Než se květen překulí do června, je zapotřebí zpětně zrekapitolovat čtvrtý měsíc. Dubnová kultura byla oproti předchozím měsícům trochu slabší, měla jsem trochu víc práce na jiných frontách a navíc jsem se pustila do několika opravdu tlustých knih.
Knihy
Přečetla jsem čtyři knihy, z toho tři od současných českých autorů. A musím říct, že se mi beletristický výběr tentokrát docela povedl.
Radka Denemarková: Hodiny z olova
Hrozně zvláštní kniha. Moc se mi líbila, ale četla se strašně špatně. Nepamatuju, že bych se s knihou trápila skoro dva týdny (těžké čtení a 700 stran k tomu). Hodně angažované, velké množství postav, které jsou pojmenovány podle povolání, zvláštní označování měst, opakování textu v různých kontextech, dva magickorealističtí kocouři, k tomu jsem si oblíbila výraz "hamáčkové dneška". Magnesia Litera 2018, zaslouženě. Jen netuším, jestli dokážu napsat recenzi.
Petr Stančík: Nulorožec
Inu, Stančík... Recenze
tady.
Alena Mornštajnová: Tiché roky
Začátkem května nebylo možné na tuhle novou knihu Aleny Mornštajnové, která dobyla knižní trh svou
Hanou, nenatrefit. Přečtěte si ji hned, protože za chvíli o ní budou mluvit všichni - tak znělo éterem. Nakonec jsem podlehla i já, byť jsem si ji půjčila v knihovně jako e-knihu. Zajímavě vylíčené období šedesátých let a normalizace, několik umně spletených osudů, bavilo mě, ale že bych považovala za to nejlepší, co jsem v poslední době četla, to nikoliv. Zajímavý psychologický román, kteří si užijí jak pamětníci, tak ti, co tu dobu nezažili a přesto se o ní chtějí něco dozvědět.
Volker Kutscher: Goldstein
Goldstein se četl sám. Působivě vylíčená atmosféra začátku třicátých let v Berlíně, tomuhle stylu jsem úplně propadla. Recenze
tady.
Z dalších kulturních aktivit stojí za zmínku společný koncert Hradišťanu, Spirituál kvintetu a Dagmar Peckové, který se konal u nás v Liberci. Výrazně jsem tu snižovala věkový průměr, až mě to zarazilo. Hradišťan s Pavlicou pořád kouzelný, Peckové blond přeliv a nakrátko ostříhaný ježek moc slušel a u Spirituál kvintetu jsem vyloženě zaslzela. Staré fláky, vzpomínky, nečekaná spojení... stálo to za to. Jinak Spirtiuál kvintet slaví příští rok 70 let od svého začátku, a protože v nejlepším se má přestat, pořádá na jaře posledních 10 koncertů. Co myslíte, že budu dělat 16.4.2020?
Výstavy jsem zvládla tři, jednu ve svém bydlišti, v libereckých Lázních, jednu ve svém rodišti, Roudnici nad Labem a poslední ve svém přechodném působišti, v Praze.
Krása a půvab
U nás v Lázních máme teď opravdu pěknou výstavu soch od 14 českých sochařek. Bakule Malá, Hulačová, Immrová, Kaminská, Komm, Korečková, Matušek - Vláčilíková, Melkusová L., Melkusová M., Pešková, Roztočilová, Skavova, Spirova, Šubrtová. Byla jsem na komentované prohlídce a moc doporučuji (do 9.6.2019)
Václav Cígler/Michal Motyčka: Světelné pole
Site-specific instalace v roudnické Galerii moderního umění. Fakt působivé.
Více tady.
Jiřičná v DOXu
Retrospektivní výstava slavné české architektky. Úžasná baba. Do DOXu si určitě zajděte, výstava trvá do půli srpna.
Divadlo Na zábradlí: Mýcení
Inscenace roku 2018 Divadelních novin, Nejlepší inscenace roku 2018 (i-divadlo). Česká aktualizace románu Thomase Bernarda. Umělecká večeře lepší společnosti s hvězdou večera, hercem Národního divadla. Snobství, pózy, malost, ale taky ironie, cynismus a pravý balatonský candát! Skvělá Magdalena Sidonová, Jan Hájek a Jakub Žáček (ale i ostatni - Jeništa, Plodková). Originální scéna Marka Cpiny, jak už bývá Na zábradlí pravidlem. Po delší době konečně DIVADLO.
V televizi jsem shlédla seriál
Vodník, který mě překvapivě hodně zaujal. Klára Melíšková fakt jede.
Oficiální anotace: Vodník je čtvrtá, předposlední řada televizní minisérie z cyklu Detektivové od Nejsvětější trojice. Marie Výrová ve svém volném čase a na vlastní pěst vyšetřuje policií dávno uzavřený případ nepochopitelné vraždy malého dítěte na olomoucké periferii, která se odehrála před více než pětadvaceti lety. Znepokojující svědectví aktérky dávného neštěstí přiměje Marii Výrovou, aby se beznadějným, případem znovu zabývala a pokusila se očistit nespravedlivě odsouzeného viníka. Příběh Vodníka se odehrává ve dvou časových rovinách: v časech těsně před revolucí na sklonku komunistické éry na konci osmdesátých let a v současnosti. V první rovině se případem zabývá kriminálka komunistického Československa pod velením majora Voženila. V současnosti Marie odhaluje povážlivé nedostatky ve vyšetřování tehdejší policie a odhaluje důvody, které k nim vedly. Vodník vychází jednak z klasické britské detektivní školy, kdy osamělý detektiv konfrontuje svědky a aktéry zločinu, skládá si postupně obraz událostí na základě více či méně spolehlivých svědectví zaujatých aktérů. Žánrově přesahuje jednak do hororu a jednak do psychologického rodinného dramatu. Ukazuje destrukci vztahů jedné rodiny poznamenané dávným, nepochopitelně krutým zločinem. Vodník se tak stává i zamyšlením nad spravedlností a smyslem jejího naplnění i po mnoha letech.(Česká televize)
