Spisovatelky (iVysílání)

Česká televize aktuálně vysílá skvělý pořad o českých spisovatelkách. Proč píšou, jak tvoří, jak slaďují atd... 

Už se vysílala:

• Radka Denemarková
• Kateřina Tučková
• Alena Mornštajnová
• Bianca Bellová

A ještě na nás čekají:

• Kamila Hladká
• Michaela Klevisová
• Pavla Horáková

Doporučuju, moc zajímavé, možné pustit si na iVysílání: https://www.ceskatelevize.cz/porady/15745860487-spisovatelky/

LiteraTour 2022

Vydařená akce: 10. ročník LiteraTour, tentokrát na téma „až zaklapne víko“ (vesele i vážně o posledních věcech člověka). Navštívili jsme krematorium, ZŠ a MŠ Doktrínu, kostel sv. Vincence z Pauly, ZŠ Gollova (poslední zastávku, Dům u Pelikána, jsem už musela bohužel kvůli času oželet). Rudiš, Pratchett, Duskova, Backman a další v podání herců libereckých divadel.

 

Jaromír Slomek: Prahou bratří Čapků

Karel Čapek byl vždycky mým oblíbeným spisovatelem, dokonce jsem jednu dobu byla i členkou Společnosti bratří Čapků. Když jsem před vánoci zjistila, že nakladatelství Academia vydává knihu, která čtenáře provede místy  s oběma bratry v Praze spojenými, hned jsem si ji objednala pod stromeček.  

Průvodce Prahou bratří Čapků není tak úplně průvodce - míněno ve smyslu bedekru, který byste si mohli vzít a projít s ním trasy věnované dětství, novinářské práci, divadelním aktivitám apod. Vlastně v knize není ani žádná použitelná mapa, která by nějakou takovou procházku nabízela. Jednotlivá místa jsou popsána izolovaně, spojena jsou částečně chronologicky. Začíná se byty, kde na privátě bydleli chlapci jako studenti, kteří se dostali do Prahy z Podkrkonoší, autor nás seznámí se školami, které bratři navštěvovali i s bytem v Říční ulici, do kterého se nakonec nastěhovala celá rodina. Dostatečná pozornost je věnována jednotlivým redakcím, kde jak Josef, tak Karel, novinářsky působili nebo divadlům, které jsou spojena s Karlovými hrami a Josefovými scénickými a kostýmními výpravami, příp. kam Karel chodil za svou múzou, herečkou Olgou Scheinpflugovou. 

 

Zastavíme se u kostela sv. Ludmily, kde se ženil Josef, i u vinohradské radnice, kde si Karel vzal Olgu za ženu, projdeme si jejich oblíbené kavárny a byty přátel, kde se scházela pražská smetánka. Důležitou zastávkou je Pražský Hrad, kde vznikaly Hovory s TGM, i výtvarná síň, kde Josef vystavoval. Velkou kapitolu tvoří společná vila ("dvojvila") na Vinohradech, kterou si bratři nechali postavit a která se i s přilehlou zahradou stala jejich domovem a místem, kde se potkávali s podobně smýšlejícími přáteli. Poslední zastávky z celkem třiceti čtyř zastavení tvoří místa posledního odpočinku - vyšehradský hřbitov, kde je pohřben Karel a kde je i symbolický hrob Josefův, podívat se ale můžeme i na Olšanské hřbitovy, kde leží jejich rodiče. 

Každé místo je podrobně popsáno a osvětlen význam, který v životě až už Josefa, nebo Karla, příp. obou, mělo. Často je zde citace ze vzpomínek přátel, úryvky z korespondence či z Čapkových fejetonů a novinových článků, podařilo se objevit i jednu, dosud nevydanou, Karlovu báseň. Velmi důležitou, ba zásadní roli pak hrají fotografie, jejichž autorem je převážně Rober Sedmík, jakož i další doprovodné ilustrace. Můžeme si tak prohlédnout detaily ze současného interiéru vinohradské vily,  podívat se z okna, ze kterého se dívali i Čapkové, pobavit se fotokopií neumělého nákresu bytu, kde rodina bydlela.  Celá kniha tvoří jakýsi nenásilný a stručný životopis obou bratrů a je to veskrze příjemné čtení.  

