Před čtyřmi lety se to stalo: neznámá Karin Lednická vydala svůj debutový román Šikmý kostel a způsobila literární senzaci. Kronika ztraceného města, zachycující léta 1894–1921, se stala Knihou roku a sesbírala i další ocenění. Podobně nadšeně přijali čtenáři o rok později druhý díl o letech 1921–1945. Na poslední díl trilogie jsme si museli počkat déle, ale stálo za to!
Roky 1945 – 1961 nás tentokrát provedou Halka, Ženka, Wojtek a Julka, potomci a rodinní příslušníci původních hrdinů a hrdinek příběhu. Z války si nesou šrámy jak na těle, tak na duši (unesené dítě, ztracení blízcí, koncentrák, znásilnění sovětským vojákem), o těchto věcech se ale doma nemluví, každý je musí překonat sám. Kolem zatím sviští dějiny - nová republika potřebuje uhlí a tomu je přizpůsobeno vše. Ohledy se neberou ani na propadající se město, ani na bezpečnost havířů. Z těch se ostatně stala privilegovaná vrstva: „Jsem horník, kdo je víc?“ Mají výhody, peníze, očekává se od nich, že budou trhat rekordy v těžbě a držet hubu a krok. Živelné budování socialismu láká kariéristy, drancování uhelných slojí a nedodržování předpisů vede k důlním neštěstím. Ve snaze najít viníky probíhají i tady v padesátých letech zinscenované politické procesy. Měnová reforma pak ožebračí všechny. Staří lidé se snaží dožít v popraskaných domech, mladí utíkají na nová moderní sídliště, jen pár statečných se snaží zachránit alespoň ten kostel… I v téhle době ale vznikají nové vztahy a rodí se děti, jen koly osudu často točí někdo jiný… Z krásného města nezůstalo nic.
Karin Lednická zachycuje nešťastný region dokonale. Za románem stojí tisíce hodin strávených v archivech a v rozhovorech s pamětníky a jejich potomky. Aktéry děje se krom smyšlené rodiny tentokrát stávají i skutečné osoby, které autorka v medailoncích na konci knihy připomíná – např. duchovní Ludvík Sobek, první poválečný starosta Viktor Košťál, sociální pracovnice Anna Danielová nebo důlní inženýr Alexander Kanczucki, což knize přidává na autentičnosti.
Vyprávění je nesmírně čtivé a napínavé, opět je to kniha, od které se nedá odtrhnout, byť tento díl je ze všech tří asi nejdepresivnější. I když se tímto dílem oblouk uzavírá a historie původní Karwiné končí, myslím, že by bylo o čem psát i dál - napadá mě jen letmo neštěstí na Dukle, normalizace, sametová revoluce na Ostravsku a nárůst sociálních problémů. Tak snad Karin Lednická se psaním nepřestane.
Karin Lednická je česká nakladatelka, překladatelka a spisovatelka. Prvotinu Šikmý kostel vydala po padesátce, z původně zamýšlené povídky se stala rozsáhlá třídílná románová kronika Karvinska. Trilogie vzbudila obrovský zájem čtenářů a změnila náhled na tento region pro zbytek republiky. Jako důkaz může sloužit například i aktuální petice, která koluje internetem: Petice za státní vyznamenání pro Karin Lednickou. V jejím odůvodnění si můžete přečíst, co všechno Šikmý kostel do tohoto regionu přinesl a vrátil.
Díky vydavatelství časopisu Knihkupec za recenzní výtisk.
Hodnocení: 100 %
Karin Lednická: Šikmý kostel 3: Románová kronika ztraceného města, léta 1945–1961
- Nakladatel: Bílá vrána
- EAN: 9788088362166
- ISBN: 978-80-88362-16-6
- Doporučená prodejní cena: 549 Kč
- Popis: 1× kniha, vázaná, 696 stran, česky
- Rozměry: 14 × 21 cm
- Rok vydání: 2024 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat