Jiří Klečka: Černý kos

Mám pocit, že počty vydávaných knih už dávno přesáhly možnosti čtenářů stíhat a číst vše zajímavé. Takže s povděkem prohlížím různé literární soutěže a ankety a vyzobávám tipy. V nominacích Magnesie Litery jsem se zaměřila na žánrovou literaturu a vrhla se na detektivky (protože jak se říká ve Skandinávii - Velikonoce jsou na čtení detektivek nejlepší).

První nominace: Jiří Klečka: Černý kos. Tak o tomhle autorovi jsem zatím neslyšela ani slovo. A přitom tahle kniha byla fakt dobrá.

Odehrává se ve dvou časových rovinách. První v době socialismu - na začátku osmdesátých let se na Ostravsku cestou ze skoly ztratí malý kluk. Policie (tenkrát tedy asi SNB) po něm pátrá, ale po nějaké době je případ odložen. O pár let později stejná situace, pětiletý chlapec odvedený z pískoviště před domem. Po několika dnech se oba kluci zčistajasna objeví. Na neznámém místě v chatce v lese je držel pedofil a jim se podařilo utéct. Návrat do normálního života je ale složitý. Střih - současnost. Oba chlapci si i po letech nesou následky, mladší teď žije pod jiným jménem na druhém konci republiky, stal se učitelem, snaží se, starší má za sebou ošklivou bouračku na motorce - ani jemu se život úplně nepovedl. Co je ale nejhorší, zlo je tady pořád...

Oficiální anotace je možná ještě explicitnější:

Zmizelé děti, dávné zločiny a osudy, které se po letech opět protnou. Rok 2023. Venku poletuje listí, v altánu zní Beatles a Roman dostane zprávu, která ho vrací k nechtěným vzpomínkám. Jeho přítel Tomáš, s nímž ho spojuje temná událost z dětství, měl nehodu. Krátce nato zmizí chlapec — Romanův žák. Náhoda? Nebo se znovu opakuje hrůza, kterou Roman s Tomášem jako děti přežili? Roman musí zjistit pravdu za každou cenu. Zdaleka ale není jediný, kdo se případem zabývá. Bývalý kriminalista Alexandr Patera, jehož život kdysi také poznamenalo zmizení obou dětí, nemůže jen přihlížet. Dávné stopy znovu ožívají a vedou k pachateli, který by už dávno neměl existovat. Patera i Roman se dostávají na stejnou cestu, aby odkryli pravdu o zlu, které ani po letech nezmizelo. Kriminální thriller plný napětí a nečekaných zvratů před čtenářem rozplétá dramatické osudy postav, utkané z hrůzných událostí temné minulosti.

No, musím uznat, že to byl thriller jak ze Skandinávie. Hodně temné téma, dlouhá časová osa, promyšlený příběh. A ta atmosféra - jak z černobílého filmu. Jsem celkem ráda, že nás autor ušetřil explicitních popisů toho, co přesně se v opuštěné horské chatě odehrávalo, k dokreslení situace stačilo vžít se do situace kluků, kteří se vrátili z pekla a okolí jim to přesto dávalo sežrat.

Někde jsem četla, že se jedná o příběh, který byl napsán na podkladě skutečných událostí - ty se ale odehrály jindy a jinde, v jiném režimu, jiném státě. Nejsem si jistá, jestli by se něco takového mohlo opravdu odehrát v Krkonoších... To je ale asi moje jediná výtka, jinak mi to vše, včetně postav, přišlo více méně uvěřitelné. Pokud máte rádi krimi, které se odehrávají na velké časově ploše (tady vlastně od války, přes minulý režim až do současnosti), tak Černého kosa zkuste. A pokud máte rádi Beatles, tak je tahle kniha asi povinná - tahle britská skupina tu má taky svou roli...

Po delší době fakt detektivka, která stojí za přečtení. Pokud jsem vás nepřesvědčila já, zkuste rozhovor s autorem na stránkách nakladatelství HOST. 

Jiří Klečka se narodil v roce 1983 v Ostravě. Je absolventem Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a v současné době zastává pozici manažera kvality v nadnárodní společnosti. Od roku 2018 aktivně působí jako řečník v rámci projektu Atmosféra Ostrava. Tato platforma zprostředkovává setkání s inspirativními osobnostmi a kombinuje hudební produkci s motivačními přesahy a duchovní tematikou. Ve své literární tvorbě se autor původně věnoval žánrům s fantaskními prvky. Aktuálně však přichází s žánrovým posunem k realistickému thrilleru. Jeho nejnovější dílo se vyznačuje temnou atmosférou, gradujícím napětím a hlubokým psychologickým vykreslením postav.

Hodnocení: 90%

Jiří Klečka: Černý kos

• Nakladatel: HOST
• EAN: 9788027525317
• ISBN: 978-80-275-2531-7
• Cena: 469 Kč
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 387 stran, česky
• Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
• Rod vydání: 2025 (1. vydání)
• Jazyk: česky

Valerián Karoušek a Jiří Novák: Nitro země, křídla, dálky

Super výstava v Museu Kampa, já mám ty šedesátky ve výtvarném umění fakt ráda. 

 

Valerian Karoušek, Jiří Novák – Nitro země, křídla, dálky 

14. 2. – 17. 5. 2026 

Příležitost vystavit soubory děl VALERIANA KAROUŠKA (1929–1970) a JIŘÍHO NOVÁKA (1922–2010) znamená připomenout především tvůrčí principy, jimiž oba sochaři obohatili nové figurativní a konstruktivistické tendence českého uměleckého prostředí šedesátých let 20. století. Umožňuje též zprostředkovat živost sdílení dobových idejí, nacházení odlišných témat, kreativity práce s novými materiály. Zároveň ale připomíná silné životní osudy spoluformované historickými událostmi a politickou realitou země. 

Oba autoři vystudovali sochařství na pražské Akademii výtvarných umění, působili ve skupině M 57, podíleli se na expozici československého pavilonu světové výstavy EXPO ’58 v Bruselu, vystavovali na libereckých exteriérových přehlídkách Socha 1964 a Socha a město v roce 1969, navrhli nebo i vytvořili řadu sochařských realizací do městských exteriérů. Oba nacházeli uměleckou inspiraci v přírodním prostředí, také ovšem v nejaktuálnějších technických možnostech moderní civilizace. Valerian Karoušek propojoval ve svých plastikách realitu kamene opracovaného přírodními silami s průmyslovými kovovými fragmenty a konstrukcemi, zaujal jej i sochařský potenciál experimentu s plastickými hmotami. Svůj umělecký prostor přirozeně propojoval s celoživotním zájmem o horolezectví, fascinoval jej živel země. 

 Současná výstava znamená i připomínku tragédie československé horolezecké expedice do peruánských And v roce 1970, tedy i náhlého přetnutí úspěšně se odvíjející individuální sochařské cesty. Jiří Novák založil výrazový účinek svých prací na přirozeném zájmu o konstrukce a mechanismy, na romantickém vnímání reality a bravurní schopnosti komponovat prostorové struktury hlavně z kovu. V procesu integrace pohybu do plastiky pracoval s principem náhody, vzájemností organického a mechanického, z živlů jej zajímaly zejména vzduch a voda. Věnoval se intenzivně i restaurování soch a realizování kopií. Výstava obou autorů nicméně zviditelňuje i významové přesahy jejich děl, které současné intuitivní ideové proudy integrující vědu, náboženství, umění a filosofii v duchu znovuobjevování bytostné citlivosti člověka vůči přírodním živlům, jeho schopnosti zvědomování niterné sounáležitosti s kosmem přesvědčivým způsobem stvrzují, a znovuotevírají tak prostor působení těchto prací dnešnímu divákovi.

(z webu muzea)

Renata Navrátilová: Maminky z Motola

Na tuhle knihu jsem nedávno narazila na Facebooku, kde ji autorka promovala. Téma mě zaujalo, i my jsme tuhle nemocnici uplynulých 18 let pravidelně navštěvovali, i jednu (naštěstí krátkou) hospitalizaci na kardiochirurgii si tu prožili, takže nebylo nad čím váhat. Jsem ideální cílová skupina:-)

Oficiální anotace: Dva příběhy o ztrátě, síle a naději. Není pravda, že čas zahojí všechny rány. Dva bolestné příběhy. Dvě maminky. Několik lidských osudů a život, který se s nikým nemazlí. Prožitky matek v nejtěžších chvílích. Od první diagnózy jejich dětí až po dva možné konce. Ten dobrý, i ten tragický. Svědectví o tom, že každá máma je statečná, a pokud nejde o zdraví, nejde o nic. 

O čem jsou Maminky z Motola? Nečekejte román ani návod na to, jak nemocnici přežít, jde spíše o vyprávění dvou maminek (+ zprostředkovaně i pár příběhů dalších rodin) o tom, jak těžké to taky může být. 

Motol je nesmírně komplikovaná nemocnice, kde se ztratí snad úplně každý, je to kolos, kterým denně projdou tisíce pacientů, nápor na personál je obrovský, což se může odrážet v uspěchaném a někdy necitlivém (nebo jako necitlivý vnímaném) přístupu. Zároveň je to ale špičkové pracoviště, které koncentruje ty nejlepší lékaře, které u nás máme, diagnostiky, chirurgy, kardiology, kardiochirurgy, onkology a další. Právě tady se zachraňují životy sotva narozených dětí, napravují vrozené vady, sanují následky těžkých úrazů, používají se metody, o nichž se nám laikům ani nezdá. 

Autorka knihy se ve svém díle zaměřuje především na to, jak situaci spojenou s hospitalizací v Motole vnímají rodiče (pochopitelně hlavně maminky) a samotní malí pacienti. Na otázky kolem hledání diagnózy (o tom bych jako matka dítěte se vzácným onemocněním mohla vyprávět), přijetí skutečnosti, že právě vaše dítě je nemocné a čekají ho těžké zákroky a náročné pobyty v nemocnici. Autorka popisuje samotný průběh hospitalizace, četné odběry, neustálé čekání, sdílení pokojů s dalšími dětmi, které se vzájemně ruší a budí, nepohodlná rozkládací křesla, náročné chvíle vyplněné snahou utišit miminko, které už několik hodin čeká hladové a žíznivé na zpožděnou operaci. Řeč přijde samozřejmě na přístup personálu i na těžké chvíle plné nejistoty při čekání na výsledky operací. 

Autorčin půlroční syn (v knize vystupuje autorka jako maminka Natálka) podstoupil v Motole náročnou operaci lebky, kterou se zamezilo srůstání lebečního švu. Odehrálo se to zhruba před 6 lety a chlapec je dnes zdravý. V Motole je ale spousta příběhů, které šťastný konec nemají. Tam patří dějová linka maminky Veroniky, jejíž dcera zemřela v necelém roce. Tahle linie se věnuje spíše těžkému vyrovnávání se se smrtí dítěte a také s rozpadem rodiny, který s nemocí souvisel. 

Vyprávění obou maminek, Natálky a Veroniky, se v knize po kapitolách střídají, čtení je velmi drsné, pokud má čtenář jen minimum empatie a citu, nemůže se ubránit slzám a pohnutí. Knihu dále doplňují zkušenostech dalších rodin - ať už v případě Natálky spolu-pacientů přímo z Motola, nebo z podpůrné rodičovské skupiny, kterou navštěvuje Veronika.

Aneb jak říká sama autorka: "Přijde mi neuvěřitelné, že něco, o čem jsem nechtěla už nikdy mluvit, a na co jsem chtěla zapomenout, teď vychází ve formě knihy. Přeji Vám, ať nikdy nezažijete to, co já. Ať nikdy nemusíte zvedat hovor z nemocnice s očekáváním toho nejhoršího - ať se nemusíte bát, že následující sekunda může zničit celý Váš svět. Slibuji vám, že zažijete jízdu plnou emocí - budete plakat, rozčilovat se nad nespravedlností života, zamýšlet se nad jeho smyslem, mnohokrát si položíte otázku proč a v závěru si uvědomíte, že ten váš obyčejnej poprděnej život je stejně nejlepší, i přestože v jednom kuse brbláte a jste nespokojení. Když jsem začala psát tuhle knihu, věděla jsem, že chci výtěžkem podpořit nemocné děti a jejich rodiny. Protože každá pomoc se počítá. 

POKUD TOTIŽ NEJDE O ZDRAVÍ, NEJDE O NIC. 

Děkuji všem motolským maminkám za podporu a inspiraci při psaní knihy." 

Renata Navrátilová se narodila v Prostějově v roce 1988. Publikovala už během gymnaziálních studií. Píše především pro ženské publikum, ale v posledních letech se věnuje i tvorbě pro děti. Ráda se potkává se svými čtenáři na besedách a věnuje se také ochotnickému divadlu.