pondělí 19. června 2023

Vladimír Sorokin: Cukrový Kreml

Pokud jste někdy něco četli od Vladimíra Sorokina, nemusím Vám ho moc představovat. Je to ruský spisovatel s naprosto specifickým projevem, takže si jej pravděpodobně nespletete. Mezi jeho nejznámnější knihy patří Den opričnika, v Česku mu toho ale vyšlo víc, já jsem třeba byla nadšená z knihy Manaraga.

Letos byl Vladimír Sorokin jednou z hlavních hvězd veletrhu Svět knihy, kde představil svou povídkovou knihu Cukrový Kreml. Ta sice v originále vyšla už v roce 2008, na Den opričnika částečně navazuje, k našim čtenářům se ale dostává v překladu Sorokinova dvorního překladatele Libora Dvořáka až nyní. Vladimír Sorokin aktuálně žije v exilu, do Berlína emigroval spolu se svou rodinou tři dny před loňským začátkem ruské invaze na Ukrajinu. Krátce nato zveřejnil esej o proměně ruského prezidenta Vladimira Putina v "obludu, imperiální monstrum šílené ve svých tužbách a nelítostné ve svých rozhodnutích", které "hlásá nový středověk". Za podobné výroky mu doma hrozí 15 let vězení.




O čem  je Cukrový Kreml? Oficiální anotace uvádí: Kniha povídek, jejichž děj se odehrává v blízké budoucnosti, kdy v Rusku znovu vládne car prostřednictvím vražedné gardy svých osobních strážců, navazuje na autorův předchozí román Den opričníka. Jednotlivé povídky jsou tematicky spojeny motivem cukrového Kremlu – pamlsku, které car rozdává dětem shromážděným vždy o Velikonocích k jeho uctívání na Rudém náměstí.



Na co se můžete těšit? Na 15 povídek z nejrůznějšího prostředí, které spojuje speciální gosudarská cukrovinka. Dostáváte se do společnosti, kde manžel může nechat svou ženu policejně vypráskat a kde děti udávají živly domovníkům. Kde se sice používají mobila a elektrické hřebeny, zároveň se ale topí i v paneláku dřevem a o víkendu nejezdí po celé Moskvě výtahy, protože je nutné šetřit. Na hranicích země se tyčí Velká ruská zeď, která zabrání zahraničním záškodníkům indoktrinovat ruský lid. A na vnitřní škůdce tu máme své metody - jak ukazuje kat bičující  neefektivně pracující stavební četu, nebo důstojník mučící autora protirežimního pamfletu o pohrabáči. Opričnici jezdí po Moskvě v medácích s uříznutou hlavou psa na čelní masce, trpaslíci v kostýmech baví v Kremlu oligarchii a běžní lidé si život usnadňují lajnami přístupného koksu. Maso je sice jen třikrát týdne, ale zase se dá sníst jednorázový příbor z čínské rýžové drti. Pár explicitních sexuálních scén nechybí. A jak píše na Databázi knih Petrarka72: A rozkoš čtenářská se čtením opakovaným znásobí.

  



Pár ukázek:

Roste, Zeď ruská, od nepřátel vnějších Rusko ochraňuje. Kdežto ty vnitřní opričníci na kousky rvou. Vždyť za Zdí velikou řádí kyberpunkové zatracení, kteří náš plyn protiprávně odsávají, katolíci licoměrní, protestanti nestydatí, buddhisté šílení, muslimové nelítostní i docela obyčejní neznabozi prohnilí, satanisté, kteří se za zvuků hudby proklaté po náměstích natřásají, sodomité nenasytní, komisaři nestoudní, kteří si potmě navzájem zadnice natrhávají, vlkodlaci zlověstní, kteří podobu svou Bohem danou proměňují, plutokraté chtiví, virtuálové nebezpeční, technotroni nelítostní, sadisti, fašisti a megaonanisti. O megaonanistech Marfuše její přítelky vykládaly: jak se ti evropští nemravové po sklepích zamykají, tabletkami ohnivými se cpou a holkám pak pičky drandí zvláštními strojky drandicími. O megaonanistech se Marfušence zdálo už dvakrát, jak ji honí po sklepích a do pičkyjí elektrické háky strkají. Hrůza...

...

