Jan H. Vitvar: Umění, kterému rozumějí úplně všichni

Jan H. Vitvar je můj oblíbený novinář zabývající se výtvarným uměním. Jeho recenze a postřehy čtu v časopise Respekt už roky. Před pár lety mu vyšla kniha Umění, kterému nikdo nerozumí: Historky z podsvětí výtvarné kultury, která mi velmi zpříjemnila covidovou dobu. 

Oficiální anotace zněla: Hrdinové této knihy jsou uklízečky, policisté a prostitutky. Prezidenti, diktátoři i revolucionáři. A samozřejmě také umělci. Setkávají se tu artefakty, které někdo spálil, rozřezal, utopil či snědl. Obrazy, které namaloval osel, bagr nebo motocykl. Výtvarný kritik Jan H. Vitar zve čtenáře na zábavnou a dobrodružnou cestu po dějinách vizuální kultury, která ukazuje, že naše chápání umění mnohdy vede přes fatální nepochopení.

Nedávno dorazilo na knižní pulty volné pokračování: Umění, kterému rozumějí úplně všichni: Historky ze zákulisí české výtvarné scény. Musím říct, pobavilo mě úplně stejně. 

Výtvarné umění je plné zákulisních bojů. Tvůrce se neproslaví jen díky svému talentu, píli, fantazii, zvládnutému řemeslu, vizi nebo zásluhou neotřelých nápadů. Kromě toho musí být šikovným obchodníkem či ještě lépe – reklamním agentem sebe sama. Musí znát ty „správné lidi“. Jan H. Vitvar se pouští na dobrodružnou výpravu do míst, kam oko návštěvníka galerie nedohlédne, a přináší čtenářům svědectví o skutečné podobě uměleckého provozu.

Jak se stal z někdejšího rebela české kultury Milana Knížáka umělecký diktátor? Proč se Cena Jindřicha Chalupeckého, která má podporovat začínající tvůrce, vyvinula v elitářský podnik? Kdo se dnes může dostat na uměleckou vysokou školu a co všechno musí udělat pro to, aby ji absolvoval? Kteří galeristé umělce podporují, a kteří naopak zneužívají? A platí v umění, že peníze nesmrdí?

Je to vtipné, je to poučné, jestli vás trochu zajímá výtvarné umění a jeho zákulisí, užijete si. Jak píše jeden recenzent na Databázi knih: povinná četba pro studenty dějin umění :)

Jan H. Vitvar (1977) vystudoval žurnalistiku na FSV UK. Pracoval jako výtvarný kritik v deníku MF DNES, poté řídil kulturní oddělení týdeníku Nedělní svět, od roku 2006 je šéfem kulturní rubriky týdeníku Respekt.

Hodnocení: 100 %

Jan H. Vitvar: Umění, kterému rozumějí úplně všichni

• Nakladatel: Paseka
• EAN: 9788076374874
• ISBN: 978-80-7637-487-4
• Doporučená prodejní cena: 389 Kč
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 224 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20 cm
• Rok vydání: 2024 (1. vydání)

Barbara Schmitzová: Jaký život je hoden žití?

Magnesii Literu v kategorii publicistika letos vyhrála kniha Terezy Matějčkové: "Bůh je mrtev. Nic není dovoleno". Touhle knihou se zatím ještě prokousávám (a nejsem si jistá, jestli ji dočtu, čekala jsem trochu něco jiného), ale narazila jsem v ní na zajímavou kapitolu s názvem "Tragédie sebevrahů, síla nemocných". Autorka se v ní zabývá knihou švýcarské filozofky Barbary Schmitzové s názvem Jaký život je hoden žití? S touto dámou je v knize následně také velmi zajímavý rozhovor. Zapátrala jsem a zjistila, že Tereza Matějčková knihu "Jaký život je hoden žití?" přeložila do češtiny.  V letošním roce ji vydalo nakladatelství Karolinum Univerzity Karlovy, za přítomnosti autorky pak byla kniha představena na letošním Světě knihy.

Oficiální anotace:

Co získá filozofie, bude-li vnímavější ke zkušenostem lidí s postižením? Barbara Schmitzová si tuto otázku klade jako filozofka i jako matka dcery, která se od narození potýká se zdravotním i duševním postižením. Ani otázku sebevraždy, další velké téma knihy, neřeší od stolu, ale jako člověk, který se musel vypořádat se sebevraždou svého otce i své sestry. Znovu se přitom ptá, jakou roli v tom, jak širší společnost vnímá sebevraždu, hraje filozofie. Nemají filozofové mnohdy sklon líčit sebevraždu jako heroický odchod ze života, a nezamlčují tudíž skutečnost, že se nejčastěji jedná o čirý projev zoufalství? Prostřednictvím svého tázání se autorka dobírá přesvědčení, že zkušenosti nemocných i těch, kteří se sžívají se svými omezeními, mohou každému dopomoci k tomu, aby žil život hodný žití.

Barboře Schmitzové se v roce 1999 narodila dcera s genetickým postižením (Robinowův syndrom), o několik let později je těžce zasáhla zpráva o tom, že její sestra, oblíbená a úspěšná žena a matka, spáchala sebevraždu. Tyto dvě události byly východiskem ke knize, ve které se autorka z filozofického i sociologického hlediska zabývá otázkou, co dělá život hodným žití a jak můžeme žít smysluplný život i tváří v tvář těžkým výzvám.

Kniha je rozdělena do 8 kapitol, kterým předchází úvod a  na závěr je zařazen rozhovor s dcerou. 

Úvod. Přístupy k životu, který je hoden žití.

1. To je ale otázka! K subjektivitě života hodného žití

2. Paradox? Jak to, že život s postižením může být hoden žití?

3. Důstojný život a moc norem. Společnost a život hodný žití

4. Autonomie pro sociální bytosti. Sebeurčení a život hodný žití

5. Hlavně zdraví? Nemoc a smysl v životě

6. Dítě, které je jiné. Genetické testy, prenatální diagnostika a život se vzácným dítětem

7. Raději mrtvý než dementní? Staří, demence a život hodný žití

8. „Kde je život, smí být naděje.” Sebevražda a naděje

Proč chceš žít? Rozhovor na závěr

I já jsem během svého života s Carlottou vysledovala, jak mnohovrstevnatý je vztah mezi postižením a identitou. Během našich prvních společných let jsem často pociťovala nejasný strach. Bála jsem se, že Carlottajednou pocítí, že je postižená, že je jiná, že ledačehos, co umí ostatní, ona není schopná. Měla jsem strach z toho okamžiku, kdy jí to budu muset sdělit.

Dopadlo to úplně jinak. To, co může a nemůže, bylo pro Carlottu zkrátka samozřejmostí. Své postižení nikdy nevnímala jako vnější vlastnost, ale jako svou součást, stejně jako k ní patřily i jiné vlastnosti — její výška, světlé vlasy nebo třeba vypravěčský talent. Zivot s postižením ji utvářel a učinil z ní osobu, jíž je dnes. Postižení jí umožnilo rozvinout právě ty vlastnosti, přednosti a zranitelnosti, které z ní činí jedinečnou osobnost.

Nejzajímavější pro mne byly kapitoly, které se týkaly proměny autorčina vnímání zdravotního postižení, neméně zajímavé ale byly statě zaměřené na stáří, nemoci či demenci. Kniha nabízí historické souvislosti a proměny názorů na danou problematiku a také osobní zkušenosti a názory. Autorka dokládá na řadě příběhů, že i se zdravotním postižením je možné prožít šťastný a spokojený život. Doporučuje lidem s postižením pečlivě naslouchat   (a nesoudit dle svých vlastních předsudků či anekdotických zkušenost). 

