pondělí 29. března 2021

Raynor Winnová: Pobřežní cesta

Máte občas chuť přečíst si knihu, jejíž hlavní hrdinové jsou na tom výrazně hůř, než se právě cítíte vy? Možná, že tohle je ta pravá literatura do pandemie, co říkáte? Teda, ne že by se mi něco hrozného dělo, jen to na mě v posledním tydnu tak nějak všechno padá... A tak jsem zvolila autobiografickou knihu Pobřežní cesta.



Hlavními hrdiny jsou britští manželé, kousek po padesátce, kteří jednoho dne přijdou o dům, svůj jediný majetek. Může za to jedno špatné rozhodnutí v minulosti a nezvládnutý soudní proces. Krom toho se ale ve stejné době ukáže, že manžel trpí nevyléčitelnou neurologickou poruchou, která rozhodně nemá dobrou prognózu. Kam se vrtnout? Sociální bydlení nehrozí, děti studují na vysoké škole, vetřít se k nějakým příbuzným či známým se jim nechce. A co vyrazit někam, kde je nikdo nezná? Inspirací je kniha, kterou Raynor kdysi četla - jen díky ní se vydávají na cestu, a to na cestu docela konkrétní: na Jihozápadní pobřežní cestu, která je vede po útesech anglického pobřeží. Ze Somersetu do Dorsetu, 1000 kilomětrů. 


 

Na dobrou výbavu nejsou finance, takže levné batohy, tenké spacáky ze supermarketu, použitý stan z internetové aukce. Jediný jejich příjem je asi 40 liber na týden, které jim chodí jako nějaký daňový přeplatek na účet. Nemají peníze na kempy ani penziony, tím pádem se moc nemyjí, každý večer se snaží najít místo na stan někde u cesty - před plotem ohraničujícím soukromý pozemek, na kraji golfového hřiště, na parkovišti u vojenské základny. 

Často mají hlad, živi jsou hlavně o nudlích a rýži, jednou za týden, když vyberou peníze, si někde dají napůl hranolky nebo pivo. Krok za krokem, ve větru, horku i v dešti, po útesech, plážích... Potkávají se s dalšími turisty, tuláky, prodavači ve stáncích se suvenýry, místními. Velmi rychle zjistí, že když prozradí, že přišli o střechu nad hlavou, lidé si od nich začínají odsedat... A tak občas předstírají, že dům prodali a na stará kolena si plní své sny, to jsou hned pak za hrdiny. Cesta je tvrdá, ale zároveň nezapomenutelná - uvědomují si krásu přírody, oceňuji, jak se jejich fyzická kondice každým krokem zlepšuje, zároveň ale dokáží reflektovat i změny, které se v britské společnosti odehrály a odehrávají. Některé dny jsou lepší, jiné horší - to když se znovu ohlásí nemoc, vzpomínky na dobré časy přehluší zármutek, zhorší se počasí, nepříjdou peníze.  Putování za nadějí?

 


Nemůžu říct, že bych si v poutnických knihách nějak extra libovala, ale tahle mě bavila. Není to cestopis, byť se tu občas na nějakou tu místní zajímavost poukáže (například když dvojice prochází městečkem, kde se točil Dr. Martin), je to spíš kniha o cestě. O cestě za novou rovnováhou, o hledání sebevědomí v bezvýchodné situaci, o svobodě. O tom, že i v těžkých situacích je možné zachovat si humor nebo zdravý rozum, pokud máte vedle sebe někoho, koho celý život milujete. Jsou tu zajímavé úvahy o lidech bez domova, o stereotypech a předsudcích, které řídí naše chování, i o tom, jak kvůli turismu ztrácíme mnoho z přírodních krás i z lidských charakterů.

"Byla polovina září a vypadalo to, že podzim už je tady. Mohli jsme toho nechat, ale neměli jsme co ztratit a chůzí jsme mohli jenom získat. Tady jsme byli svobodní. Otřískaní živly, hladoví, vyčerpaní a zmrzlí, ale svobodní."

Suma sumárum - nakonec je z tohohle literárního debutu celkem dobrá motivační příručka pro dnešní dobu...
 



Jinak moje první kniha z nakladatelství Kazda, které mě po nahlédnutí na stránky vcelku zaujalo - třeba tam něco pro sebe najdete i vy. 

