Dubnové knihy

 

Jana Jašová: Zapalte hranici

Vypadá to, že v poslední době čtu jen detektivky. Není tomu tak, ale v recenzích nějak převažují:-) Tentokrát jsem se pustila do nejnovější knihy Jany Jašové, od které jsem zatím četla jen Krutý měsíc (a ten se mi tedy krutě líbil). 

Kniha s názvem Zapalte hranici nás přenese do malé vesničky Bučina v Železných horách. Sem jezdila hlavní hrdinka knihy Aneta na chalupu, znala všechny místní, prožila tu i první velkou lásku s klukem Olinem. Jenže to bylo před osmnácti lety. A pak se stalo něco, kvůli čemu se Anetě dodnes zdají noční můry, co ji nutí žít na hraně, střídat zaměstnání i partnery, toulat se noční Prahou. Cestou ze zábavy tenkrát nabourali, kamarádka Jana uhořela a Olin, který opilý řídil, skončil ve vězení. Jenže ono to tenkrát nebylo tak jednoduché a ač si Aneta myslela, že pravdu nikdo nezná, objevil se vyděrač, který chce výměnou za mlčení peníze, hodně peněz. A tak se Aneta vrací na místo činu a bere s sebou spolubydlící Veroniku, která se těší na tradiční venkovskou oslavu čarodějnic. Je vyděračem někdo z místních? Olin, který se vrátil z vězení a odvykačky? Tony, Anetin pohledný snoubenec? Může do všeho zasáhnout Anetin bohatý otec, vlivný politik? Proč na Veroniku všichni z vesnice pořád civí? Co by se ještě tak mohlo stát?

Knihu vyprávějí dvě vypravěčky - v er formě Aneta, v ich formě Veronika. Díky tomu to má docela spád, postupně se doplňují díly skládačky, navíc obě ženy jsou velmi rozdílné, což je přitažlivé. Je tu také nějaká temná minulost, která se otiskuje do současných událostí, na druhou stranu mě bavily i ty celkem jednoduché věci týkající se běžného života hrdinek - Veronika třeba čte Roberta Galbraitha nebo poslouchá Radůzu:-) Je to kvůli tomu možná trochu rozvleklejší, ale to mi u takhle odpočinkové knihy vůbec nevadilo, vlastně mi to přidávalo na důvěryhodnosti. 

Jen mám v poslední době pocit, že se nějak opakuje to prostředí, venkov, tajemná minulost - z toho, co se mi na první dobrou vybavuje, tak podobně píše třeba Michaela Klevisová (Vraní oko, Dům na samotě, Letní slunovrat), nebo Jiří Březina (Nalezení). Každopádně tady je třeba autorku pochválit, ta atmosféra Železných hor i oné Valpružiny noci byla docela dobře vykreslená, asi bych se v podobném prostředí (mlýn, podzemí, hrad) taky necítila úplně bezpečně. Řešení zápletky se dá trochu odhadnout, ale nevadí to. Prostě příjemná detektivka, která se mi vyloženě trefila do ročního období (dočteno 28.4., tj. těsně před "čárami").

Jana Jašová je ročník 1968, což mě docela překvapilo - detektivky začala psát až po padesátce (ještě mám šanci začít!:-). Jinak vystudovala žurnalistiku a známá je především jako překladatelka z angličtiny (na svém kontě má několik stovek přeložených knih pro děti i dospělé). Její kniha Krutý měsíc získala žánrovou Magnesii literu  i cenu Jiřího Marka za nejlepší původní českou detektivní a krimi knihu roku 2024, u čtenářů uspěly i její další knihy: Znič to jméno nebo Dravé zvěři napospas (ty na mě ještě čekají). 

Hodnocení: 95%

Jana Jašová: Zapalte hranici

• Nakladatel: Motto
• EAN: 9788026760139
• ISBN: 9788026760139
• Doporučená prodejní cena: 469 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 352 stran, česky
• Rozměry:13,2 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2026 (1. vydání)

 

Fragmenty paměti: Svatovítský poklad v zrcadle současného umění

Před dvěma lety připravil Jiří Fajt  výstavu Fragmenty paměti pro Státní umělecké sbírky v Drážďanech - součástí byl i Svatovítský poklad. Tehdy to vyvolalo velkou polemiku na politické scéně, zejména těch, kteří nemají o umění ani šajn - viz rozhovor s Jiřím Fajtem z té doby. Drážďany jsem nestihla, ale pražskou výstavu, která momentálně až do půlky prázdnin probíhá v Jízdárně Pražského hradu, ano. Těšila jsem se na ní a odcházela spokojená. Spojení starých vzácných liturgických předmětů a současného moderního umění na mne překvapivě zafungovalo. 

Fragmenty paměti: Svatovítský poklad v zrcadle současného umění

Francis Bacon | Joseph Beuys | Magdalena Jetelová | Anselm Kiefer | Josef Koudelka | Gerhard Richter | Julian Rosefeldt | Edmund de Waal | Mark Wallinger

Žádný jiný král neobdaroval katedrálu tak velkoryse a vznešeně, píše o Karlovi IV. středověký kronikář František Pražský. Připomíná tím jeho zásadní, někdy však opomíjenou činnost, totiž sbírání a vystavování ostatků svatých. Výstava Fragmenty paměti v Jízdárně Pražského hradu propojuje středověké artefakty, dnes již vzdáleného nebo cizího významu, se současným uměním. Vybízí k přemýšlení o vztahu minulosti a současnosti.

Císař Karel IV. nesplnil jen stavební sen o gotické katedrále na Pražském hradě. Poklad sv. Víta, cíleně rozšiřovaný a obohacovaný, byl nejvýraznějším dokladem panovnické ambice opřené o přímluvu nebeských patronů. Byl – a je – svědectvím víry a naděje. O příbězích, jimž můžeme porozumět jen skrze předměty, které jsou neoddělitelnou součástí evropské paměti.

Umělecká díla předních světových umělců vybízí k přemýšlení nad nimi. Jak rozumět záhadným stavbám Edmunda de Waala? Co vypovídají fotografické dokumenty Josefa Koudelky? Jakou řečí k nám promlouvá do minulosti se obracející zrcadlo Gerharda Richtera nebo snový filmový příběh Juliana Rosefeldta? Nad židovsko-křesťanskými tradicemi západní civilizace se zamýšlejí zase práce Marka Wallingera a Francise Bacona. Zneužívání (státní) moci je společným tématem Anselma Kiefera, Magdaleny Jetelové a Josepha Beuyse. Jsme ale vůbec připraveni ohlédnout se zpět a poučit se z vlastní minulosti?

Datum a místo konání:

27. března – 26. července 2026

otevřeno denně 10:00 – 18:00

Jízdárna Pražského hradu