Zaznamenala jsem, že se Magnesia Litera letos pustila i do vod veskrze populárních, ba lehčích. A tak se mezi kategoriemi knih objevily ty tzv. žánrové: Litera za fantastiku, Litera za detektivku a Litera za humoristickou knihu. Předávání cen se událo mimo televizní kamery, resp. udělovalo se v Knihovně Václava Havla a Česká televize tuto událost přenášela pouze přes internet v rámci svého iVysílání.
Řekla jsem si, že si tedy nějakou nominovanou knihu přečtu, ať mám přehled alespoň v těch "pokleslých žánrech". Volba padla na humor, protože, popravdě řečeno, moc vtipných knih jsem v poslední době nečetla. Na výběr byl Vladimír Nezdvořák Pozdní sběr, od kterého mě ovšem odrazil hned začátek anotace: "Básníkův nezdvořilý humor se kdysi nemohl objevit v Dikobrazu a dnes by se zas nevešel do mantinelů politické korektnosti." - děkuji, nechci. Zen žen jako pravidelný předplatitel Respektu znám, asi by mě pobavil, ale asi by mi to dlouho nevydrželo, přece jen, jsou to stripy. Takže třetí nominovaná kniha, Eva Grestenbergerová: Na divokém venkově.
No, tak to jsem si teda dala. K čemu to tak přirovnat? Částečně vykradená Aristokratka: hlavní hrdinka mladá vzdělaná, leč nepochopená žena, která se právě vrátila ze studií v Anglii, podivní rodiče - místo hraběte lokální politik, matka nikoliv Američanka, ale trochu autistická intelektuálka se zálibou v Karlu Gottovi. Místo guvernantky sestra Nikola, vysoce inteligentní, ale bez špetky snahy přizpůsobovat se společenským pravidlům. Nespočet dalších příbuzných místo služebnictva a zaměstnanců, nápadníkem bratranec Marcel, toho času učitel v Montessori školce. Křestní jména jak z románů Michaela Viewegha - Malvína, Patricie, Oskar, Pamela, Nikola... Humor se točí kolem života v rodině a na venkově - Nízký Kloboučník se zove ono pětadvacetitisícové město, odkud Malvína pochází. Náboženský život, alkohol, zemědělství, alkohol, lokální politika, alkohol, místní slavnosti, alkohol, hokejové utkání, alkohol, alkohol, alkohol. Humor devadesátých let. Fakt nevím. Musela jsem si na stránkách Magnesie Litery vyhledat, proč byla kniha nominována:
Mladá autorka s pozoruhodně vyspělým pozorovacím talentem a sžíravým smyslem pro ironii i sebeironii vystavěla svou prózu jako fiktivní terapeutický deník. Její hrdinka, doktorandka psychologie z Oxfordu, v něm zachycuje dva týdny po návratu do rodného Slezska, kam se musela uchýlit po psychickém zhroucení. V jejích zápiscích autenticky ožívají regionální kulisy odlehlého venkova a jsou zalidňovány panoptikálními postavami příbuzných či sousedů, jejichž spontánní všednodenní aktivity se nakonec jeví být daleko bláznivějšími než sama pisatelka. Ve fiktivní vísce Bočník i třígenerační domácnosti pozorovatelky se to jen hemží svéráznými naturely a bizarními figurami, které se spolu střetávají v přímo groteskních scénách. Autorka nenechá čtenáře ani na chvíli vydechnout a každou z dobře vygradovaných kapitol dokládá, že dokáže proniknout skutečností až na dřeň a odhalit její absurdní povahu. Vedle smyslu pro grotesku a absurditu však lze ocenit i zdařilý jazykový humor, pramenící z přesného a originálního pojmenování zdánlivě banálních skutečností.
Nevím pořád. Na ukázku: poznámky učitelky z žákovské knížky mladší sestry Nikoly patří ještě k těm vtipnějším částem knihy:
- Řekla mi, že jsem úplně blbá a o kytkach nevim vůbec nic. (Matka tvrdí, ze v tomto aspektu má to dítě bohužel celkem pravdu).
- Tvrdí spolužákům, že lžu a radši mě nemají ani poslouchat.
- Nepřinesla domácí úkol o léčivých rostlinách. Na otázku, proč ho nemá? mi řekla: Neměla jsem čas ... (Chudinka zaneprázdněná. Dle mého skromného odhadu se jí nechtělo nebo na to zapomněla).
- Neumí názvy rostlin a mluví nějakou hatmatilkou.
- Tvrdí, že umí latinsky, a zesměšňuje mě, že to neumím.
- Když něco vysvětluju, dívá se z okna a neposlouchá.
- Maluje si do sešitu planety a mimozemšťany.
- Přinesla ohořelý sešit.
- Napsala písemku za pět minut a začala otravovat, že chce jít domů.
- Odmítla hrát vybíjenou s vysvětlením, že je ta hra pitomá.
- Čte si pod lavicí knihu Jak přestat kouřit. Cigarety u sebe naštěstí neměla.
- Při rozdávání bonbonů řekla dětem, že jim z cukru shnijí nohy a doktor jim je uřeže.
- Opravuje můj výklad o sluneční soustavě a tvrdí, že o tom nic nevím, protože mám jenom pedagogickou fakultu.
Já si snad budu muset napsat humoristickou knihu sama. Bohužel se obávám, že bych to dotáhla max. někam sem, a to asi nestojí ani za tu nominaci... Na Databázi knih 56%, a to je asi fakt maximum.
Eva Grestenbergerová (* 1993) vystudovala psychologii a zootechniku. Osm let se věnovala plně sportu. Její první knihou byl dystopický román Zlo je rodu mužského (2019). Následovala populárně naučná publikace Zvířata jsou k sežrání (2020) o psychologii karnismu a veganství. Také se autorsky podílela na publikaci Nesvoboda zaměřené na práva zvířat. Přestože se satirou koketovala odjakživa, Na divokém venkově (2022) je její první čistě humoristická kniha.
(zdroj databazeknih.cz)
No, nesedlo mi to. Což samozřejmě neznamená, že vám se to líbit nebude - třeba jo, možná je potřeba mít na podobnou knihu tu správnou náladu.
Hodnocení: 40%
Eva Grestenbergerová: Na divokém venkověNakladatel: Argo
- EAN: 9788025739112
- ISBN: 978-80-257-3911-2
- Doporučená prodejní cena: 248 Kč
- Popis: 1× kniha, brožovaná, 176 stran, česky
- Rozměry: 13,7 × 20 cm
- Rok vydání: 2022 (1. vydání)
