Zobrazují se příspěvky se štítkempro děti. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempro děti. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 2. ledna 2026

Martin Vopěnka: Pražský golem, rabi Löw a moje židovská duše

První letošní přečtená kniha, která se ocitla pod stromečkem jako překvapení. A jsem z ní poněkud rozpačitá. Graficky je nádherná. Výtvarnice a ilustrátorka Renata Fučíková odvedla jako vždy výtečnou práci, je radost knihou listovat a objevovat všechny detaily. K těmhle ilustracím se chcete vracet.

Renáta Fučíková (* 3. ledna 1964 Praha) je česká výtvarnice a ilustrátorka, která se věnuje především tvorbě autorských knih o historii. Je nositelkou mnoha ocenění včetně několika Zlatých stuh, tří nominací na cenu Magnesia Litera, Grand Prix v Záhřebu 2018, zápisu na Čestnou listinu IBBY 1998 nebo ceny na Bienále ilustrací v Teheránu z roku 1997. Českou republikou byla v letech 2011–2013 třikrát po sobě nominována na prestižní Astrid Lindgren Memorial Award. 
(wikipedie)



 

Problematičtější mi ale přijde text. Vlastně jsem vůbec nepochopila, pro koho je určen... Možná pro děti? Tomu by asi odpovídalo pojetí o Golemovi, kterému je ale v knize věnováno celkem asi jen 8 stránek. Nic, co by člověk nevěděl z pop kultury, informačně asi podobně nabité jako Tajemství všech tajemství Dana Browna. O něco víc se autor věnuje židovské historii a kultuře, ale opět takovým na můj vkus velmi zjednodušujícím pohledem - pogromy, alchymisti, astrologie a astronomie, Rudolf II., rabi Löw jako předchůzce Komenského (po vzoru Jára Cimrman inspirující?). Ze středověku se ale rázem ocitáme v současném Izraeli, kde autor hledá paralely ke Golemovi. 


To celé je pak doplněno líčením autorova životrního osudu. Ač jeho matka byla židovského původu, nikdy se o tom doma nemluvilo, žádná židovská výchova ani tradice neprobíhaly, přesto se autor stylizuje do role málem posledního pražského židovského spisovatele a vykladatele židovské duše. Však mu testy DNA ukázaly, že je z 56 procent Aškenázský Žid. 

   
     

No, nevím no. Nějak mi to nesedlo a vlastně mě to spíš rozčilovalo. Dovršil to pak rozhovor, který s autorem na Novinkách vedla Lenka Hloušková, cituji:

Zjistil jsem, že – ač naše rody pocházejí z Karlovarska a Plzeňska – stopy vedou až k rabi Löwovi.

Jste tak zběhlý v dělání rodokmenů, že to víte?

Ani ne, ale napsala mi vzdálená příbuzná z Ameriky. Ozvala se přes web MyHeritage v momentě, kdy jsem připravoval knížku o golemovi. Byla to pro mne dechberoucí informace. Nechci, aby to znělo pyšně, ale cítil jsem, že rabi Löw měl úplně stejnou osobnost, svým způsobem stejný příběh jako já. Taky nebyl „doma“ přijat, uspěl nejdřív v Polsku, až pak se vrátil do Prahy.

Proslavil jste se nejdříve v Polsku, až poté v Česku?

Ano, pomohl mi spisovatel, novinář Mariusz Szczygieł. Několikrát veřejně prohlásil, že jsem pro něj největší český spisovatel a vydal mi v Polsku dva romány. Tak úžasné recenze a ohlasy, jako tam, jsem tady nedostal.

S Löwem mám společné i to, že se angažoval i politicky: jednal s císařem. Já lobuji za knižní kulturu v nejvyšších patrech politiky. Vedle toho se zabýval pedagogikou a vykládal kabalu srozumitelně. Mě baví psaní pro děti a také se snažím i ty nejsložitější věci sdělit jednoduše. A v pozadí jeho znalostí stála i matematika. Zkrátka mám pocit, že jsme stejné osobnosti. Skoro jsem se začal cítit až jeho reinkarnací – velmi mne to zasáhlo.

 

O autorovi pak více tady:

Martin Vopěnka (* 8. září 1963 Praha) je český spisovatel, publicista, nakladatel a cestovatel. Narodil se v Praze v rodině matematika Petra Vopěnky, pozdějšího ministra školství ČR, a Heleny Vopěnkové, rozené Levčíkové; po matce je židovského původu. Protože otec trval na jeho vysokoškolském vzdělání, vystudoval Fakultu jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Studium ukončil v roce 1987, vystudovanému oboru se však nikdy nevěnoval. Do roku 1990 pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze. V roce 1991 založil nakladatelství Práh. říležitostně píše polemické články, zejména do deníku Mladá fronta DNES. Je členem českého PEN klubu. V roce 2013 byl zvolen předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů.
(zdroj wikipedie)



Jak praví oficiální anotace: Kniha si neklade za cíl nic menšího než zažehnout zájem o poznání - ať už rudolfinské doby, židovství, základů evropské vzdělanosti, anebo vlastních kořenů. V mém případě to úplně neklaplo... 

Tak budeme doufat, že další knihy od Ježíška budou trochu lepší (a budou: spoustu jsem si jich koupila sama:-)

Hodnocení: 60 %


Fučíková, Renáta a Vopěnka, Martin: Pražský golem, rabi Löw a moje židovská duše

  • Nakladatel: Práh
  • EAN: 9788076960602
  • ISBN: 978-80-7696-06
  • Doporučená prodejní cena: 369 Kč
  • Ilustrace: Fučíková, Renáta
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 80 stran, česky
  • Rozměry: 19,5 × 24 cm
  • Rok vydání: 2025 (1. vydání)

pondělí 29. prosince 2025

S Toybox za kapry

Moje oblíbená výtvarnice Toybox se dlouhodobě angažuje v boji za práva zvířat. Ve spolupráci s Compassion in World Farming Česko, organizací, která se snaží zlepšit podmínky hospodářských zvířat, připravila kampaň za ukončení zbytečného trápení živě prodávaných vánočních kaprů. Její součástí je street-artové putování po Kampě: sedm stanovišť s polepy (resp. pět - dvě někdo usilovně strhává), kde se dozvíte něco zajímavého o kaprech. Prošla jsem si a užila si to. Mapka níže. 


neděle 5. ledna 2025

Lucie Krůtová: Zlatíčko už bude hodný! a přece se točí

Tak pro tuhle knihu bych ve Čtenářské výzvě potřebovala speciální kategorii: Kniha, která se ke mně dostala zvláštní cestou. Před vánoci jsem neodolala a ve speciální slevové akci nakoupila pár knížek v nakladatelství Brkola. Knížky dorazily dokonce před vánocemi, ale místo jedné, na kterou jsem čekala, leželo v krabici "Zlatíčko už bude hodný! a přece se točí". Protočila jsem oči, napsala e-mail a za chvíli mi přišla omluva od Michala Čunderleho, že to asi popletli, omlouvají se, požadovanou knihu pošlou po vánocích a tuhle že si mám nechat jako odškodné. A tak i když dětským knihám už tak často neholduju, pustila jsem se dnes do ní. A nakonec asi dobrý, byť je to teda kousek dost speciální.



Hlavní hrdinka Eva, které se říká Chňapka, protože ráda peče a vaří, dostane od svých kámošek Lely (ta miluje růžovou) a Sádry (vystudovala keramiku) čokoládovar, u kterého je - asi omylem - přibalený jakýsi stříbrný kruh. Vypadá jako zapomenutá součástka do nějakého stroje, možná, že byl v minulém životě něčím úplně jiným. Každopádně to ale mluví, vidí, čte a hýbe se (a zároveň to trpí amnézií, na minulost ani na své jméno si nevzpomíná). Dokonce ani přítomný obtloustlý soused a zahrádkář Bivoj si s touhle věcičkou neví rady. Kolečko dostane provizorní jméno - Zlatíčko. Zlatíčko si Chňapku brzo oblíbí, hlavně proto, že je to kolečko žravé a na jídlo si potrpivší. Je to také kroužek ukecaný, do všeho se pletoucí, snažící se nešikovně o spravedlnost, což vyvolává zmatky a zpoždění, a to nejen u Chňapky a Bivoje, ale také u ostatních obyvatel vesnice Tykvánky (tady je nejvýraznější komunitou "soví" omladina - výrostci kdysi navštěvující oddíl Luňák, díky čemuž se oslovují sovími přezdívkami - např. Kalous, Sovice, Puštík). Navenek to totiž vypadá, že Zlatíčko zlobí (dokonce děsně zlobí), jenže on se spíš nevyzná v našem světě. Chňapka kvůli němu často šílí - když jí sežere upečený perník, který plní přání, když na vesnické zábavě promíchá výhry v tombole, když zmaří stomatologické vyšetření nebo se přecpe jahodami na samosběru. Zlatíčko občas zdrhne, velmi často se ho pokouší někdo šlohnout, ten pravý domov má ale u Chňapky. Oba dva se sbližují (sbližovací roli tu má ostatně také i Bivoj) a pokouší se přijít na to, kdo na tomhle světě jsou a kým se mohou stát. 



Jak zní oficiální anotace?

Zlatíčko už bude hodný! a přece se točí je svérázná prvotina Lucie Krůtové. Pohádkově fantastická či fantasticky pohádková knížka, která právě vychází v nakladatelství Brkola. Tykvánky jsou městečko, ve kterém se čutá fotbal i pěstují jahody, mladí i staří jezdí cyklistický závod Tykvokros a trsá se na tanečních zábavách. O občasný větší rozruch se stará zdejší parta omladiny. Když se ale do domku po panu Žahourovi přistěhuje dívka, které nikdo neřekne jinak než Chňapko, začnou se teprve dít věci! Zvlášť když se z krabice od nového čokoládovaru vykulí stříbrný kroužek, co i bez pusy požaduje horkou čokoládu a jméno Zlatíčko. Bivoj metelí na fotbal místo do obchodu, pan Nguyen zjistí, že se dře, píseň „Zubní pohotovost“ rozvlní i zapřisáhlé netanečníky, závod málem vyhraje poctivý podvodník a amatérský dalekohled najde stroj na Měsíci. Báječným překvapením jako by neměl být nikdy konec! Poutavé čtení pro děti školou povinné.

Na otázku, jak Zlatíčko autorku napadl, v rozhovoru odpověděla: „Ano, Zlatíčko mě napadl, a dokonce i přepadl. Nenechal mě na pokoji, dokud jsem ho nedopsala. Chce být hodný, ale jde mu to ztuha. Nestranný pozorovatel by řekl, že zlobí až běda, ale on sám přitom vůbec neví, že zlobí. Chce být hodný, jenže našemu světu moc nerozumí. Ale postupně se to učí. Zkrátka Zlatíčko je téma!“

 

Mají-li vaši potomci rádi ztřeštěná témata, pak klidně Zlatíčko zkuste. Kapitoly jsou tak nějak přiměřené dlouhé, většinou jsou vcelku humorné, i pro rodiče se tu občas najde "Easter egg" (skrytý vtip, který dětem nedojde). Například soutěžící o Muže ob roku, který chtěl zřejmě tančit nějaký tanec se sekyrou, ale byl nápadně neklidný a spíš se jen divně kýval, nebo jiný účastník klání, vousáč s kytarou s nápisem Depe Šmo na soutěži zpívající: "Když se u nás chlapi přeperou, tak jednou ročně a ještě s mezerou". 

Doprovodné obrázky Emana Svobody jsou pěkné a dost mě bavily. Zábavné je to celé i jazykově, např. Tykvánky leží nedaleko Kedlubnové a Ředkvičkovic (kousek odsud je to pak v Čudu nebo Hajanovicích), v nádražní restauraci mají kapra na moudro, pstroužka jako dva stroužky, grundle smažené né že né a dietního tlouště, místní učitel Důvěra si vymýšlí matematické příklady, kde hrají molí bratři se jmény Maj, Et a Ek a jejich molí sestra, která žere italskou módu, a tak se jí říká La Cotta. No a protože je to celé pohádka (odehrává se to ostatně v království), tak se nemusíte bát, že by to špatně dopadlo.

Pokoušela jsem se něco zjistit o Lucii Krůtové, ale na internetu jsem našla jen její jmenovkyni (asi), která je známá jako Holka s bucketlistem (díky tomu jsem pak večer strávila čtením jejího blogu o přechodu Pacifické hřebenovky  - ale to je asi na jiné povídání a jinou knihu). Takže nakonec dobrý:-)

Hodnocení: 100 %


Lucie Krůtová: Zlatíčko už bude hodný! a přece se točí

  • Nakladatel: Brkola
  • EAN: 9788088151210
  • ISBN: 978-80-88151-21-0
  • Doporučená prodejní cena: 370 Kč
  • Ilustrace: Svoboda, Eman
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 192 stran, česky
  • Rozměry: 17,5 × 23,5 cm
  • Rok vydání: 2023 (1. vydání)

neděle 22. prosince 2024

Betlémská jurta bratrů Formanů

 ... asi nejhezčí vánoční místo na Pražském hradě... Na terase Jízdárny Pražského hradu.