Hodnocení: 100%




Raynor Winnová: Pobřežní cesta 
  • Nakladatel: Nakladatelství Kazda
  • EAN: 9788088316947
  • ISBN: 978-80-88316-94-7
  • Originál: THE SALT PATH
  • Překlad: Mikolajková, Lucie
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 352 stran, česky
  • Rozměry: 14 × 21,5 cm
  • Rok vydání: 2020 (1. vydání)

sobota 27. března 2021

Bernard Minier: Údolí

Nutně jsem si potřebovala přečíst něco nenáročného, oddychového, ba odpočinkového. Volba padla na nového Miniera, již šestý díl jeho příběhů s kriminalistou Martinem Servazem. Naštěstí sehnat knihu bylo jednoduché, v rámci naší knihovny funguje půjčování e-knih, tak to bylo na pár kliknutí.



Martin Servaz byl po smrti spisovatele Erika Langa (kniha Sestry) suspendován a aktuálně netrpělivě čeká na výsledky disciplinárního řízení. Doma se stará o malého syna Gustava a během horkého léta se rozvíjí jeho vztah s dětskou lékařkou Léou. Pak ale vše změní jeden noční telefonát - bývalá partnerka Marianne a Gustavova matka, kterou před lety unesl seriový vrah Julian Hirtmann, utekla po letech ze zajetí a volá o pomoc. Martin na nic nečeká a vydává se do malého městečka na francouzské straně Pyrenejí Marianne hledat. Městem ovšem po jeho příjezdu otřese vražda mladého drogového dealera, jehož tělo bylo nalezeno brutálně znetvořené, podobně jako o pár měsíců dříve mrtvola jiného mladého muže. Navíc záhy dojde k otřesu a sesuvu půdy, které město odřízne od světa. Odstranění závalu může trvat celé týdny, a protože, jak se ukáže, nešlo o přírodní katastrofu, ale zlý úmysl, začne se záhy mezi obyvateli šířit strach a snahy vzít spravedlnost do svých rukou. Dynamika davu, ta může mít panečku grády. Servaz ve vyšetřování nemůže oficiálně figurovat, případ ale vede bývalá kolegyně a kamarádka Iréne. Souvisejí  vraždy se zmizením jeho bývalé milenky? Podařilo se Marianne utéci a pokud ano, kde se skrývá? Co spojuje oběti a kdo se jich mohl chtít zbavit? Pomůže s vyšetřování excentrická psychiatrička nebo mniši z nedalekého kláštera? Proč se všichni nemohou zbavit pocitu, že vrahem je někdo, koho dobře znají?



No, co si budeme povídat. Bylo to docela napínavé. Atmosféra ponurá, Pyreneje divoké, středověký klášter byl jak ze Jména růže, jen ta vážná hudba se tentokrát nekonala (a na tu rockovou jsem se chytala ještě míň). Současnost zastupovalo hlavně vědomí postupného úpadku společnosti, zlo, které uchvacuje svět, krize autority i spravedlnosti a obava o to, kam současná západní společnost směřuje - o tom všem nechává autor svého hlavního hrdinu neustále přemýtat. Rozuzlení jsem částečně uhodla a částečně mě hodně překvapilo. Celé vlastně těžko uvěřitelné, ale to je přece Minierův trademark. Ač nepřekonatelné mi stále připadají první tři díly série, i tahle kniha  můj záměr přijít na jiné myšlenky splnila. Jen jsem si to asi měla víc šetřit,  tím jednodenním intenzivním čtením v mobilu jsem si zase o něco zkazila oči... :-)



Hodnocení: 85 %

Bernard Minier: Údolí
  • Nakladatel: XYZ
  • EAN: 9788075978479
  • ISBN: 978-80-7597-847-9
  • Originál: La Vallée
  • Překlad: Žák, Jiří
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 552 stran, česky
  • Rozměry: 15 × 21 cm
  • Rok vydání: 2021 (1. vydání)

úterý 16. března 2021

Magdalena Vožická: Jak přežít konec civilizace

Asi by se v úvodu slušilo říci, že rozhodně nejsem žádný prepper. Nejpozději poté, co jsem si přečetla knihy Tma od Ondřeje Neffa a Cesta od Cormaca McCarthyho, mi bylo jasné, že já v žádném postapokalyptickém světě, kde vládne právo silnějšího a dějiny lidstva se vrátily někam do doby před průmyslovou revolucí, žít nechci. 



