Identifikace pachatelů pomocí DNA je v dnešní době něco zcela rutinního, vždyť se s tím potkáme téměř v každé detektivce nebo televizním krimi seriálu. Tahle metoda je tu ve skutečnosti s námi ale jen pár desítek let. Do začátků využívání DNA v praxi českých kriminalistů nás vrací román Ivety Svobodové: DNA – spravedlnost existuje, který je inspirován dvěma skutečnými případy.
Hlavní hrdinkou knihy je doktorka přírodních věd Jana Málková, která se po škole v roce 1989 rozhodne jít pracovat k policii. Absolvuje řadu kursů a jako bioložka a laboratorní expertka se stane součástí týmu kriminalistů, který vede zkušený kriminalista Neumann, který se objevuje i v dalších knihách autorky. Hned první případ je brutální – v malém městě je nalezena vyvražděná rodina: ubodaná matka a její dvě dospělé dcery. Rozjíždí se rozsáhlé vyšetřování, které ale nevede k žádnému výsledku. Až po více než 13 letech, poté, co je zaveden národní registr DNA, najde systém shodu: genetická informace z biologického materiálu nalezeného na místě činu se shoduje s DNA obviněného z několika znásilnění. Spravedlnosti je učiněno za dost. Druhý případ se pak odehrává o rok později, kdy bylo při vyšetřování vraždy nezletilé dívky využito hromadného sběru DNA všech potencionálních pachatelů – a tento revoluční přístup přinese naprosto nečekaný výsledek.
DNA - spravedlnost existuje je kniha, která mě přenesla někam do časů Malého pitavalu z velkého města (pro mladší čtenáře – jednalo se o legendární detektivní televizní seriál z poloviny 80. let z pera Jaroslava Dietla, kde účinkovala celá řada tehdy populárních herců). Kriminalisté ze staré školy, samozřejmě většinou muži, všude se kouří a nezdravě jí, jezdí se rozhrkanými auty, přesto to má svou atmosféru, kterou zejména starší čtenáři a pamětníci ocení.
Co mě osobně trochu vadilo, byly poněkud kostrbaté dialogy ve velmi spisovné češtině, které navíc – například ve scénkách z osobního života kriminalistů – nezněly zrovna uvěřitelně. Stejné to bylo i s některými popisy...
"Byla to už pěkná řádka let, co spolu studovali na policejní škole v Brně a vyváděli pěkné hlouposti. Mnohdy se divili, že je nevyhodili od sboru. Lojza zůstal v Brně a Luboš se vrátil do svého rodného města. Jeho první služba byla na poříčním oddíle v Nymburce, odkud ho brzy stáhli na vyšetřovačku. Na okrese Praha-východ vyřešil stovky případů, statistiky si nevedl, a když měl přejít na kraj, bránil se jako malý kluk. Dělal na případech těžkých ublíženína zdraví a na vraždách, a přitom seděl ve své prouzené kanceláři s letitým nábytkem. Nikdo s ním nemohl hnout.
Až po revoluci v roce 1989 uznal, že je čas na změnu, a oficiálně přesídlil na kraj společně s Pepou Hruškou jako vždy ve vedlejší kanceláři. Jeho kolegyně Kamila Reichlová šla na mateřskou dovolenou s Andulou a jemu do života přišla bioložka Jana Málková. Když pominul svou první manželku, měl štěstí na ženy a tu nejlepší, Alenu, měl doma. Jejich Petr byl zrzavý uličník, plný energie po svém otci, a z jeho lumpáren měli s manželkou docela často zamotanou hlavu. Luboš ale moc dobře věděl, že jako malý kluk nebyl jiný."
....
Jana jen mávla rukou a poznamenala, že základem je vypnout mozek a soustředit se jen na lezení. Albert přikývl, měla pravdu.
„Můžu se zeptat, čím se živíte?“ zajímal se.
„Jsem kriminalistka, vrchní komisařka a pracuji jako forenzní biolog v kriminalistické laboratoři.
Hlavně dělám na vraždách a znásilněních nebo těžkých ublížení na zdraví,“ odpověděla a bez mrknutí oka navinovala lano.
Albert se na ni opět obdivně podíval. Tipoval štíhlou drobnou lezkyni na ministerskou úřednici, rozhodně ne na ženu, která se zabývá vraždami a mrtvolami.
Jana se dívala na stěnu a četla si trasu. „Ta tady nebyla,“ konstatovala.
„Dlouho jsem ji dával dohromady, je přístupná od minulého týdne,“ odpověděl.
Jana se na něj spokojeně podívala. „A co děláte vy?“ „Vlastním to tady,“ odpověděl Albert.
„Teda, to jsem netušila. Zřejmě máte hodně práce…
...
„Vsadím se, že lezeš nejvyšší obtížnost,“ podíval se na Janu, která se jen pousmála.
„Mám ráda výzvy, a když něco dělám, chci patřit mezi nejlepší,“ odpověděla.
Albertovi zajiskřilo v očích a řekl, že jinou odpověď ani nečekal. „Jsi skvělá,“ políbil Janu a v ten moment se mu v kapse rozdrnčel mobil.
Na druhou stranu, možná je právě absence obecné češtiny a anglicismů přesně to, co pravidelní čtenáři vítají. Vždyť podobné knihy ze zelené edice Původní česká detektivka patří v určité věkové kategorii mezi oblíbenou četbu. Pokud vás trochu zajímá kriminalistická historie, můžete knihu DNA zkusit, jako odpočinková kniha na dovolenou neurazí.
Iveta Svobodová (*1965) je česká spisovatelka a scenáristka, autorka detektivních románů inspirovaných reálnými případy. V nakladatelství Šulc–Švarc vyšlo několik jejich úspěšných knih, například Podivné přátelství, Konec hry, Misionář nebo Ostří meče.
Hodnocení: 65 %
Iveta Svobodová: DNA - Spravedlnost existuje
- Nakladatel: Šulc a Švarc
- Rozměr: 135 x 206 x 25
- datum vydání:12.05.2025
- EAN: 9788072445219
- Počet stran: 283
- Hmotnost: 388 g
- ISBN: 978-80-7244-521-9