Co v knize nečekejte, to je místopis literární - na ten autor, jak sám v úvodu knihy přiznává, rezignoval. Sice by mě zajímalo, kde se asi odehrávaly jednotlivé povídky z jedné i druhé kapsy a kde žili hrdinové z Karlových románů, výsledkem by ale asi nebyla kniha takhle příjemného (a nositelného) formátu. 

Jaromír Slomek je autorem i dalšího průvodce po Praze, který si budu muset minimálně prolistovat, a to knihy Prahou Jaroslava Seiferta. Průvodce Prahou bratří Čapků je ideálním dárkem pro každého čapkofila, příp. pro každého znalce a milovníka Prahy. 

Hodnocení 90%

Jaromír Slomek: Prahou bratří Čapků

• Nakladatel: Academia
• EAN: 9788020031037
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 255 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20 cm
• Rok vydání: 2020 (1. vydání)

Erik Tabery: Opuštěná společnost

Oficiální anotace:

Žijeme v době, kdy jeden lživý příspěvek na Twitteru či Facebooku má větší dosah než systematická práce investigativních novinářů. Posilují populisté, kteří sbírají body kritikou establishmentu, i když sami mají z vlastního elitního postavení dlouhodobý prospěch. Výdobytky demokracie jako svoboda slova či nezávislost médií jsou necelých třicet let po listopadu 1989 zpochybňovány.

Opuštěná společnost  Erika Taberyho je výborná kniha, která shrnuje českou realitu posledních sta let. Popisuje, na jakých základech Masaryk naší republiku vybudoval, snaží se postihnout problémy, které se řešily za první republiky a které přispěly k Mnichovu i k jednání Čechů za války a po válce. Přes Pražské jaro a normalizaci se dostává až k Sametové revoluci a podrobně rozebírá, jaké okolnosti vedly k dnešní patové politické situaci. Je zábavné připomenout si některé výroky Miloše Zemana ze začátku  devadesátých let, které se tak liší od jeho aktuálního vystupování (viz), vzpomenout na Opoziční smlouvu, uvědomit si, kdo stál v čele státu, když se zakládalo na dnešní problémy.  Krom toho se ale Tabery věnuje samostatně i pojmům jako je populismus, konspirační teorie, vliv sociálních sítí, hledání pravdy a hledání nepřítele, střetu generací, geopolitické orientaci.

Vlastně jsem se v téhle knížce nedočetla nic nového. Jsou to informace, které člověk, dívající se kolem sebe, musí vidět. Přesto byl ale historický exkurs do minulosti naší sto let staré republiky zajímavý a užitečný. Je to děsivé, jak aktuální jsou výroky (nejen) prvorepublikových intelektuálů. Jak nekompromisně se k českému národu stavěli a jak pravdivá byla jejich slova:

Karel Havlíček Borovský: Veliký počet občanů buď velmi málo neb docela nic nerozumí záležitostem politickým, nabývají mnohé politické strany tím příležitost šiditi mnohé občany a proti jejich prospěchu vábiti je k sobě.“

Josef Pekař: „Smysl“ českých dějin je, že Čechové, kdykoliv se dopracovali vysoké úrovně svobody a samostatnosti, podvrátili sami obojí vzápětí nedostatkem rozumné umírněnosti – a to jak v oboru života politického, tak duchovního.

Jan Patočka: Znamená to, že humanismus i vzdělanectví jsou překonanými ideologiemi minulosti, nebo tj. jen projev chvilkové slabosti, v níž stojí dnešní „Intelektuálové“, zmatení náporem ideového protivnictví? Je pravda, co dnes často slyšíme, byť ještě zřídka veřejně, že si s z Masaryka jako myslitele nemůžeme odnést nic obsahově důležitého? Je jedním z nejsmutnějších zjevů našeho života, že k takovému pojímání mohlo vůbec dojít, že takové hlasy se mohly vůbec ozvat.