Věta, která mnou rezonuje: Vytvořit podmínky, které lidem s postižením opravdu umožní volit mezi alternativami je důležitou výzvou pro budoucnost naší společnosti. Přitom nezáleží na tom, zda se to týká volného času, způsobu bydlení, zaměstnání, politické spolurozhodování či nespočetných každodenních úkonů.

V případě sebevražd pak je dle autorky nutné zejména dodávat nebo zprostředkovávat naději (zkuste třeba tuhle stránku). Sebevražda je často důsledkem tlaků na výkon, tlaků okolního prostředí na perfektnost, což se ukazuje zejména u mladých lidí. Docela jsem koukala, kolik lidí ročně sebevraždu spáchá... V Česku kolem 1300 lidí ročně. 

Z rozhovoru s autorkou v knize Bůh je mrtev:

V knize tvrdíte, že kdyby se filozofie víc zajímala o život lidí s postižením, velmi by jí to prospělo. Jak to myslíte?

Budou-li filozofové zohledňovat lidi s postižením, vymaní se ze ho jednostranného důrazu na autonomii a rozum. Protože rozumem a autonomií člověka opravdu nevystihneme. Ale to je celkem zřejmé. Proto chci zdůraznit něco jiného: Mnoho lidí si myslí - kdysi jsem tak uvažovala i já -, že lidé s postižením jsou nepochopitelní, že jsou úplně jiní. To je zvrácená představa. Není to pravda.

S těžce nemocnými lidmi hovoříte pravidelně. Co se člověk jako filozof tedy doví?

Lidé s těžkými postiženími mají často velmi silné představy o tom, co je to například spravedlnost. Je to logické, zažili spoustu nespravedlnosti, často takové nespravedlnosti, které zdravý člověk vůbec nevnímá. Jenže tato příkoří, která jsou pro zdravého neviditelná, mohou něco podstatného vypovídat o tom, v jaké společnosti žijeme. Díky lidem s postiženími získáváme ostřejší pohled na sebe samé. Bez jejich očí vidíme ze světa příliš málo!

Při čtení knihy jsem si několikrát vzpomněla na příběh, který jsem nedávno četla v Deníku N: 

Ví, že musí zemřít, dohodl si i termín ve Švýcarsku. Těsně před odjezdem s manželkou pochopili, že to nedokážou . 

No, nebyla to zrovna nejlehčí kniha na nadcházející léto, ale jsem ráda, že jsem se k ní dostala. Zájemcům o téma, těm, kteří si chtějí srovnat myšlenky a v neposlední řadě rodičům dětí s postižením mohu jen doporučit... Tereze Matějčkové díky za objevení knihy a její představení českým čtenářům. 

 Hodnocení: 100%

Barbara Schmitzová: Jaký život je hoden žití?

Nakladatel: Karolinum 

Edice: Etika

EAN: 9788024657530

ISBN: 978-80-246-5753-0

Doporučená prodejní cena: 280 Kč

Originál: Was ist ein lebenswertes Leben? Philosophishe und biographische Zugänge

Překlad: Matějčková, Tereza

Popis: 1× kniha, brožovaná, 156 stran, česky 

Rozměry:12 × 19,8 cm

Rok vydání: 2024 (1. vydání)

Renata Kalenská: Orgány nepatří do nebe

Renata Kalenská (nar. 1974) je česká novinářka a publicistka, aktuálně působící v Deníku N.  Napsala řadu knih (například rozhovory s Karlem Schwarzenbergem  nebo Otakarem Motejlem), přičemž ta poslední, Orgány nepatří do nebe, čerpá z jejich osobních zkušeností. Renatě Kalenské byly v roce 2018 transplantovány ledvina a slinivka, což jí zachránilo život. Jako pacientka na imunosupresivech ale patřila v době koronaviru mezi zvlášť ohrožené osoby, vzpomínám si na  poměrně depresivní články o tom, jak se se svými dětmi stáhla do absolutní izolace (viz třeba tady). Z tohoto svého životního údělu se rozhodla vypsat formou knihy.

A povedla se jí kniha opravdu strhující. Největší část knihy tvoří rozhovor s transplantačním chirurgem Jiřím Froňkem z pražského IKEMu (Institutu klinické a experimentální medicíny), který je jakýmsi naším guru v oblasti transplantací ledvin, jater, střev a dalších částí těla (s výjimkou srdce). To, co doktor Froněk dělá, je neuvěřitelné, někde na pomezí medicíny a magie/zázraků. Na své pracoviště nastoupil po atestaci v roce 1998, v době, kdy v nové budově IKEMu vznikal pod vedením profesora Rysky transplantační tým. Díky tomu už o rok později uskutečnil svou první transplantaci a měl možnost dělat úkony, ke kterým by se za normální situace nedostal. Následně řadu let působil v zahraničí, z čehož pak opět čerpal po návratu domů.  Transplantacím se věnuje dlouho a naplno, přišel na spoustu inovací a způsobů, jak procesy transplantací vylepšit, je ochotný pouštět se do podniků, nad kterými jiní lékaři kroutí hlavou. Je zřejmě velmi zručný a výjimečný, skromností netrpí, ale má být na co pyšný. To, co se mu v IKEMu podařilo vybudovat, snese srovnání s nejlepšími transplantačními centry světa. V knize představuje, jak transplantace fungují, jak se to celé organizuje, jak probíhá spolupráce se zahraničím (párové výměny s Izraelem, výjezdy na operace do Nepálu), popisuje některé výjimečné zákroky (např. transplantaci dělohy, řetězové transplantace ledvin, případ, kdy se poprvé pacientovi transplantovalo pět orgánů najednou), zároveň se ale nevyhýbá ani etickým otázkám. 

Etickým problémům je následně věnován druhý velký rozhovor v knize, ke kterému Renata Kalenská přizvala ještě teologa Marka Orku Váchu. V téhle části knihy se řeší věci jako eutanázie, dětští dárci, vybírání příjemců (zaslouží si nová játra člověk, který kouří nebo pije?) - je to dost zajímavé čtení.

Nejsilnější částí knihy jsou pak jednotlivé příběhy dárců, příjemců, rodičů, včetně vlastního příběhu autorky. Je to silné a oči otvírající čtení. Zjistíte, jak se vám v malé chvilce může změnit celý dosavadní život, že náhlá zdravotní indispozice může vést k selhání ledvin nebo jater, uvědomíte si, jakým peklem si procházejí rodiče malých nemocných nebo zraněných dětí. Zároveň je ale fantastické sledovat, jak moc se život po transplantaci může zlepšit. 

...

Přibíhá Jiří Froněk. „Vedle budu dělat játra, občas se sem skočím podívat, jak se vám daří,“ ujišťuje mě. I jemu říkám, že chci vidět misku s orgány, které se během pár hodin mají stát mou součástí. Označuje mě za morbidní bytost a neukáže mi nic. Vlastně jo – palec nahoru. A zase odbíhá, vedle už na něho čeká uspaný pacient. V tu chvíli mi vůbec nedochází, že ta játra, o kterých mluvil, jsou od mého dárce. Jeho orgány jsou teď zrovna na několika operačních sálech a díky nim je pro lidi na operačních stolech obrovskou nadějí na život. Někdo potřebuje jeho srdce, další pacient játra, já dostanu ledvinu a slinivku…

„Chcete nějakou hudbu?“

Nerozmýšlím se ani vteřinu. Chci píseň Stupid Girl od Pink. „Na to si s dětmi každé ráno dáváme rozcvičku,“ vysvětluju operačnímu týmu. A láme se mi hlas. Až v poslední vteřině mě přepadá strach. Bojím se, že už své děti neuvidím. Stát se může ledacos. Dívám se na klip. Pár vteřin. Blik. Jako když zhasnete v pokoji.

Kdybych tvrdila, že se budím, bylo by to přehnané. Vnímám pohyb, instinktivně zavírám oči před umělým světlem i nevolností, která mi rve žaludek z těla ven. Zvracím. A zvracím. Pořád dokola. Jsem vyčerpaná a uvědomuju si, že takhle mi nikdy nebylo. Ležím na oddělení RES, než budu z nejhoršího venku. Vnímám, že u mých nohou sedí v křesle čtyřiadvacet hodin denně zdravotní sestra. Nesmí mě spustit z očí. Stačí, když se pohnu, a vyskakuje. V krátkých záblescích, kdy něco vnímám, mám výčitky svědomí, že ji v noci každé mé zasténání budí. Ale většinou je mi to jedno, cítím k ní jen neskonalou vděčnost. Nemá šanci se vyspat ani na deset minut. Po pár dnech se zdám stabilizovanější a převážejí mě na JIP.

Jsem více při vědomí a nastává mi peklo. Všechno si už uvědomuju v plné síle. Lékař, už nevím který, mě hladí po ruce a říká, že jsem statečná a že si bohužel vybírám všechny možné komplikace, které se po transplantaci mohou dít. Nejsem statečná, jsem ukňučená a jsem sama sobě protivná. A ty zpropadené nové orgány nefungují. Profesorka Jirkovská mě chodí utěšovat. Při jedné z návštěv mi do dlaně vtiskne malého anděla. Chodí za mnou moje sestra a partner. Někdy je pár minut vydržím, často ale jen zavrtím hlavou, že ne. Nemám sílu na jedinou větu. Na jediné promiň. Ani oči otevřít nedokážu. Iveta nosí každý den nový silný vývar.

„Ať ho nosí dál, z toho našeho byste žádnou sílu nenačerpala,“ říká mi sanitární sestra.

...

Najdete tu příběh mladého matematika, který onemocněl při pobytu v Japonsku. Kvůli trombóze v játrech mu odumřelo tenké střevo, poškodil se žaludek i tlusté střevo. Život mu zachránila multiviscerální transplantace, dostal nový žaludek, slinivku s dvanáctníkem, játra a tenké střevo. Radostný je příběh mladé ženy, která se narodila bez dělohy. V rámci výzkumné studie dostala dělohu od svojí matky a narodila se jí zdravá holčička. Velmi působivý byl příběh manuálně pracujícího muže, který po jednom alkoholovém excesu dostal virózu, kterou léčil paralenem. Výsledkem byla otrava paracetamolem a akutní selhání jater. Získal nová játra a po náročné rehabilitaci se vrátil do života - pracuje jako bagrista, narodilo se mu dítě, sportuje. 

Přečtete si tu i příběh darování ledviny do řetězové transplantace -  je o tom, že i s jednou zdravou ledvinou se dá dobře žít, zvlášť s vědomím, že pomůžete někomu jinému. Srdcervoucí jsou pak případy zahrnující děti - transplantace části jater od otce pro dceru, játra pro malé miminko s postižením a mrazivý příběh  maminky, jejíž devatenáctiměsiční holčička utrpěla těžký úraz s fatálním poškozením mozku. Rodiče souhlasili s dárcovstvím orgánů a pomohli tak pěti dalším pacientům. 

Osudy jsou opravdu působivé, jen mám pocit, že forma dialogu či rozhovoru pro ně nebyla úplně ideální, nebo zvládnutá. Lidé hovořili často chaoticky, nechronologicky,  možná by stálo za to spíše respondenty vyzpovídat a pak jejich příběh srozumitelně sepsat. Asi by se ztratily ty nejsilnější momenty, nicméně emocí by zůstalo plno i tak a čtenář by se lépe orientoval. 

Z posledního rozhovoru v knize jsem měla docela obavu, šlo o povídání se známým psychiatrem Radkinem Honzákem, kterého je všude plno,  všechno zná, všemu rozumí a všude byl dvakrát. Naštěstí se ale Radkin Honzák transplantacím a dialýzám věnuje dlouhodobě, cca od 80. let. Dozvíme se tedy něco o historii léčby ledvin  - první dialýzách, problémech s imunosupresivy, životnosti transplantovaných ledvin, o založení  Společnosti dialyzovaných a transplantovaných i o směrech, kterými šel polistopadový vývoj v téhle oblasti.  

Tato kniha pomůže vysvětlit laické (a možná i odborné) veřejnosti, jak transplantace fungují, co je pro ně nezbytné, jaký systém je nutné zavést a jaké protokoly dodržovat, aby to fungovalo i nadále tak skvěle, jako to funguje teď. Ukazuje ale i druhou stránku mince, že celý systém stojí a padá s několika výjimečnými jedinci, kteří pro svou práci žijí a dýchají, přičemž je ta práce prokazatelně stravuje (zásahy do rodinného života, nadměrné nároky na podřízené a kolegy, mnohahodinové operace, neustálá pohotovost, nepostradatelnost...).  

Kniha patří k těm, při jejichž čtení se vám tají dech, žasnete nad možnostmi současné medicíny a začnete uvažovat i nad svým vlastním zdravím a zdravím vašich blízkých. Je nejvyšší čas začít se o svou tělesnou schránku starat... Zajímá-li vás medicína a nejnovější trendy v ní, pak určitě doporučuji.

Hodnocení: 100%

Renata Kalenská: Orgány nepatří do nebe

• Nakladatel: N media
• Edice: Edice N
• EAN: 9788088433347
• ISBN: 978-80-88433-34-7
• Doporučená prodejní cena: 399 Kč
• Popis :1× kniha, brožovaná, 304 stran, česky
• Rozměry: 14,7 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2023 (1. vydání)

The best of 2023: literatura faktu

Tak jsem se rozhodla, že se podívám, co se mi letos vlastně líbilo... A i když jsem přečetla celkem dost knih (byť tedy na mé poměry cca o třetinu míň, než v minulých letech), těch výjimečných věcí zase tolik nebylo. Zkusím tedy vybrat pět (až šest) z každé kategorie. 

Nejprve nejlehčí kategorie, non fiction, tedy literatura faktu.

Srovnáno chronologicky, dle data přečtení.

Marcela Pecháčková: Jitka Válová, Byly jsme dvě malý hovna ve vysoký trávě

Výborná vzpomínková kniha na dvě originální výtvarnice, sestry Válovy.

Oficiální anotace: Malířky Květa a Jitka Válovy vyrostly a zemřely doma v Kladně. Když jim byly čtyři roky, zemřel jim tatínek a s maminkou a dvěma staršími sestrami se ocitly v opravdové nouzi, která trvala desítky let. K tomu přišla válka a byly totálně nasazeny v Poldi Kladno. Od útlého věku kreslily a snily o malování. Podařilo se jim vystudovat UMPRUM, ale jejich výtvarné pojetí a politický postoj režim nepřijal, zůstaly v ústraní. Zlom nastal až po výstavě v roce 1983, kdy se o jejich existenci a mimořádném talentu dozvěděla veřejnost. Hovory s Jitkou Válovou vedla novinářka Marcela Pecháčková v roce 2009. O Jitce si povídala také s její přítelkyní Adrienou Šimotovou a s několika dalšími osobnostmi včetně Majky Vydrové, Jitčiny asistentky po Květině smrti. Původním záměrem byla kniha rozhovorů. Když Jitka dala autorce k dispozici svůj neuspořádaný archiv s deníky, dopisy, skicami a básněmi, práce na textu na dlouhých dvanáct let zamrzla. Teprve letošní 100. výročí narození dvojčat Válových se stalo impulzem k dokončení knihy. Publikace nabízí velké množství dosud nezveřejněných fotografií a snaží se zachytit tuto jedinečnou umělkyni co nejautentičtěji včetně jejího syrového vyjadřování. Jitka vedla velmi prostý život, často na hraně zoufalství, ale i tak zůstala do posledního dechu veselá. Taková je i tato kniha.

 

Štěpán Kučera: Gablonz / Jablonec

Originální kniha zachycující historii tohohle severočeského městečka - ať už tu německou, nebo tu českou. 

Oficiální anotace: Kniha je mozaikou zarámovanou jednou lokací a jedním stoletím. V krátkých kapitolách vedle objektivních dějin stojí osudy tamních rodin, jedinců i žijících pamětníků. Páteř tvoří trefné citace z dobových novin i literatury. Spolu s návratnými motivy a odkazy jde o kompozičně i myšlenkově sevřené dílo okořeněné autorovým vtipem, břitkostí či poetikou.Zrodil se překvapivě živý a citlivý portrét Kučerova rodiště i bydliště, v němž vskutku originálně vyvstávají dramatické dějiny dvojjazyčného a bikulturního města. V jeho osudu, místy mimořádně drsném, je nenápadně skryt i příběh jedné středoevropské země ve dvacátém století.

Saša Uhlová: Hrdinové kapitalistické práce v Evropě

Další obdivuhodný počin Saši Uhlové, která tentokrát vyrazila hledat štěstí jako levná pracovní síla do Evropy. Místa, která by jinak zůstala normálním lidem naprosto ukrytá... 

Oficiální anotace: Hrdinové kapitalistické práce v Evropě jsou pokračováním úspěšného reportážního projektu Saši Uhlové – tentokrát z prostředí východoevropských migrantů, kteří se jako levná pracovní síla vydávají hledat štěstí na západ Evropy. Téma pracovních podmínek lidí z východu a jihu Evropy, kteří se neuživí v zemích svého původu, je zde zpracováno formou deníku. V něm autorka popisuje, jak se nechávala zaměstnávat v různých odvětvích, která jsou na levné pracovní síle cizinců často postavena. Jedná se o práci v zemědělství (autorka pracovala na farmě v Německu), o práci v ubytovacích službách (konkrétně v irském hotelu, kde se autorka nechala zaměstnat jako pokojská) a nakonec o péči o seniory (v terénních sociálních službách ve Francii).

Oproti reportážím, které vycházely na Alarmu a které byly značně zkrácené, kniha podává mnohem komplexnější obraz životních trajektorií lidí, kteří opouštějí své domovy, aby se uživili. Také je zde detailněji popsáno, jaký vliv má jejich zranitelnost na trhu práce na pracovní podmínky, včetně porušování nejen zákoníku práce, ale i lidské důstojnosti.

Hrdinové kapitalistické práce 2 názorně ukazují, že chudí lidé jsou kvůli tomu, aby se uživili nebo aby uživili své děti, ochotni podstupovat strašné věci. A také, že platová nerovnost mezi východem a západem Evropy je dlouhodobě neudržitelná a ohrožuje evropskou integraci.

Vít Samek: Bulbem záchranáře 

Pokud vaše znalosti o první pomoci pocházejí ještě ze školy, příp. ze sledování seriálů Sanitka nebo Nemocnice na kraji města, měli byste s tím něco dělat. Tohle je určitě dobrý první krok. A ještě se celkem i pobavíte...

Oficiální anotace: To máte: pád z výšky, mrtvice, epilepsie, tonutí, dopravní nehoda... Pořád se něco děje! A právě vy můžete být náhodou u toho a pomoci zachránit lidský život. Třeba i vašeho blízkého. Existuje snad něco lepšího, na co být v životě hrdý? Po jednom návratu z noční se záchranář Vít Samek rozhodl, že čerstvé zážitky ze služby popíše kamarádům na své facebookové stránce. A od té doby je za obrovského ohlasu publikoval skoro každý týden. Jeho vyprávění totiž nelze číst bez záchvatů smíchu, častého slzení a následné úlevy – to když se na konci příběhu dočtete, jak v dané situaci správně postupovat. Čtenáři ovšem chtěli víc. A proto teď v rukou držíte nejzábavnější knihu o první pomoci, která kdy byla napsána.

Mimo jiné se dozvíte

- Jak zvládnout první pomoc u nejčastějších úrazů a nemocí.

- Proč zahájit resuscitaci masáží srdce a proč nikdy nedýchat do cizího člověka.

- Jaká specifika přináší ošetření malého dítěte.

- Kdy za vámi vyrazí letečtí záchranáři a proč používají vojenské brýle.

- Jak komunikovat s dispečery, aby odborná pomoc přijela co nejrychleji.

- Že si teď hned máte stáhnout aplikaci Záchranka!

Kniha Víta Samka je o superhrdinech mezi námi. O profesionálních záchranářích, lékařích, ale také o nás, obyčejných smrtelnících, kteří si – máme-li dobré informace a trochu kuráže – můžeme superhrdinský plášť taky občas přehodit přes ramena.

Renata Kalenská: Orgány nepatří do nebe

Fascinující kniha o transplantacích, hlavně ledvin a jater. Rozhovor s hlavním "mágem" tohohle oboru Jiřím Froňkem + příběhy jeho pacientů. Neuvěřitelné, co dnešní medicína dokáže!

Oficiální anotace: Novinářka Renata Kalenská v roce 2018 podstoupila transplantaci ledviny a slinivky. Za záchranu svého života vděčí špičkovému transplantačnímu týmu z pražské nemocnice IKEM, který vede přednosta Jiří Froněk. O jejich práci se však rozhodla vyprávět už o něco dříve, když měla možnost sledovat Froňka při operaci na sále a viděla, s jakým zápalem chirurgii provádí. Vedla s ním proto obsáhlý rozhovor a mluvila také s řadou pacientů po transplantaci, jejichž příběhy jsou jen stěží uvěřitelné.

Tato kniha vzdává hold nejen mimořádné osobnosti české transplantační chirurgie, ale především všem lidem, kteří tváří v tvář smrti prokazují obrovskou odvahu, nezdolnost ducha, nezištnost a lásku k bližnímu. Dokazuje, že čím blíž smrti se ocitáme, tím lépe chápeme skutečnou hodnotu života.

Rozhovory s Jiřím Froňkem a pacienty doplňují kněz a lékařský etik Marek Orko Vácha a psychiatr Radkin Honzák.

Možná ještě stojí zato zmínít pár knih, které se mi do TOP5 nevešly, ale také stojí za pozornost.

David Attenborough: Život na Zemi

David Černý: Tajemství Karlova mostu 

Branky body kokoti

Apolena Rychlíková a Pavel Šplíchal: Piko: Junkies' lives matter: Na životech feťáků záleží

A speciální místo má Náhradník prince Harryho:-)

Hana Zobačová: Nikdo nejde z kola ven

Možná jste to už postřehli, dlouhodobě mě zajímají knihy, které dětem vysvětlují jinakosti. Nemoci, postižení, zvláštní chování - je to oblast, o které se pořád ještě moc nemluví a dětem ty informace pak chybějí. Vhodná knížka (třeba i pro společné čtení) pak může být něčím "oči otvírajícím". Někde na internetu tak na mne vyskočila kniha Hany Zobačové: Nikdo nejde z kola ven. Moc jsem to nezkoumala, dala jsem si rezervaci v knihovně a na knihu úspěšně zapomněla. Minulý týden na mě konečně došla řada, a tak jsem si v pátek večer otevřela knihu pro děti. Dočetla jsem ještě tentýž den a byla nadšená.

Kniha s podtitulem Detektivní encyklopedie handicapů je určena nejen dětem. Je výjimečná (mimo jiné) tím, že má několik vrstev - oranžovou, zelenou a modrou (+ bonusy) a dá se tak použít pro různé věkové kategorie čtenářů.

Dětem je určená "oranžová vrstva", která vypráví příběh dětí ze čtvrté třídy jedné základní školy. Pavlovi, klukovi s autismem, někdo sebral jeho tablet, který mu pomáhal v učení i v uklidnění. Pavla to hodně rozhodilo, a tak se spolužáci rozhodli, že se pokusí vypátrat, co se stalo. Postupně do své detektivní party přibírají různé děti, které mohou díky svým zvláštním schopnostem pomoci. V této pátrací části knihy tak poznáme hlavního vypravěče Aleše, kterému nejde psaní, Matěje, který má astma, Oldu, který koktá, Janičku, která má silné brýle, někdy musí používat lupu a bílou hůl, Kimova neslyšícího tátu, kamaráda z lázní Martínka s mentálním postižením, Míšu, který skončil po úraze na vozíku a další děti, které jsou nějak odlišné, ale to vůbec nevadí. I tak mohou chodit do školy a být kamarády.

Zelená část knihy je také určena dětem, týká se hlavního příběhu, ale nevypráví, nýbrž vysvětluje. Proč je ve škole asistentka pedagoga a co tam vlastně dělá, jak se chovat k lidem s autismem a s mentálním postižením, v čem může pomoci logopedka a v čem školní psycholog, co všechno může působit problémy lidem s poruchou zraku na ulici, jak komunikovat s lidmi, kteří neslyší atd. Dotýká se i dalších školních oblastí - šikany, poruch chování a nabízí návody, jak je řešit, na koho se obrátit. Vše popsáno velmi jednoduchým jazykem a srozumitelně, s příklady a konkrétními radami. 

Modrá část knihy obsahuje složitější informace určené zkušenějším čtenářům. Používají se tu odborné výrazy (okluzor, oftalmopedie, orientační prvky pro nevidomé, somatopedie, emoční inteligence, mutismus, vývojová dysfázie), jsou tu vysvětleny širší souvislosti, hodně se tu mluví o kompenzačních pomůckách apod. Tuhle vrstvu knihy asi ocení starší studenti, kteří tu mohou čerpat inspiraci pro samostatnou práci, velmi důležitá bude ale pro dospělé - pedagogy nebo rodiče, kteří mohou tyto informace například při společném čtení zprostředkovat i těm méně zkušeným. 

Jako bonusy jsou pak u každé kapitoly různé rébusy, doplňovačky, zajímavosti, nápady na hry, kulturní tipy (The Tap Tam, Vidím nevidím, Řvi potichu, brácho).

Knížka mi přišla naprosto skvělá. Nechybí tu napínavý příběh, do kterého se děti mohou vžít (navíc s pěkným poučným koncem:-), zároveň je tu ale srozumitelně vysvětleno to, s čím se děti díky inkluzi běžně potkávají ve škole - že nejsme všichni stejní, že někdo to má v životě těžší a nemůže dělat to, co ostatní, že mu ale může jít něco jiného. Že není nutné někoho vyčleňovat jen proto, že mu něco nefunguje. Dozví se, jak se jejich spolužáci s handicapem cítí, co by ocenili, co jim vadí, i to, jak jim může okolí pomocí. Výborná knížka pro společné čtení - ať už ve škole, nebo doma, přičemž zaujmout může jak menší děti (první stupeň), tak i ty starší. Díky několika nastaveným úrovním knihy se pak poučí i dospělí (a ti to možná potřebují nejvíc...). Navíc má kniha docela hezkou výpravu, ilustrace Libora Drobného knížku hezky doplňují (a konečně se jméno ilustrátora dostává i na obálku knihy). 

Mgr. Hana Zobačová je česká speciální pedagožka, poradce rané péče a autorka knih. Specializuje se na práci s dětmi s poruchou autistického spektra, ve spolupráci s nakladatelstvím Pasparta vydala několik publikací, určených právě této skupině dětí, včetně několika klasických pohádek odvyprávěných pomocí piktogramů. Určitě se po nich podívám. 

 

 

Usoudila jsem, že si pár knih pořídím a budu rozdávat (konec školního roku se blíží, za dobré vysvědčení knihu, paní učitelka by taky mohla dostat dárek:-).

Hodnocení: 100%

Hana Zobačová: Nikdo nejde z kola ven   (Detektivní encyklopedie handicapů)

• Nakladatel: Portál
• EAN: 9788026219262
• ISBN: 978-80-262-1926-2
• Doporučená prodejní cena: 349 Kč
• Ilustrace: Drobný, Libor
• Popis:1× kniha, vázaná, 96 stran, česky
• Rozměry: 20 × 22,6 cm
• Rok vydání: 2022 (1. vydání)

Michael Greger: Jak nezemřít

V rámci neutichající  snahy zlepšit své zdraví jsem někdy na podzim dostala tip na knihu Jak nezemřít, s podtitulem: Objevte potraviny, jejichž vědecky prokázané účinky chrání před nemocemi a pomáhají je léčit.  Zarezervovala jsem si ji v knihovně a za pár týdnů přišla zpráva, že si můžu přijít vyzvednout. Jaké bylo moje překvapení, když jsem zjistila, že tahle bichle se mi do kabelky nevejde ani náhodou (591 stran). Druhé překvapení mě pak čekalo doma poté, co jsem se začetla, protože tohle je v zásadě jakási bible rostlinné stravy (což jsem úplně nečekala). Každopádně jsem ale s touhle knihou strávila letošní vánoce a vlastně mi to vůbec nevadilo.

Oficiální anotace:

Onemocnění, jako jsou nemoci srdce a cév, rakovina, cukrovka, vysoký krevní tlak, Parkinsonova či Alzheimerova choroba (a další), si každý rok i u nás vyžádají desítky tisíc lidských životů. Tak tomu být ale nemusí. Když se zařídíte podle rad dr. Michaela Gregera, zakladatele a provozovatele webových stránek NutritionFacts.org, naučíte se, které potraviny konzumovat a jaké změny v oblasti životního stylu uskutečnit, abyste dokázali nejenom předcházet patnácti hlavním příčinám úmrtí (první část knihy), ale také s těmito chorobami efektivně bojovat - a zkvalitníte a prodloužíte si tak život. Dr. Greger ve své knize shrnuje poutavou a často i vtipnou formou poslední výsledky vědeckého poznání (cituje výsledky asi 2 600 studií) na téma vztahu výživy a zdraví. Druhá část knihy je plná praktických rad ohledně potravin a návyků, které by se měly stát součástí naší každodenní rutiny. Jedná se o ten nejlepší (a nejfundovanější) lékařský předpis pro vaše lepší zdraví, jaký v současné době existuje.

Co anotace slibuje, to kniha také nabízí, navíc rady, kterých se vám dostává, v zásadě dávají smysl, a to i pokud jste v biologii maximálně poučený laik. Dr. Greger přiznává, že na počátku jeho lékařské kariéry byla jeho vlastní, resp. rodinná zkušenost. Jeho babička měla vážnou srdeční chorobu, v pětašedesáti letech byla v posledním stádiu, kdy už nezabíraly léky, babička trpěla bolestmi a byla upoutána na invalidní vozík. Rozhodla se zemřít doma, ovšem náhodou v televizi narazila na příspěvěk nějakého kalifornského lékaře, který léčil své pacienty zdravou stravou a zdravým životním stylem. Babička se za ním přes celou zemi vypravila - začala jíst cílenou rostlinnou stravu, postupně cvičit. Výsledkem bylo, že zemřela v devadesáti šesti letech, tj. získala dalších 31 let poměrně kvalitního života. Jejího vnuka tahle zkušenost ponoukla ke studiu medicíny, k jeho velkému zděšení ale zjistil, že lékařská věda na to, co jíme, nedává skoro žádný důraz - většina lékařských fakult věnuje výživě minimum času, nebo ji nevyučuje vůbec. A tak se to dr. Greger rozhodl změnit - cestovat po Americe, přednášet o zdravé stravě, začal vydávat DVD, založil neziskovou internetovou organizaci www.nutritionfacts.org, vydal knihu Jak nezemřít a pak i další. Všude propaguje rostlinnou stravu, luštěniny, pohyb a omezení živočišných produktů, alkoholu a kouření. 

Takže co nám kniha nabízí? První část knihy je rozdělena na kapitoly, které se týkají jednotlivých chorob, ve kterých se dozvíte jak nezemřít na:

• srdeční choroby - přestat jíst živočišné produkty a mléčné výrobky, vyhnout se trans-tukům v průmyslově zpracovaných potravinách, nasyceným tukům v junk food, přestat kouřit. Jíst rostlinnou stravu, luštěniny, přidat paraořechy na snížení cholesterolu v krvi - stačí pár za měsíc.
• choroby plic - nekouřit a pokud možno se vyhnout i pasivnímu kouření, vyhnout se uzeninám a konzervovaným jídlům (dusitany), jíst brokolici a jinou brukvovitou zeleninu (kapustu), kurkumu, zařadit více ovoce a zeleniny.;
• choroby mozku - zvýšit příjem vlákniny, navýšit draslík (listová zelenina, luštěniny, sladké brambory), jíst citrusy, dostatečně dlouho a dobře spát, antioxidanty z rostlinné stravy, bylinek a koření (oregano, majoránka, skořice, šafrán) a samozřejmě: cvičení;
• choroby zažívacího traktu - přijímat vlákninu z nezpracované rostlinné stravy, kurkuma, kari koření, fytáty ze semen rostlin, přiměřené množství železa v krvi, vyhnout se kouření, omezit masitou stravu;
• infekční choroby - základem je zdravý imunitní systém (alespoň 5 porcí ovoce a zeleniny denně, preferovat kapustu, brokolici, červenou řepu, lesní ovoce). Chlorella, potravinářské droždí, houby. Pozor na salmonelu (vejce, drůbez - v USA obzvlášť problém, jiné hygienické normy než v EU), yersinii (průjmové onemocnění z vepřového masa). Pohyb, rostlinná strava obecně;
• diabetes - inzulín a problém s nasycenámi tuky, boj s obezitou. Luštěniny, rostlinná strava;
• vysoký krevní tlak - nedostatek ovoce a příliš mnoho soli. Preferovat celozrnné potraviny, lněná semínka, ibiškový čaj, zeleninu bohatou na dusičnany (červená řepa, mangold, hlávkový salát, bazalka, koriandr, rebarbora, rukola), luštěniny. Obejít se bez alkoholu;
• choroby jater - přestat pít alkohol, nekouřit, neužívat drogy. Vyhnout se rychlému občerstvení (viz film Super Size me - junk food vedlo k poškození jaterních buněk) a nealkoholickým perlivým nápojům. Nutnost se vyhnout virové hepatitidě (nekonzumovat syrové mlže a korýše, mýt si ruce, omývat zeleninu, vyhnout se vepřovému, nechat se očkovatproti hepatitidě typu B). Konzumovat ovesné vločky, brusinky, pít kávu;
• rakovinu krve - antioxidanty (červené zelí, bobule acai, hřebíček), kurkuma, možná souvislost mezi rakovinou krve a zvířecími viry (kontakt se zvířaty na jatkách, v řeznictvích, farmách). a jako u všeho v této knize - rostlinná strava;
• choroby ledvin - problém je strava plná masa a sladkostí, kyselé potaviny (maso, vajíčka, sýry), nadbytek fosforu (coca-cola, kuřecí maso - opět problém zejména v USA kvůli nižším standardům hygienických norem), nitrosaminy z kouření a z uzenin. Řešením je rostlinná strava;
• rakovinu prsu - nekonzumovat alkohol, udržovat tělesnou váhu, zdravý spánek a produkce melatoninu, tělesné cvičení. Velké riziko u konzumace stravy připravované za vysokých teplot (grilování, smažení, uzení). Dostatek vlákniny (jablečné slupky), zelená zelenina, lněné semínko, sója, zelený čaj, houby (nižší riziko rakoviny prsu u Asiatek);
• sebevražedné deprese - rostlinná strava rovná se lepší duševní zdraví. Zelená zelenina a rajčata, jablka, bobuloviny, hroznové víno, cibule, zelený čaj, hřebíček, oregano, skořice, muškátový oříšek, semínka (sezamová, slunečnicová a dýňová), šafrán (klidně na čichání). Pozitivní je káva. Vyhnout se umělým sladidům. Cvičení pomáhá;
• rakovinu prostaty - vyhýbat se mléku, vejcím, pečenému masu (zejména drůbeži a červenému masu). Cvičení, vegetariánská strava, lněné semínko, sója;
• Parkinsonovu chorobu - riziko jsou hlavně chemikálie ve stravě, zejména pesticidy, těžké kovy, dioxiny (v tuku zvířecích tkání, vč. ryb z rybích farem), kouření, mléčné výrobky. Zvýšit příjem bobulovin, kapií, zeleného čaje, rostlinná strava obecně + cvičení;
• iatrogenní choroby (vtipný termín, aneb jak nezemřít na doktory) - dost děsivá kapitola - alergie, infekce v nemocnicích, špatná diagnóza, omyl v léčbě, nedostatečná hygiena, zbytečné ozařování, špatně provedené zákroky...

Část druhá se pak věnuje jednotlivým potravinám, resp. skupinám potravin a jejich pozitivnímu vlivu na lidské zdraví. Nechce se mi vypisovat, ve zkratce - rostlinná strava je základ, viz výše.

Jaké je doporučená denní dávka potravin podle doktora Gregera? Denní dávka a v závorce příklady jedné porce:

• Luštěniny - 3 porce (porce je definována typicky jako půl šálku) - hummus, fazole, čočka, cizrna, tofu, tempeh, hrách
• Bobuloviny - 1 porce - půl šálku čerstvé nebo mražené borůvky, brusinky, jahody, maliny, rybíz, hrozny, třešně, aronie, moruše
• Jiné ovoce - 3 porce - ovoce střední velikosti, šálek nakrájeného čerstvého ovoce, čtvrt šálku sušeného ovoce
• Brukvovitá zelenina - 1 porce - půl šálku brokolice, kapusty, zelí, kedlubny, ředkvičky
• Listová zelenina - 2 porce - (porcí tady míněn šálek)
• Jiná zelenina - 2 porce - (půl šálku syrové či vařené zeleniny)
• Lněná semínka - 1 porce (lžice)
• Ořechy a semínka - 1 porce (čtvrt šálku ořechů nebo dvě lžíce ořechového másla)
• Bylinky a koření - 1 porce (čtvrt lžíce - kurkuma, skořice a cokoliv dalšío)
• Celozrnné potraviny - 3 porce (půl šálku cereálií, ovesných vloček, rýže, pohanky, quinoi, těstovin, tortilla, krajíc chleba, půlka bagelu)
• Nápoje - 5 porcí (1 porce je 0,36 litru)
• Cvičení každý den (90 minut přiměřeně intenzivní aktivity typu chůze, nebo 45 minut dynamické aktivity typu běh či jiný aktivní sport)

Závěrečných 150 stran knih tvoří odkazy na nejrůznější studie a výzkumy, které potvrzují tvrzení uvedená v knize. Upřímně, nedokážu posoudit, jak moc jsou úplné, účelově vybrané, zmanipulové či zkreslené apod., já bych se bez téhle části knihy asi nakonec i obešla. Pokud budete chtít, tak na internetu rozhodně najdete statě, která tvrzení dr. Gregera vyvrací, stejně tak jako studie, které jeho "zelenou" cestu potvrzují. Co mi v knize přišlo taktéž nadbytečné, to je poměrně velké množství statistik, které ale jsou jednak věnované hlavně populaci USA a které z logiky věci také postupem času zastarávají. Překladatel se občas pokouší nabídnout pohled na situaci v ČR, ale je to jen velmi marginální. Jinak se to čte ale velmi dobře, je to srozumitelné a pokud se zaměříte na choroby, které vás zajímají (v mém případě jsem rozhodně choroby mozku předřadila rakovině prostaty:-), pak se k vám to opakování zdravých manter v jednotlivých kapitolách ani nedostane.

Nechci tvrdit, že bych se po přečtení knihy stala veganem a přestala pít alkohol, nicméně přiznávám, že určitý vliv na mě rozhodně měla. Od nového roku jím výrazně víc ovoce a zeleniny, zkouším jídla typu tofu či tempeh, kterým jsem se vždycky spíš vyhýbala, pokouším se víc hýbat (byť mi do toho házejí vidle choroby, se kterými ve stejném období stále bojuju). Čtu i další podobnou literaturu (viz Tahle kniha vám možná zachrání život, kterou představím příště), shlédla jsem pár filmů (Raději vidličky než nože - například). Tak doufám, že se to na mém zdravotním stavu do budoucna projeví:-)

Kniha je to každopádně zajímavá a přesvědčivá, sem tam opravdu vtipná. Vyšla k ní i kuchařka a pokračování Jak nedietovat, kdyby vás téma zaujalo hlouběji. 

Hodnocení: 95%

Greger, Michael a Stone, Gene: Jak nezemřít

• Nakladatel: Noxi
• EAN: 9788081113901
• ISBN: 978-80-8111-390-1
• Originál: How not to die - Discover the Foods Scientifically Proven to Prevent and Reverse Diesease
• Překlad: Nejedlá, Marcela
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 592 stran, česky
• Rozměry: 14,3 × 22,5 cm
• Rok vydání: 2017 (1. vydání)

Petra Mejsnar Slušňáková: Mňam Česko!

Máte rádi dobré jídlo? A cestujete rádi? Pokud jste odpověděli ano na obě otázky, tak jste tu správně!

Gastronomie v posledních letech nabývá na významu. Už i v menších městech najdete skvělé kavárny a restuarace, gastroturistika se díky průvodcům jako je Lukáš Hejlík stala pro určitou část společnosti způsobem, jak trávit volný čas. 

Nicméně, občas je fajn vrátit se ke kořenům a zjistit, co je třeba pro daný region typické, jaké plodiny se tam pěstují a kam se tam dá vyrazit na výlet. A právě takováhle kniha je teď na knižním trhu. Je určena zejména rodinám s dětmi, které láká nejen na jídlo, ale i za poznáním. Jmenuje se MŇAM ČESKO!

 

Co v tomto netradičním průvodci najdete? Knížka je rozdělena podle jednotlivých krajů ČR na 14 kapitol. Na začátku každé kapitoly najdete přehlednou ilustrovanou mapku s obrázky toho, co můžete v kraji čekat (pokud si pamatujete na skvělý počin od polských autorů Aleksandry Mizielińské a Daniel Mizielińského: Mapy, tak přesně v tomhle stylu). V Plzeňském kraji narazíte například na obrázek piva, přeštického prasátka, Spejbla a Hurvínka, chodský koláč nebo sirkárnu v Sušici. Vysočina láká na stejnojmenný salám, jihlavské podzemí, město rekordů Pelhřimov. Moravskoslezský kraj na Štramberské uši, ostravskou klobásu a muzeum v Kopřivnici.  Obrázky jsou totiž upoutávkou nejen na jídlo, ale i na zajímavá místa, na která chce kniha upozornit. Výletních tipů je u každého kraje 14 - jsou tu jak místa docela známá a možná i profláklá (v Praze třeba Národní muzeum, Národní technické muzeum a Národní zemedělské muzeum), tak i místa, o kterých jste asi nikdy neslyšeli. Co třeba sklárna v Tasicích, kde se natáčeli Synové a dcery Jakuba Skláře? Retromuzeum v Chebu? Výrobna papírových karnevalových masek v Zákupech, do které se budu muset určitě vypravit? Podorlický skanzen v Krňovicích s nově vybudovaným větrným mlýnem? Modrotisková dílna v Olešnici?

 

Po tipech na výlet následuje encyklopedická část, která se snaží edukovat - co je pro daný kraj typické a co o tom víme? Tak například: Kapr a ryby v Jihočeském kraji. Houby českých lesů v Libereckém kraji. Jablka v Ústeckém kraji. Knedlíky v Karlovarském kraji. Brambory na Vysočině. Sýry a tvarůžky v Olomouckém kraji. Okurky v Jihomoravském kraji. Pěkné ilustrace, texty "tak akorát" dlouhé, vždy něco k poučení plus nějaká zajímavost. 

Poslední částí knihy jsou recepty. Často jde o recepty regionální s často tajemnými názvy. Dali byste si třeba jídlo zvané Slepé myši, Sejkory nebo Rozcuchaná nevěsta? Řepánky, Jabkance, Mrkvane či Pučálku? Upéct si můžete valašský frgál, karlovarskou bublaninu nebo jablečný štrúdl. Některé recepty jsou dokonce doplněny i QR kódy, které vás dovedou na video návod na YouTube - i kuchařsky zcela nenadaní lidé jako já tak mohou tuhle kulinářskou část zvládnout!

Knížka mě opravdu velmi příjemně překvapila. Je graficky výjimečně dobře zvládnutá, ostatně podílel se na ní velký tým lidí - mapy a encyklopedické části ilustroval Tomáš Pekárek, recepty Adéla Roudnická, příprava knihy zaměstnala i dva retušéry - Jiřího Pavlíčka a Michala Musila. Autorka, Petra Mejsnar Slušňáková, jinak též šéfredaktorka časopisu pro děti Mateřídouška, si zase dala práci s obsahem, 196 tipů na výlety, to je už slušná porce zábavy! 

Já jsem si každopádně pár tipů poznamenala a možná zkusím i nějaké to jídlo - hodlám si totiž v roce 2023 rozšiřovat obzory:-) Pokud potřebujete zajímavý knižní dárek do rodiny s dětmi na poslední chvíli, tak Mňam Česko! vás určitě nezklame. 

Hodnocení 100%

Petra Mejsnar Slušňáková: Mňam Česko! 196 výletů pro rodiny

• Nakladatel: Czech news center
• EAN: 9788088406280
• ISBN: 978-80-88406-28-0
• Ilustrace: Pekárek, Tomáš a Roudnická, Adéla
• Popis: 1× kniha, vázaná, 434 stran, česky
• Rozměry: 21,3 × 25,5 cmRok vydání:2022

Filip Titlbach: Byli jsme tu vždycky

Kniha Filipa Titlbacha o queer komunitě se na trhu objevila letos na jaře a způsobila docela pozdvižení. Ne snad, že by česká společnost vůbec netušila, co si pod tím LGBT+ vlastně představit, ale takhle ucelená kniha tu asi ještě nebyla. Mladý novinář Deníku N tuto knihu napsal, protože přesně něco takového potřeboval číst v době svého dospívání, kdy sám řešil otázky identity a orientace. Knihu tvoří rozhovory s celou řádkou osobností z nejrůznějších oblastí, dohromady pokrývají velkou oblast queer sféry. 

První kapitolu tvoří úvod do problematiky, který obstaral psychoterapeut Honza Vojtko. Dozvíte se, co znamenají všechny ty zkratky (LGBTQ/LGBT+), projdete si definice jednotlivých pojmů (heteronormativita, asexualita, bisexualita, gay, lesba, homofobie, konverzní terapie, role model atd). Neměla jsem pocit, že bych se přiučila něco nového, ale nakonec jsem si zpětně říkala, že asi ok, tohle by se v knize vlastně objevit mělo.