Na otázku  "Stojí vůbec za to ten konec světa přežít?" prostě odpovídám - mně to za to nestojí. Nicméně, to mi nebrání si čas od času přečíst nějako postapo knihu, případně návod, jak se s novými poměry vypořádat. A zrovna teď (březen 2021) mi to vlastně přijde jako ta nejvhodnější literatura:-)

Zatím v této kategorii u mě vedl Václav Cílek a jeho Ruka noci podaná (příp. i částečně Tři svíce za budoucnost), teď mám ale novou vítězku: Magdalenu Vožickou a její návod Jak přežít konec civilizace. Konečně kniha, kterou na toto téta napsala žena. Většina příruček je psaná z mužského pohledu - je to o tom, jak si vybudujete protijaderný kryt a uložíte si tam obilí a rýži na 30 let a s puškou v ruce/kulometným hnízdem na střeše jej hlídáte před vetřelci. Tahle kniha ale není o střílení a těch nejlepších vyskakovacích nožích, ale spíš o vaření, léčení, uchovávání potravin, chovu zvířat, výrobě mýdla. A hlavně o tom, že tohle všechno je fakt dřina a že to bude hodně drsné...

„…začínáte tušit, co to všechno bude obnášet. Ráno vstanete a zatopíte. Jinak nic neuvaříte a ještě vám bude zima… Všechno to trvá dlouho, ale to nevadí, protože se nechystáme do zaměstnání. Máme na to celý den. To je další pozitivní zpráva – nemusíme prostě už chodit do práce. Negativní zpráva je, že zajištění životních potřeb nám zabere víceméně veškerý čas, jen na nás nebude ječet šéf…“

...

Budeme také docela dost paranoidní. Musíme mít stále zamčeno, a to i když jsme doma. Nevěřme nikomu na světě širém, nemáme jednoho přítele tam. Zaklepe-li někdo na naše dveře, neotevřeme je, nýbrž se zeptáme, co si přeje. Když poprosí o almužnu, podáme mu to okýnkem od záchodu a nevystrčíme přitom hlavu, aby nám ji nemohl ustřelit. Může totiž klamat tělem. Pod rozedranými, špinavými hadry třeba skrývá nablýskanou zbraň. Nebo není nebezpečný, ale může mít nakažlivou nemoc či parazity.“


Sesbírané znalosti předků, vlastní zjištění, poznatky ze starých kuchařek. Návody, recepty, včetně těch, které z dnešního pohledu na věc vyhlížejí velmi děsivě - opravdu si nechci představovat, co by se stalo, kdyby někdo sdílel recepty na psa v nějaké FB skupině pejskařů...  Magdalena Vožická se nevyhýbá ani dalším kontroverzním tématům - potratům, domácím porodům, dotkne se třeba i kanibalismu...

„Nepohoršujte se prosím nad recepty, které se zabývají úpravou zvěře a živočichů, které již není v naší kulturní oblasti zvykem konzumovat, a vám se mohou ošklivit. Jednak je naši předkové, zejména v dobách nedostatku, běžně jedli, jednak v jiných částech světa jsou součástí jídelníčku dodnes. V Indii také nechápou, jak někdo může jíst krávu. A rozhodně vás nenabádám, abyste jedli něco, co vám z jakéhokoli důvodu nevyhovuje. Tyto recepty jsou zde proto, abyste si uměli poradit, kdybyste se ocitli v zoufalé situaci. Pokud v ní nejste, nedělejte to.“ 


Co je ale na knize nejzábavnější, to jsou proklady beletristickým dějem. Na příkladu starého mládence Jindřicha, který se rozhodne, že chce konec světa přežít a odstěhuje se tak na venkov, autorka ukazuje, jak může také vše dopadnout. Sledujeme jeho snahu o zakládání zahrádky, chov zvířat, pokusy a omyly související s naivními představami a drsnou realitou. Jindřich získává rady nejen z knih a internetu, ale i od nesnesitelné sousedky Novotné a chlapů z hospody. Celé je to opravdu vtipné a zábavné, v tomhle podání vypadají přípravy na konec světa dokonce optimisticky. 

Pevně doufám, že se mi rady z knihy nebudou nikdy hodit:-) Pokud Vás ale tohle téma zajímá, už třeba jen proto, že toužíte uniknout životu ve městě a být trochu soběstační, pak doporučuji (já měla k dispozici knihu z roku 2013 z nakladatelství Motto, nicméně v roce 2020 vydal Walden press rozšířené vydání - ta bude asi lepší). 




