neděle 14. července 2019

Lucie Konečná: Vířivka

Jedu na letní vlně českých spisovatelů/spisovatelek. Jednohubka od scénáristky Lucie Konečné (možná znáte její blog https://zasetalucie.blogspot.com/), které nakladatelství Motto letos vydalo novelu Vířivka (vzhledem k rozsahu 136 stran se mi tomu opravdu nechce říkat román). 



Hlavní postavou je Helena, která se po 12 letech vrací z kriminálu, kde seděla za pokus o vraždu. S pomocí kurátorky Soni se dostává zpátky do života - pronajímá si malinkatý byt s vířivkou a najde si i práci, byť je to třídění balíků na poště. Daří se jí, Helena totiž není typický klient postpenitenciární péče, je to inteligentní žena, která se i přes nepřízeň osudu o sebe dokáže postarat, najít si přítele, radovat se z maličkostí. Jenže i když se snaží, její minulost je jí v patách... 

Zajímavý námět a přitažlivé zpracování. Domácí násilí se sice už v literatuře občas objevuje, ale téma návratu z vězení a snaha o začlenění zpět do života, na to jsem v české literatuře narazila asi poprvé.  Velmi dobře se to čte, je vidět, že autorka má díky své scénáristické praxi (např. Ordinace v růžové zahradě, Svatby v Benátkách, Přístav) určité postupy v malíčku, takže ji nedělá problém udržet dějový spád či napsat svižné dialogy. Čtenář (no, asi spíše čtenářka) postupně odhaluje pozadí celého příběhu, vžívá se do postavy, chápe její motivaci i jednání.  Připomínky mám trochu k závěru, nepřišlo mi to úplně uvěřitelné a celé je to poněkud ukvapené... Ale jako letní čtení na jeden večer to funguje docela dobře. 




Hodnocení: 80%



Lucie Konečná: Vířivka
  • Nakladatel: Motto
  • EAN: 9788026714583
  • ISBN: 978-8-867-1458-3
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 136 stran, česky
  • Rozměry: 12,5 × 19 cm
  • Rok vydání: 2019 (1. vydání)

pondělí 8. července 2019

Jan Skácel: Kdo pije potmě víno

Jan Skácel byl moravský básník, jehož jméno mám spojené hlavně s kapelou Hradišťan (cédéčko O slunovratu).

Požáry ze čtyř stran, hoří léto...

Loni se mi ale díky nakladatelství MOBA dostala do rukou sbírka pro děti Uspávanky, která mě nadchla, dokonce tak, že jsem nakonec i pár výtisků rozdala po okolí..... Letos jsem se pustila o level výše, a sice do poezie pro dospělé. MOBA totiž právě vydala sbírku Kdo pije potmě víno, poslední soubor, který vyšel za Skácelova života - v roce 1988.



Sbírka se skládá ze čtyř částí: 
Zaklínání v předminulém čase se věnuje dětství, známým místům, uplývajícímu životu..

Noční kaluže
První mráz v listopadu Cestou do školy
školáci rozbíjejí holí
na nočních kalužinkách led
tenký
až u srdce to bolí
A cosi křehkého se rozbilo
Jednou a navždy Dřív než naposled

Bez ptaní
Na konci cesty tážeme se kam
Já ale až přijde těžká chvíle
já se nezeptám
A ne snad z bůhvíjaké pýchy
To snad jenom proto že se ostýchám

Tratidla jsou úzkostná, plná obav z konce....

Vypálenci
Osmistěn noci rozpadá se k ránu
a jeho ostré hrany spáče zraňují
Kostnice snů je pevně uzamčnea
v podední zpívá kohout

Lidé se probouzejí plní oděrků
bosýma nohama se dotýkají dna
Košile zvyku leží přichystána
na židli vedle lůžka celá železná

Jako třetí následuje část Na prázdné dlani kamínek, která má podobu jedné dlouhé básně, která je trochu hravější, optimističtější a libozvučnější...

...
naděje malý oblázek
na prázdné dlani zmizel kam
ach kdosi oblázkem tím hodil
a dohodil až ku hvězdám
...

Poslední část sbírky tvoří Pláč pro Hekubu, jakési smíření, kde svou roli hrají i historické osoby, resp. literární postavy - Hamlet, Don Quijote, otrok Pseudolus....



Jak již bylo zmíněno, hlavním motivem všech básní je plynoucí čas. Vzpomínky, bilancování se životem, vyměřená délka žití, to jsou témata, která se opakují a vyvolávají pocity melancholie, smutku či úzkosti. Nedílnou součástí je ale i ztišení, plynutí a splynutí... Grafická podoba knihy je velmi jednoduchá, ale působivá - každý oddíl uvozuje a dost příznačně doplňuje černobílá fotografie Martiny Janošové.  Samostatně by na mě ty fotky asi nefungovaly, ale do knihy se hodí jedinečně. 

Kdo pije potmě víno není knížka na pláž či na aktivní dovolenou. Přesto si ale myslím, že v dnešní hektické době se najde dost lidí, kteří ji ocení. Zkuste vystoupit ze své komfortní zóny a pusťte se někdy do poezie. Překvapíte sami sebe...

Díky nakladatelství MOBA za recenzní výtisk.

Jan Skácel (7.2.1922 - 7.11.1989)

Hodnocení: 95%

Jan Skácel: Kdo pije potmě víno
  • Nakladatel: MOBA
  • EAN: 9788024386362
  • ISBN: 978-80-243-8636-2
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 80 stran, česky
  • Rozměry: 12,3 × 21,5 cm
  • Rok vydání: 2019 (2. vydání)

neděle 7. července 2019

Viktorie Hanišová: Rekonstrukce

Před několika lety jsem četla prvotinu spisovatelky Viktorie Hanišové Anežka. Vcelku mě zaujala, námětem (adopce romského dítěte) i zpracováním a i když jsem měla trochu výhrady ke konci, docela mi utkvěla v hlavě. Moc jsem se tedy nerozpakovala, když jsem dostala příležitost přečíst si nejnovější knihu Viktorie Hanišové: Rekonstrukci, kterou v letošním roce vydalo nakladatelství Host.



Hlavní hrdinkou je Eliška, mladá žena, která ve svém dětství, v necelých 10 letech, prožila těžké trauma, které obrátilo její dosavadní život vzhůru nohama. Anežka tenkrát našla doma mrtvou matku a mladšího bratra Mikuláše - ukázalo se, že matka syna zabila a posléze spáchala sebevraždu. Otec se sesypal a začal pít, Eliška se tak ocitla v péči matčiny starší sestry Leonie, bezdětné a do sebe zahleděné vdovy, v jejíž domácnosti Elišce sice nechybělo nic materiálního, ale jinak se o ní nikdo nezajímal. Až po letech, po tetině smrti, se Eliška rozhodne zjistit, co se tenkrát v ten osudný den vlastně stalo, jaký měla matka pro svůj čin důvod. Začne hledat matčiny známé a kolegy, oslovuje příbuzné i náhodné svědky, sociální pracovnici i vyšetřovatele, rekonstrukce toho dne se stane hlavním smyslem Eliščina života. Není to ale jen hledání pravdy, je to posedlost, která se podepisuje na Eliščiných vztazích, práci i na ní samotné.. 

Rekonstrukce je nesmírně čtivě a poutavě napsána, a to i přesto, že jde o tak náročné téma. Vražda dítěte rodičem, to je něco, co se vzpírá pochopení, rodinné trauma se navíc podepsalo na všech kolem... Hlavní hrdinka se snaží přijít celé záhadě na kloub - mohla za tragédií stát psychická porucha? Nevyléčitelná nemoc dítěte? Partnerské problémy či nějaký mimomanželský vztah? Něco skrytého v dětství? Svědectví po letech moc nepomáhají - i do života svědků zasáhl čas (Alzheimer, alkoholismus, rakovina....), ani na vlastní vzpomínky není možné spoléhat.  

Rekonstrukce je knížka, kterou přečtete na jeden zátah, protože se od ní prostě nemůžete odtrhnout.  I když si myslím, že Eliščino pátrání mohlo být za mírného použití technologií trochu efektivnější, velká část knihy se čte jako napínavá detektivka. Nicméně, podobně jako u Anežky mám i tady lehké výhrady k závěru, přece jen jsem čekala něco trochu jiného, dotaženějšího. Hanišové ty konce nějak nejdou... Máte-li ale rádi psychologické romány (srovnání se nabízí například s Tichými roky Aleny Mornštajnové), či divné knihy typu románů Anny Bolavé, pak je Rekonstrukce knihou pro Vás. Já si asi ještě během prázdnin střihnu Houbařku, poslední knihu, která mi od Viktorie Hanišové chybí do sbírky (a která má ještě lepší reference, než Rekonstrukce). 




Hodnocení: 85%

Viktorie Hanišová: Rekonstrukce

  • EAN: 9788075778178
  • ISBN: 978-80-7577-818-8
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 300 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2019 (1. vydání)