Dál už to bylo mnohem zajímavější: rozhovor s Lenkou Královou, trans ženou, členkou spolku Trans*parent a moderátorkou YouTube pořadu V Tranzu, o tom, jaké to je, narodit se v nesprávném těle a co vše může přinést změna pohlaví v dospělosti (problém v manželství, vztah s dítětem, právní otázky a lékařské podmínky). Věděli jste, že tranzice je v Česku podmíněna sterilizací? A víte, co je to deadnaming a misgendering?  (Nevhodné užití starého jména u osoby po tranzici a oslovování ve špatném rodě).

Následoval rozhovor s jáhnem Jaroslavem Lormanem, který se týkal otázek víry, vztahu církve a LGBTQ lidí, spiritualitou - to je pro mne, přiznávám, trochu odtažité téma. Další rozhovor byl s nebinárním člověkem Atrinem Matušíkem. Nebinární lidé částečně nebo vůbec nezapadají do kategorií muž či žena, což je případ Atrina, který se narodil jako holka, dokonce se i vdal, ale už od malička vnímal výrazný rozpor mezi tím, jak se vidí sám a jak působí navenek. Jako muž se ale necítí, spíš sám sebe vždy pozoroval jako cizího člověka. Označit se jako nebinární, to je ale v Česku problém - veřejnost se posmívá už samotnému pojmu, vrcholní představitelé státu jsou schopni vůči takovým lidem nenávistných projevů. Já si díky této kapitole dost věcí osvětlila. Ve stejném rozhovoru dojde i na jazykovou stránku věci, což je také dost zajímavé (Atrin je původním povoláním učitel a lingvista).

Hodně zajímavý byl rozhovor s advokátem Petrem Kallou, který je jedním z mála lidí, kteří se veřejně přiznali ke své HIV pozitivitě. O životě s AIDS se u nás moc nemluví a jak vyplývá z rozhovoru, moc o tom neví ani odborná (míněno zdravotnická) veřejnost - to mě překvapilo. Petr Kalla se snaží o edukaci, funguje v rámci Prague Pride a angažuje se také v právních věcech týkajících se narovnávání práv LGBTQ lidí.

Zaujal mě i další zpovídaný, pan František Bloudek, který představuje starší generaci queer lidí. Narodil se v roce 1947, dětství a mládí prožil na venkově a na malém městě a až později se dostal do Prahy. Jeho výpověď je svědectvím o tom, jak se žilo gayům v době socialismu, s jakými represemi museli počítat, jak se v té době homosexuální muži seznamovali apod. Jak z černobílých filmů s majorem Kalašem...

Aktivista Kryštof Stupka pak přináší vlastní dost otřesné svědectví o nepřijetí sexuální orientace dítěte rodinou a hovoří o vlastních aktivitách směřujících ke změně společenské nálady ve vztahu ke queer lidem. 

„Jednou jsem se zeptal mámy, co bude dělat, až budu dospělej a přivedu domů manžela s dětmi. Na to mi řekla, že doufá, že ona už nebude naživu,“ vzpomíná třiadvacetiletý Kryštof.

Dalším hostem Filipa Titlbacha je pak Adéla Horáková, advokátka a právnička iniciativy Jsme fér, která se snaží o legalizaci manželství pro všechny, což je momentálně docela aktuální issue. Pokud se chcete dozvědět něco o historickém pozadí této snahy, o tom, jaký je v praktických věcech rozdíl mezi registrovaným partnerstvím a manželstvím (například nemožnost zřídit SJM, problémy s hypotékami, sociálními dávkami, vztahem k dětem, informovanosti o zdravotním stavu dětí, otázka samotného uzavírání partnerství na specializovaných matrikách, problémy, které nastínila koronovirová pandemie), pak tohle je rozhovor, který si potřebujete přečíst.

Vysokoškolský pedagog Zdeněk Sloboda se pak věnuje LGBT+ problematice z historického hlediska (z tohoto rozhovoru pochází i název samostné knihy Byli jsme tu vždycky) - od antiky, přes středověk, situaci mezi světovými válkami, pronásledování homosexuálních lidí během druhé světové války, utajování identity za socialismu. epidemie AIDS v 80. letech minulého století. 

Tématu zvanému pinkwashing (= jedná se o formu marketingu, kterou používají velké korporace, státy a politické strany, kdy navenek různými prostředky podporují LGBTQ+ komunitu, dělají to ale kvůli zisku, anebo aby zakryly problematické jednání) se věnují politoložka Zora Hesová a filmová expertka Hana Kulhánková. Příkladem je pro ně třeba stát Izrael, který navenek velmi podporuje LGBTQ lidi (uznává registraci a sňatky z ciziny, umožňuje stejnopohlavním párům adoptovat děti, podporuje gay rodičovství) a vytváří tak obraz prograsivní země, zároveň má ale problematické vztahy se sousedními zeměmi a problém se s náboženskými svobodami. V rozhovoru je ale i řada dalších případů z jiných zemí či z naší vlastní korporátní praxe. 

O queer tématech v médiích si Filip povídá s novinářkou Bárou Šichanovou, která zároveň stojí za podcastem o intimitě Šeptem. Na to navazuje rozhovorem s mým oblíbeným Šimonem Holým (moderátorem popkulturního podcastu Kompot) o popkultuře. Seriály, které se zabývají queer komunitou (Sex ve městě, Zoufalé manželky, Chirurgové), způsob zobrazování homosexuality v českých filmech (Kouř, Šeptej, Nuda v Brně, Účastníci zájezdu, Venkovský učitel, Šarlatán), role televize Nova v edukaci diváků (Ordinace v růžové zahradě, Ulice), coming outy postav showbyznysu (Aneta Langerová, Jitka Smutná, Kovy), zahraniční hvězdy. to mě bavilo velmi. Překvapilo mě, jak je Šimon Holý v téhle oblasti erudovaný, fakt zajímavé.

Poslední troj-rozhovor s Venice, Miss Petty a Just Karen (resp. s Martinem Talagou, Davidem Danielem a Karlem Vladykou) s týká velkého fenoménu tzv. drag queen. Na vysvětlenou: drag queen je většinou muž, který svým oblečením a chováním karikuje ženu, a to pro zábavu nebo s uměleckým cílem. Při stylizaci do ženské role se přehánějí některé charakteristiky (jako např. líčení), aby bylo dosaženo komického, dramatického či satirického efektu. Možná jste (tedy vy starší) v devadesátkách viděli úžasný film Dobrodružství Priscilly, královny pouště - a pak vám nemusím nic vysvětlovat. Každopádně zakončení knihy bylo dostateně bláznivé a zábavné. 

Musím říct, že tohle je fakt skvělá kniha, kterou bych nejraději zařadila někam do doporučené středoškolské četby. Hodně dětem by pomohla při hledání identity a těm ostatním přinesla informace, které evidentně pořád chybí. Jinak bychom v roce 2022 neustále neposlouchali kecy o tom, jak gayové rozvracejí tradiční rodiny... 

Kniha je mimochodem krásně graficky zpracovaná, hezké portréty zpovídaných, poznámky a vysvětlivky po okrajích stránek, vydařená obálka. Určitě doporučuji číst v papírové podobě, nikoliv ve čtečče. 

Berte tuto recenzi jako příspěvek k aktuálně probíhajícímu Prague Pride Weeku:-) A kdybyste se chtěli na queer problematiku podívat spíš z té zábavnější stránky (protože prázdniny a tak), tak si pusťte na Netflixu nový seriál Uncoupled (Opuštěný). Je to něco jako Sex ve městě, jen z gay prostředí, určitě vás pobaví (právě jsem ho dokoukala:-)

Hodnocení: 100%

Filip Titlbach: Byli jsme tu vždycky

• Nakladatel: N media
• Edice: Edice N
• EAN: 9788088433071
• ISBN: 978-80-88433-07-1
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 240 stran, česky
• Rozměry: 14,5 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2022 (1. vydání)