Irenu Obermannovou jsem nikdy nečetla. Věděla jsem, že je to autorka ženských románů a poprvé jsem o ní slyšela vlastně až díky aféře s Největším Čechem V.H. Zaznamenala jsem ji ale jako feministku, jejíž názory na rovnost mužů a žen mi připadají blízké a sympatické, takže jsem byla i celkem zvědavá, jaká je její tvorba. Před prázdninami se ke mně dostala informace, že Irena Obermannová píše detektivku, můj oblíbený literární žánr. Cestou před dovolenou na Šumavu mi pak z nakladatelství Motto tuto knihu nabídli na recenzi. Předpověď počasí nebyla nic moc, navíc kniha měla krásnou obálku od dvojice Tomski&Polanski, tak jsem kývla.
No, upřímně řečeno, asi jsem se do téhle knihy pouštět neměla... Hlavní hrdinkou je sedmadvacetiletá šachistka Alice Šíma, mladá žena česko-izraelského původu, která se nechová úplně běžně a kterou její okolí považuje přinejmenším za zvláštní. Alice přijíždí do menšího městečka sehrát charitativní šachový turnaj, ovšem během jejího pobytu se ve městě stane vražda. Oblíbená místní politička je nalezena mrtvá pod komínem bývalé sklárny a Alice se pouští do soukromého vyšetřování. Takhle to zní celkem přehledně, ale netěšte se, takhle jednoduché to rozhodně nebude. Městečko je prolezlé nejrůznějšími týpky s podivnou komunistickou nebo už i kapitalistickou minulostí, najevo vycházejí staré záště a křivdy. Spisovatelka dokáže splácat všechno: klientelismus, socialistickou minulost, korupci, hipstery z pražské kavárny, excentrického umělce, vypočítavého Japonce, disidenty, privatizaci, prostituci, nevyřešené lásky, nemanželské děti, neplodnost, vlky, paranormální jevy, taky mrtvol postupně přibývá – no prostě, to budete koukat.
No, a do toho Alice. Ta má zřejmě nějakou formou autismu, pravděpodobně Aspergerův syndrom (tak je alespoň vylíčena v první kapitole – jako dívka, která nesnáší změny, konverzace ji činí neskonalé problémy a která mezilidské vtahy poznává prostřednictvím sledováním pornofilmů). Ovšem od kapitoly druhé tohle všechno přestává platit, Alice sice občas prohodí něco podivného, co má naznačit její problémy v sociální komunikaci, nicméně postupně se pouští do interakce s jinými lidmi, odhaduje, jak se druzí cítí a co prožívají, dedukuje stavy mysli i vzorce chování, dokonce se sama pouští do jakéhosi milostného dobrodružství. S Alicí, která v první kapitole vypadala zajímavě (autistističní hrdinové jsou přece v současné době v kursu, kdo by neměl rád Sagu Norenovou z Mostu, nebo Dívku, která kopla do vosího hnízda? ), se prostě děje změna, která opravdu nepůsobí zrovna realisticky… A to si myslím, že do toho maličko vidím…
Já tyhle překombinované příběhy nemám ráda, nebaví mě. Navíc jsou v knize i faktické chyby – starostce se v první kapitole něco ztratí z kabelky a ač se neví co, neb je to vysvětleno až o pár kapitol dál, Alice ví, že to byly peníze a že jich bylo 200 tisíc. Chytrá holkaJ Dobré duše byly mojí první knížkou od Ireny Obermannové, ale obávám se, že na delší dobu taky knihou poslední. Na mě ale nedejte, jestli jste věrnými čtenářkami paní Ireny, určitě si tu knihu užijete stejně, jako ty předchozí:-)
Hodnocení: 50%
- Nakladatel: Motto
- EAN: 9788026708971
- ISBN: 978-80-267-0897-1
- Popis: 1× kniha, vázaná, 248 stran, česky
- Rozměry:13,5 × 20,5 cm
- Rok vydání: 2017 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat