Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza

"Hej, ty tam

Típni toho Tita

Copak to jde?

Je to Titán!"

Zasněná próza ze slovinského Mariboru – taková je Mariborská hypnóza Dory Kaprálové. Tahle relativně útlá kniha stihla za krátkou dobu od svého vydání posbírat řadu ocenění (Magnesia Litera za prózu i za knihu roku nebo cenu Evropské unie za literaturu), a tak mě zajímalo, jestli si je opravdu zaslouží.

Knížku jsem si poslechla jako rozhlasové čtení na pokračování (Čtení s hvězdičkou) v Českém rozhlase. Všech osm dílů načetla sama autorka – a musím přiznat, že její interpretace je fakt osobitá.  A ano… i když jsem si na její projev musela chvíli zvykat, nakonec jsem byla: okouzlená.

Mariborská hypnóza rozhodně není klasický román. Spíš připomíná literární koláž, experimentální prózu složenou z drobných fragmentů, obrazů a myšlenek. Základní situace je přitom jednoduchá: mladá autorka přijíždí autobusem FlixBus do druhého největšího slovinského města na letní tvůrčí pobyt. Ubytuje se v levné ubytovně a začne Maribor pozorovat – zkoumá jeho ulice, historii, obyvatele i zvláštní genius loci. A to vše nejen z pohledu svého, ale i složenýma očima mouchy...

Z jejího pozorování postupně vystupují motivy, které se vracejí a drobně proměnují: mouchy ve všech podobách, hypnotizér a iluzionista Svengáli a jeho životní pouť jedním stoletím, ale také konkrétní historické postavy i epochy. Do textu vstupuje maršál Tito, který se Svengálim svádí boj o lásku drobné Elise, český architekt Czeike nebo spisovatel Drago Jančar. Krom toho se tu přítomnost neustále prolíná s minulostí – od světových válek přes jugoslávskou éru až po její rozpad. Kniha nás zavede k masovým poválečným hrobům v Tezně, na mariborské koupaliště, k řece Drávě nebo do muzea pro jednoho návštěvníka.

Spousta pasáží je pak podstatně méně uchopitelných, ale o to magičtějších: o bílé i černé magii, o síle hypnózy, o psaní jako takovém – a především o lásce. Láska je totiž v knize to nejdůležitější. 

„Na všechno už je pozdě, jen ne na lásku."

Text plyne pomalu, takřka snově. Jednotlivé obrazy se rozostřují a znovu zaostřují (i postavy vlastně pořád zoomují), vědomí se prolíná, postavy se míjejí i setkávají a čtenář jen udiveně naslouchá (resp. otáčí stránky). 

Ostatně – neoznačil právě Drago Jančar Maribor za zázračnou laboratoř světa?

Jak říká sama autorka: „Abychom se nezbláznili z nepříliš optimistických vyhlídek směřování světa, neměli bychom podceňovat drobné, banálně něžné situace, které vedou odnikud nikam. Protože v nich je naděje – že taky kromě jiného kráčíme odnikud nikam a můžeme cestou něco nacházet a zase ztrácet.“

Na Databázi knih má tohle dílo hodně rozporuplné hodnocení, asi to chápu, není to knížka pro každého. Je to zvláštní, až divné, ale já jsem si tuhle knihu užila jako v poslední době málokterou jinou. Pokud třeba rádi čtete Olgu Tokarczuk, Jáchyma Topola nebo Biancu Bellovou, možná se chytnete i vy.  A já se konečně podívám po dalších knihách, které Doře Kaprálové zatím vyšly. A pořídím si Mariborskou hypnózu v papírové podobě, ta rozhlasová podoba se totiž brzo propadne do nepřehratelného archivu...

Dora Kaprálová (nar. 1975)  je česká spisovatelka, publicistka a dokumentaristka, která dlouhodobě žije a tvoří v Berlíně. Jejím otcem byl básník Zeno Kaprál - mimochodem, jejich brněnský byt byl přeměněn v Rezidenci Café Kaprál, kde se konají kulturní akce a mohou tu dlouhodobě pobývat i literáti na svých tvůrčích pobytech - určitě se tam chci při návštěvě Brna někdy podívat.

Kaprálová se v současnosti se živí jako lektorka kreativních filmových i literárních workshopů pro Akademii umění v Berlíně, jako učitelka českého jazyka i jako příležitostná knihkupkyně v německé-anglickém knihkupectví Mouse and Bear. V roce 2014 vydala debutující prózu Zimní kniha o lásce dedikovanou Peteru Esterházymu a jeho novele Jedna žena. Následoval tekutý román Berlínský zápisník z roku 2016, nominovaný na Českou knihu. V roce 2019 vydala  knihu povídek Ostrovy a po ní roku 2022 knihu o mezních, často tragikomických životních situacích: Utrpení a jiné žánry.

(zdroj wiki)

Hodnocení: 100 %

Dora Kaprálová: Mariborská hypnóza

• Nakladatel: Větrné mlýny
• EAN: 9788074435492
• ISBN: 978-80-7443-549-2
• Doporučená cena: 369 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 140 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20 cm
• Rok vydání: 2025 (1. vydání)
• Jazyk: česky

Můj tati O. (unikátní výstava v Litomyšli)

Letos slavíme sto let od narození Olbrama Zoubka. Mám jeho díla i díla jeho první manželky Evy Kmentové moc ráda. A tak jsem neváhala a nenechala jsem si ujít unikátní příležitost - navštívit v  Litomyšli na náměstí byt, ve kterém Olbram Zoubek žil se svou druhou rodinou. Dcera Eva tu vytvořila unikátní vzpomínkový prostor na svého tatínka a oním bytem, ve kterém strávila dětství a mládí, také sama návštěvníky provází. Je to moc milé, autentické a asi také pokaždé jiné - v naší skupině byla například paní, která s Olbramem Zoubkem jako mladá pracovala a dost si toho pamatovala. Každopádně jsem si ten výlet do Litomyšle opravdu hodně užila. 