František Kautman: V roce 1968 si celý národ podvědomě položil otázku: co jsme získali tím, že jsme se vzdaly Masarykova humanismu? Odpověď  byla jednoznačná: nezískali jsme nic, ztratili však velmi mnoho.

Hanna Arendtová: Než vůdcové mas uchvátí moc, aby přizpůsobili skutečnost svým lžím, vyznačuje se jejich propaganda nejvyšším pohrdáním fakty jako takovými.

Ivan Diviš: Je typické pro český fašismus, že stačí, aby napadlo víc sněhu, a už se proklínají umělci. Na všem, na obecné znešťastnělosti, rozdrážděnosti, neuvěřitelném neurotizování národa, který padl pd vlastní stůl, mají vinu právě ti, kteří se jeho neštěstí nejhouževnatěji ode všech dob snažili zabránit.

Josef Čapek: Nechci svět podle svého; ale rád bych svět, v němž by i pro mne bylo něco životní možnosti.

Ferdinand Peroutka: Několikráte jsme mysleli, že už jsme na konci cesty, a pokaždé jsme shledali, že jsme teprve na začátku.

Bylo to  hrozně depresivní čtení. Mám pocit, že jsme se z posledních sto let vůbec nepoučili a že to (zase) dopadne špatně. My si asi prostě nezasloužíme žít ve světě, který máme. Nevím, jestli nám v téhle situaci Taberyho kniha pomůže. Asi ne, protože ti, kteří by měli, ti si ji nepřečtou.  Já ji ale doporučuji všem - je čtivá, přehledná, vypointovaná, proložená fakty a citacemi, srozumitelná. 

Nic to ale nemění na tom, že: „Jsme v prdeli, můžem si za to sami…“

EDIT: Blahopřeji ke Knize roku v rámci ankety Magnesia Litera:-)

Hodnocení: 100%

Erik Tabery: Opuštěná společnost: Česká cesta od Masaryka po Babiše

• Nakladatel: Paseka
• EAN: 9788074328497
• ISBN: 978-80-7432-849-7
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 284 stran, česky
• Rozměry: 13,1 × 20 cm
• Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Knihobudka v Roudnici nad Labem

Baví mě projekt knihobudek. Možnost vrátit do oběhu knížku, kterou už jsem přečetla a nechci si ji nechat. Chvíle překvapení, když narazím na knihu, kterou si chci už dlouho přečíst. Projekt, který dokáže spojovat lidi.

Jednu knihobudku jsem objevila i ve svém rodném městě. Hned jsem pár kousky přispěla:-)

Literární toulky - po stopách Jiřího Anderleho: Pavlíkov

Znáte rozhlasový pořad Láska za lásku, který už od roku 1997 let vysílá na Českém rozhlasu Dvojce výtvarník Jiří Anderle? Anebo stejnojmennou knihu, která vyšla v roce 2013? Pokud ano, tak vám vesnici, resp. dnes městys Pavlíkov nemusím vůbec představovat. Právě tady se v roce 1936 Jiří Anderle narodil a právě na tohle místo vzpomíná ve svém populárním rozhlasovém pořadu. Pamatuje si ze svého dětství a mládí neskutečné věci.

Dnes jsme si do Pavlíkova, obce, která leží 7 km jižně od Rakovníka a má cca 600 obyvatel, vypravili na výlet. Pojďte se mrknout, jak to vypadá v pavlíkovském centru, v Galerii Anderle, na zdejší návsi, u rodného domku slavného výtvarníka i na nedaleké rozhledně na Senecké hoře. Pěkné to bylo

Galerie Anderle

Socha sv. Vojtěcha od RNDr. Zdeňka Hermana

Rybník

Místní kostel

Zátiší s hodinami

Přestavěný rodný dům Jiřího Anderleho (teda doufám, že jsme ho našli správně). 

Rozhledna na Senecké hoře z roku 2015

Rozhlasové pořady si pusťte tady. :-)