„Koho všeho já už neseřezal,” pronáší usedlým basem a usrkává ze sklenice. „Knížata v nemilosti Solodilinovy, čtyři generály z generálního štábu, sestry hraběnky Voroninovy, ty za zprznění nezletilého knížete Dolgorukova, nebo třeba panovníkova vrchního stájníka Mironova za opovrženíhodnou lhostejnost vůči zvířatům. Řekl bych, že svým bejkovcem přežehnám tak sto vznešenejch prdelí ročně.”

  


Kapitán vzal z popelníku zapálenou cigaretu, potáhl z ní a upřené se na strnulého vyšetřovance. Pak vyjmul z „bezlegrace” malé kladívko, pohrávaje si s ním dokouřil, zamáčkl nedopalek a přistoupil k vyslýchanému.
„Tak co, Smirnove, co bude?” zeptal se kapitán a uhladil si knír.
„Já... já. já.. ." ozvalo se z pootevřených, jakoby zledovatělých rtů.
„Uvědomuješ si, že teď jsi křišťálový?”
„Já... ano... já...”
„Jsi křišťálový, Smirnove. Dávej pozor,” a kapitán kladívkem lehce klepl do jeho ramene. Ozvalo se jemné cinknutí, asi jako kdyby kapitán uhodil do skla. Hned poté opatrně vyzkoušel Smirnovovo koleno a to taky cinklo. Kapitán vyzkoušel i druhé koleno. Pak ruku. A poté i bledý zpocený nos vyšetřovaného.
Kladívko cinkalo a cinkalo.
Smirnovovy oči zaplavil nezměrný děs. Třas ustal a on jen ztuhl bez dechu.

...

Jakmile vyšla ze dvora, k Choprovovu krámku zamířila. Je krásně vánočně upravený: přede dveřmi stojí dva stromečky ozdobené, za sklem poletují živé vločky, v koutě Děda Mráz se Sněhurkou na ledových saních ujíždějí. Když Marfuša vstoupí, měděný zvoneček cinkne. A v krámku už fronta stojí, naštěstí krátká, sotva třicet lidí, Marfuša se za jakéhosi staříka v kožichu čínském postaví a na prosklený pult se zadívá. Za sklem je k vidění všechno, s čím se tu obchoduje: maso s kostí i bez kosti, kachny a kuřata, salámy měkké i trvanlivé, mléko normální i kyselé, máslo kravské i postní, oplatky v čokoládě Miška v tajze i Miška na severu. A taky vodka žitná i pšeničná, cigarety Vlast a papirosy Rus, perníky mátové i obyčejné, suChary s rozinkami i bez, cukr krystal i cukr sekaný, krupice pšeničná i pohanková, chléb černý i bílý. Inu což, zrovna kvůli tomu chlebu a dědečkovým papirosám nezbude než celou frontu vystát.



Ač povídky většinou nepreferuji, Sorokin zdá se býti výjimkou. Sorokinovy knihy nejsou rozhodně pro každého, máte-li však pro něj slabost, pak Cukrový Kreml nezklame...

Hodnocení: 100%


Vladimír Sorokin: Cukrový Kreml

  • Nakladatel: Pistorius & Olšanská
  • EAN: 9788075791511
  • ISBN: 978-80-7579-151-1
  • Doporučená prodejní cena: 289 Kč
  • Originál: Сахарный Кремль
  • Překlad: Dvořák, Libor
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 184 stran, česky
  • Rozměry: 14,5 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)

pátek 16. června 2023

Bratři Formanové: Kniha Džunglí (divadlo)


Divadlo bratří Formanů, Česká filharmonie a DEKKADANCERS společně uvádějí v Azyl78 fakt vydařené představení Kniha džunglí. Je to pro děti od 6 let (ale jestli je máte s sebou nebude nikdo kontrolovat:-) Živá muzika, špičkové taneční výkony, světové parametry. Rozhodně doporučuju.










 

Divadlo bratří Formanů
Matěj Forman, Marko Ivanović
Kniha džunglí

Premiéra: 7.6.2022

Společný projekt Jatka78, Divadla bratří Formanů, Dekkadancers a České filharmonie. Uváděno v prostoru Azyl78.

Podle „Knihy džunglí“ Rudyarda Kiplinga. Překlad knihy a básní: Aloys Skoumal, Hana Skoumalová, Radek Malý. Dramaturgie: Radek Malý. Scéna: Matěj Forman, Josef Sodomka. Kostýmy: Andrea Sodomková. Hudba: Marko Ivanović. Choreografie: Štěpán Pechar. Dirigenti: Marko Ivanović, Jan Kučera. Režie: Matěj Forman.
Hrají: Ondřej Vinklát / Filippo Nannucci / Albert Kaše, Sanusi Taofik Ayomide / Tomáš Pražák, Alexandr Sadirov / Mirek Kosík, Juliette Jean / Jaroslava Janečková, Nikol Šneiderová, Alžběta Tichá / Tereza Kučerová, Ariadni Niki Toumpeki / Markéta Pospíšilová, Ifigenia Konstantina Toumpeki / Natalia Metodijeva, Florian Garcia, Jonáš Janků, Michal Pribylinec / Mirek Kosík...

Hudebně-taneční adaptace slavné literární předlohy.


Divadlo F. X. Šaldy: Cesta


Liberecké Divadlo F. X. Šaldy uvedlo v červnu tohoto roku výjimečnou operní site specific inscenaci Cesta za světlem, která diváky provedla po několika místech v libereckém centru a zároveň je zavedla na poněkud depresívní návštěvu do minulosti.

Začátek představení se odehrál na nádvoří Technického muzea (bývalý areál Libereckých výstavních trhů), kde se začíná lidovou písní Kačena divoká v úpravě Leoše Janáčka. Petr Jeništa v kostýmu válečného veterána tu na chůdách křičí německy do megafonu a šikuje zástup dětí s kufry, kteří se řadí na cestu do neznáma. 









Na další scénu se diváci i učinkující přesouvají do jedné z hal, která je proměněna v improvizované  nádraží, kam nákladními vagony přijíždějí děti. Tady se odehraje představení Brundibár, opera Hanse Krásy o dětech bojujících proti zlu ztělesněnému flašinetářem Brundibárem, která byla uvedena v roce 1943 v Terezíně. Židovské hvězdy, kufry, dobové oblečení. Ač děti zlého flašinetáře zaženou, scéna končí sirénami a návratem Brundibára na scénu s pistolí v ruce...


Z LVT jsme se přesunuli k blízkému plaveckému bazénu, kde v zákoutí u kovové plastiky Kapka od výtvarníků Jana Lukáše a Oldřicha Plívy pokračuje taneční intermezzo. Ježkova veselá bugatti step a dívky chystající se na výlet do přírody se ale rychle, jen otočením kufrů, změní ve výlet do koncentráku. Zlý Jeništa tu pokračuje ve své úloze - do komína polní kuchyně cpe plyšáky a hračky dětí, posléze střílí do vyletujících balónků, jedna z nejsilnějších scén inscenace.













Polní kuchyni pak Jeništa vyměňuje za koloběžku a pomocí hlasitých ruských pokynů žene publikum do divadla. Tady představení pokračuje, a to první částí Dvořákova oratoria Stabat mater, které líčí bolest Panny Marie pod Kristovým křížem, v tomto případě bolest matky nad smrtí dítěte.  Hra pokračuje jakousi očistnou katarzí, ve které i zlo dojde k prozření, nicméně depresivní zážitek z putování zůstává v hlavě. Musím uznat, že poměrně hluboký zážitek. 








V inscenaci si zahrálo více než 120 dětí z libereckých hudebních i tanečních souborů, další desítky dětí představení vidělo v rámci dopolední návštěvy. Myslím, že o holocaustu teď budou mít poměrně přesnou představu, což je vlastně asi dobře. Výjimečné představení, které stojí za to vidět. 



Hans Krása, Antonín Dvořák, Leoš Janáček a Jaroslav Ježek: Cesta
Divadlo F. X. Šaldy, Liberec
  • Námět, scénář a režie: Linda Hejlová Keprtová
  • Hudební nastudování: Karol Kevický, Anna Novotná Pešková, Tadeáš Tulach, Lukáš Kozubík, Ištván Matejča, Maxim Biriucov a Silvie Langrová
  • Scénografie: David Janošek a Luděk Hora
  • Kostýmy: David Janošek a Taťána Horová
  • Choreografie: Marika Mikanová
  • Dramaturgie: Lenka Dandová
  • Premiéra 2. června (psáno z dopolední reprízy 8. června)


 

pondělí 12. června 2023

Petr Stančík: Pravomil anebo Ohlušující promlčení + Pravomil v Divadle v Dlouhé

Petr Stančík patří k mým oblíbencům. Miluju jeho Péráka a Mlýn na mumie, bavilo mě i Andělí vejce a naposledy jsem se zasmála u Nulorožce

Nicméně Pravomil mé pozornosti nějak unikl - v centru mého zájmu se objevil poté, co jsem objednala lístky na stejnojmenou divadelní inscenaci v Divadle v Dlouhé. A tak jsem zarezervovala v kníhovně a doufala, že se kniha uvolní dřív, než půjdu do divadla. Stihlo se to tak tak a knížku jsem dočítala v noci před představením.


 
Pravomil je tentokrát trochu jiná kniha, než jsem čekala, jedná se o příběh inspirovaný skutečným válečným hrdinou plukovníkem Pravomilem Reichlem. S ním procházíme pohnutými českými dějinami uplynulého století, což je tedy nečekaná a hrdinská jízda, téměř ve stylu stoletého staříka. 

Pravomil se narodil v roce 1921 (ve stejný den jako já, 31. ledna, takže mi byl hned sympatický), dětství prožil v malém městě, studoval lesnickou školu v Písku - a během třicátých let prožil i svou první (a osudovou) lásku. Po tragické smrti své Tinky se rozhodl, že bude bojovat v zahraniční československé armádě, byl ale zatčen nejprve Maďary a potom Sověty a skončil v sibiřském gulagu. Z pekla na zemi ho dostal Heliodor Píka, který mu zprostředkoval přijetí do vznikající Svobodovy armády. V rotě kapitána Otakara Jaroše se Reichl zúčastnil bojů o Kyjev i Dukelské operace, byl opakovaně zraněn a získal i válečná ocenění. Po válce odešel do západního Německa, po návratu do Čech se zapletl s dvěma agenty provokatéry a byl zatčen a posléze odsouzen k trestu smrti za vlastizradu. Prezident Beneš odmítl rozsudek podepsat a tak byl trest smrti změněn na doživotí. Pravomil si ho odpykával v krušnohorských uranových dolech, po pěti letech se mu podařilo uprchnout a odejít do USA, kde vystudoval a pořídil si rodinu. Po sametové revoluci se vrátil do Čech, kde jeho příběh také končí. V roce 2002 vzal spravedlnost do svých rukou: rozhodl se vlastnoručně potrestat bývalého prokurátora Karla Vaše, který v zinscenovaném procesu nechal popravit již zmíněného Heliodora Píku a kterého se ani v obnoveném polistopadovém procesu nepodařilo dostat za mříže. V den, kdy se měl atentát uskutečnit, ale Pravomil umírá na infarkt myokardu. A právě oním atentátem je celá kniha rámována - poté, co je mrtvý Pravomil Reichl nalezen s pistolí v ruce v pokoji Karla Vaše, se Vašova dcera vydává po Reichlových stopách. Dovedou ji k jeho deníkům, ze kterých je kniha prakticky složena a ze kterých mimo jiné zjistí, co byl její otec zač. 

Knihu tak tvoří krátké kapitoly, deníkové zápisy. Velká část je jich věnovaná popisu historické situace a souvislostí, většinou s vypravěčovým komentářem. Je to docela poučné a edukativní, zjistíte, co se dalo pořídit za potravinové lístky, jak lidé vnímali Mnichov, okupaci, osvobození...

Británie a Francie po napadení Polska vyhlásily Německu válku.
Na jednu stranu mě to štve: Československo mělo s Francií smlouvu, že bude-li jeden vojensky napaden, přispěchá mu ten druhý na pomoc. Francouzští generálové u nás byli pečení vaření, kupovali jsme francouzské zbraně. Sotva však začalo jít do tuhého, Daladier Hitlerovi v Mnichově podepsal odstoupení našeho pohraničí. A když nás Němci obsadili úplně, galský kohout ani nezakokrhal.
Zato s Polskem Francouzi žádnou smlouvu neměli, a tomu na pomoc přišli. Nejspíš proto, že je větší.
Ale hlavní je, že velmoci konečně přestaly Hitlerovi ustupovat. Zatímco německá armáda bojuje na východě s Polskem, Francouzi vtrhnou do Ríše od západu a Angličané se vylodí na severu. Německo bude do měsíce poraženo a v Evropě znovu zavládne mír!

...

Náš parlament i senát se nechaly „státním presidentem” Háchou rozpustit tak snadno jako šumák ve sklenici vody. Je nabíledni, že demokracie se hodí jen do lepších časů. Když je zle, zadře se hůř než motor bez oleje. Konečně začínám chápat, proč ve starověké Spartě měli dva krále: jednoho pro mír a druhého pro válku. Podle fašistického mustru byly veškeré politické strany zrušeny a zřízeno jediné povolené hnutí zvané „Národní souručenství”. Pan Obrteloun už nosí jeho odznáček zapíchnutý do svého klobouku z tvídu se vzorem kohoutí stopy. Kde jenom ty odznáčky pořád bere?

