S Toybox za kapry

Moje oblíbená výtvarnice Toybox se dlouhodobě angažuje v boji za práva zvířat. Ve spolupráci s Compassion in World Farming Česko, organizací, která se snaží zlepšit podmínky hospodářských zvířat, připravila kampaň za ukončení zbytečného trápení živě prodávaných vánočních kaprů. Její součástí je street-artové putování po Kampě: sedm stanovišť s polepy (resp. pět - dvě někdo usilovně strhává), kde se dozvíte něco zajímavého o kaprech. Prošla jsem si a užila si to. Mapka níže. 

Pavel Karous: Konec nadějí (v Jablonci nad Nisou)

 

"Konec nadějí" byl název umělecké výstavy Pavla Karouse, která se konala v Jablonci nad Nisou v galerii Ahoj Nazdar Čau od 26. dubna do 24. července 2025. 

Pavel Karous pro Galerii Ahoj Nazdar Čau připravil site specific instalaci beroucí na sebe mimikry povrchů a stavebních konstrukcí zanedbaného autobusového nádraží a jeho širšího okolí, včetně uzavřené budovy Lázní. Reaguje na urbanistický faux pas jižní části Jablonce, kde má přijíždějící intenzivní pocit, že se k němu město otočilo zády. Jeho intervence názvem odkazuje nejen k místu sociální situace a k jako zuby vylámané městské zástavbě ale i ke globálně sdílenému pocitu beznaděje v době úpadkové fáze kapitalismu. Instalace vyrobená z odpadních materiálů (poděkování patří Art re use) používá strategie streetartu, ale zbavuje se její formální útočnosti a čitelnosti. Sdělení výstavy je oproti graffiti nebo venkovní reklamě na hraně vnímatelnosti, ale o to více vyvolává po(d)vědomý pocit ducha doby a místa.

Pavel Karous (*1979) je sochař, pedagog a publicista v oblasti výtvarného umění ve veřejném prostoru. Vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a na UMPRUM poté působil jako odborný asistent. Ve své sochařské tvorbě se zabývá především vztahem mezi geometrií a lidskou společností, abstrakcí a realismem. Vytváří realizace do architektury, architekturu výstav a scénografické objekty. Věnuje se oficiálním, neoficiálním i nelegálním uměleckým intervencím do městského veřejného prostoru se sociálně a politicky angažovaným obsahem.

Umění ve veřejném prostoru v Ostravě

Malá procházka veřejným prostorem v Ostravě. Nejvýraznější prostorové objekty jsem objevila před obchodním centrem Nová Karolína - sochy Čestmíra Sušky. Před Karolinou sídlí už od roku 2012 a nesou jména Rezavé květy a Koule rezavých květů. 

Tohle není Suška, ale Lukáš Dvorský a Marek Břuska: Ostragen

Mým hlavním cílem byl ale Dům umění, sídlo GVUO (Galerie výtvarného umění v Ostravě). 

Galerie výtvarného umění v Ostravě byla jako krajská galerie založena v roce 1952 a je tak nejstarší galerií v Ostravě. Navazuje na tradice Spolku pro vystavění a udržování výstavního pavilonu v Moravské Ostravě z roku 1923. Jejím sídlem je ostravský Dům umění. Prvním fondem byla sbírka ostravského stavitele a sběratele umění Františka Jurečka (tzv. Jurečkova galerie). Od 60. let 20. století zahájila galerie rozsáhlou akviziční činnost a rozšířila své sbírky výtvarného umění. V současné době jsou v galerii umístěny především expozice sbírek českého malířství 19. a 20. století a sochařství 20. století. Dále pak grafické sbírky starého i novodobého evropského umění. Kvalita sbírek řadí galerii k pěti nejvýznamnějším českým sbírkotvorným institucím. Galerie mj. vlastní jeden z nejvýznamnějších obrazů 20. století, Juditu, dílo Gustava Klimta.

Dům umění je krásný, Judita také, ale překvapilo mě, jak malé jsou výstavní prostory. Jen pár místností, vstup volný, takže nemůžete ani tvrdit, že vás za ty prachy napálili... Za půl hodinky hotovo. Ale je to tu hezké, to zase jo...

Socha sv. Kryštofa od Maria Kotrby, dříve byla k vidění na obchvatu Olomouce. Výstava tohoto výtvarníka se bohužel v době mé návštěvy teprve připravovala. 

Plastika Lukáše Rittsteina Úsvit, která symbolizuje Ostravu jako město průmyslové, ale i uměnímilovné.

Tohle není sice umění, ale stejně mě zaujalo - zahrada pro nevidomé v Bezrušových sadech. 

A trochu toho street artu nakonec...

Street art - liberecká graffiti

Mám ráda street art a baví mě graffiti. Tedy aspoň ta povedená, kde je poznat, oč se autor snažil, nebo které jsou zajímavá barevně, i když je to jinak třeba abstrakce. Fotím si je, protože je to umění značně pomíjivé. Teď mi v Liberci přibyly do sbírky dva pěkné kousky. 

Prvním je Jack Nicholson, z tatérské dílny Lejsek Tatoo. Nachází se na dálničním pilíři na průtahu městem, uvidíte ho, pokud budete sjíždět za tunelem doprava z dálnice směrem k soudu, nebo na centrum města.   

Druhou akvizicí do sbírky je graffiti věnované Bořku Šípkovi, které se nedávno objevilo v Hrazené ulici, nedaleko od místa, kde vznikla jedna z posledních realizací tohoto architekta a designéra - Databox Živý dům.

Baví mě, když takovéhle věci aspoň na chvíli zlepší jinak dost nevlídná šedivá zákoutí našeho města...