Zařekla jsem se, že už nebudu číst knihy o holocaustu. Nedělají mi dobře. No a pak si, já bloud, dám Chlapce v pruhovaném pyžamu...
Může za to literární kroužek, který se už hezkých pár let schází v liberecké knihovně. Jednou za měsíc vyprávění o knížkách v milé společnosti, to je něco, co mám ráda. Už jsme probrali většinu evropských literatur, včetně těch, o jejichž existenci jsem pomalu neměla tušení. A teď se věnujeme vybraným autorům. Na březen je v plánu irský autor John Boyne. Něco mi to jméno říkalo, mrkla jsem na svůj blog a opravdu: od něj jsem před pěti lety četla moc dobrou knihu pro děti - Kromobyčejnou pouť Barnabyho Brocketa. Že bych si dala ještě něco, abych byla připravená? Co říkají internetové zdroje?
John Boyne (*30.4.1971) je irský novelista a povídkář. Vystudoval anglickou literaturu na Trinity College v Dublinu a tvůrčí psaní na Univerzitě Východní Anglie v Norwichi (UEA), kde mu byla udělena cena Curtise Browna. Aktuálně žije v Dublinu a nabízí stipendium irským studentům na magisterském studiu na UEA. Je autorem jedenácti románů pro dospělé a šesti pro mladší čtenáře. Nejvíce se proslavil románem Chlapec v pruhovaném pyžamu, který bývá často klasifikován právě jako román pro mládež. Tomu se autor sám brání, domnívá se totiž, že i dospělí se v tomto příběhu o dvou devítiletých chlapcích žijících na rozdílných stranách plotu koncentračního tábora najdou. Příběh už byl přeložen do třiceti různých jazyků a sbírá literární ceny po celém světě. V roce 2008 byl také zfilmován režisérem Markem Hermanem. V hlavních rolích filmu se objevila slavná jména jako David Thewlis nebo Asa Butterfield.
(zdroj databázeknih.cz)
Hlavním hrdinou je devítiletý Bruno. Žije se svými rodiči a o něco starší sestrou v Berlíně a nemá se vůbec špatně. Jejich dům má 5 podlaží, tatínek nosí slušivou uniformu a Bruno si užívá se svými třemi kamarády a těší se na prázdniny. To se ale má v blízké budoucnosti změnit. Jednoho dne k nim přijde na večeři Fíra s přítelkyní Evou, což má velký vliv na tatínkovu kariéru. A ať se to zbytku rodiny líbí nebo ne, všichni se sbalí a pohodlným vlakem zamíří na východ. Brunovi se v tom Oušicu ale vůbec nelíbí. Dům je malý, tatínek má moc práce a nejsou tu žádní kamarádi, jen protivná sestra. A co to vidí divného z okna? Je to nějaké ošklivé místo plné přízemních baráků a hubených lidí, kteří chodí v pruhovaných pyžamech. Jsou tam i stovky dětí, ale Bruno i jeho sestra mají přísný zákaz se na tuhle stranu pozemku byť jen přiblížit. V jejich vlastním domě se každopádně pohybuje spousta vojáků, kteří tatínkovi říkají komandante, v kuchyni vypomáhají lidé, se kterými se nesmí mluvit. Jednoho dne už to Bruno nevydrží a přes zákaz se vydá hledat dobrodružství na konci plotu. Konec plotu nenajde, ale asi o hodinu později se to stane. Najde kamaráda. Ten chlapec v pruhovaném pyžamu sice sedí na druhé straně plotu, ale umí německy a mohou si povídat. A ukáže se neuvěřitelná náhoda - oba kluci se narodili přesně ve stejný den a rok. To musí být znamení. A tak se Bruno a Šmuel spřátelí. Skoro každý den se potkávají u plotu daleko od domu a vyprávějí si. Bruno si stěžuje na to, že musel opustit Berlin, podobné osudy má ale i Šmuel - ten zase musel odejít i s rodinou z Krakova. Šmuel nosí na rukávu pásku s divnou šesticípou hvězdou. I Brunův tatínek má pásku, symbol na ní je ale jiný - je to kříž se zalomenými rameny. Kluci si povídají o tom, co bylo před válkou a jaké to bylo doma, Bruno to ale stejně pořád moc nechápe. Proč k nim nemůže jeho nový kamarád třeba někdy na večeři? Je mu ale úplně jasné, že o tomhle tajemství nesmí nikdy nikomu říct. Byl by z toho průšvih. Dokáže to? A bude umět Šmuela opustit, až přijde čas vrátit se do Berlína? Anebo to všechno dopadne úplně jinak?
No, panečku, druhá světová válka, resp. holokaust pohledem devítiletého kluka. Je to pohled hodně naivní, dětský, nevědomý, o to drsnější, když vy, jako poučený a vzdělaný čtenář víte, o čem je řeč. Jednoduchý jazyk, jednoduše vystavěný příběh. Každodenní dětské problémy - hádky se sestrou, odporování rodičům, touha po přátelství - to vše v době vymknuté z kloubů. Drobné náznaky v podobě hádek rodičů, výstup babičky, která nesouhlasí se synovou kariérou, exces otcova podřízeného, který zmlátí sluhu-vězně, neobvyklé vyprávění nového kamaráda - to vše malého Bruna trochu znejisťuje, ale na drsnou realitu jeho představivost nestačí. A tak čtete, propadáte se stále hlouběji a jen doufáte - je kniha pro mládež, to přece nemůže dopadnout špatně... No, nakonec vlastně netuším, pro koho je tahle knížka určená. Tohle přece nemůžou číst děti?! Možná společné čtení s dospělými? To by asi fungovat mohlo, já bych to ale při vědomí toho, jak kniha skončí, asi nedala. Že by beletrie, sloužící jako podklad k výuce v hodinách dějepisu? Budu se muset zeptat neteře, jestli tuhle knihu ve škole probírali... No, každopádně, kniha ve mně zanechala hlubokou stopu, dokonce se mi o ní na dnešek zdálo. Pokud Vás knihy o šoa nedrtí, zkuste, zážitek myslím zaručen.
John Boyne: Chlapec v pruhovaném pyžamu
- Nakladatel: Brio
- EAN: 9788075292902
- ISBN: 978-80-7529-290-2
- Originál: The Boy in the Striped Pyjamas
- Překlad: Stuchlíková, Jarka
- Popis: 1× kniha, vázaná, 184 stran, česky
- Rozměry: 13,5 × 21,5 cm
- Rok vydání: 2017 (2. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat