neděle 8. února 2026

Sochařský ateliér Janouškových

 

Vyrazila jsem na komentovanou prohlídku - cíl: sochařský ateliér Vladimíra a Věry Janouškových na Kotlářce. Bylo to moc zajímavé.
Text ze stránek Slavné vily: 

Tato stavba v Košířích je vlastně jakási vila-nevila. Vznikla jako sochařský ateliér manželů Janouškových: Vladimíra (1922 až 1986), který od portrétů přes lineární konstrukce dospěl nejprve ke kyvadlu a posléze k variabilním plastikám, s výraznou autobiografičností námětů, a Věry (1922), která své původní klasické sochy velmi brzy nahradila neformálnějšími objekty a především materiálovými experimenty. Dohromady – dvě ojedinělé umělecké osobnosti. 

Vladimír spolupracoval často s architekty – včetně Josefa Hrubého, jehož Dům módy na Václavském náměstí se stal nositelem jedné z jeho nejvýznamnějších monumentálních architektonických plastik. V polovině šedesátých let si česká architektura, jež byla na oslňujícím vzestupu, sice příliš vážně zahrávala se zprůmyslněním stavebnictví, ale ještě dokázala skvěle využívat nové materiály, ba dokonce sama nové hledala, vývoj a výrobu některých inspirovala. Vezla se na vlně velkého opojení úspěchy ze světové výstavy EXPO 58 v Bruselu, které doznaly mezi lidmi takové obliby, že se styl „brusel“ stal nejen stylem oficiální, ale i lidové architektury. Vil v tomto stylu, pod nimiž by byli podepsáni dobří architekti, se ovšem nějak nedostává. (O to víc je v tomto duchu postaveno domků svépomocně nejen vybudovaných, ale i navržených – byl to zvláštní fenomén.) 

Sochařský ateliér v košířském zeleném prostředí je ovšem příznačným představitelem „bruselské“ architektury nejvyspělejšího typu. Pevné stěny jsou v menšině ve prospěch stěn plně prosklených, nesených v lehké kovové konstrukci. Vstup je uprostřed, do obytného prostoru, který je ale plně otevřen do zadní zahrady. Na obě strany se odvíjejí dva velké ateliérové prostory, zpět vedou vysunuté schody na galerii, klidovou pracovnu pro zamyšlení a skicování; i tady je důležitý výhled do zelené stráně, ale také výhled dolů do ateliérové haly. Nábytku bylo od počátku málo, jen lehce působící klasicistní souprava stolu a sedadel, bambusové houpací křeslo a pak už jen plochy pracovní a plochy skladovací či výstavní, regály volné i vestavěné, otočné sochařské stojany. Zářivková svítidla vysoko pod stropem a bodové zdroje na galerii. Prostory se prostupují v jemném půdorysném zalomení, nechávají dovnitř proudit co nejvíce světla, rozptýleného, ale i slunečního, sochy, stojící v prostoru jsou světlem modelovány, za světlem samy vycházejí na zahradu, hranice exteriéru a interiéru se tu stírá. Není to vila pro pohodlné bydlení. Je to „vila“ pro pohodlnou práci.

Bonus na závěr - na iVysílání najdete dokument o Věře Janouškové, kde jsou záběry z ateliéru: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1185083644-portrety/305291310220005/

čtvrtek 15. ledna 2026

TŘI DIMENZE LÁSKY /Studovali sochařství u Lukáše Rittsteina

 

V roudnické galerii moderního umění se na přelomu roku uskutečnila fakt zajímavá výstava: TŘI DIMENZE LÁSKY /Studovali sochařství u Lukáše Rittsteina. Skončila sice už 11.1.2026, ale pár fotkami se k ní vrátím. 

V letech 2013–2023 vedl Ateliér sochařství I sochař Lukáš Rittstein, pedagog, který své žáky vedl k rozvíjení co nejširší platformy přístupů k dnešnímu sochařství a jeho výrazových možností. Vedle klasických podob objektové sochařství, abstrakce, figurální sochy, sochařské instalace se studenti v Ateliéru seznamovali také s využitím nových médií tak, aby jejich tvorba reflektovala jak vztah k materiálu, tak i k uplatnění plastiky v architektuře veřejného prostoru města či v krajině. Důležitou součástí výuky v Ateliéru bylo i samotné pedagogické zaměření na práci s jednotlivými osobnostními typy uměleckých talentů od extrovertních razantních typů až po introverty vyjadřující se intimní formou.

Právě tato rozmanitost byla a dosud je důležitým poznávacím znamením jednotlivých absolventů Ateliéru, k nimž patří takové osobnosti jako Nikola Emma Ryšavá, Miriam Kaminská, Dana Bartoníčková, Ondřej Navrátil, Patrik Adamec, Aneta Filipová, Linda Wrong, Pavla Dundálková, Barbora Masaříková, Simona Krausová, Vojtěch Trocha nebo Pavlína Kvita. Výstavou navazujeme na dlouhodobou tematickou linii cyklu Učitel a žák, v níž nejen že reflektujeme zásadní roli pedagoga v procesu rozvoje umělecké osobnosti, ale také nabízíme prostor pro důležitý a rovnocenný autorský dialog mezi pedagogem a jeho studenty.

Vystavující: Patrik Adamec/ Dana Bartoníčková/ Elisabeth Anna Beran/ Filip Brandejský/ Michael Jan Bublík/ Marie Dobešová/ Aneta Filipová/ Marie Jarošincová/ Miriam Kamínská/ SIKRA/ Pavlína Kvita/ Anastasiia Lisnycha/ Martin Malý/ Barbora Masaříková/ Darina Molatová/ Ondřej Navrátil/ Nikola Emma Ryšavá/ Radek Směták/ Sára Svobodová/ Michal Čeloud Šembera/ Kateřina Šťastná/ Vojtěch Trocha/ Mariia Vasylieva/ Marie Videmanová/ Barbora Vovsová/ Ruslan Vysokikh/ Vavřinec Vyoral/ Linda Wrong.


Ruslan Vysokikh: Týpek
SIKRA Simona Krausová: Bohyně