Byt bude přístupný pravděpodovně jen do podzimu, tak si to nenechte ujít. Rezervační systém tady: https://muj-tati-o.reservio.com/events . 

Můj tati O.

Vzpomínka na mého tatínka Olbrama Zoubka ke 100. výročí jeho narození

Sochy, reliéfy a fotografie z doby, kdy tatínek spolu s dalšími umělci restauroval sedmnáct sezón sgrafita litomyšlského zámku (1974–1991). A dopisy mé mamince, jeho druhé ženě.

Rozkročení mezi dvěma domovy bylo jeho dobrovolným údělem. Vzdálenost a odloučení zkracovala korespondence. Letní měsíce a víkendy jsme trávili společně, zbytek času nahrazovalo nepřetržité putování dopisů mezi Prahou a Litomyšlí. Za téměř čtyři desetiletí jich napsal otec mé mamince přes čtyři tisíce.

Díky tomu dnes máme naprosto unikátní archivní materiál, který vypovídá nejen o jeho umělecké tvorbě a realizacích v architektuře, ale také o každodenním životě, provozu ateliéru, pražské rodině či shánění nedostupného materiálu. Dalším velkým tématem je jeho občanská angažovanost a s tím související odposlouchávání, zákazy výstav nebo výslechy ohledně posmrtné masky Jana Palacha.

Demokratizace společnosti si ve výtvarnické obci žádala plné nasazení. V době revoluce a těsně po ní přišla obrovská únava. A zájem o otce stoupal.

Litomyšl se stává nejen rodinným zázemím, ale i útočištěm před pražským rušným životem, vítanými i nevítanými návštěvami. Za zdmi tohoto domu se bydlí, pije večerní sklenička. Probírá se vše, co se do dopisů nevešlo. A bylo velké těšení – na tatínkův příjezd. Poměrně pravidelný režim vzájemných návštěv určoval rytmus mého dětství.

Zvu vás na komentované prohlídky do bytu, který je částečně vrácen do původní podoby a částečně je dočasným výstavním prostorem. Na díla mimo jiné inspirovaná rodinou, která jsou doprovázena fotografiemi z rodinného archivu a úryvky z dopisů.

Eva Zoubková, dcera Olbrama Zoubka

Štěpánka Fefferová: To ještě nevíš

@tady_je_stepancino je profil na instagramu, který sleduju primárně kvůli knížkám a knižním recenzím. Nemáme sice s autorkou úplně stejný literární vkus, ale rozhodně čte zajímavé knížky a dobře o nich píše.

Samozřejmě mi ale nemohlo uniknout, že se tato mladá žena potýkala a potýká s velmi náročnou životní situací, léčbou rakoviny prsu. A když na tohle téma vydala nedávno knihu, která shrnuje několikaleté období léčby, tak jsem usoudila, že o tomhle tématu nic nevím a pořídila jsem si ji. 

Je to náročné, ale i strhující čtení. Nemoc zasáhne nejen vás, ale celé vaše okolí. Partnera, rodinu, kamarádky a kamarády, spolupracovníky. Vše se točí kolem aktuálního zdravotního stavu, reakce těla na léčbu, stále je nutné se přizpůsobovat, rušit naplánované, potýkat se s finančními problémy i s nástrahami našeho na jednu stranu skvělého, na druhou stranu neorganizovaného a v mnoha ohledech podfinancovaného zdravotnictví. Mnohahodinová čekání na vyšetření, nevlídné prostředí (Bulovka!), nároční (hluční či jinak obtížní) spolupacienti, to člověku, kterému je fyzicky i psychicky zle, na náladě nepřidá. Velkým problémem je v českém prostředí komunikace s pacientem - sdělování diagnózy, informováni o průběhu léčby, o možných nežádoucích účincích. Jako by všichni čekali, že si to nemocný vyhledá sám na internetu. Jenže některé věci si asi nechcete přečíst na anonymním diskusním fóru, o praktických vychytávkách, které vám můžou usnadnit život a o kterych se v ordinaci nic nedozvíte, ani nemluvě. 

Kniha je napsána v zajímavé du formě. Na začátku mě to trochu překvapilo, ale pak jsem to dost ocenila. Celý průběh léčby je líčen velmi otevřeně a upřímně, nevyhýbá se konfliktům v rodině či práci, intimním potížím, otázkám kolem (ne)přijímání vlastního těla, vlastně by mě zajímalo, jak na knihu reagovali Štěpánčini blízcí. V některých kapitolách (radši nebudu konkrétní) jsem se viděla i já... Je to kniha o křehkosti, o síle, o bezmoci. Je to syrové i depresivní, ale Štěpánka rozhodně umí psát. S lehkostí o těžkém tématu. 

Často jsem si pro čtení vzpomněla na seriál Smysl pro tumor, který dávala Česká televize před dvěma lety. Ten udělal pro osvětu léčby rakoviny a pro osvětlení situace pacientů hodně. Věřím, že se to povede i této knize, která jde v popisu léčby rakoviny (a také v popisu následků této léčby) až na dřeň. Já ji každopádně budu doporučovat na každém kroku. Autorce přeju zdraví a život, který ji bude bavit a naplňovat.

Hodnocení: 100 %

Štěpánka Fefferová: To ještě nevíš 

• Nakladatel: nastole
• EAN:  9788074486951
• ISBN: 978-80-7448-695-1
• Doporučená prodejní cena: 399 Kč
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 192 stran, česky
• Rozměry: 14,5 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2026 (1. vydání)
• Jazyk: česky