Zajímavější jsou ale samozřejmé osobní vzpommínky a postřehy, které jsou psány velmi poetickým jazykem, navíc jsou občas lehce fantaskní:


Když včera jeden starý sekáč viděl zápasit s kosou, slitoval se nade mnou a za balíček tabáku do fajfky mé naučil, jak na věc. Za prvé, ve vedru žnec nesrní vypít ani kapku vody. Od svítání až do soumraku jediné hlt čisté kořalky každou hodinu. Veškerou vodu, a to i v podobě polévky, čaje, piva nebo vína, až večer po práci. Jedině tak se nebudu potit. Za druhé, kosa se rukama drží, ale ruce s ní nehýbou. Otáčí se otáčením celého trupu, protože kosa musí s tělem srůst jako další končetina. Za třetí, duše kosy tkví v její patě, tam, odkud železo přechází do dřeva. Ne ve špičce, ani v ostří, ale v patě, to si zapamatuj.  Držel jsem se staříkových rad a umění žnout mi přešlo do krve.

...

Sibiř, pondělí 11. srpna 1941

První den jsme se skrz vrstvu zmrzlé půdy propálili a prokopali do boku mamuta. Na petrolejovém vařiči si opékáme kousky mamutího bůčku, stavíme stany a jdeme spát. Další den jsme mezerou mezi vylomenými žebry pronikli do hrudníku a teď se podél páteře prokutáváme směrem k lebce. Dnes spíme v mamutovi. Třetí den: Máme je! Dva obrovské kly měří na délku asi dva a půl metru a dohromady váží přes sto dvacet kilo. Levý je v perfektním stavu, pravý má ulomenou špičku a je napůl prožraný hnilobou, ale i tak je to úspěch přímo mamutí. Haha. Nakládáme na sáně kly a tolik mraženého mamutího masa, kolik uvezeme. Nejlepší je prý chobot nadívaný sekanou mamutinou. Šťastně se vlečeme zpátky do tábora.


Stančíkovo zpracování Pravomilova příběhu je stejně jako jeho další knihy velmi půvabné, snivé, psané skvělým jazykem, v tomto případě navíc prodchnuté velkými pojmy jako je láska, vlastenectví, pravda, smysl pro povinnost, zločin a trest. Možná se dá občas použít slovo patetické? K tomu si ale doplňte černý humor a jak je u Stančíka zvykem, tak taky erotiku a gurmánství. Není to tak rozverné, jako některé Stančíkovy předchozí knihy byly, ale čte se to stejně skvěle, navíc ten pocit, že i v našich dějinách se dají najít superhrdinové... Určitě se u čtení zasmějete, stejně tak ale i dojmete. 




Hodnocení: 100%

Petr Stančík: Pravomil aneb Ohlušující promlčení  

  • Nakladatel: Druhé město
  • EAN: 9788072278640
  • ISBN: 978-80-7227-864-0
  • Doporučená prodejní cena: 359 Kč
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 398 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 19 cm
  • Rok vydání: 2021 (1. vydání)

Petr Stančík, Pavel Baďura, Tomáš Dianiška
Pravomil

Jak oproti tomu obstála Dianiškova inscenace v Divadle v Dlouhé? No, upřímně, je to jiné, než kniha. Dianiška musel hodně vybírat, které příhody a kapitoly do představení zařadit, trochu zjednodušoval a narovnával - např. prokurátor Vaš se v knize objevuje až jako souputník v Rusku, v divadle vyrůstá ve stejné vesnici, jako Pravomil. Mnohem větší pozornost je také věnována postiženému Jardovi Baterkovi (a nevím, jestli je to šťastné). Ty nejděsivější kapitoly z gulagu a komunistického lágru jsou na jevišti uvedeny v jakési nadsázce a s černým humorem, ale nevycházejí úplně dobře (viz přírodovědný film o životě tučňáků). 

I Pravomil Reichl byl v divadle jiný - trochu jako Jindra Dušín, asexuální, spravedlivý (zřejmě s ohledem na budoucí studentské publikum). Představení ale zase výborně doplňovala živá hudba, výborná výprava a scéna, a i herecké výkony byly skvělé. Dianiška si umí vybrat předlohu a připomínat postavy a příběhy, které by jinak zůstaly zapomenuté (viz Zdena Koubková v Transky, body, vteřiny, Věra Špinarová, holčička z kovové koruny v Mlčení bobříků, Vlasta Burian atd.) a tím pádem mu i za Pravomila patří díky. Je to depresivní a temné, ale stojí za to to vidět.







Premiéra: 18.3.2023 | 2:25

Dramaturgie: Pavel Baďura. Výprava: Lenka Odvárková. Hudba: Matej Štesko. Hudební nastudování: Milan Potoček. Pohybová spolupráce: Marek Zelinka. Režie: Tomáš Dianiška.

Hrají: Pavel Neškudla, Jan Sklenář, Štěpánka Fingerhutová, Čeněk Koliáš, Samuel Toman, Tomáš Turek, Miroslav Zavičár, Magdalena Zimová, Milan Potoček, Martina Fialová / Kateřina Jirčíková, Pavel Lipták / Martin Matejka, Tomáš Makovský / Jiří Nedbal...; ze záznamu Jan Vondráček

Adaptace románu inspirovaného skutečným osudem hrdiny, který ovlivnil události a životy celých generací. Pravomil se zrovna zamiloval. Kromě své dívky miluje i svou vlast a pro obě je ochoten rvát se na život a na smrt. Spravedlnost, pravda a láska to u nás nikdy neměly jednoduché a tak se Pravomil vydává na úžasný a naprosto nepředvídatelný výlet po dějinách moderního světa...

Hodnocení: 90%


středa 7. června 2023

Princ Harry: Náhradník

Jednou z nejočekávanějších letošních knih je Náhradník, autobiografie prince Harryho, druhorozeného syna současného britského krále, který se rozhodl pro život mimo královskou rodinu. Náhradník je Harryho zpověď, nebo spíš obhajoba. Popisuje v ní svou životní cestu, kterou vnímá dost odlišně od toho, jak ji vidí veřejnost i jeho nejbližší příbuzní, zejména otec, král Karel III. a bratr William, následník trůnu.



Je jisté, že Harry neprožil zrovna šťastné dětství. Od malička se vnímal jako náhradník, který „přišel na svět pro případ, že by se Willymu něco stalo, aby v případě nutnosti poskytl náhradní díly, třeba ledvinu“. Manželství jeho rodičů se nepovedlo, po rozvodu přišla tragická ztráta matky, princezny Diany, ze které se nikdy nevzpamatoval. Nedostalo se mu odborné pomoci a ani podpory ze strany rodiny. Následovalo mládí prožité v chlapeckých internátních školách a bouřlivé dospívání, kdy svými výstřelky plnil první stránky bulváru, alkoholem ani drogami se ostatně v knize příliš netají. Své přešlapy (nacistická uniforma na večírku, nahé fotky atd) se sice snaží vysvětlovat černým humorem, nedostatkem akademických znalostí či jen prostým nedomýšlením důsledků svého chování, vychází z toho ale spíš jako rozmazlené dítě, který rychleji jedná než přemýšlí a které chce hlavně pobavit.

Paradoxně Harrymu asi nejvíc vyhovovala vojenská kariéra – na jedné straně velká psychická i fyzická zátěž, řád, disciplína, na druhé straně pocit sounáležitosti s ostatními, hrdost na sebe i na svou vlast. Harry poprvé zažíval pocit, že je někde sám za sebe, že někam patří, že něco umí. Jako navigátor a pilot vrtulníku absolvoval dvě mise v Afgánistánu, v obou případech byl ale předčasně stažen po vyzrazení své přítomnosti, kdy se stal horkým cílem Talibánu a rizikem pro své spolubojovníky.  

Po návratu domů se Harry propadl do svých nálad  a ač se snažil najít smysl v práci pro vojenské veterány, bylo to pro něj náročné.  Poslední část knihy popisuje jeho seznámení s Američankou Meghan Markel, která mu do života přinesla něco nového – lásku, pochopení, přijetí. Jejich soužití s královskou rodinou se ale ukázalo jako velmi problematické a vedlo v konečném důsledku k vyvázání se z královských rolí a dramatickému odchodu z vlasti.

Je pravda, že ač mnohý z nás podvědomě touží po životě globální celebrity (kdo by se nechtěl narodit jako princ či princezna?), ve skutečnosti to moc záviděníhodné není. Chtěli byste mít bodyguardy za zády na každém kroku? Přáli byste si žít v rodině, ve které se city a emoce neprojevují a kde vládnou pevná rigidní pravidla? Neděsilo by vás, že vaši rodinu dnem i nocí sledují paparazzi, kteří čekají na cokoliv, co by se dalo zveličit a zveřejnit? Možná si říkáte, že tohle k tomu všemu patří – chceš-li cestovat po světě a setkávat se s hvězdami, musíš to snášet. V případě britské královské rodiny se to ale očividně přehání a ne každý je tak silný, jako byla Alžběta II., aby to zvládl.

Je zřejmé, že Harry si nese svá traumata, po své matce toho zdědil hodně, včetně přecitlivělosti a náročné povahy. Tahle poněkud bulvární kniha (některé detaily týkající bratra a rodiny jsou už za hranou) ale ke stabilizaci jeho života těžko přispěje. Kniha se velmi dobře čte, zároveň má ale člověk pořád pocit, že naslouchá jen jedné straně, přičemž ten druhý pohled citelně chybí.  Harry navíc dělá to, co v knize tak odsuzuje – vydělává peníze vytahováním pikantností na veřejnost.  Vzpomeňme na rozhovor s Oprah Winfrey, který vidělo 50 milionů diváků, nebo neméně úspěšnou sérii pro Netflix. I kniha láme rekordy - v den vydání se jí prodalo více než 1,4 milionu výtisků, čímž se stala nejrychleji prodávanou knihou literatury faktu všech dob.

Britská královská rodina je dlouhodobým tahákem, její skandály se propírají po celém světě, takže je zajímavé přečíst si otevřenou zpověď jednoho z protagonistů. Jste-li fanouškem královské rodiny, pak máte knihu už určitě doma, pokud zatím váháte, věřte, že na léto to bude ideální čtení:-)

V Anglii během svatebního víkendu:-)

Poděkování patří internetovému magazínu Knihkupec za poskytnutí recenzního výtisku (recenze zde).


Hodnocení: 90%


Princ Harry: Náhradník

  • Nakladatel: Práh
  • EAN: 9788072529681
  • ISBN: 978-80-7252-968-1
  • Doporučená prodejní cena: 549 Kč
  • Originál:Spare 
  • Překlad: Jeníková, Jitka
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 440 stran, česky
  • Rozměry: 15,5 × 23,5 cm
  • Rok vydání:2023 (1. vydání)


úterý 6. června 2023

Luboš Pavel: Útěk na koloběžce


Oficiální anotace:

I lidé s mentálním postižením mají své potřeby, příběhy a bláznivé činy. Lehce humorná a provokativní sonda do milostného života mladíka, který má o kolečko méně v hlavě, ale o kolečko více v srdci, a na dvou kolečkách prchá z ústavu sociální péče. 

Laurin Petrska se narodil s lehkým stupněm mentálního postižení a po rodinné tragédii a nejrůznějších životních peripetiích skončil v Ústavu sociální péče v Kytlicích, kde přehodnotili jeho postižení jako středně těžké, což od té doby považoval za pravou příčinu všech svých problémů. Snad by v ústavu mohl žít až do konce života, jenomže se zamiloval. Do dívky z jiného konce republiky. Pro svoji lásku Simonu je připraven udělat cokoliv - opustit celý svůj dosavadní život, včetně jediného místa, které zná, a vyrazit ji hledat. S mapou vytrženou z atlasu a na koloběžce. Příběh místy dojemný, místy znepokojivý, jindy humorný bere čtenáře do míst a rozpoložení mysli, kam by se jenom tak nepodívali.


Inu, tento typ knih čtu, minimálně ze studijních důvodů. Takže jsem si na popud kamarádky Katky, která mě na knihu upozornila, pořídila a začetla se. Vzhledem k tomu, že do problematiky trochu vidím, budu tentokrát poměrně kritická.

První část knihy (úvod a úvodní kapitoly a la přepsaná rodinná anamnéza) mě zrovna nenavnadila.  Podivně pospojované věty, velká písmena u místních jmen nahodile (Lužické kopce?!). Ze zpodobnění hlavního hrdiny s lehkým mentálním postižením jsem taky nebyla zrovna odvázaná... Sexuální scény byly do strany 30 celkem tři, některé výrazy opravdu použité nepatřičně, resp. odpovídající spíš předlistopadové době (děj knihy se ovšem odehrává v roce 2007). Být ve vedení ÚSP Kytlice, jehož je  hlavní hrdina klientem, tak asi zvažuju nějakou obranu proti poškození dobrého jména...

