Na tuhle knihu jsem nedávno narazila na Facebooku, kde ji autorka promovala. Téma mě zaujalo, i my jsme tuhle nemocnici uplynulých 18 let pravidelně navštěvovali, i jednu (naštěstí krátkou) hospitalizaci na kardiochirurgii si tu prožili, takže nebylo nad čím váhat. Jsem ideální cílová skupina:-)
Oficiální anotace:
Dva příběhy o ztrátě, síle a naději. Není pravda, že čas zahojí všechny rány. Dva bolestné příběhy. Dvě maminky. Několik lidských osudů a život, který se s nikým nemazlí. Prožitky matek v nejtěžších chvílích. Od první diagnózy jejich dětí až po dva možné konce. Ten dobrý, i ten tragický. Svědectví o tom, že každá máma je statečná, a pokud nejde o zdraví, nejde o nic.
O čem jsou Maminky z Motola? Nečekejte román ani návod na to, jak nemocnici přežít, jde spíše o vyprávění dvou maminek (+ zprostředkovaně i pár příběhů dalších rodin) o tom, jak těžké to taky může být.
Motol je nesmírně komplikovaná nemocnice, kde se ztratí snad úplně každý, je to kolos, kterým denně projdou tisíce pacientů, nápor na personál je obrovský, což se může odrážet v uspěchaném a někdy necitlivém (nebo jako necitlivý vnímaném) přístupu. Zároveň je to ale špičkové pracoviště, které koncentruje ty nejlepší lékaře, které u nás máme, diagnostiky, chirurgy, kardiology, kardiochirurgy, onkology a další. Právě tady se zachraňují životy sotva narozených dětí, napravují vrozené vady, sanují následky těžkých úrazů, používají se metody, o nichž se nám laikům ani nezdá.
Autorka knihy se ve svém díle zaměřuje především na to, jak situaci spojenou s hospitalizací v Motole vnímají rodiče (pochopitelně hlavně maminky) a samotní malí pacienti. Na otázky kolem hledání diagnózy (o tom bych jako matka dítěte se vzácným onemocněním mohla vyprávět), přijetí skutečnosti, že právě vaše dítě je nemocné a čekají ho těžké zákroky a náročné pobyty v nemocnici. Autorka popisuje samotný průběh hospitalizace, četné odběry, neustálé čekání, sdílení pokojů s dalšími dětmi, které se vzájemně ruší a budí, nepohodlná rozkládací křesla, náročné chvíle vyplněné snahou utišit miminko, které už několik hodin čeká hladové a žíznivé na zpožděnou operaci. Řeč přijde samozřejmě na přístup personálu i na těžké chvíle plné nejistoty při čekání na výsledky operací.
Autorčin půlroční syn (v knize vystupuje autorka jako maminka Natálka) podstoupil v Motole náročnou operaci lebky, kterou se zamezilo srůstání lebečního švu. Odehrálo se to zhruba před 6 lety a chlapec je dnes zdravý. V Motole je ale spousta příběhů, které šťastný konec nemají. Tam patří dějová linka maminky Veroniky, jejíž dcera zemřela v necelém roce. Tahle linie se věnuje spíše těžkému vyrovnávání se se smrtí dítěte a také s rozpadem rodiny, který s nemocí souvisel.
Vyprávění obou maminek, Natálky a Veroniky, se v knize po kapitolách střídají, čtení je velmi drsné, pokud má čtenář jen minimum empatie a citu, nemůže se ubránit slzám a pohnutí. Knihu dále doplňují zkušenostech dalších rodin - ať už v případě Natálky spolu-pacientů přímo z Motola, nebo z podpůrné rodičovské skupiny, kterou navštěvuje Veronika.
Aneb jak říká sama autorka:
"Přijde mi neuvěřitelné, že něco, o čem jsem nechtěla už nikdy mluvit, a na co jsem chtěla zapomenout, teď vychází ve formě knihy.
Přeji Vám, ať nikdy nezažijete to, co já. Ať nikdy nemusíte zvedat hovor z nemocnice s očekáváním toho nejhoršího - ať se nemusíte bát, že následující sekunda může zničit celý Váš svět.
Slibuji vám, že zažijete jízdu plnou emocí - budete plakat, rozčilovat se nad nespravedlností života, zamýšlet se nad jeho smyslem, mnohokrát si položíte otázku proč a v závěru si uvědomíte, že ten váš obyčejnej poprděnej život je stejně nejlepší, i přestože v jednom kuse brbláte a jste nespokojení.
Když jsem začala psát tuhle knihu, věděla jsem, že chci výtěžkem podpořit nemocné děti a jejich rodiny. Protože každá pomoc se počítá.
POKUD TOTIŽ NEJDE O ZDRAVÍ, NEJDE O NIC.
Děkuji všem motolským maminkám za podporu a inspiraci při psaní knihy."
Renata Navrátilová se narodila v Prostějově v roce 1988. Publikovala už během gymnaziálních studií. Píše především pro ženské publikum, ale v posledních letech se věnuje i tvorbě pro děti. Ráda se potkává se svými čtenáři na besedách a věnuje se také ochotnickému divadlu.
