Asa Larssonová: Sluneční bouře

Malé město Kiruna v odlehlé části Švédska uprostřed zimy. V kostele je nalezena zohavená mrtvola mladého muže, člověka, který před několika lety přežil klinickou smrt a po návratu mezi smrtelníky se stal celebritou a kazatelem nového církevního hnutí. Začíná vyšetřování, podezřelá je psychicky labilní sestra oběti Sanna, která žádá o pomoc dávnou přítelkyni Rebeccu, mladou stockholmskou advokátu. Rebecca  kdysi z města utekla a na společná léta má velmi trýznivé vzpomínky, nakonec ale na pomoc Sanně kývne. Postupně vycházejí najevo dávné křivdy i nová tajemství. Zachrání Rebecca Sannu a její dvě holčičky? Neohrozí tímto případem svou kariéru? A nemůže být návrat do rodného kraje nakonec nebezpečný i pro ni?

Sluneční bouře byla jedním z knižních hitů loňského podzimu. Nějak mi unikla, ale podařilo se mi narazit na audioknihu, a tak jsem se rozhodla, že si tuhle detektivku pustím do uší během svátečních automobilových přesunů mezi příbuzenstvem. Chtěla jsem si dát něco lehčího,  svou roli sehrálo i to, že knihu načetla má oblíbená Jana Stryková. 

Musím uznat, že se to zpočátku poslouchalo velmi dobře. Střídala se prostředí i časové roviny, jednu chvilku mi kniha připomněla Petera Maye a jeho způsob vyprávění. Jana Stryková se ukázala být opravdu dobrou volbou. Dařilo se jí odlišovat jednotlivé postavy, v podání malých holčiček Sáry a Lovy byla vyloženě skvělá. Slabinou se ale nakonec ukázal samotný děj. Od určitě chvíle to začalo drhnout, bylo poměrně jasné, k jakému rozuzlení se to asi schyluje, dvojí časová rovina ztratila své opodstatnění, stereotypní zobrazení náboženské sekty… A ještě k tomu ta zaměnitelná švédská mužská jména, tedy až na vtipného Stavinga.  Nakonec jsem to sice doposlouchala, ale prvotní nadšení se vytratilo.  A ten částečný happyend na závěr, ufff.

I když si audioknihy většinou dost užívám – hlasité čtení je přece jen výraznější a více se vryje do paměti, navíc díky pomalejšímu tempu strávím  s knihou v konečném součtu podstatně víc času, kniha Sluneční bouře mě zrovna nenadchla. Snad jen ty popisy polární záře trochu zvyšují hodnocení…

Hodnocení: 60 %

Asa Larssonová: Sluneční bouře

• Nakladatel: Host
• ISBN: 978-80-7294-350-0, EAN: 9788072943500
• Překlad: Holá, Jana
• Popis: 1× kniha, vázaná, 312 stran, 13 × 20 cm, česky
• Rok vydání: 2010

Asa Larssonová: Sluneční bouře (audio)

• Nakladatel: OneHotBook
• EAN: 8594169480510
• Originál: Solstorm
• Interpret: Stryková, Jana
• Režie: Škápíková, Jitka
• Popis: 1× CD MP3, česky
• Rok vydání: 2016 (1. vydání)

Martin Reiner: Jeden z milionu

Nemám moc ráda povídky, ale Ježíšek to nějak nezaznamenal a pod stromeček mi nadělil novou knihu Martina Reinera Jeden z milionu.

Martin Reiner, dřív známý také jako Martin Pluháček, je známou brněnskou kulturní osobností. Po revoluci provozoval nakladatelství Petrov, poté založil nakladatelství Druhé město, kde exkluzivně vydává Michaela Viewegha a Evžena Bočka, ale taky třeba Petra Stančíka, Jiřího Kratochvila, Michala Ajvaze nebo Zuzanu Brabcovou. Před dvěma lety zazářil na literárním poli knihou Básník (román o Ivanu Blatném) a získal (právem) snad všechny literární ceny, které se u nás udělují  (v čele s Magnesií Literou a Knihou roku Lidových novin).  

Básník mě nadchl a ohromil, to byl možná důvod pro to, že jsem po Jednom z milionu hned včera večer sáhla. (Ale možná to bylo taky proto, že povídka, která dala knize jméno, vyšla minulý týden ve velké literární příloze Respektu, anebo jsem si  z nadílky podvědomě vybrala tu nejtenčí knížku?:-) Každopádně je ale Jeden z milionu mým prvním letošním přečteným dárkem.  A vůbec si nestěžuju, tyhle Pluháčkovy/Reinerovy povídky se mi docela strefily do vánoční nálady.

Jeden z milionu představuje soubor čtrnácti povídek z nejrůznějších prostředí. První půlka knihy je spíše intimní, možná částečně autobiografická – řeší se v ní rodinné vztahy mezi rodiči a dětmi, vzpomínky dítěte na srpen 68, prázdninové příhody, které ovlivnily zbytek života. Druhá část knihy je víc fabulační –  povídka o vězeňském pěveckém sboru složeném z vrahů,  o muži, který chodil na dálniční most sledovat lidi v projíždějících autech a fabuloval si o nich příběhy, o člověku, který jezdil tramvají… 

Přestože jde o povídky, s některými hrdiny se čtenář potká víckrát, ve více rolích, takže to jako celek působí nakonec téměř propojeně – hlavně asi zásluhou poslední povídky, ve které hrdina projíždí tramvají Brnem a vzpomíná, tady se dokonce objevuje i již výše zmiňovaný román o Blatném. Jinak se ale jednotlivé povídky od sebe hodně liší – nejen obsahem, ale i formou – od deníkového záznamu k vyprávění, od dialogu k synopsi divadelní hry, občas je to tak pestré, jako by se autor v různých žánrech procvičoval.  Krom toho se liší i vyznění - některé povídky jsou zábavné, jiné nostalgické, další mají přídech hororu . S hrdiny jednotlivých povídek se ale každopádně může čtenář identifikovat, nejsou to ti v poslední době tak populární lůzři, kteří zaujmou jen určitou část čtenářského spektra (možná proto mě nebere Emil Hakl).  Reiner píše o tom, co ho zajímá a co ho baví, zároveň to ale dělá tak zajímavě, že si to užije i čtenář.  Jen si ale myslím, že to chce čtenáře s určitými životními zkušenostmi, tohle opravdu není young adult, myslím, že ještě před pár lety bych tuhle knihu odložila jako nudnou a nezáživnou, zatímco dnes jsem si děj i pointy jednotlivých povídek celkem užívala. Povídek je tak akorát, aby kniha působila kompaktně a nenudila.

Pokud máte chuť se trochu zastavit anebo máte rádi Brno, čtete rádi povídky, příp. vás zajímá, jaký je další autorův vývoj po opusu Básník, dejte Jednomu z milionu šanci. Určitě nebudete litovat.

Hodnocení: 90 %

PS: Povídka Jeden z milionu, která dala knize jméno, se nakonec v konečném výběru neobjevila. Když si zajdete do trafiky pro poslední číslo Respektu, můžete si ji přečíst aspoň tam.

Martin Reiner: Jeden z milionu

• ·         Nakladatel: Větrné mlýny
• ·         ISBN: 978-80-7443-190-6, EAN: 9788074431906
• ·         Ilustrace: Dvořáková, Martina
• ·         Popis: 1× kniha, vázaná, 204 stran, 12,3 × 19 cm, česky
• ·         Rok vydání: 2016 (1. vydání)

Klicperovo divadlo: Velká mořská víla

Do Klicperova divadla jsme před lety jezdili s Tomášem na Morávka. Viděla jsem tam třeba výbornou Maryšu s Pavlou Tomicovou. Jenže to už je dávno...

Před dvěma lety jsem vlastně skoro náhodou shlédla představení Jedlíci čokolády od Davida Drábka. Bylo to překvapivě dobré, současná věc, crazy komika, drsný humor. Text získal v roce 2011 Radokovu cenu. Anotace: Příběh ze současnosti. Tři sestry se po smrti svého otce staví na vlastní nohy. Otec v závěti odkázal jedné z nich svůj růžový supermanský kostým, v němž anonymně zachraňoval životní ztroskotance. Pomůže teď kostým i jeho vlastním dětem...?

O tři roky později napsal David Drábek pokračování s názvem Velká mořská víla: „Jedlíci čokolády“ po deseti letech, pokračování osudů tří sester. Róza provozuje temnou Sluj, kam se chodí lidé léčit pobytem v naprosté tmě. Helena s Janem sledují trhliny ve vzájemném vztahu a v potu tváře vychovávají přechytralá dvojčata. Ludvík se živí jako soukromé očko a před jeho metodami bledne i komisař Clouseau. Na scéně se objevuje mladý uhrančivý lékař a vzápětí i třetí sestra Valérie, aby pomohla s asociálními dvojčaty. Vše se zahustí a rozvibruje do koktejlu z lásky, násilí, poťouchlosti a kouzel, jak to má ve správné romanci být... 

S kamarádkou Zdenou jsme se na Velkou mořskou vílu chystaly od léta, ale nějak jsme se nemohly strefit do vhodného termínu. Nakonec jsme si udělaly do Hradce výlet vyloženě předvánoční - vyrazily jsme na představení konané dne 22.12.2016 a ani tentokrát jsme neodjížděly zklamané. Výborné herečky (Pavla Tomicová, Pavlína Štorková, Isabela Smečková Bencová), o něco míň šílený děj než minule, byť i tady se nakonec trochu (no, dost) mystiky našlo. Diváci už byli předvánočně naladění, takže celé představení vyznělo skvěle. Jo, a o hudbě Darka Krále (viz níže) se mi dokonce zdálo! 

Na Facebooku jsem zaznamenala, že David Drábek začal psát třetí a závěrečnou část - už se do Hradce Králové těším:-)

Hodnocení: 90%

David Drábek: Velká mořská víla

Premiéra: 17.5.2014. Dramaturgie: Markéta Bidlasová. Scéna: Martin Chocholoušek, Marek Zákostelecký. Kostýmy: Simona Rybáková. Hudba: Darek Král. Režie: David Drábek.
2:30

Isabela Smečková Bencová, Pavla Tomicová, Pavlína Štorková, Jiří Zapletal, Jan Vápeník, Jan Sklenář, Jan Bílek, Miroslava Vyletělová, Viktor Prokeš...