Jorn Lier Horst: Poustevník

Jorn Lier Horst je norský spisovatel, původním povoláním policejní vyšetřovatel, který se proslavil sérií s kriminalistou Williamem Wistingem. Krom toho píše i detektivní příběhy pro děti. Před dvěma lety se ke mně dostala jeho kniha Honící psi, ze které jsem byla docela nadšená. Pobavila i dětská detektivka Záhada maltézských hodin. Nabídka přečíst si Poustevníka, kterého nedávno vydala Kniha ZLÍN mi tedy přišla víc než vhod. 

Hlavní hrdiny má kniha tentokrát dva – policistu Wistinga a jeho dceru, novinářku Linu. Vše začíná, když je objeveno tělo jejich společného dávného souseda Viggo Hansena. Starého muže sedícího před zapnutou televizí našli až po několika měsících. Line se rozhodne, že do vánoční přílohy napíše velkou reportáž o tom, jak málo si společnost všímá osamělých starých lidí. Jenže pak je nalezeno další tělo, na plantáži s vánočními stromečky. Také leží na místě od léta, tentokrát je to ale jasná vražda. Ač to nejprve nevypadá, obě úmrtí mají něco společného. Stopa vede daleko do minulosti a je naprosto nečekaná – je opravdu možné, že by v Norsku působil sériový vrah? Člověk, který se tu schovává před zločiny spáchanými v USA? Do případu se zapojuje FBI a i norské vyšetřování, včetně toho žurnalistického, jede na plné obrátky. Hledá se „poustevník“ (anebo též dle jiných překladů jeskynní muž, caveman), ten, který ukradl cizí identitu a pod maskou spořádaného občana nepozorovaně pokračuje v trestné činnosti. Připravte se na pátrání v dávné minulosti i na nečekaná odhalení.

  

Tak tohle byla detektivka podle mého gusta. Žádné otřesné detaily z jednotlivých vražd, ale podrobné pátrání, včetně odhalování souvislostí a popisu fungování norské společnosti v průběhu několika desítek let. Mé genderové já si přišlo na své, největší práci v téhle knize odvede Wistingova dcera Line, byť je její jednání na konci na hranici uvěřitelnosti. Baví mě, když si autor se čtenářem hraje, trousí příběhem nenápadné stopy, aby pak na konci bylo všechno úplně jinak. Já si byla tentokrát vrahem tak jistá! Všechno tak zapadalo. A houby… 

 

Poustevník je kniha přiměřeně dlouhá (krátká), chvílemi se líně vleče, aby pak najednou nabrala na obrátkách. Postupem doby se zkracují kapitoly a děj nabírá tempo. Překlad se Kateřině Krištůfkové velmi vydařil. Trochu komplikovanější to pro mě bylo tentokrát s norskými jmény – těch starých pánů v příběhu bylo nějak hodně a chvilku se mi jejich jména pletla, ale zvládla jsem i to. Poustevník získal v roce svého vydání (2013) cenu za nejlepší norskou detektivku a bylo to určitě právem. Jorna Liera Horsta si dávám do kolonky: „pohlídat si další knihu“. Vzhledem k tomu, že jen v sérii s Williamem Wistingem jich vyšlo už 11, stačí si jen počkat na další překlady. 

Díky Knize ZLÍN, resp. AlbatrosMedia za pěkně napínavou knihu.

Hodnocení: 90%

Jorn Lier Horst: Poustevník 

• Nakladatel: KNIHA ZLÍN
• EAN: 9788074735479 ISBN: 978-80-7473-547-9
• Originál: Hulemannen
• Překlad: Krištůfková, Kateřina 
• Popis:1× kniha, vázaná, 352 stran, česky
• Rozměry:14 × 30,5 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Jo Nesbo: Macbeth

K Macbethovi mám speciální vztah. Dříve než Shakespearovu klasiku jsem si totiž přečetla Soudné sestry od mého oblíbeného Terryho Pratcheta, netušíc, kde se Terry inspiroval (mimochodem: skvělá kniha a stejně dobré divadlo - shlédla jsem v Dlouhé a v Liberci v DFXŠ). Když jsem se pak po letech konečně dostala k originálu velkého Alžbětince, hned na první straně (scéna s čarodějnicemi, aneb „Kdy my tři se zase sejdeme?“) jsem vyprskla smíchy. Konečně mi to totiž došlo… Pak už jsem se sice moc nesmála, Macbeth nepatří zrovna mezi humoristickou literaturu, ale i tak to byl čtenářský zážitek. 

Neodolala jsem příležitosti si tuhle zkušenost zopakovat, a to s mistrem thrilleru, Joem Nesbøm. Britské nakladatelství Hogarth Press se totiž rozhodlo angažovat Nesbøho do mezinárodního projektu Hogarth Shakespeare, ve kterém současní spisovatelé převyprávějí díla Williama Shakespeara. Kromě norské krimi hvězdy se do projektu zapojili např. Margaret Atwoodová, Howard Jacobson, Annie Tylerová nebo Jeanette Wintersonová. 

Musím uznat, byl to skvělý tah. Jo Nesbø je mistrem temného thrilleru a v téhle knížce své pověsti ostudu rozhodně neudělal. Připravte se, je to jízda. 

Děj knihy se odehrává někdy v 70. letech v jakémsi fiktivním, dystopickém městě, ve kterém vládne zločin, drogy, nezaměstnanost, krize a korupce (a věčně špatné počasí). Předchozí policejní šéf Kenneth patřil k těm nejhorším svého druhu, dokázal si podmanit nejen lidi, ale i zákony. Teď se snad ale blýská na lepší časy, nový vrchní komisař Duncan slibuje, že policie bude „pomáhat a chránit“. I Macbeth, mladý šéf jednotky rychlého nasazení, se jeví jako slibný policista. Má za sebou úspěchy, je schopný, oblíbený, navíc pochází „z lidu“ – vyrostl v dětském domově, v mládí bral drogy, na policejní dráhu ho dostalo setkání se starým Banquoem, policistou, který se ho v těžké době ujal. Jenže Macbeth, byť se ze začátku jeví jako vyložené kladný hrdina, má krom minulosti i další temné stránky, své démony. K nim patří jeho láska, Lady, majitelka velkého kasina, noblesní dáma, která se vypracovala z velmi chudých poměrů. A je to právě Lady (Lady Macbeth), která vymyslí plán, jak by mohli s Macbethem získat moc nad městem. Macbeth zabije Duncana! Zadaří se, z vraždy jsou obviněni osobní strážci, kteří shodou okolností přijdou při zatýkání o života. Jenže Duncanem to nekončí. Je potřeba odstranit i jeho zástupce Malcolma, za nitky v pozadí tahá krom Lady i Hekaté – nekorunovaný král podzemí a drogový boss. Právě jeho „čarodějnice“ prorokují Macbethovi kariérní postup i varují před nebezpečím. Lady i Macbeth propadají drogám a straší je děsivé noční i denní můry. Cesta k moci je vroubena dalšími zločiny, korupcí, vraždami, politickými intrikami. Dokáže někdo nebo něco Macbetha zastavit? Proč lidé milují vládu silné ruky? Jakou roli v tom hrají média? Světí účel prostředky? Je zlo v každém z nás? 

Nesbøho Macbeth se od toho Shakespearova moc neliší. Zlí jazykové dokonce tvrdí, že to Nesbø prostě celé opsal. Nebudou daleko od pravdy, celé je to totiž o tom, že tenhle příběh je totálně nadčasový. Je jedno, jestli je Macbeth nejprve generálem a pak králem, nebo šéfem speciálních jednotek s aspirací na místo starosty. Čarodějnice se klidně může stát transvestitou pracujícím v drogovém byznysu – omámit dokáže v každém případě. Touha po moci, po získání neomezených prostředků a přízně davů, ta je stejná jak v roce 1606, kdy Shakespeare tragédii Macbeth napsal, tak v roce 2018. Jen si to v těch téměř současných kulisách umíme lépe představit. Macbeth se čte jako skvělá detektivka, byť spíš než krimi se jedná opravdu o žánr tragédie. Temné prostředí, detaily, které Nesbømu tak jdou, krutost a zlo. Jako by se jen čekalo na to, až z hlavního města převelí Harryho Holea. Ovšem tohle město má dost svých drsných hrdinů, ať už z řad policie (překvapili Duff i Lennox) či zločinců (Hekaté, Bonus, Sweno).

Macbeth v Nesbøho podání je čtivý a působivý. Vůbec nemusíte původní hru znát a přesto si to užijete. Pokud jste ale Macbetha už četli (nebo viděli v divadle či jako film), bude to pro vás ještě zajímavější. Jsem zvědavá, jestli se tohle převyprávění dostane jako alternativa do doporučené četby:-) Doporučuju i v případě, že jste od Nesbøho ještě nic nečetli. 

Hodnocení: 100 %

p.s.: pobaví "česká stopa" v románu - jestlipak víte, kterou kostnici měl Hekaté na mysli?

Jo Nesbo: Macbeth

• Nakladatel: Práh
• EAN: 9788072527342 ISBN: 978-80-7252-734-2
• Originál: Macbeth
• Překlad: Jašová, Jana
• Popis:1× kniha, vázaná, 544 stran, česky
• Rozměry: 13,5 × 20,7 cm
• Rok vydání: 2018 (1. vydání)

Christopher Paolini: Eragon

Taky na návštěvách okukujete cizí knihovny? Já jo:-) A tak jsem si u svého synovce Antonína vyhlídla Eragona. „Je to dobrý?“, ptám se. „Je, ale má to ještě další tři díly, opravdu hodně stránek“, říkal Toník. A že je to prý trochu pohádka, ale rozhodně už taky klasika. Už dlouho jsem žádnou fantasy pohádku nečetla, a tak jsem si Eragona půjčila. 

Zaujala mě už přebal, na kterém jsem se dočetla, že se jedná o dílo, které jeho autor, Christopher Paolini, začal psát v 15 letech. V devatenácti mu kniha vyšla v rodinném nakladatelství, poté si ji všimli jiní a záhy vydalo Eragona renomované nakladatelství Knopf. Kniha se stala bestsellerem New York Times a postupně vznikly další tři díly. Počty prodaných kusů jednotlivých dílů série se na internetu liší, podle wikipedie se jich prodalo přes 33 milionů. Tak tomu říkám sukces. 

Tak o čem tedy tahle fantasy pohádka pro mladé dospělé je? O chlapci Eragonovi, chudém sirotkovi z malé vesnice ve fiktivní zemi jménem Alagaësia, který jednoho dne najde zvláštní kámen. Brzy se ukáže, že to není žádný nerost, nýbrž dračí vejce. Dračice Safira, která se z něj vylíhla, si Eragona vybrala, protože to je (přesto, že to sám netuší) Dračí jezdec. Eragon se musí se Safirou vydat na cestu, protože po novém Dračím jezdci je velká sháňka. Pronásledují ho urgalové, ra´zaci, na svou stranu ho chce získat král Křivopřísežník Galbatorix, zabít ho chce Stín, o zájmu trpaslíků a elfů nemluvě. Naštěstí má s sebou Eragon učitele, Broma, který ho učí kouzlům, bojovému umění i Starověkému jazyku. To vše se mu bude hodit, protože jak už jste asi uhádli, Eragonovým údělem je zachránit Království, potažmo svět… 

Musím uznat, že se Christopheru Paolinimu podařilo vytvořit obdivuhodný svět, který je zabydlený spoustou nadpřirozených bytostí, plný čar a kouzel. Elfové, trpaslíci, ra´zakové, kočkodlaci, urgalové, pochopitelně draci, kouzelníci, čarodějnice, stínové… Celé to překvapivě dává smysl, je to promyšlené, byť samozřejmě vzhledem k žánru trochu schematické. Je jasné, kdo je dobrý a kdo je zlý, děj se dá taky trochu předvídat, ale čte se to velmi dobře. Dobrodružná cesta mladého hrdiny plná nástrah a protivenství, neobyčejný vztah mezi chlapcem a drakem, pátrání po tajemství vlastní minulosti i historie celé země, boj dobra se zlem, do toho magie, to je prostě něco, co musí mladého čtenáře zaujmout. A to i přesto, že příběh samotný přece jen není úplně originální, pokud máte trochu načteno, určitě najdete inspiraci třeba Pánem prstenů, podobný motiv mají ale třeba i Hvězdné války, stejný typ hrdiny je vlastně i Harry Potter, sám autor udává jako inspirativní staroanglický hrdinský epos Beowulf. Ve fantasy se na takové věci moc nehraje, naopak, čtenář má rád známé zápletky. 

Myslím, že kdybych tuhle knížku četla někdy ve čtrnácti, byla bych nadšená, ohromená, natěšená pustit se do dalších dílů. Přece jen, kniha od vrstevníka, která odráží jeho pohled na svět... O třicet let později mě knížka pobavila a zaujala, za životní román ji ale už asi považovat nebudu. Dokonce mě aktuálně ani moc nelákají další díly, přece jen co kniha, to více než 650 stran… Zjistila jsem ale, že existují audioknihy načtené mým oblíbeným Martinem Stránským, to bude asi ta pravá volba! 

Pokud je Vašim dětem někde kolem 12 a vy byste je chtěli přivést ke čtení, může být asi Eragon ta správná volba. Podobně jako třeba Hraničářův učeň, nebo samozřejmě Harry Potter. Rozhodně se četbou Eragona zařadí do velké čtenářské rodiny – na české Databázi knih má Eragon 86% od úctyhodných skoro čtyř tisíc čtenářů (což je na české poměry opravdu hodně), na celosvětové goodreads pak hodnotilo první díl série neskutečných 1,2 milionu čtenářů. 

A jedna zajímavost na závěr - věřili byste, že autor píše své knihy rukou? Ne tedy celé, ale dost podstatnou část? To jsem tedy koukala...

Hodnocení: 85%

Christopher Paolini: Eragon 

• Nakladatel: Fragment
• EAN: 9788072009787 
• ISBN: 978-80-7200-978-7
• Originál: Eragon
• Překlad: Machútová, Olga
• Popis: 1× kniha, vázaná, 488 stran, česky
• Rozměry: 16 × 23,5 cm
• Rok vydání: 2004 (1. vydání)