Samotný příběh je pak taková česká road movie. Mladíka Laurina v ústavu naštvou, a tak se rozhodne, že vyrazí za svou láskou, dívkou Simonou, kterou náhodou potkal a zamiloval se do ní. Podaří se mu někde sebrat koloběžku a s mapou z atlasu vyráží hledat Litvínov. Cestou potkává spoustu různých lidí, někteří mají snahu mu pomoci, jiným je podezřelý a volají policii, další zneužijí Laurinovy situace. Kapitola Otrok, kdy pochybný manželský pár uvězní kluka  ve sklepě a zneužívá ho coby sluhu, mi přišla trochu přitažená za vlasy, vzhledem k tomu, jak bývají lidé s tímto druhem postižení neobratní a jak komplikované je občas jim něco vysvětlit, by mi tenhle nápad přišel spíš za trest. Na druhou stranu, už jsem slyšela podobný příběh, byť v něm se jednalo o člověka s tělesným postižením - toho podvodníci drželi v jeho vlastním bytě a obírali ho o sociální dávky. Příběh graduje tím, že Laurin dorazí do Prahy a skončí v psychiatrické léčebně Bohnicích. Naštěstí se mu díky festivalu Mezi ploty povede zase vyváznout a po dalších peripetiích, při kterých už jde o život, nakonec po roce na cestě dosáhnout svého cíle. Výsledek celého snažení nechci prozrazovat, ale dá se tak nějak čekat. 

Humoru je v knize oproti očekávání spíš pomálu, resp. nejak se nemůžu smát tomu, že vypravěč využívá ke komickým situacím mentální postižení a jednoduché myšlení hlavního hrdiny. Možná to tak nemyslí, ale prostě to tak dopadá. Nejsem si jistá, jak moc celá kniha odpovídá nějaké reálné skutečnosti, každopoádně bych opravdu chtěla vědět, jestli mentální postižení je tak sexuálně přitažlivé, jak se z knihy jeví (fakt si to nemyslím). Za skvělý vhled do myšlení a způsobu uvažování člověka s mentálním postižením (což je něco, na čem se shodují recenzenci na databázi knih) tuhle knihu taky nepovažuju, nechci zpochybňovat autorovo tříleté působení s lidmi s mentálním postižením, ale jednak mám zkušenost delší a jednak ty koktavé dialogy a hlavně vnitřní monology hlavního hrdiny fakt autenticky nepůsobí...

No, každopádně budeme doufat, že dnes, tj. o 15 let později, než se román odehrává, je situace v Domově pro osoby se zdravotním postižením Kytlice trochu stabilnější a že spolupráce s terénními poskytovateli sociálních služeb funguje o něco líp, než se v knize uvádí. Pokud budeme knihu považovat za příspěvek k podpoře deinstitucionalizace, za lobbování za práva lidí s mentálním postižením na co nejnormálnější život, pak asi ok (jakkoli neobratně se o to tahle kniha pokouší). Sama jsem přesvědčená o tom, že každý by měl žít tak, jak si přeje a měl by k tomu mít odpovídající podporu. Způsob, kterým je to ale podáno v této knize, za úplně šťastný nepovažuju, takže je jen na vás, jestli se do knihy pustíte. 

O autorovi (zdroj Kosmas.cz):



Luboš Pavel napsal mnoho pohádek a příběhů. Vystudoval katedru autorské tvorby a pedagogiky na DAMU. Pohádky a povídky nejen píše, ale i namlouvá jako audioknihy, a hraje na divadelních prknech. Při psaní je pro něj velmi důležitá zpětná vazba s divákem či posluchačem. Jeho příběhy se vyznačují humorem a hravostí. Jsou napsané přímo „do pusy“, takže se dobře poslouchají.

Luboš Pavel pravidelně připravuje podcasty Pohádkář a Komunikator na iTunes. Vydal čtyři knihy, napsal několik divadelních scénářů a jeden scénář filmový. Již devět let pravidelně namlouvá knihy a časopis pro nevidomé. Pracuje také jako lektor komunikačních a prezentačních dovedností.


Hodnocení: 30%



Luboš Pavel: Útěk na koloběžce

  • Nakladatel: Creatio
  • EAN: 9788088209041
  • ISBN: 978-80-88209-04-1
  • Doporučená prodejní cena: 270 Kč 
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 252 stran, česky
  • Rozměry: 12 × 19 cm
  • Rok vydání: 2021 (1. vydání)