Jestli mi něco na současném knižním trhu chybí, tak to jsou humoristické knihy. Občas mám chuť se zasmát, anebo třeba vzít kamarádce do nemocnice knihu, která ji zlepší náladu. Není jednoduché něco najít, pokud se člověk nechce vracet k Saturninům... Nedávno jsem si dokonce řekla, že se inspiruju v žánrové Magnesii Liteře a pořídila si letošní vítěznou humoristickou knihu: Albrecht Smuten: Kapitán Chemo. Hele, já jsem velmi pro humor, ale komiksové stripy o tom, jak králík podstupuje chemoterapii pri léčbě leukemie (sám autor této chorobě posléze podlehl), z toho jsem měla akorát husí kůži. Prosím, tohle mi do nemocnice nikdy nenoste...
Takže jsem zajásala, když jsem zjistila, že humoristickou knihu na jaře vydala Petra Klabouchová.
Oficiální anotace mě teda trochu vyděsila:
Kdo by tuhle vraždu mohl vyšetřit líp než on? Popravdě? Kdokoliv! Jejich revírem je štatl, jejich tempo je rozvážné, jejich protivníky jsou všichni, kdo narušují provoz policejní služebny v Brně-Komárově. Vše změní nedobrovolná posila z Prahy. Josef Ječmínek doplní tým majora Vítámváse zahrnující bývalého fotbalistu strážmistra Píče, Loba s lehkou mozkovou dysfunkcí, Brendu Kakáčovou s nečitelným výrazem a Páju z Cejlu čili Palerma Rolexe Lakatoše. Může Pražák v Brně konečně nastolit spravedlnost? Tohle město vyžaduje hodně odvahy. A taky trpělivosti.
Ale odvahu jsem našla a nakonec nelitovala. Hlavní hrdina Josef je typický Pražák: u policie má na starosti sociální sítě, stravuje se výhradně bio, nosí barefootové boty z veganské kůže, trpí obsedantně kompulsivní poruchou a spoustu peněz dává za terapie. A právě tento Josef se jednoho dnes shodou nešťastných náhod a událostí ocitne na výpomoc v Brně. Zdejší prostředí je velmi rázovité a Josef je zděšen. Za pomoci své sexuální přítelkyně s přezdívkou Stračena a jejího otce, který pracuje na ministerstvu, se pokouší o návrat do Prahy, ale nedaří se. A tak se Josef postupně seznamuje nejen s osobitým obsazením policejní stanice, ale i s postavičkami města Brna.
Případy, které Josef v Brně řeší, jsou opravdu roztodivné, autorka se inspirovala internetovým plátkem Brněnská Drbna, který je proslulý svéráznými titulky a úvodníky (my, co na FB sledujeme Matěje Hollana a Báru Atomovou, se nedivíme).
Zakřičel jsem na značku a ona se vylomila, tvrdil muž z Brna. Značka už prý byla nakloněná, a proto stačilo, aby na ni zavolal „ha!“.
(Brněnská Drbna)
...
Zmatený muž v ranních hodinách neúnavně zvonil na zvonky Univerzity obrany a tvrdil, že je nadporučík Československé lidové armády a má strach. Pak se svlékl a sdělil, že jediná autorita, které důvěřuje, je Vojenská policie.
(Brněnská Drbna)
...
Muž z Brna odepínal kolemjdoucím psům vodítka. Policistům řekl, že je všude zdejší, s jarem se reinkarnoval a je synem Božím. Potvrdil, že psy osvobozoval, protože vznikli z velké matky, která je všudypřítomná.
(Brněnská Drbna)
Všechno je ovšem popisováno velmi vtipně a sofistikovaně, alespoň mně se tedy autorčin jazykový styl a humor dost trefil do noty. Snažím se pochopit výhrady několika recenzentů na Databázi knih, kteří měli pocit, že čtou Kameňák, ale tady jde podle mne o nepochopení žánru. Jasně, že jde o jednoduché skeče a crazy situace, že se tu kupí klišé (na policajty, důchodce, Romy, Brňany, Pražáky....) a předsudky, co byste ostatně chtěli od humoristického románu z tohoto prostředí? Jde ale přece o to zpracováni, které je podle mě fakt povedené. Navíc je tu i řada pop-kulturních odkazů, na které asi zareaguje spíš starší čtenářstvo (kam se bohužel už řadím).
Pár ukázek:
Josef se od ní dozvěděl, že Mečislava v poslední době podléhala nejrůznějším konspiračním teoriím od infiltrace mimozemské civilizace mezi brněnské obyvatelstvo, což dle něj mohlo mít i něco do sebe, až po čtení myšlenek nebohých Brňanů přes antény mobilních operátorů. To se naopak Josefovi jevilo jako velmi málo pravděpodobné, jelikož výsledkem tak technicky náročné operace by stejně bylo pouze ticho nebo v lepším případě zmatený šum.
...
„No, že jsi náš. Brňák. A Brňáky nějaká Praha prostě nezajímá. Ano, snažíme se s Pražany v rámci možností udržovat alespoň základní společenskou konverzaci, které jsou schopní porozumět, ale podívej se na to takhle, Josefe. U nás v Brně i nejnižší sociální kategorie mluví spisovnou češtinou nebo naším dialektem založeným na splynutí českého jazyka, němčiny a jidiš, což vychází z historické pozice Brna jako mezinárodní křižovatky umění, vědy a světové politiky. Naopak v Praze se hovoří jazykem, jehož základ položila galerka dvacátých až třicátých let minulého století. Tím jsem řekl všechno, Josefe. Občas se někdo z nás Brňáků musí samozřejmě obětovat a vyrazit do Prahy řídit chod naší republiky. Bohužel je nutné konstatovat, že poté, co se i ten největší z Brňáků částečně zabydlí v Praze, u něj obvykle dochází k velmi rychlé mozkové destrukci.
...
„Týnuš čeká dítě," pronesl do hrobového ticha pohřebáku s patrnou otcovskou hrdostí Josef. Vítámvás vyprsknul rozžvýkanou sekanou na přední sklo a vzadu v rakvích si v šoku naráz sedly tři mrtvoly.
„A jak dlouho to děcko čeká?", překvapil všechny svým zájmem o lidskou biologii Lobo, který se snažil nedívat do zpětného zrcátka, protože pohybující se náklad v rakvích mu nedělal dobře.
„Skoro čtyři měsíce."
„Tak to nemá cenu dál čekat, vole. To už se jí to děcko nevrátí," zakýval Lobo zkušeně hlavou a dál sledoval silnici před sebou.
Knihu jsem četla souběžně s knihou Standy Bilera Nejkrásnější město na Zemi a bylo to fakt dobré kombo. Muž z Brna je každopádně lehké a vtipné čtení nejen na léto. Doporučíte mi něco dalšího, u čeho bych se zasmála?
Petra Klabouchová: Muž z Brna
- Nakladatel: Motto
- EAN: 9788026728139
- ISBN: 978-80-267-2813-9
- Doporučená prodejní cena: 399 Kč
- Popis: 1× kniha, vázaná, 296 stran, česky
- Rozměry: 13,6 × 20,6 cm
- Rok vydání: 2025 (1. vydání)
Žádné komentáře:
Okomentovat