Hodnocení: 90%


Magdalena Vožická: Jak přežít konec civilizace

  • Nakladatel: Motto
  • EAN: 9788072466818
  • ISBN: 978-80-7246-681-8
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 272 stran, česky
  • Rozměry: 14,5 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2013 (1. vydání)

sobota 13. března 2021

Lenka Elbe: Uranova

Debut české spisovatelky, slibující zábavnou a trochu fantastickou četbu, kde hlavní roli hraje město Jáchymov.



Byli jste někdy v Jáchymově? Já jsem sem v devadesátkách jezdila lyžovat, posléze se mi tohle město připomnělo v krimi seriálu Rapl. Rozmlácené a vybydlené domy v kopci, dole pod ním hotely vzpomínající na někdejší slávu a možná na Marii-Curie Sklodowskou, v okolí památky na tu nejhorší dobu - padesátá léta, kdy se tu ve velkém těžil uran pro potřeby Sovětského svazu. Dřevěné baráky na Mariánské, kde bydleli političní vězni, nápisy Zákaz vstupu, poddolováno. Zvláštní kraj, tyhle Krušné hory.

A právě sem je umístěn děj románu Uranova. Pomineme-li zprvu málo srozumitelný Prolog, začíná kniha v roce 1968, kdy sem přijíždí anglická dívka Angela, která chce využít uvolnění Pražského jara a poznat rodinu svého otce, vojáka, který bojoval ve válce v Anglii a posléze jeho život skončil v jáchymovských uranových dolech. Po příjezdu volá svému snoubenci Henrymu, pak se ale propadne do země, a to doslova. Henry má z toho velké trauma, dlouhé roky každý čtvrtek tráví na hřbitově, kde Angele nechal udělat hrob, trápí ho značné psychické problémy. Po dvaceti letech, po pádu železné opony, mu jeho terapeut poradí, aby se do Československa vypravil a konečně se tak zbavil tíže, kterou s sebou celý život vláčí. Henry poslechne a se svou dlouholetou partnerkou Suzanne vyráží do Jáchymova pátrat po Angele. Nitky vedou do hotelu Sklodowski, který provozuje zvláštní doktorka Estela Hansová, podivné panoptikum pak tvoří personál hotelu a vlastně i jeho hosté, mezi kterými vynikají jaderní chemici pořádající v hotelu každoročně konferenci o jaderné energii. Dozimetry pípají, mák uklidňuje. Hlavní roli má ale Jáchymov, středověké město s temnou minulostí a neútěšnou současností, s lágry i lázněmi, poddolované, rozpadající se a zároveň zářící zelenou radioaktivní barvou uranového skla.


 
První První polovina knihy mě velmi bavila, je vtipná, originální, velmi dobře se čte. Najdete tu odkazy na různé historické epochy, absurdní humor, chemické vtipy a výborné názvy kapitol. V druhé půlce se ale mix žánrů přesouvá k hororu a paranormálním jevům, objevují se odpudivé entity a nepříjemné postavy, a to je něco, co zrovna nevyhledávám. Proč se boj dobra se zlem neobejde bez trčící ruky a mrtvoslizu, no řekněte? Věc Makropulos kontra záporáci. Poslední třetina knihy mě tak spíše zklamala. Jinak mi takhle kniha připomínala některé knihy Miloše Urbana, nebo možná Murakamiho nebo finské podivno. Vzpomněla jsem si na Přibáňovu knihu Všechno je jen dvakrát, kterou jsem četla shodou okolností loni touto dobou, ta ale byla o třídu lepší. No ale každopádně, pokud tam někde na Západě bydlíte a dokážete ocenit jáchymovský genius loci, příp. máte rádi mix stylů humor-krimi-horor-fantasy, tak Uranovu zkuste, bude Vás to bavit. Já autorku rozhodně hodlám dál sledovat. 

Jedno doporučení: než se do knihy začtete, zajděte si do nejbližší pekárny či cukrárny, zaručuju, že během čtení dostanete rozhodně chuť na nějaký zákusek s mákem...


Hodnocení: 70 %



Lenka Elbe: Uranova
  • Nakladatel: Argo 
  • EAN: 9788025732601
  • ISBN: 978-80-257-3260-1
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 400 stran, česky
  • Rozměry: 15 × 21,1 cm
  • Rok vydání: 2020 (1. vydání)