Dagmar Benešová: Dětství není jen tak

Prožili jste své dětství v socialismu? Nebo vás zajímá, jaké bylo dětství vašich rodičů či prarodičů? Do 50. a 60. let minulého století vás vezme Dagmar Benešová ve své knize Dětství není jen tak.

Hlavní hrdinkou autobiografické knihy je holčička Tonička, vyrůstající v rodině, kterou bychom dnes označili jako „nefunkční“. Rodiče ji měli velmi mladí, což bylo tenkrát běžné, jako malou ji vychovávali prarodiče – otec byl na vojně a matka musela nastoupit krátce po porodu zpět do továrny. K rodičům se vrátila až po narození mladší sestry, o kterou se pak starala.

Rodiče jejich role nijak nenaplňovala, a i samotné manželství bylo problematické. Matka byla věčně nespokojená a zatrpklá, otec pil a běhal za ženskýma. Od dětí vyžadovali hlavně poslušnost, sami se chovali dost neurvale a bezohledně. Kromě nich však kniha představuje množství dalších postav – příbuzenstvo, sousedy, spolužáky, učitele. I oni mají své osudy, které dívka bezprostředně a trefně komentuje.

Obálka 1. vydání

Nejde o klasický román s uceleným dějem, jedna se spíš o mozaiku drobných epizod a vzpomínek. Nejvíc prostoru je věnováno rodinným vztahům, nechybí ani drobné příhody, trapasy, které plynou z dívčiny dětské naivity, důležitou roli hraje dobový kontext. Něco se smí říkat doma, ale ne ve škole, nespravedlivé jsou dopady kolektivizace a znárodnění, absurdní pak příhody z pionýra.

Kniha je psána civilně, občas s humorem či s ironií. Řada příhod vyznívá tragikomicky, ale celek působí spíše tíživě – zejména pokud si uvědomíme, jak náročné muselo být takové dětství pro citlivé dítě v tomto rodinném prostředí. Autorka nepíše ani náhodou humoristický román, spíš docela hořký dokument o dané době sledovaný dětskýma očima. Rozhodně si zaslouží vaši pozornost, v záplavě nostalgických retro příběhů vás tento drsný dětský pohled vrátí do reality. 

Dagmar Benešová (*1953) je česká matematička a pedagožka, věnuje se i malování. V roce 2006 získala ocenění Evropský učitel jazyků roku. Dětství není jen tak je její prozaický debut.

Psáno pro Magazín Knihkupec, kterému děkuji za recenzní výtisk.

Hodnocení: 85%

Dagmar Benešová: Dětství není jen tak

• Nakladatelství: Vyšehrad
• Edice: Tvář
• EAN: 9788026733669
• ISBN: 978-80-267-3366-9
• Doporučená cena: 399 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 256 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20 cm
• Rok vydání: 2026 
• Jazyk: česky

Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza

"Hej, ty tam

Típni toho Tita

Copak to jde?

Je to Titán!"

Zasněná próza ze slovinského Mariboru – taková je Mariborská hypnóza Dory Kaprálové. Tahle relativně útlá kniha stihla za krátkou dobu od svého vydání posbírat řadu ocenění (Magnesia Litera za prózu i za knihu roku nebo cenu Evropské unie za literaturu), a tak mě zajímalo, jestli si je opravdu zaslouží.

Knížku jsem si poslechla jako rozhlasové čtení na pokračování (Čtení s hvězdičkou) v Českém rozhlase. Všech osm dílů načetla sama autorka – a musím přiznat, že její interpretace je fakt osobitá.  A ano… i když jsem si na její projev musela chvíli zvykat, nakonec jsem byla: okouzlená.

Mariborská hypnóza rozhodně není klasický román. Spíš připomíná literární koláž, experimentální prózu složenou z drobných fragmentů, obrazů a myšlenek. Základní situace je přitom jednoduchá: mladá autorka přijíždí autobusem FlixBus do druhého největšího slovinského města na letní tvůrčí pobyt. Ubytuje se v levné ubytovně a začne Maribor pozorovat – zkoumá jeho ulice, historii, obyvatele i zvláštní genius loci. A to vše nejen z pohledu svého, ale i složenýma očima mouchy...

Z jejího pozorování postupně vystupují motivy, které se vracejí a drobně proměnují: mouchy ve všech podobách, hypnotizér a iluzionista Svengáli a jeho životní pouť jedním stoletím, ale také konkrétní historické postavy i epochy. Do textu vstupuje maršál Tito, který se Svengálim svádí boj o lásku drobné Elise, český architekt Czeike nebo spisovatel Drago Jančar. Krom toho se tu přítomnost neustále prolíná s minulostí – od světových válek přes jugoslávskou éru až po její rozpad. Kniha nás zavede k masovým poválečným hrobům v Tezně, na mariborské koupaliště, k řece Drávě nebo do muzea pro jednoho návštěvníka.

Spousta pasáží je pak podstatně méně uchopitelných, ale o to magičtějších: o bílé i černé magii, o síle hypnózy, o psaní jako takovém – a především o lásce. Láska je totiž v knize to nejdůležitější. 

„Na všechno už je pozdě, jen ne na lásku."

Text plyne pomalu, takřka snově. Jednotlivé obrazy se rozostřují a znovu zaostřují (i postavy vlastně pořád zoomují), vědomí se prolíná, postavy se míjejí i setkávají a čtenář jen udiveně naslouchá (resp. otáčí stránky). 

Ostatně – neoznačil právě Drago Jančar Maribor za zázračnou laboratoř světa?

Jak říká sama autorka: „Abychom se nezbláznili z nepříliš optimistických vyhlídek směřování světa, neměli bychom podceňovat drobné, banálně něžné situace, které vedou odnikud nikam. Protože v nich je naděje – že taky kromě jiného kráčíme odnikud nikam a můžeme cestou něco nacházet a zase ztrácet.“

Na Databázi knih má tohle dílo hodně rozporuplné hodnocení, asi to chápu, není to knížka pro každého. Je to zvláštní, až divné, ale já jsem si tuhle knihu užila jako v poslední době málokterou jinou. Pokud třeba rádi čtete Olgu Tokarczuk, Jáchyma Topola nebo Biancu Bellovou, možná se chytnete i vy.  A já se konečně podívám po dalších knihách, které Doře Kaprálové zatím vyšly. A pořídím si Mariborskou hypnózu v papírové podobě, ta rozhlasová podoba se totiž brzo propadne do nepřehratelného archivu...

Dora Kaprálová (nar. 1975)  je česká spisovatelka, publicistka a dokumentaristka, která dlouhodobě žije a tvoří v Berlíně. Jejím otcem byl básník Zeno Kaprál - mimochodem, jejich brněnský byt byl přeměněn v Rezidenci Café Kaprál, kde se konají kulturní akce a mohou tu dlouhodobě pobývat i literáti na svých tvůrčích pobytech - určitě se tam chci při návštěvě Brna někdy podívat.

Kaprálová se v současnosti se živí jako lektorka kreativních filmových i literárních workshopů pro Akademii umění v Berlíně, jako učitelka českého jazyka i jako příležitostná knihkupkyně v německé-anglickém knihkupectví Mouse and Bear. V roce 2014 vydala debutující prózu Zimní kniha o lásce dedikovanou Peteru Esterházymu a jeho novele Jedna žena. Následoval tekutý román Berlínský zápisník z roku 2016, nominovaný na Českou knihu. V roce 2019 vydala  knihu povídek Ostrovy a po ní roku 2022 knihu o mezních, často tragikomických životních situacích: Utrpení a jiné žánry.

(zdroj wiki)

Hodnocení: 100 %

Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza

• Nakladatel: Větrné mlýny
• EAN: 9788074435492
• ISBN: 978-80-7443-549-2
• Doporučená cena: 369 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 140 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20 cm
• Rok vydání: 2025 (1. vydání)
• Jazyk: česky

Můj tati O. (unikátní výstava v Litomyšli)

Letos slavíme sto let od narození Olbrama Zoubka. Mám jeho díla i díla jeho první manželky Evy Kmentové moc ráda. A tak jsem neváhala a nenechala jsem si ujít unikátní příležitost - navštívit v  Litomyšli na náměstí byt, ve kterém Olbram Zoubek žil se svou druhou rodinou. Dcera Eva tu vytvořila unikátní vzpomínkový prostor na svého tatínka a oním bytem, ve kterém strávila dětství a mládí, také sama návštěvníky provází. Je to moc milé, autentické a asi také pokaždé jiné - v naší skupině byla například paní, která s Olbramem Zoubkem jako mladá pracovala a dost si toho pamatovala. Každopádně jsem si ten výlet do Litomyšle opravdu hodně užila. 

Byt bude přístupný pravděpodovně jen do podzimu, tak si to nenechte ujít. Rezervační systém tady: https://muj-tati-o.reservio.com/events . 

Můj tati O.

Vzpomínka na mého tatínka Olbrama Zoubka ke 100. výročí jeho narození

Sochy, reliéfy a fotografie z doby, kdy tatínek spolu s dalšími umělci restauroval sedmnáct sezón sgrafita litomyšlského zámku (1974–1991). A dopisy mé mamince, jeho druhé ženě.

Rozkročení mezi dvěma domovy bylo jeho dobrovolným údělem. Vzdálenost a odloučení zkracovala korespondence. Letní měsíce a víkendy jsme trávili společně, zbytek času nahrazovalo nepřetržité putování dopisů mezi Prahou a Litomyšlí. Za téměř čtyři desetiletí jich napsal otec mé mamince přes čtyři tisíce.

Díky tomu dnes máme naprosto unikátní archivní materiál, který vypovídá nejen o jeho umělecké tvorbě a realizacích v architektuře, ale také o každodenním životě, provozu ateliéru, pražské rodině či shánění nedostupného materiálu. Dalším velkým tématem je jeho občanská angažovanost a s tím související odposlouchávání, zákazy výstav nebo výslechy ohledně posmrtné masky Jana Palacha.

Demokratizace společnosti si ve výtvarnické obci žádala plné nasazení. V době revoluce a těsně po ní přišla obrovská únava. A zájem o otce stoupal.

Litomyšl se stává nejen rodinným zázemím, ale i útočištěm před pražským rušným životem, vítanými i nevítanými návštěvami. Za zdmi tohoto domu se bydlí, pije večerní sklenička. Probírá se vše, co se do dopisů nevešlo. A bylo velké těšení – na tatínkův příjezd. Poměrně pravidelný režim vzájemných návštěv určoval rytmus mého dětství.

Zvu vás na komentované prohlídky do bytu, který je částečně vrácen do původní podoby a částečně je dočasným výstavním prostorem. Na díla mimo jiné inspirovaná rodinou, která jsou doprovázena fotografiemi z rodinného archivu a úryvky z dopisů.

Eva Zoubková, dcera Olbrama Zoubka