Před sedmi lety, v roce 2019, vydala Petra Dvořáková knihu Vrány, ve které se věnovala jedné toxické rodině se dvěma dcerami, svobodomyslnou Bárou a poslušnou Katkou. Ta kniha mě tenkrát dost zasáhla, i po letech si vzpomínám na tíživý pocit, který se mi po čtení rozlil po těle. Podrobnosti jsem si pak osvěžila díky recenzi, kterou jsem tenkrát napsala.
Petra Dvořáková se k příběhu Bářiny rodiny vrátila v pokračování nazvaném Rány. Hlavní hrdinkou je tentokrát Bařina starší sestra Katka, ta která se v původní novele profilovala jako ta hodná, poslušná, tvárná. Jenže se ukazuje, že i Katka má svou hlavu, své touhy, své myšlenky. Bára se jí pravidelně zjevuje v mysli, povídají si, Katka má pocit, že svou mrtvou sestru chápe mnohem víc, než když byla naživu...
Ale situace v rodině se od Bářiny sebevraždy příliš nezměnila. Katčina matka je pořád stejně sebestředná a lhostejná k pocitům jiným, vztahovačná a panovačná. Kvůli smrti dcery sice chodí na terapii, ani náhodou si ale nemyslí, že by chyba mohla být v ní. Spíš řeší, jak sobecké to od Báry bylo, vždyť ten její nerozvážný čin odnesla hlavně ona, matka. Podobné je to u otce, ten si sice výčitky připouští, od tělesných trestů už upustil, přesto se ale stále podřizuje své manželce a ve všem ji ustupuje. Pro klid v rodině by udělal cokoliv.
(zajímavost: Rány vyšly dříve než u nás v Polsku, kde podobně jako první díl Vrány zaznamenaly velký čtenářský úspěch)
Matčina pozornost se po ztrátě mladší dcery začne upírat na Katku, každá drobná chyba, vlastní názor či nápad je podrobován ostré kritice a srovnávání s okolím. Katka, která je najednou jedináčkem, už nemůže být tou hodnější a vychovanější dcerou, i když se o to pořád hodně snaží. Ocitá se v neřešitelné situaci - poslechnout volání vraních křídel, které v knize symbolizují Báru, nebo se podrobit matce i za cenu ztráty vlastní identity? Může tohle dobře dopadnout?
Číst tuhle knihu bylo fakt bolestné. Zatímco před sedmi lety Vrána téma nezdravých rodinných vztahů otevřela poprvé, dnes jsme už o dost dál. O dětské psychice se mluví, covid v tomhle uškodil i paradoxně pomohl. Křehkost dětské duše si už všichni uvědomujeme, někdy jsou to zkušenosti nepříjemně blízké, každý známe někoho z blízkého okolí, kdo se potýká s psychickými potížemi, ať už se jedná o dítě, či dospělého. I proto by si tuhle knihu měl přečíst každý rodič, aby pochopil, jak zraňující mohou dospělí být, jak jednoduché je zneužít svou rodičovskou autoritu a své dítě zradit (anebo ztratit). Třeba díky knize pochopíme, jak bezmocně se může dítě cítit i ve zdánlivém bezpečí domova...
Petra Dvořáková píše civilně, úsporně a přitom čtivě. Střídá vypravěče, takže máte možnost nahlédnout do hlavy jak dítěti, tak matce, slyšíte jejich vnitřní monology, obavy i sugesce. O to hůř se po přečtení knihy cítíte. Je možné pomoci dětem, když navenek žijí ve spořádané a dobře fungující rodině? Co může udělat škola, OSPOD, spolužáci, sousedi, když zjistí, že se za skvělou fasádou děje něco zlého? Co můžeme udělat my?
Tuhle otázku si ostatně klade i samotná autorka: "Když jsem před několika lety začala psát knihu Vrány, příběh
dítěte, které žije s narcistním rodičem, neuvědomovala jsem
si, pro jak velké množství lidí odráží toto vyprávění jejich
vlastní bolestné zkušenosti. Kolik z nich v dětství provázelo
ponižování, manipulace, nespravedlivé zacházení nebo zatěžování starostmi, které dítě není schopné unést. Později jsem pochopila, že ani protežovaní sourozenci
těchto dětí, navzdory obecně rozšířenému omylu, nežijí zdaleka šťastně. I když jsou zdánlivě milované, láska jejich rodičů
je podmíněna tím, že dítě nesmí selhat. O zlatých, vyvolených dětech proto vypráví pokračování Vran v příběhu nazvaném Rány.
V průběhu času, při setkáních se čtenáři, padaly stále
tytéž otázky: Proč jsem v knihách nevyřešila zoufalou situaci, v jaké se mé dětské hrdinky ocitly? Proč jsem pro ně
nenašla pomoc? Odpovídala jsem, že při psaní obou příběhů jsem právě po tom toužila, realistickou cestu, jak toho dosáhnout, jsem ale nenašla. Začala jsem se systematicky ptát odborníků a stále častěji jsem narážela na to, že právě zdánlivá spořádanost takových rodin je bariérou, kterou systém prakticky nedokáže překonat. Na veřejnosti milí, laskaví rodiče, občas i v prestižním postavení, spolehlivě přesvědčují okolí o svých kvalitách, zatímco dítě zůstává v bezmoci a utrpení.
Pochopila jsem, že často jedinou cestou pomoci pro tyto děti jsou lidé v blízkém okolí — vedoucí kroužků, knihovníci, trenéři nebo například učitelé základních uměleckých škol. Jenže právě těm se mnohdy nedostává odborné podpory, která by jim pomohla tyto děti rozpoznat a poskytnout jim účinnou pomoc. Proto jsem se rozhodla připravit tuto podpůrnou sérii rozhovorů s odborníky. Klade si za cíl nabídnout konkrétní kroky pro práci s těmito dětmi. Během přípravy těchto rozhovorů jsem pochopila, že téma skrytého násilí ve zdánlivě spořádaných rodinách může mít tisíce podob a neexistuje jednoduchý rychlý návod nebo radikální postup, jak dítěti pomoci. Jedná se často o drobné, nenápadné krůčky, které se musí opírat o vnímavost a empatii pomáhajícího. Na něj je pak kladený i nárok unést bezmoc a frustraci, když naráží na bezzubost a limity systému."
E-kniha s názvem Možná vám tu lítá vrána vznikla jako doprovodný projekt ke knize Rány. Najdete tu rozhovory s odbornicemi na danou oblast: s psycholožkou a spisovatelnou Ivou Hadj Moussa, psycholožkou a psychoterapeutkou Terezií Nagy Štolbovou, pedagožkou Markétou Humlovou a právničkou z centra Locika Zuzanou Vaníčkovou. E-book, který chce ukázat, jak pomoci dětem v rodinách se skrytým násilím, je možné si v elektronické podobě stáhnout na stránkách nakladatelství HOST.
Petra Dvořáková (* 12. listopadu 1977 Velké Meziříčí) je česká spisovatelka a scenáristka, autorka bestsellerů pro dospělé i děti (Sítě, Dědina, Chirurg, Zahrada, Pláňata, Ordinace).
Hodnocení: 100 %
Petra Dvořáková: Rány
- Nakladatelství: Host
- EAN: 9788027530601
- ISBN: 978-80-2753-060-1
- Doporučená prodejní cena 449 Kč
- Popis: 1× kniha, vázaná, 215 stran, česky
- Rozměry: 12,7 × 19 cm
- Rok vydání: 2026 (1. vydání)
- Jazyk: česky
Žádné komentáře:
Okomentovat