Petra Klabouchová: Vona

Petra Klabouchová patří mezi nejpopulárnější současné české spisovatelky. Své náměty mimo jiné často čerpá v historii a také na milované Šumavě, odkud pochází. Obě témata se protínají i v její nejnovější knize s lakonickým názvem Vona. Ústřední příběh navíc vychází i z reálných historických skutečností – popisovaná událost se do dějin zapsala jako jedna z nejstrašnějších šumavských zim.

Vona, tak se v jejich rodině říká osobám ženského pohlaví. Těm, ke kterým se chovají jako ke služkám, které ponižují nadávkami a týrají fyzickým násilím. Tenhle postoj se dědí z otce na syna. Kdy to ale všechno začalo? 

Možná tenkrát, když se narodil první z nich, Anton. Byl slabý, znetvořený. Jeho silná máma ho ale vypiplala, navzdory odsudkům okolí. Pak ale přišla ta strašná zima roku 1853. V odlehlé šumavské osadě čekali jaro, místo toho ale dorazilo ohromné množství sněhu a potom rychlá obleva následovaná krutým mrazem. Z chalup se nedalo uniknout, došlo jídlo, dobytek pomřel hladem. V závěsu za řáděním přírody dorazila neznámá nákaza, černá smrt. Obyvatelé vesnice padali jeden po druhém, v šílenství a nezměrných bolestech. Když zima konečně ustoupila, našla záchranná výprava jen spoustu mrtvých těl a stíny těch, kteří přežili – byli to ale vlastně ještě vůbec lidé? 

Antonovi potomci mají ten dávný děs v sobě, ve svých genech. Přežívají za každou cenu, nesou si strach i potřebu ovládat, odnášejí to vždy jejich nejbližší. Každý z nich navíc střeží nějaké hrůzné tajemství, které se v knize postupně odhaluje. Dokáže něco tohle strašlivé rodové prokletí zastavit?

Vona patří ke knihám, od kterých se nemůžete odtrhnout, zároveň se ale děsíte každé další stránky. Autorka dokázala už ve svých předchozích dílech, že umí vybudovat trýznivou a děsuplnou atmosféru, stačí si připomenout třeba její úspěšný horor Ignis fatuus. Tady to ale dovedla do dokonalosti, až tak, že mám obavy se v létě na Šumavu vůbec vypravit. A to vůbec nemluvím o motivu nenávisti k ženám, to byla mimořádně silná káva. Vona je temný horor, prastarý archetypální příběh, který vás na několik nocí obere o spánek. 

Petra Klabouchová (*1980) je výrazná česká spisovatelka a novinářka, známá svým syrovým, temným stylem. Ve svých dílech často otevírá tabuizovaná historická témata. Mezi její nejúspěšnější romány patří mrazivé U severní zdi, již zmiňovaný mysteriózní Ignis Fatuus či nejnovější Duch Pankráce.

Psáno pro Magazín knihkupectví Luxor, kterému děkuji za recenzní výtisk.  

Hodnocení: 100%

Petra Klabouchová: Vona

• Nakladatelství: Host
• EAN: 9788027528592
• ISBN: 978-80-275-2859-2
• Doporučená cena: 449 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 304 stran, česky
• Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2026 (1. vydání)
• Jazyk: česky

Dagmar Benešová: Dětství není jen tak

Prožili jste své dětství v socialismu? Nebo vás zajímá, jaké bylo dětství vašich rodičů či prarodičů? Do 50. a 60. let minulého století vás vezme Dagmar Benešová ve své knize Dětství není jen tak.

Hlavní hrdinkou autobiografické knihy je holčička Tonička, vyrůstající v rodině, kterou bychom dnes označili jako „nefunkční“. Rodiče ji měli velmi mladí, což bylo tenkrát běžné, jako malou ji vychovávali prarodiče – otec byl na vojně a matka musela nastoupit krátce po porodu zpět do továrny. K rodičům se vrátila až po narození mladší sestry, o kterou se pak starala.

Rodiče jejich role nijak nenaplňovala, a i samotné manželství bylo problematické. Matka byla věčně nespokojená a zatrpklá, otec pil a běhal za ženskýma. Od dětí vyžadovali hlavně poslušnost, sami se chovali dost neurvale a bezohledně. Kromě nich však kniha představuje množství dalších postav – příbuzenstvo, sousedy, spolužáky, učitele. I oni mají své osudy, které dívka bezprostředně a trefně komentuje.

Obálka 1. vydání

Nejde o klasický román s uceleným dějem, jedna se spíš o mozaiku drobných epizod a vzpomínek. Nejvíc prostoru je věnováno rodinným vztahům, nechybí ani drobné příhody, trapasy, které plynou z dívčiny dětské naivity, důležitou roli hraje dobový kontext. Něco se smí říkat doma, ale ne ve škole, nespravedlivé jsou dopady kolektivizace a znárodnění, absurdní pak příhody z pionýra.

Kniha je psána civilně, občas s humorem či s ironií. Řada příhod vyznívá tragikomicky, ale celek působí spíše tíživě – zejména pokud si uvědomíme, jak náročné muselo být takové dětství pro citlivé dítě v tomto rodinném prostředí. Autorka nepíše ani náhodou humoristický román, spíš docela hořký dokument o dané době sledovaný dětskýma očima. Rozhodně si zaslouží vaši pozornost, v záplavě nostalgických retro příběhů vás tento drsný dětský pohled vrátí do reality. 

Dagmar Benešová (*1953) je česká matematička a pedagožka, věnuje se i malování. V roce 2006 získala ocenění Evropský učitel jazyků roku. Dětství není jen tak je její prozaický debut.

Psáno pro Magazín Knihkupec, kterému děkuji za recenzní výtisk.

Hodnocení: 85%

Dagmar Benešová: Dětství není jen tak

• Nakladatelství: Vyšehrad
• Edice: Tvář
• EAN: 9788026733669
• ISBN: 978-80-267-3366-9
• Doporučená cena: 399 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 256 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20 cm
• Rok vydání: 2026 
• Jazyk: česky

Štěpánka Fefferová: To ještě nevíš

@tady_je_stepancino je profil na instagramu, který sleduju primárně kvůli knížkám a knižním recenzím. Nemáme sice s autorkou úplně stejný literární vkus, ale rozhodně čte zajímavé knížky a dobře o nich píše.

Samozřejmě mi ale nemohlo uniknout, že se tato mladá žena potýkala a potýká s velmi náročnou životní situací, léčbou rakoviny prsu. A když na tohle téma vydala nedávno knihu, která shrnuje několikaleté období léčby, tak jsem usoudila, že o tomhle tématu nic nevím a pořídila jsem si ji. 

Je to náročné, ale i strhující čtení. Nemoc zasáhne nejen vás, ale celé vaše okolí. Partnera, rodinu, kamarádky a kamarády, spolupracovníky. Vše se točí kolem aktuálního zdravotního stavu, reakce těla na léčbu, stále je nutné se přizpůsobovat, rušit naplánované, potýkat se s finančními problémy i s nástrahami našeho na jednu stranu skvělého, na druhou stranu neorganizovaného a v mnoha ohledech podfinancovaného zdravotnictví. Mnohahodinová čekání na vyšetření, nevlídné prostředí (Bulovka!), nároční (hluční či jinak obtížní) spolupacienti, to člověku, kterému je fyzicky i psychicky zle, na náladě nepřidá. Velkým problémem je v českém prostředí komunikace s pacientem - sdělování diagnózy, informováni o průběhu léčby, o možných nežádoucích účincích. Jako by všichni čekali, že si to nemocný vyhledá sám na internetu. Jenže některé věci si asi nechcete přečíst na anonymním diskusním fóru, o praktických vychytávkách, které vám můžou usnadnit život a o kterych se v ordinaci nic nedozvíte, ani nemluvě. 

Kniha je napsána v zajímavé du formě. Na začátku mě to trochu překvapilo, ale pak jsem to dost ocenila. Celý průběh léčby je líčen velmi otevřeně a upřímně, nevyhýbá se konfliktům v rodině či práci, intimním potížím, otázkám kolem (ne)přijímání vlastního těla, vlastně by mě zajímalo, jak na knihu reagovali Štěpánčini blízcí. V některých kapitolách (radši nebudu konkrétní) jsem se viděla i já... Je to kniha o křehkosti, o síle, o bezmoci. Je to syrové i depresivní, ale Štěpánka rozhodně umí psát. S lehkostí o těžkém tématu. 

Často jsem si pro čtení vzpomněla na seriál Smysl pro tumor, který dávala Česká televize před dvěma lety. Ten udělal pro osvětu léčby rakoviny a pro osvětlení situace pacientů hodně. Věřím, že se to povede i této knize, která jde v popisu léčby rakoviny (a také v popisu následků této léčby) až na dřeň. Já ji každopádně budu doporučovat na každém kroku. Autorce přeju zdraví a život, který ji bude bavit a naplňovat.

Hodnocení: 100 %

Štěpánka Fefferová: To ještě nevíš 

• Nakladatel: nastole
• EAN:  9788074486951
• ISBN: 978-80-7448-695-1
• Doporučená prodejní cena: 399 Kč
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 192 stran, česky
• Rozměry: 14,5 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2026 (1. vydání)
• Jazyk: česky

Renata Navrátilová: Maminky z Motola

Na tuhle knihu jsem nedávno narazila na Facebooku, kde ji autorka promovala. Téma mě zaujalo, i my jsme tuhle nemocnici uplynulých 18 let pravidelně navštěvovali, i jednu (naštěstí krátkou) hospitalizaci na kardiochirurgii si tu prožili, takže nebylo nad čím váhat. Jsem ideální cílová skupina:-)

Oficiální anotace: Dva příběhy o ztrátě, síle a naději. Není pravda, že čas zahojí všechny rány. Dva bolestné příběhy. Dvě maminky. Několik lidských osudů a život, který se s nikým nemazlí. Prožitky matek v nejtěžších chvílích. Od první diagnózy jejich dětí až po dva možné konce. Ten dobrý, i ten tragický. Svědectví o tom, že každá máma je statečná, a pokud nejde o zdraví, nejde o nic. 

O čem jsou Maminky z Motola? Nečekejte román ani návod na to, jak nemocnici přežít, jde spíše o vyprávění dvou maminek (+ zprostředkovaně i pár příběhů dalších rodin) o tom, jak těžké to taky může být. 

Motol je nesmírně komplikovaná nemocnice, kde se ztratí snad úplně každý, je to kolos, kterým denně projdou tisíce pacientů, nápor na personál je obrovský, což se může odrážet v uspěchaném a někdy necitlivém (nebo jako necitlivý vnímaném) přístupu. Zároveň je to ale špičkové pracoviště, které koncentruje ty nejlepší lékaře, které u nás máme, diagnostiky, chirurgy, kardiology, kardiochirurgy, onkology a další. Právě tady se zachraňují životy sotva narozených dětí, napravují vrozené vady, sanují následky těžkých úrazů, používají se metody, o nichž se nám laikům ani nezdá. 

Autorka knihy se ve svém díle zaměřuje především na to, jak situaci spojenou s hospitalizací v Motole vnímají rodiče (pochopitelně hlavně maminky) a samotní malí pacienti. Na otázky kolem hledání diagnózy (o tom bych jako matka dítěte se vzácným onemocněním mohla vyprávět), přijetí skutečnosti, že právě vaše dítě je nemocné a čekají ho těžké zákroky a náročné pobyty v nemocnici. Autorka popisuje samotný průběh hospitalizace, četné odběry, neustálé čekání, sdílení pokojů s dalšími dětmi, které se vzájemně ruší a budí, nepohodlná rozkládací křesla, náročné chvíle vyplněné snahou utišit miminko, které už několik hodin čeká hladové a žíznivé na zpožděnou operaci. Řeč přijde samozřejmě na přístup personálu i na těžké chvíle plné nejistoty při čekání na výsledky operací. 

Autorčin půlroční syn (v knize vystupuje autorka jako maminka Natálka) podstoupil v Motole náročnou operaci lebky, kterou se zamezilo srůstání lebečního švu. Odehrálo se to zhruba před 6 lety a chlapec je dnes zdravý. V Motole je ale spousta příběhů, které šťastný konec nemají. Tam patří dějová linka maminky Veroniky, jejíž dcera zemřela v necelém roce. Tahle linie se věnuje spíše těžkému vyrovnávání se se smrtí dítěte a také s rozpadem rodiny, který s nemocí souvisel. 

Vyprávění obou maminek, Natálky a Veroniky, se v knize po kapitolách střídají, čtení je velmi drsné, pokud má čtenář jen minimum empatie a citu, nemůže se ubránit slzám a pohnutí. Knihu dále doplňují zkušenostech dalších rodin - ať už v případě Natálky spolu-pacientů přímo z Motola, nebo z podpůrné rodičovské skupiny, kterou navštěvuje Veronika.

Aneb jak říká sama autorka: "Přijde mi neuvěřitelné, že něco, o čem jsem nechtěla už nikdy mluvit, a na co jsem chtěla zapomenout, teď vychází ve formě knihy. Přeji Vám, ať nikdy nezažijete to, co já. Ať nikdy nemusíte zvedat hovor z nemocnice s očekáváním toho nejhoršího - ať se nemusíte bát, že následující sekunda může zničit celý Váš svět. Slibuji vám, že zažijete jízdu plnou emocí - budete plakat, rozčilovat se nad nespravedlností života, zamýšlet se nad jeho smyslem, mnohokrát si položíte otázku proč a v závěru si uvědomíte, že ten váš obyčejnej poprděnej život je stejně nejlepší, i přestože v jednom kuse brbláte a jste nespokojení. Když jsem začala psát tuhle knihu, věděla jsem, že chci výtěžkem podpořit nemocné děti a jejich rodiny. Protože každá pomoc se počítá. 

POKUD TOTIŽ NEJDE O ZDRAVÍ, NEJDE O NIC. 

Děkuji všem motolským maminkám za podporu a inspiraci při psaní knihy." 

Renata Navrátilová se narodila v Prostějově v roce 1988. Publikovala už během gymnaziálních studií. Píše především pro ženské publikum, ale v posledních letech se věnuje i tvorbě pro děti. Ráda se potkává se svými čtenáři na besedách a věnuje se také ochotnickému divadlu.

Julie Jursová: Displejem dolů

Tuhle knížku na pultech nenajdete, i když mi to přijde škoda. Autorku jsem kdysi poznala osobně, ale vůbec ne jako skvělou výtvarnici a spisovatelku, ale jako farmářku a majitelku penzionu. Před pár lety  jsme u nich na statku byli se synem 2x na hipoterapii. Zůstala mi na FB v přátelích a já postupně zjistila, že parádně maluje a taky píše. Loni jsem se začetla do jednoho jejího skvělého dystopického románu, ale byl na pokračování na Wattpadu, což je pro mě potíž, nejsem schopná udržet pozornost a pravidelně stahovat. Na sklonku minulého roku ale Julie napsala novelu ze současnosti a pro podobné tragédy, jako jsem já, ji vyrobila i jako pdf. A tak jsem si ji s potěšením přečetla.

Děj je jednoduchý - hlavním hrdinou je mladík Michal, který rád fotí a živí se jako kurýr. Proplouvá si životem, paří, honí holky. A pak najednou potká dvě - jedna (Markéta) by mohla být ta pravá na celý život, tedy pokud by se trochu zklidnil a hrál tu hru vážně, druhá (Nina) je vzrušující, tajemná, femme fatale. Jenže, když si vybere tuhle, o tu první přijde. Michal ale nakonec přijde hlavně o práci a o prachy a musí tu hru hrát ještě jinak, nebezpečněji. Jak se píše v oficiální anotaci: Příběh pracuje se sexuální tématikou, vztahovou nestabilitou a psychicky náročnými situacemi.

Ukázka:  

Sešli jsme se v malé kavárně kousek od její práce. Stála u okna, kabát přehozený přes opěradlo židle, ruce kolem hrnku. Když mě spatřila, usmála se.

Sedl jsem si naproti a chvíli si jen tak povidali.

„Jsi nějakej unavenej," řekla po chvíli.

Nebyla v tom výčitka, spíš konstatování.

„Zase práce, pokrčil jsem rameny.

Přikývla, ale dál už se neptala. Z nějakého důvodu mě to štvalo. Tohle tiché pojmenování problému a jeho následné přijetí mi bylo nepříjemné. Bralo mi to možnost sebeklamu a obhajoby.

Dopili jsme kafe a konečně vyšli ven. Šli jsme pomalu, vedle sebe. Občas se dotkla mojíruky, jako by si ověřovala, že tam pořád jsem. Byl. Jen jsem měl pocit, že se na sebe dívám z dálky.

Na rohu ulice jsme zastavili. Místo, kde se buď rozloučíš, nebo pokračuješ. Chvíli bylo mezi námi napjaté ticho.

„Jestli chceš," řekla nakonec a trochu zaváhala, můžeme jít ke mně."

Nebyla to samozřejmost. Byla to opatrná nabídka.

Přikývl jsem možná až příliš rychle.

„Jo," řekl jsem. „Rád."

Usmála se. Ne vítězně, ale spíš úlevně, jako kdyby ji to pomohlo vyřešit nějaké vlastní dilema.

Její dům byl tichej. Starší činžák bez výtahu. Schody voněly čisticím prostředkem a starým dřevem. Odemkla, rozsvítila a pustila mě dovnitř.

„Boty klidně nech tady," řekla a hodila klíče na misku u dveří.

Byt byl teplej. Ne přetopenej, ale útulnej. Nábytek poskládanej z věcí, co se prostě sešly.

Hrnek od čaje odloženej na lince, knížky seskládaný trochu nakřivo, svetr ledabyle přehozenej přes židli. Byl to byt, kde někdo doopravdy žil.

Svlikl jsem bundu a pověsil ji vedle té jeji. Na vteřinu mě zarazilo, jak samozřejmě to působilo.

„Dáš si něco?" zeptala se. „Mám víno, čaj... a koupila jsem pivo."

„Pivo zní dobře," řekl jsem.

Moc dobře se to četlo, byť hrdina byl dost kretén. Samozřejmě mě bavily pražské reálie, to na mě zapůsobí vždycky.  Přemýšlím, kdy jsem naposledy četla něco podobného. A možná bych si podobné oddechovky mohla dávat častěji.

Jinak autorka na FB píše: Jo. Tak tohle byl poslední počin minulého roku.

Už jsem o tom párkrát mluvila, hlavně proto, že je to můj první text, který ani na milimetr nesahá do fantastiky. Žádná magie, žádný únik do jiných světů. Jen Praha, lidi a věci, které si obvykle radši nepřiznáváme.

Původně to měla být romantika. Pak něco s nádechem magického realismu. Chvíli jsem si myslela, že píšu erotiku. A nakonec z toho vyklouzla úplně jiná věc. Holt si to žánrově sedlo tam, kam potřebovalo, i když to zpracovává témata, která jsou nehezká a mnohdy nepohodlná.

Možná se do toho promítlo to, jak se poslední dobou kolem nás pere nihilismus s realitou. Možná jen přišla fáze, kdy jsem se rozhodla svým postavám nic neulehčovat. A jestli dělají peklo ze života ony mně, nebo já jim… to už je asi otázka úhlu pohledu 

Výsledek?

Z románu je nakonec po prořezání novelka a během pár dní ji celou nahraju na Wattpad.

Doporučuju hlavně lidem s nízkým tlakem. A varování pro alkoholiky: z dosahu radši odklidit všechny flašky. Marek pije, když se mu něco sere. A ruku na srdce. Sere se mu to často.

Jo a takové info dopředu.

Hlavní postava je antihrdina. Žádný "bad boy", který čeká na tu pravou, co ho zkrotí. Tohle fakt není materiál na romantickou nápravu. Prostě antihrdina. Prý si ale v druhé půlce urve i nějaké sympatie… ale to já posoudit neumím. Je totiž můj. A já mám slabost pro všechny svoje postavy. Bez rozdílu.

Pokud byste se chtěli začíst, tak celý text najdete na již zmiňovaném Wattpadu: 

https://www.wattpad.com/story/406454335-displejem-dol%C5%AF

Hodnocení: 90 %

Linn Stromsborg: Nikdy, nikdy, nikdy

Znáte to, některé základní otázky života, vesmíru a vůbec mají jednoduchou odpověď (42). A někdy jsou otázky, na které se jednoduše odpovědět nedá, resp. každá odpověď může být správná/špatná. Třeba - musí být každá žena matkou?

Hlavní hrdinkou knihy norské autorky Linn Stromsborgové Nikdy, nikdy, nikdy je pětatřicetiletá mladá žena, Norka, která od malička ví, že nechce děti. Nemá za sebou žádné trauma z dětství, narodila se do šťastné rodiny mladých rodičů, kolem sebe má spoustu vrstevníků, kteří postupně hnízdí a plodí děti, ona sama žije ve vlastně ideálním partnerství. Jen nemá pocit, že by jí dítě nebo mateřství vůbec chybělo. Je ráda sama se sebou, pracuje, obklopuje se přáteli, má koníčky. Ale stále naráží - neustále se jí někdo ptá, kdy bude mít děti, proč je ještě nemá apod. Odráží se to i v jejím dlouholetém vztahu s přítelem Philipem, který od začátku ví, že jeho partnerka děti nechce. Jenže Philip má ale najednou pocit, že mu něco schází... Ani matka nemluví o ničem jiném, než o vnoučatech. Jenže hrdinka od malička cítí, že děti by pro ni znamenaly ztrátu sebe samé a nemyslí si, že by jí mateřství "z musu", "protože se to tak dělá", přinesly štěstí.

Nikdy, nikdy, nikdy je zajímavá knížka. Není to první kniha, kterou na tohle téma čtu - působivá byla třeba kniha povídek Jany Poncarové Všechny vlčice nerodí nebo knížka Vereny Kessler: Eva. A to mám vlastně ještě doma připravené Slečny 2.0. Prostě přibývá knih, jejichž autorky (povšimněte si, že muži se z podobných rozhodnutí nikdy zpovídat nemusejí) otevřeně reflektují své rozhodnutí nepořídit si dítě. A nutnost neustálé obhajoby svých kroků prakticky po zbytek fertilního života je deptá.

  

Bezdětnost je téma, ke kterému se vyjadřují všichni. A z principu to pro dotyčnou nikdy nemůže dopadnout dobře... Protože všichni kolem to přece vědí lépe? Ostatně stejně jako další věci s mateřstvím související, jen namátkou: chceš mít dítě v pětadvaceti? Nezajištěná, bez peněz, to se pak nemůže nikdo divit, že zaměstnavatelé nechtějí zaměstnávat mladé ženy. Chceš mít dítě po třicítce, nedej bože ještě později? Jsi sobecká, dítě si nezaslouží staré rodiče, v kolika mu půjdeš na promoci, co když nebude zdravé? Chceš zůstat s dítětem do 3 let doma? Flákat se s ním po kavárnách a galeriích a obtěžovat ostatní v MHD? Nebo chceš jít dřív do práce? Proč sis ho tedy pořizovala? Dítě má být do tří let s matkou! Máš jenom jedno dítě? Chudáček jedináček. Máš víc dětí, ale s moc velkým věkovým rozestupem? Chudáci. Máš víc dětí, ale s moc malým věkovým rozestupem. Chudáci. A co teprve zaměstnavatel. A tak by se dalo pokračovat.

  

Vlastně mě překvapilo, že se téma bezdětnosti tolik řeší i v pro mne vyspělé severské společnosti. Vždyť tohle je přece nejniternější rozhodnutí každé ženy... Jinak knížka je napsána velmi čtivě, určitě na tom má svůj podíl výborný překlad Jitky Jindřiškové. Pokud vás jen trochu zajímá, o čem současné mladé ženy přemýšlejí, doporučuju.

 

Kniha Nikdy, nikdy, nikdy je první knihou nové edice nakladatelství Vyšehrad s názvem HLAS, která bude dávat prostor oceňovaným autorům a autorkám z různých koutů světa, jejichž díla reflektují aktuální témata a otevírají důležité společenské debaty. Tleskám.

Linn Strømsborg (* 1986) je norská prozaička. Její první kniha Roskilde vyšla v roce 2009 a pojednávala  o legendárním dánském hudebním festivalu. Mezinárodní úspěch autorce přinesl čtvrtý román s názvem Nikdy, nikdy, nikdy z roku 2019. Kniha byla přeložen do několika jazyků a získala nominaci na Cenu norských knihkupců.

Hodnocení: 100 %

Linn Stromsborg: Nikdy, nikdy, nikdy

• Nakladatelsvtí: Vyšehrad
• Originální název: Aldri, aldri, aldri, 2019
• Překlad: Jitka Jindřišková
• Počet stran: 264
• Jazyk vydání: český
• Edice: Hlas (1.)
• Autor obálky: Kateřina Urbanová
• Forma: klasická kniha
• Vazba knihy: pevná / vázaná
• ISBN: 978-80-267-3144-3

Ariel Lawhon: Zamrzlá řeka

Máte rádi historické příběhy založené alespoň částečně na skutečnosti? Baví vás silné ženské hrdinky, pečlivě vykreslené prostředí, vyprávění okořeněné notnou dávkou romantiky a napětí? Anebo si jen chcete už konečně odpočinout od horkých dnů a začít se pomalu připravovat na studenou zimu? Pak nabízím skvělou příležitost v podobě detektivky Zamrzlá řeka od americké spisovatelky Ariel Lawhonové.

Kniha se odehrává v druhé polovině 18. století, pár let po vzniku USA. Hlavní hrdinkou je Martha Ballardová, žena středního věku, porodní asistentka a na svou dobu nečekaně emancipovaná dáma. Desítky let přivádí na svět děti, vyzná se v bylinkách a umí číst a psát. Do svého deníku si zapisuje všechny důležité události ze svého života i to, co se děje ve městě, kde žije.

Jednoho dne je zavolána k ohledání mrtvoly nalezené v zamrzlé řece. Mrtvý muž byl před několika měsíci obviněn z brutálního znásilnění, teď ho někdo surově zmlátil a oběsil. Místnímu soudci, který je do případu také zapleten, se ale tohle svědectví nehodí, a proto povolá mladého a nezkušeného, ale nadmíru sebevědomého lékaře, který konstatuje smrt utopením bez cizího zavinění. Martha se nechce vzdát, neví ale ještě, co všechno její touha po pravdě způsobí jí samotné , její početné rodině i dalším lidem z okolí. Navíc se bude muset vracet i do své vlastní minulosti, do doby, kdy potkala milujícího manžela Ephraima, kdy se jí narodilo jejích 9 dětí a kdy se naučila být onou empatickou porodní bábou, které ještě žádná rodička u porodu nezemřela.

Zamrzlá řeka je kniha o neobyčejně ženě z dob, kdy ženy neměly téměř žádná práva, kdy jejich povinností bylo podvolit se manželovi, rodit děti a vykonávat těžkou práci v domácnosti. Z dob, kdy ženy mohly být souzeny za smilstvo, ale mužů, často násilníků, se to netýkalo. I tehdy se ale našly hrdinky jako Martha, které se realizovaly v náročné a odpovědné profesi, které viděly onu nespravedlnost ženského údělu a pokoušely se věci měnit.

Kniha je výborným příkladem historické fikce. Inspirací byla skutečná porodní bába Martha Ballardová (1735 - 1812), která odrodila stovky dětí a psala si deník, který se dochoval do dnešních dnů. Autorka si s jejím osudem trochu prohrála, skutečné osudy zabalila do žánru historické detektivky. A povedlo se jí to skvělé. Kniha je neobyčejně čtivá, hýří detaily o životě v té době, včetně těch o tehdejších romantických a mezilidských vztazích. Kniha o síle rodiny i komunity ve vás určitě vyvolá spoustu emocí a od čtení se nebudete moci odtrhnout, nebo mně se to aspoň nedařilo:-).

Ariel Lawhonová (*1978 v Novém Mexiku) je americká spisovatelka, kritikou oceňovaná autorka historických románů, které se často umisťují na předních místech žebříčku New York Times. U nás zatím vyšla jen kniha Krycí jméno Helena, Zamrzlá řeka je tedy její druhá kniha přeložená do češtiny.

Hodnocení: 100%

Ariel Lawhon: Zamrzlá řeka

• Nakladatel: Ikar
• EAN: 9788024957449
• IBAN: 978-80-249-5744-9
• Cena: 499 Kč
• Původní název: The Frozen River
• Překladatelka: Medková, Karolína
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 512 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2025 (1. vydání)

Shari Lapena: Co jste to provedli?

Hledáte napínavou knihu k vodě nebo na dovolenou? S kanadskou spisovatelkou Shari Lapenou nemůžete šlápnout vedle, její psychologické thrillery patří k těm osvědčeným a prověřeným. Nakladatelství Kalibr na letošní léto připravilo její nejnovější knihu s názvem Co jste to provedli? Těšte se na psychothriller ze zdánlivě klidného amerického městečka, kterým otřese vražda mladé ženy.

Jednoho brzkého rána najde farmář na svém poli tělo nahé dívky, které ohlodávají supi. Je to Diana, děvče z místní střední školy, kterou ve městě všichni znají a mají ji rádi. Chodila do posledního ročníku, užívala si svou první lásku, bavila se s kamarády, těšila se, že příští rok nastoupí na univerzitu a poté se stane veterinářkou. Co se přihodilo, že skončila tady a takhle? Hledají se možné motivy, probíhající vyšetřování odhaluje nejrůznější tajemství, která měla zůstat navždy skryta. Místní lidé se promění v podezřelé – zdá se, že by každý z nich mohl mít motiv nebo příležitost. Zprvu poklidná a idylická atmosféra v městečku, kde se večer ani nezamykají dveře, se mění – najednou je všude plno strachu, nedůvěry a podezíravosti. Byl vztah s Cameronem tak idylický, jak se navenek zdálo? Co ten divný týpek, který Dianu obtěžoval při brigádě v hobby marketu? A proč s učitelem tělocviku nechce zůstat žádná holka v šatně sama? Matka si vyčítá, že dceru dostatečně nechránila a nejlepší přátelé Riley a Evan se rozhodnou, že téhle záhadě přijdou na kloub, i kdyby měli začít ze záhrobí vyvolávat duchy. Vše spěje k překvapivému a působivému konci, ale na to už jsme si u téhle autorky zvykli.

  

Ukázka z knihy:

Edward v tichosti panikaří, když znovu zaujmou místa ve výslechové místnosti a detektiv spustí nahrávání. Camerona pořád nezatkli, jeho otec se nicméně děsí, že může být jen otázka času, než to udělají. V hlavě se mu všechno motá. Nerozezná pravdu od lži, dobro od zla. Vzpomíná na rozhovor, který ten den šeptem vedli s manželkou. Jestli můžou, chtějí synovi pomoct, ať už udělal cokoli. Diana je mrtvá a na tom se nic nezmění. Čemu prospěje, když jejich syn stráví zbytek života ve vězení? Jestli to opravdu byla Cameronova vina, musel se přestat ovládat. Úmyslně by přece nic takového neudělal, ne? Jenomže jak si můžou být jistí, že to neudělá zase? Jak by se dokázali vyrovnat se svým svědomím, kdyby se to stalo?

Co jste to provedli? je napínavý psychothriller, který vás nenechá odpočinout. Kniha má velké množství vypravěčů (možná až přespříliš, napočítala jsem jich snad celkem 16), jejich pohledy se v krátkých kapitolách rychle a svižně střídají. Do hlavy se podíváme Dianině matce, kamarádům a spolužákům, jejich rodičům, učitelům a také samotné oběti – Dianě, která úsilí odhalit vraha pozoruje z nadhledu. S rodiči teenagerů můžeme sdílet jejich strach a obavy o křehké dospívající duše, i kroutit hlavou nad tím, jak chtějí své děti chránit za každou cenu. Ostatní dospělí zpytují svědomí nad svými vlastními poklesky, které jim mohou do budoucna zavařit, spolužáci překvapí svými zkušenostmi a nápady (trochu duchařiny ve stylu young adult). Vše se prolíná, je to napínavé, jen k práci policie bych měla jako protřelá čtenářka detektivek trochu výhrad (opravdu nikdo nenechal sledovat signál ze ztraceného telefonu?). Nicméně, od čtení se nedá odtrhnout, emoce střídají emoce, na konci jen překvapením otevřete pusu a zamrkáte očima. Takhle nějak si představuji odpočinkové čtení, které drží napětí až do poslední stránky, zároveň ale čtenáře donutí i k zamyšlení.

Shari Lapena (nar. 1960) je kanadská spisovatelka, která původně pracovala jako právnička a učitelka angličtiny, ale nyní se věnuje psaní na plný úvazek. Je autorkou napínavých románů, které se odehrávají ve zdánlivě poklidných kulisách amerických maloměst či předměstí. V Česku jí vyšla celá řada knih (Co jste to provedli? bude osmá v pořadí), ze kterých se brzo staly bestsellery – určitě si vybavíte Manželé odvedle nebo román Někdo cizí v domě.

Díky časopisu Knihkupec za recenzní výtisk.

Hodnocení: 90 %

Shari Lapena: Co jste to provedli?

• Nakladatel: Kalibr
• Původní název: What Have You Done?
• Počet stran: 288
• Vazba: pevná vazba
• Rozměr: 145×227 mm
• ISBN: 9788028409104
• Překlad: Naďa Špetláková

Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky

Před rokem a půl jsem na těchto stránkách popisovala knihu Nory Eckhardtové Knihu, kterou posypal hvězdný prach. Četla se docela dobře, i když k nadšení, které ta kniha vzbudila, jsem měla poměrně velké výhrady. Na podzim vyšla autorce další kniha, na kterou jsem náhodou narazila v knihovně v poličče s dnes vrácenými knihami. Půjčila, přečetla... no, nevím... 

Oficiální anotace: Co řeka schvátí, to už nenavrátí… Nebo ano? Magický román s detektivní zápletkou. U řeky Černé se dějí prazvláštní věci. Adamův otec se nevrátí z práce domů, po bezdomovci Richardovi se také slehne zem a jeden rybář je krutě kuriózním způsobem zavražděn. Jak souvisí zmizení postaršího podnikatele s dávným krveprolitím? Vyprávění plyne jako řeka, skáče z jednoho břehu na druhý, z éry dostavníků a korzetů do současnosti a zpět. Z mlžných oparů vystupují voraři, drzé královny noci, duchové, krotitelé včel a také vynálezce jednoho podivuhodného nápoje. Kdo podlehne vábení druhé strany řeky?

Druhá strana řeky je kniha, kteá se odehrává ve dvou časových rovinách - v současnosti, tu zastupuje dvojice Adam (mladý muž, který pracuje v charitě, po záhadném zmizení otce musí nastoupit na jeho místo ve firmě) a jeho přítelkyně Judita. Adam se nechce smířit s tím, že se jeho otec vypařil a tak začínají s Juditou pátrat na vlastní pěst. Nacházejí různé indicie, které je vedou k řece Černá, která protéká jejich městem. Náplavka, železniční most, setkání s s rybáři a nejrůznějšími lidmi "od vody", to vše dvojici zaplétá do nebezpečné mafiánské hry, která je může připravit o to nejcennější. 

Druhá časová rovina se odehrává kdesi v minulosti, přesně datovat nelze, nejspíš polovina 19. století. Tady máme také mileneckou dvojici, voraře (plavce) Jakuba, který každý rok sváží se svou partou dřevo z hor do města a jeho snoubenku Lotu. Ta primárně vyrábí mýdla a pomáhá rodičům v hospodě, zároveň má ale ještě další temnější roli - zapletla se s tajemným albínem Bílým. Ten je tak trochu alchymista, možná čaroděj, každopádně ale bydlí na temné straně řeky Černé, kde žije spodina společnosti - chudáci, lidé s postižením, duševně nemocní. Bílý tu na nich zkouší svou "živou vodu" (asi nějaký druh povzbuzující drogy?), která uhrane i Lotě. Lota živou vodu využívá nejen k vlastnímu potěšení, ale pomáhá ji i s businessem. Jakub začíná něco tušit, ale ani on nemá čisté svědomí... Co myslíte, propojí se osudy dvojic, které od sebe dělí celé století? A proč se to všechno pořád točí kolem řeky Černé? Co se stalo, že se kolem vody děje tolik nekalého a zlého?

Magický román s detektivní zápletkou? No nevím, spíš trochu slátanina. Občas se to četlo dobře, připomínalo mi to knihy Jana Horníčka (Čarostřelec, Kapitán Stellwerther - v té historické části, která byla přece jen zajímavější a čtivější), jako celek to ale moc nefungovalo. Současná linie sice měla navazovat na tu historickou, ale některé věci (například linka ztraceného otce) byly úplně zbytečné, případně nedotažené (hledání podle zanechaných stop). No, aspoň jsem si něco málo přečetla o vorařství a voroplavbě - i když pokud se mrknete na tohle heslo na wikipedii, budete asi stejně "nachytřelí", jako po přečtení knihy. Tady ostatně čerpala informace i autorka (všechny odborné výrazy z knihy tu jsou: vor = pramen, vrátný, předák, pacholčí, slabák...). Neříkám, že to není psáno hezkou češtinou, Noře Eckhardtové nelze upřít, že ji práce s jazykem opravdu jde (těšte se na mlžné opary, temné hlubiny, konejšivé prameny:-), i ta nová terminologie vystavěná kolem Prahy, Vltavy a dalších lokací vltavského povodí, je zajímavá, ale s příběhy by jí mohl nějaký editor přece jen pomoci. Anebo, jak píše někdo na databázi knih: "píše jiné příběhy, které nesednou asi všem". A to bude asi můj případ - u mně se nadšení nekoná. 

Co můžu na druhou stranu pochválit, to je moc hezká obálka s šaty ponořenými do vody, ta by mohla prodeji napomoci (a pomohla už předchozí knize). 

Nora Eckhardtová (1979) vystudovala filosofii a statistiku na Vysoké škole ekonomické. Dříve působila jako PR a marketingová manažerka v různých kulturních institucích, mimo jiné v pražských kinech Aero, Světozor a Bio Oko. V současné době také přispívá povídkami do časopisů Nový prostor nebo Respekt. Je známá i jako šperkařka, vyrábí originální šperky pod značkou Šperky Noir.

Hodnocení: 60 %

Nora Eckhardtová: Druhá strana řeky

• Nakladatel: Kniha ZLÍN
• EAN: 9788076627192
• ISBN: 978-80-7662-719-2
• Doporučená prodejní cena: 399 Kč
• Popis: 1× kniha, brožovaná, 344 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20 cm
• Rok vydání: 2024 (1. vydání)

Sally Page: Kniha začátků

Máte rádi příjemné knihy s neobyčejně obyčejnými, ale přesto milými, vtipnými, ba dojemnými příběhy? Něco, co vás příjemně navnadí a možná i inspiruje? Pak zkuste nový román britské spisovatelky Sally Page, autorky bestselleru Sběratelka příběhů (recenze zde). Kniha začátků se odehrává v předvánočním Londýně a pojednává o přátelství několika nesourodých lidí a nových životních etapách a začátcích.

Hlavní hrdinkou knihy je Jo, žena před čtyřicítkou, která se vzpamatovává z nevydařeného vztahu s mladším mužem. Využije nečekané příležitosti a odjede do Londýna, aby se postarala o malé rodinné papírnictví, které více než 50 let provozoval její strýček Wilbur. Práce v obchodě se v ničem nepodobá její předchozí kariéře, ale Jo se v nové pozici úplně najde. Baví jí povídat si s lidmi, objednávat plnící pera i aranžovat výlohy. Její krámek ostatně vyhledávají zajímaví a vnímaví lidé, kteří její život obohacují. Jo jejich příběhy sbírá a artefakty si plní nástěnku v obchodě. Třeba Viking Eric, optik z vedlejšího krámku, který by mohl zaplnit místo po bývalém příteli, jen kdyby nebyl čerstvě zadaný. Nebo taková Ruth, vikářka na útěku, vtipná a bystrá dáma, která to s lidmi opravdu umí a její postřehy tnou do živého. Anebo Malcolm, bývalý finanční analytik, samotář, který se v důchodu snaží sepsat duchařský příběh odehrávající se na nedalekém známém hřbitově Highgate. Právě ti dva poslední pomohou Jo nahlédnout na její život z nové perspektivy, společně pak začnou vymýšlet náměty do Malcolmovy knihy a jejich přátelství všem pomůže nastartovat novou životní etapu.

  

Kniha začátků je příjemný román, který se zaměřuje na životní předěly. Čtenář se může těšit na krásně vykreslené postavy, kouzelné prostředí Londýna a jeho starých zákoutí (na to pohřebiště Highgate se budu muset zajet podívat, je tam pochovaný Karel Marx a George Michael). Neminou vás také dojemně humorné momenty ze života hlavních postav i poučení z historie, kterou prezentují životní osudy pohřbených z místního hřbitova. Těšte se na knihu o hodnotě přátelství i o tom, jak mohou lidé navzájem ovlivňovat své životy.

Sally Page je britská autorka, která v roce 2022 debutovala knihou Sběratelka příběhů. Podařilo se jí okouzlit čtenáře i respektované noviny The Sunday Times. Aktuálně vydává nakladatelství Ikar její druhý román s názvem Kniha začátků. Naváže Sally Page touto knihou na výrazný úspěch své prvotiny?

Díky knihkupectví Neoluxor za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 85 %

Sally Page: Kniha začátků

• Nakladatel: Ikar
• EAN: 9788024956022
• ISBN: 978-80-249-5602-2
• Doporučená prodejní cena: 429 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 344 stran, česky

Klára Vlasáková: Těla

Tak z téhle knihy jsem měla dost obavy. Jednak proto, že předchozí Praskliny mi zůstaly v hlavě jako jedna velká depka a jednak kvůli samotnému námětu. Stáří? Vztah matky a dcery? Nestačí mi realita? Tři týdny mi tu ležela poté, co jsem si ji donesla z knihovny. A pak jsem rozhodla a přečetla během jednoho dlouhého večera.

Hlavní hrdinky jsou tu dvě: Marie, ovdovělá šedesátnice, už v důchodu, aby utáhla nájem, tak hlídá děti, posléze se stará o seniory. Marie sleduje své nastupující stáří, cítí se přehlížená, trpěná, podle dcery už ničemu nerozumí, ona sama by ale pro dceru udělala cokoliv. Druhá hrdinka, Róza, Mariina dospělá dcera, třicátnice, se na začátku knihy vdává a poté řeší své vlastní problémy - s početím a umělým oplodněním, následně pak těhotenstvím, nevolnostmi, porodem. Matku opravdu nechápe, její potíže ji přijdou zveličené, přehlíží její nepříznivou finanční situaci, vyčítá jí, že se v životě málo snažila a teď není schopná pomoci mladé rodině s financemi na bydlení. 

Večer telefonuje s Rózou a zmíní se jí, kam se chystá a co tam bude dělat. Dcera se na moment udiveně odmlčí a pak vyhrkne:

„Budeš jim akorát prát a vařit a celý dny se nikam nepodíváš!
Jestli se jednou vykoupeš v moři, tak to bude moc!”
„To ne," brání se Marie, „náhodou jsme domluvení, že budu mít dost času pro sebe. Táta těch dětí jenom nechtěl být na hlídání úplně sám.”
Róza si nesouhlasně odfrkne. „Doufám, že ti aspoň slušně zaplatí, mami."
Marie je připravená dceři zalhat, nestojí o další peskování. Jenže na malý okamžik zaváhá, a to ji prozradí.
„Ty tam jedeš zadarmo?” užasne Róza.
„Platí mi cestu a ubytování,” odpoví matka skoro stydlivě. „To mi přijde tak akorát.”
„Je fakt neskutečný, co si k tobě ty lidi dovolej. Tohle už je přece totální vykořisťování a ty si ho necháš líbit.”
„Já se tam ale těším! U moře jsem nebyla hrozně let a sama bych určitě nejela. Takhle je to výhodný pro obě strany, nemusíš se ničeho bát.”
„Zametli s tebou," trvá si Róza na svém. „Na tvým místě by mi to přišlo fakt ponižující."
„Dali mi nabídku, já ji promyslela a kývla na ni. Co je na tom ponižujícího?"
„Je fakt strašně smutný, že to nevidíš,” povzdychne si Róza. „Ale myslím, že si na tenhle náš rozhovor brzo vzpomeneš.”

....

"Zatím se rozhlížíme. Ty ceny jsou šílený. Vypadá to, že kdo si nekoupil byt v devadesátkách, tak má prostě smůlu.”

Tóny k jejich obvyklé choreografii -- Róza podniká jeden výpad za druhým, směle, kupředu, zatímco Marie se lehkými kroky snaží odtančit pryč: proč jste si nekoupili byt? —  nemohlo nás přece s tátou napadnout, že to skončí takhle — hop a skok a  jednoduchá otočka — měli jste se víc ozývat, když jste viděli, kam to spěje — my se snažili, ale to nebylo tak snadné, jak si myslíš — a raz a dva a krok sun krok — vaše generace to všechno zkazila — pirueta poprvé — hrozně jste těm, co přijdou po vás, zavařili — pirueta podruhé — a my teď za vaše chyby musíme platit — zvedačka, úklona, konec.

Marie se ve snaze dát své existenci smysl sbližuje se svými seniorskými klienty, kteří jsou na tom vlastně podobně jako ona - ostatním na obtíž, nikoho nezajímají, jsou neviditelní. Celé se to ale poněkud zvrtne a stane se dalším důvodem pro rozbroje s dcerou. V knize se začínají objevovat hororové prvky (zabité myši na sídlišti, pro ostatní lhostejné), vše spěje k otevřenému konci.

„Být matkou je tak snadné, tak nesnesitelně snadné, že v tom všechny selhávají“.

Takhle popsané to zní dost depresivně, ale v realitě mi to tak úplně nepřišlo, i když to samozřejmě není kniha "pro chvíle pohody". Možná, že tuhle knížku je potřeba číst už v nějakém věku, v době, kdy s ohledem na již prožité není problém se do obou hrdinek vcítit, ale kdy se nás ale pořád netýká ta nejhorší část spojená s blížícím se koncem života. Bylo zajímavé číst, jak Marie vnímá stárnoucí tělo své i svých klientů, zaujalo mě, jak málo se zná, jak si sebe neváží, jak moc se obětuje, aby nakonec její nacházení sama sebe paradoxně vedlo k úplně divným koncům. Róza měla oproti své matce už moderní feministické postoje, i ty ale v aplikaci a v vztazích trochu skřípaly. Trochu mě děsí, že tohle je asi dost častá realita.

O knížce se hodně mluvilo v souvislosti s tím, že se nedostala ani do širší nominace na Magnesii Literu. Nečetla jsem všechny nominované knihy, takže nedokážu posoudit v jaké konkurenci se Těla ocitla, nicméně myslím, že aspoň tu nominaci by si zasloužila. Už jen pro to neviditelné téma stáří...  Aspoň, že ji ocenili jinde: Těla se v prosinci 2023 stala v anketě Deníku N knihou roku podle čtenářů i odborné poroty.

Projela jsem komentáře na databázi knih a na goodreads a zaujalo mě, jak rozporuplně knihu čtenáři vnímají - zjevně tuhle knížkou čtou různé generace různě... Svým kamarádkám knihu ostatně doporučím, své matce spíše ne... 

Klára Vlasáková (*1990) je česká spisovatelka, scenáristka, dramaturgyně a publicistka. Pracuje jako dramaturgyně v České televizi, pravidelně přispívá do pořadu Názory a argumenty na Českém rozhlase Plus, kde se věnuje především sociálním a genderovým tématům. Přispívá rovněž do internetového deníku A2larm, na Seznam Zprávy, na web Heroine či do Salonu Práva.  Jejím knižním debutem je román Praskliny (2020), zařaditelný na pomezí žánrů sci-fi a dystopie. Praskliny byly v roce 2021 nominovány na Cenu Jiřího Ortena.

Hodnocení: 80 %

 

Klára Vlasáková: Těla

• Nakladatel: Listen
• EAN: 9788024288550
• ISBN: 978-80-242-8855-0
• Doporučená prodejní cena: 329 Kč
• Popis: 1× kniha, vázaná, 198 stran, česky
• Rozměry: 13 × 20,5 cm
• Rok vydání: 2023 (1. vydání)

Sally Page: Sběratelka příběhů

Nechtěli byste si občas přečíst nějaký na první pohled úplně obyčejný, ale přesto milý, vtipný, ba dojemný příběh? Přesně tohle nabídla ve svém prozaickém debutu začínající britská spisovatelka Sally Page, která svou knihou Sběratelka příběhů (v originále The Keeper of Stories, 2022) okouzlila čtenáře i respektované noviny The Sunday Times.  A možná zaujme i vás.

Hlavní hrdinkou knihy je skoro padesátiletá Janice, profesionální uklízečka, která o sobě nemá valné mínění a která nemá žádný vlastní příběh. Snad právě proto začne sbírat příběhy ostatních. Nachází je všude, kde se ocitne: v autobuse, prádelně a samozřejmě i u lidí, pro které pracuje. Do její sbírky příběhů patří řidič autobusu, který vypadá jako učitel zeměpisu, Fiona, která se vyrovnává se smutkem po zemřelém manželovi tím, že vyrábí domek pro panenky s pohřebním ústavem v přízemí, nebo jedna nesympatická manželská dvojice, u které Janice uklízí jen proto, že mají neuvěřitelně inteligentního psa, který se jmenuje Decius (jako ten římský císař).

A právě tato poslední rodina Janice požádá, zda by se nepostarala o devadesátiletou dámu, která by jinak skončila v domově pro seniory. Paní B. o dohled nestojí, i Janice by tuhle práci ráda odmítla, nicméně ukáže se, že obě ženy sdílí vášeň pro knihy a příběhy, čímž se započne jedno podivuhodné přátelství. Stará paní prožila velmi pestrý život, dokonce působila i jako špiónka, Janice si však získá příběhem slečny Becky, která jako by vypadla z její oblíbené knihy Jarmark marnosti. Paní B. také tuší, že její nová společnice je všechno, jen ne nudná uklízečka, podaří se jí ji ale přesvědčit, že i její příběh stojí za vyprávění?

 

Sběratelka příběhů je půvabná kniha, která ukazuje, že literatura (a psi!) dokáží lidi sbližovat a že někdy mohou mít lidé, které přehlížíte, docela zajímavý příběh. Najdete tu pestrou směs dojemného, vtipného, smutného i veselého vyprávění, stejně tak i tajemství, odvahu a velké přátelství. A také naději, že pokud spolu lidé budou více mluvit, budou jejich vztahy a životy mnohem lepší, než čekali. Příjemná kniha pro ženy na letní čtení.

Sally Page vystudovala historii a pracovala v reklamě. Nejvíc ji ale bavily květiny a tak si otevřela vlastní květinářství, o kterém napsala několik knih. Sběratelka příběhů je její prvotina (2022), která překvapivě prorazila. Díky nakladatelství Ikar se nyní dostává i k českému čtenáři.    

Díky knihkupectví Luxor za recenzní text.

Hodnocení: 90%

Sally Page: Sběratelka příběhů

• Nakladatel: Ikar
• Edice: Edice světový bestseller
• EAN: 9788024950860
• ISBN: 978-80-249-5086-0
• Doporučená prodejní cena: 429 Kč
• Překlad: Kordíková, Jana
• Popis: 1× kniha, vázaná, 320 stran, česky
• Rok vydání: 2023
  
  

Barbora Šťastná: Samotářky

Týjo, tak tohle mě příjemně překvapilo! Ne, že bych Báru Šťastnou neznala, naopak, přečetla jsem  všechny její knihy, od těch prvních z kategorie "osobní rozvoj a styl" (Šťastná kniha, Jak jsem sebrala odvahu, Dobrá tak akorát) až k jejím románům z posledních let. Ty se mi sice vcelku líbily, ale k tomu, aby mi nějak uvízly v paměti, jim něco chybělo. Takže jsem se do nejnovějšího románu Samotářky moc nehrnula a dostala jsem se k němu až teď před vánoci, kdy jsem ho pořizovala kamarádce Janě pod stromeček. Chyba, chyba!:-)

Samotářky, to jsou tři ženy tří různých generací, jejichž příběh se odehrává v uplynulých sedmdesáti letech. Ano, opět románová kronika a generační román, nějak se mi tahle literární kategorie poslední době pořád vrací. 

Nejstarší hrdinkou je Ludmila, dcera statkáře z malé vesnice, nadaná, ale zvláštní a samotářská dívka, která se po maturitě chystá studovat v Praze matfyz. Jenže se píše rok 1952, na vesnici zuří násilná kolektivizace a odehrávají se příběhy, které známe z majora Zemana (případ Babice), nebo románů Jiřího Hájíčka (Selský baroko). V ono léto prožije Ludmila svou první lásku, ale také se jí naprosto změní život. A dějinné události zasáhnou nejen její rodinu.. Druhou ženou je Amálka, Ludmiliina dcera, také samotářská žena, která má pocit, že nikam nepatří. Nakonec se jí ale podaří zapadnout do party mladých lidí a s jedním z nich si pořídí i dceru Věrku. Ta je pak poslední vypravěčkou příběhu, který nás dovádí až do koronavirové současnosti - je to právě Věrka, která se snaží poskládat střípky rodinného příběhu, do kterého patří mimo jiné jedna poprava, dlouholeté vězení, nemanželské dítě (resp. děti), nevyjasněné příbuzenské vztahy, státní bezpečnost a neposlední řadě duševní poruchy (stará Škrlandová ostatně patří k nejlepším postavám knihy). 

Tohle je literatura pro ženy v tom nejlepším slova smyslu. Zajímavý děj, trocha té historické edukace (je vidět, že autorka aktuálně pracuje pro Paměť národa), dojemné a smutné mezilidské vztahy a výborně zachycená atmosféra doby (zejména padesátých let). A i když jsou hrdinky poměrně dost odevzdané osudu, vždycky se objeví nějaký zvrat, který překvapí. Pozitivní bylo samozřejmě i to, že zejména životní reálie poslední vypravěčky mi byly docela blízké - od unifikovaného školství, návštěv cukrárny s dědečkem až po lockdowny v uplynulých letech.  

Jediné, co mi trochu nesedělo, byl věk hrdinek, který mi přišel matoucí zejména u Amálky: z událostí se dá odvodit, že v době narození dcery na začátku 80. let je jí už skoro třicet, což bylo v té době  téměř stáří (dost věrně si to pamatuju u svých rodičů). Nikdo ale její věk a na tu dobu pozdní mateřství neřeší, naopak. Že by to bylo tím vesnickým komunitním undergroundem? Podobně se trochu infantilně chová i Věra, které se ale v době začátku pandemie blíží spíš ke čtyřicítce. Možná to chtělo ještě jednu generaci narozenou v 70. letech, ale asi by zas tak nevyzněl ten konec socialismu... No ale pokud nejste posedlí čísly jako já,  možná si toho ani nevšimnete.

Samotářky jsou každopádně velmi zručně a čtivě napsaný román, myslím, že Bára Šťastná se v něm vydala dobrým, ba šťastným směrem. Tak se těším na další - Paměť národa by mohla být dobrým zdrojem zajímavých příběhů, které si zaslouží beletristicky zpracovat. 

A jedna perlička na závěr - titulní obrázek knihy vytvořila česká malířka a grafička Daniela Benešová-Hahnová (93 let!), toho času Barbořina tchýně. Moje generace zná tuhle ilustrátorku například z knihy Hanýžka a Martínek nebo Heidi, děvčátko z hor. 

Hodnocení : 90%

 Barbora Šťastná: Samotářky

• Nakladatel: Motto
• EAN: 9788026722281
• ISBN: 978-80-267-2228-1
• Popis: 1× kniha, vázaná, 312 stran, česky
• Rozměry: 12,5 × 19 cm
• Rok vydání: 2022 (1. vydání)