úterý 17. listopadu 2026

Design pro Václava Havla - výstava v Jízdárně Pražského hradu

V Jízdárně Pražského hradu se až do  17. 1. 2027 koná výstava Design pro Václava Havla.


Jakou roli může hrát design v životě prezidenta, nebo dokonce v životě celé země? Výstava Design pro Václava Havla, která vznikla u příležitosti nedožitých 90. narozenin prezidenta Václava Havla, představuje první polistopadovou hlavu státu prostřednictvím předmětů, kterými se obklopoval a které vznikaly pro Pražský hrad během jeho prezidentství. Nábytek Bořka Šípka, uniformy Theodora Pištěka, architektura Evy Jiřičné, a práce dalších mimořádných autorů ukazují proměnu Hradu po roce 1989 i Havlův mimořádný zájem o prostředí, v němž žil a pracoval. Pražský hrad pro něj nebyl jen sídlem prezidenta, ale především kulturním symbolem země, jehož nová podoba měla vyjadřovat hodnoty demokratického státu.

Jedním z ústředních exponátů je pracovna Václava Havla navržená Bořkem Šípkem, známá mimo jiné z televizních přenosů prezidentských projevů. Po více než dvaceti letech, kdy byla deponována u soukromého majitele, se při této příležitosti slavnostně vrací na Pražský hrad. Vedle ní výstava představí známé i méně známé objekty spojené s Havlovým působením na Hradě a odkryje tak další stránku jeho osobnosti.

Kurátorkami výstavy jsou Andrea Běhounková a Jana Zielinski.

Výstavu připravil Pražský hrad ve spolupráci s DesignBlokem.  




Uniformy Hradní stráže 
Theodor Pištěk 1990

Když se po zvolení Václava Havla prezidentem Československa stala jedním z prvních úkolů proměna vizuální podoby Pražského hradu, nabízelo se začít od vstupních prostor. Havel oslovil malíře, scénografa a držitele Oscara Theodora Pištěka, aby navrhl nové uniformy Hradní stráže. Nikoli náhodou, stejně jako později u Bořka Šípka, nehledal specialistu, v případě uniforem vojenského, ale osobnost, která dokáže do státní reprezentace přinést současnou kulturu a výtvarnou kvalitu. Pištěk během pouhých tří měsíců navrhl kompletní systém stejnokrojů - slavnostní letní, třísezonní i uniformy Hudby Hradní stráže. Současně vytvořil také novou podobu strážních budek, které se spolu s uniformami staly jedním z nejvýrazněiších symbolů proměny Pražského hradu po roce 1989. Nové uniformy byly poprvé představeny 15. března 1990 při státní návštěvě německého spolkového prezidenta Richarda von Weizsäckera. Přestože od jejich vzniku uplynulo více než třicet šest let, jejich podoba zůstává, až na drobné úpravy, zachována dodnes. Vystavený soubor představuje dvě ze tří jmenovaných variant Pištěkova návrhu uniforem - letní a Hudby Hradní stráže, přičemž první z nich je vystavena s označením hodnosti nižšího důstojníka.



Koberec pro Širokou chodbu Pražského hradu 
Bořek Šípek 2002

Bořek Šípek nevnímal nikdy interiér jako soubor jednotlivých předmětů, ale jako promyšlený celek. Vedle nábytku, svítidel, skleněných objektů či dveřního kování proto navrhl pro Pražský hrad také autorské koberce, které dotvářely charakter jednotlivých reprezentačních prostor.  Vystavený koberec vznikl ještě se čtyřmi dalšími pro Širokou chodbu Pražského hradu u příležitosti konání summitu Severoatlantické aliance v Praze a je z nich největší. Jeho kompozice vychází ze dvou vzájemně se překrývajících čtverců, které vytvářejí výrazný geometrický motiv. Ten autor oživil rostlinným ornamentem v modrých barvách na žlutém podkladě. Všechny koberce jsou dnes součástí uměleckých sbírek Pražského hradu a jsou rozmístěny v prostorách Pražského hradu a na zámkuv Lánech.








Jídelní servis President 
Jiří Laštovička 1998-1999

Po téměř sedmdesáti letech získal Pražský hrad nový reprezentační jídelní servis. Jiří Laštovička při jeho návrhu vědomě navázal na tradici prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, jehož porcelánový servis důkladně prostudoval. Stejně jako ve Spojených státech, kde jednotliví prezidenti používají vlastní reprezentační servis, měl zde vzniknout soubor, který bude neodmyslitelně spojen s osobností Václava Havla. Na návrhu začal pracovat v roce 1998. Vedle samotného tvaru vznikala souběžně také dekorace, jejíž finální podobu autor konzultoval přímo
s Václavem Havlem. Společně řešili především linky obklopující státní znak. Barevnost vychází z českých národních barev a zlacený dekor s motivem lipových listů představoval jednu z technologicky nejnáročnějších technik, kterou tehdy dokázalo realizovat pouze Thun Studio.  

Servis President byl dokončen v roce 1999 a používá se při slavnostních státnich příležitostech na Pražském hradě dodnes. Stal se nejen součástí hradního protokolu, ale i pokračováním tradice české státnosti, kterou Václav Havel vědomě rozvíjel.







Docela jsem se těšila, bylo to fajn, ale dost malé, vlastně jen jeden sál, prohlédnuté jsem to měla během půlhodiny. Vstup je zdarma.


středa 4. listopadu 2026

Petra Dvořáková: Rány

Před sedmi lety, v roce 2019, vydala Petra Dvořáková knihu Vrány, ve které se věnovala jedné toxické rodině se dvěma dcerami, svobodomyslnou Bárou a poslušnou Katkou. Ta kniha mě tenkrát dost zasáhla, i po letech si vzpomínám na tíživý pocit, který se mi po čtení rozlil po těle. Podrobnosti jsem si pak osvěžila díky recenzi, kterou jsem tenkrát napsala.


Petra Dvořáková se k příběhu Bářiny rodiny vrátila v pokračování nazvaném Rány. Hlavní hrdinkou je tentokrát Bařina starší sestra Katka, ta která se v původní novele profilovala jako ta hodná, poslušná, tvárná. Jenže se ukazuje, že i Katka má svou hlavu, své touhy, své myšlenky. Bára se jí pravidelně zjevuje v mysli, povídají si, Katka má pocit, že svou mrtvou sestru chápe mnohem víc, než když byla naživu... 

Ale situace v rodině se od Bářiny sebevraždy příliš nezměnila. Katčina matka je pořád stejně sebestředná a lhostejná k pocitům jiným, vztahovačná a panovačná. Kvůli smrti dcery sice chodí na terapii, ani náhodou si ale nemyslí, že by chyba mohla být v ní. Spíš řeší, jak sobecké to od Báry bylo, vždyť ten její nerozvážný čin odnesla hlavně ona, matka. Podobné je to u otce, ten si sice výčitky připouští, od tělesných trestů už upustil, přesto se ale stále podřizuje své manželce a ve všem ji ustupuje. Pro klid v rodině by udělal cokoliv.  

 
(zajímavost: Rány vyšly dříve než u nás v Polsku, kde podobně jako první díl Vrány zaznamenaly velký čtenářský úspěch)

Matčina pozornost se po ztrátě mladší dcery začne upírat na Katku, každá drobná chyba, vlastní názor či nápad je podrobován ostré kritice a srovnávání s okolím. Katka, která je najednou jedináčkem, už nemůže být tou hodnější a vychovanější dcerou, i když se o to pořád hodně snaží. Ocitá se v neřešitelné situaci - poslechnout volání vraních křídel, které v knize symbolizují Báru, nebo se podrobit matce i za cenu ztráty vlastní identity? Může tohle dobře dopadnout?

Číst tuhle knihu bylo fakt bolestné. Zatímco před sedmi lety Vrána téma nezdravých rodinných vztahů otevřela poprvé, dnes jsme už o dost dál. O dětské psychice se mluví, covid v tomhle uškodil i paradoxně pomohl. Křehkost dětské duše si už všichni uvědomujeme, někdy jsou to zkušenosti nepříjemně blízké, každý známe někoho z blízkého okolí, kdo se potýká s psychickými potížemi, ať už se jedná o dítě, či dospělého. I proto by si tuhle knihu měl přečíst každý rodič, aby pochopil, jak zraňující mohou dospělí být, jak jednoduché je zneužít svou rodičovskou autoritu a své dítě zradit (anebo ztratit). Třeba díky knize pochopíme, jak bezmocně se může dítě cítit i ve zdánlivém bezpečí domova...

Petra Dvořáková píše civilně, úsporně a přitom čtivě. Střídá vypravěče, takže máte možnost nahlédnout do hlavy jak dítěti, tak matce, slyšíte jejich vnitřní monology, obavy i sugesce. O to hůř se po přečtení knihy cítíte. Je možné pomoci dětem, když navenek žijí ve spořádané a dobře fungující rodině? Co může udělat škola, OSPOD, spolužáci, sousedi, když zjistí, že se za skvělou fasádou děje něco zlého? Co můžeme udělat my?

Tuhle otázku si ostatně klade i samotná autorka:  "Když jsem před několika lety začala psát knihu Vrány, příběh dítěte, které žije s narcistním rodičem, neuvědomovala jsem si, pro jak velké množství lidí odráží toto vyprávění jejich vlastní bolestné zkušenosti. Kolik z nich v dětství provázelo ponižování, manipulace, nespravedlivé zacházení nebo zatěžování starostmi, které dítě není schopné unést.  Později jsem pochopila, že ani protežovaní sourozenci těchto dětí, navzdory obecně rozšířenému omylu, nežijí zdaleka šťastně. I když jsou zdánlivě milované, láska jejich rodičů je podmíněna tím, že dítě nesmí selhat. O zlatých, vyvolených dětech proto vypráví pokračování Vran v příběhu nazvaném Rány.

V průběhu času, při setkáních se čtenáři, padaly stále tytéž otázky: Proč jsem v knihách nevyřešila zoufalou situaci, v jaké se mé dětské hrdinky ocitly? Proč jsem pro ně nenašla pomoc? Odpovídala jsem, že při psaní obou příběhů jsem právě po tom toužila, realistickou cestu, jak toho dosáhnout, jsem ale nenašla. Začala jsem se systematicky ptát odborníků a stále častěji jsem narážela na to, že právě zdánlivá spořádanost takových rodin je bariérou, kterou systém prakticky nedokáže překonat. Na veřejnosti milí, laskaví rodiče, občas i v prestižním postavení, spolehlivě přesvědčují okolí o svých kvalitách, zatímco dítě zůstává v bezmoci a utrpení.

Pochopila jsem, že často jedinou cestou pomoci pro tyto děti jsou lidé v blízkém okolí — vedoucí kroužků, knihovníci, trenéři nebo například učitelé základních uměleckých škol. Jenže právě těm se mnohdy nedostává odborné podpory, která by jim pomohla tyto děti rozpoznat a poskytnout jim účinnou pomoc. Proto jsem se rozhodla připravit tuto podpůrnou sérii rozhovorů s odborníky. Klade si za cíl nabídnout konkrétní kroky pro práci s těmito dětmi. Během přípravy těchto rozhovorů jsem pochopila, že téma skrytého násilí ve zdánlivě spořádaných rodinách může mít tisíce podob a neexistuje jednoduchý rychlý návod nebo radikální postup, jak dítěti pomoci. Jedná se často o drobné, nenápadné krůčky, které se musí opírat o vnímavost a empatii pomáhajícího. Na něj je pak kladený i nárok unést bezmoc a frustraci, když naráží na bezzubost a limity systému."


E-kniha s názvem Možná vám tu lítá vrána vznikla jako doprovodný projekt ke knize Rány. Najdete tu rozhovory s odbornicemi na danou oblast: s psycholožkou a spisovatelnou Ivou Hadj Moussa, psycholožkou a psychoterapeutkou Terezií Nagy Štolbovou, pedagožkou Markétou Humlovou a právničkou z centra Locika Zuzanou Vaníčkovou. E-book, který chce ukázat, jak pomoci dětem v rodinách se skrytým násilím, je možné si v elektronické podobě stáhnout na stránkách nakladatelství HOST. 


Petra Dvořáková (* 12. listopadu 1977 Velké Meziříčí) je česká spisovatelka a scenáristka, autorka bestsellerů pro dospělé i děti (Sítě, Dědina, Chirurg, Zahrada, Pláňata, Ordinace).

Hodnocení: 100 %



Petra Dvořáková: Rány
  • Nakladatelství: Host
  • EAN: 9788027530601
  • ISBN: 978-80-2753-060-1
  • Doporučená prodejní cena 449 Kč
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 215 stran, česky
  • Rozměry: 12,7 × 19 cm
  • Rok vydání: 2026 (1. vydání)
  • Jazyk: česky


 

sobota 31. října 2026

Přečtené knihy: červenec 2026


Håkan Nesser: Řeznice z Malé Barmy 

Markéta Pilátová: Žluté oči vedou domů 

Veronika Bendová: Konec sezóny na koupališti Úštěk 

Cristina Cassar Scalia: Černý písek

Matt Fields: Jsem tu novej

Julie Jursova Stav Nevyřešeno

Anders de la Motte, Anette de la Motte: Zločin na Capri 

Håkan Nesser: Muž bez psa