dramatického či satirického efektu. Možná jste (tedy vy starší) v devadesátkách viděli úžasný film Dobrodružství Priscilly, královny pouště - a pak vám nemusím nic vysvětlovat. Každopádně zakončení knihy bylo dostateně bláznivé a zábavné.
Musím říct, že tohle je fakt skvělá kniha, kterou bych nejraději zařadila někam do doporučené středoškolské četby. Hodně dětem by pomohla při hledání identity a těm ostatním přinesla informace, které evidentně pořád chybí. Jinak bychom v roce 2022 neustále neposlouchali kecy o tom, jak gayové rozvracejí tradiční rodiny...
Kniha je mimochodem krásně graficky zpracovaná, hezké portréty zpovídaných, poznámky a vysvětlivky po okrajích stránek, vydařená obálka. Určitě doporučuji číst v papírové podobě, nikoliv ve čtečče.
Berte tuto recenzi jako příspěvek k aktuálně probíhajícímu Prague Pride Weeku:-) A kdybyste se chtěli na queer problematiku podívat spíš z té zábavnější stránky (protože prázdniny a tak), tak si pusťte na Netflixu nový seriál Uncoupled (Opuštěný). Je to něco jako Sex ve městě, jen z gay prostředí, určitě vás pobaví (právě jsem ho dokoukala:-)
Hodnocení: 100%
- Nakladatel: N media
- Edice: Edice N
- EAN: 9788088433071
- ISBN: 978-80-88433-07-1
- Popis: 1× kniha, brožovaná, 240 stran, česky
- Rozměry: 14,5 × 20,5 cm
- Rok vydání: 2022 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat