Zobrazují se příspěvky se štítkempřekladová literatura. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempřekladová literatura. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 27. dubna 2026

Hayley Gelfuso: Kniha ztracených vzpomínek

Chtěli byste se na chvíli přenést do jiného světa? Do jiné dimenze, kde strážci času uchovávají (anebo také ničí) vzpomínky z minulosti? Právě sem se můžete podívat v prvotině americké spisovatelky Hayley Gelfusové s názvem Kniha ztracených vzpomínek, která si získala pozornost čtenářů po celém světě. Českým čtenářům ji předkládá nakladatelství Ikar.




Jedenáctiletá Lisavet se v roce 1938 ocitá na zvláštním místě, v obří knihovně, kde jsou uchovávány vzpomínky mrtvých. Ukryl ji sem před nacisty její otec, židovský hodinář. Dívka vyrůstá mezi regály a svět poznává jen prostřednictvím cizí paměti, cestuje vzpomínkami lidí, prožívá jejich emoce. Naráží ale také na tzv. strážce času – agenty, kteří se z rozkazu svých vlád pokoušejí měnit historii. Ničí vybrané vzpomínky a vymazávají tak z dějin myšlenky i osoby. Lisavet se jim to snaží překazit, při tom se seznamuje s Američanem Ernestem, který její život výrazně ovlivní.

 


Druhá linie se odehrává v roce 1965, kdy se šestnáctiletá Amelia po smrti svého strýce Ernesta zapojuje do pátrání po neznámé knize vzpomínek. Amelia dostane díky agentce CIA Moiře možnost vstoupit do knihovny a rychle pochopí, že čas a pravda jsou vlastně něco velmi relativního. Podaří se Amelii vyluštit tajemství svého života a své rodiny? A dokáže to, aniž by současný svět zanikl?




Kniha ztracených vzpomínek je velmi zajímavý román. Dovolí nám nahlédnout nejen do tajemného světa mezi prostorem a časem, ale také do poválečné Ameriky a do období studené války. Jádrem knihy jsou otázky pravdy a svědomí, role cenzury. Kdo má právo rozhodovat o tom, které příběhy si zaslouží přežít? A co se stane, když vymažeme nepohodlné vzpomínky? Není to ale kniha vyložené politická, je to román plný emocí, těšit se můžete na propletené vztahy a překvapivě třeba i na moderní poezii. Tempo je možná trochu pomalejší, ale o to víc vyniká atmosféra knihy. Nabízí se srovnání s Půlnoční knihovnou Matta Haiga, tato kniha je však narozdíl od ní výrazně hlubší, originálnější a podnětnější. Myslím, že o ní budu ještě dlouho přemýšlet.

Hayley Gelfuso je mladá americká autorka, která vystudovala biologii. Ve svém debutu spojila svůj zájem o historii a lidskou paměť, při psaní se inspirovala např. středověkými kronikami, které se velmi často přepisovaly na politickou objednávku. Kniha ztracených vzpomínek se hned po vydání stala v anglicky mluvících zemích bestsellerem.




Děkuji knihkupectví Luxor za recenzní text.

Hodnocení: 90 %




Hayley Gelfuso: Kniha ztracených vzpomínek
  • Nakladatel: Ikar
  • EAN: 9788024957036
  • ISBN: 978-80-249-5703-6
  • Doporučená prodejní cena: 459 Kč
  • Původní název: The Book of Lost Hours
  • Překlad: Zveřinová, Zdeňka
  • Popis:1× kniha, brožovaná, 408 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2026 (1. vydání)

čtvrtek 9. dubna 2026

Březnové knihy ...

 


V březnu jsem toho, koukám, přečetla (nebo ve třech případech vyposlechla) celkem dost. Inu, spousta hodin v metru..




Samko Tále: Kniha o hřbitově 

O téhle knize jsem hodně slyšela, nakonec jsem z ní ale úplně unešená nebyla... 

Anotace:
Tragikomický příběh mírně retardovaného Samka Tále, který svým bezprostředním pohledem nastavuje zrcadlo naší současnosti, se stal na Slovensku bestsellerem a oslovil čtenáře i u nás. Pod pseudonymem se ukrývá talentovaná slovenská prozaička Daniela Kapitáňová.

Asi je to tím, že jsem přecitlivělá na zpodobňování lidí s mentálním postižením v umění. Nějak mi vadí, když se za tyto lidi někdo schovává, když je nechává říkat něco, na co sami za sebe nemají odvahu. Zvlášť, když to vůbec nejsou hezké věci - tady promlouvá ústy Samka xenofobní slovenský národ...



Kristýna Trpkova: Temné břehy

První březnová detektivka.

Oficiální anotace: Před čtrnácti lety našli osmnáctiletou Emilii Volfovou ležet na břehu místního rybníka – nahou, téměř bez známek života. Stala se jednou z obětí sériového vraha mladých dívek, který v Holicích v té době řádil, jako jediná však zázrakem přežila. Přestože pachatel nebyl nikdy dopaden, město se z děsivé tragédie časem vzpamatovalo. Zapomnělo. Jenže teď zmizela další dívka. A Emilie, která se po traumatizující zkušenosti přidala k policii, věří, že nejde o náhodu. Za vším stojí stejný člověk. Jakási nevysvětlitelná síla ji navíc pořád táhne zpátky do opuštěného kempu – k místu, kde tenkrát byla za záhadných okolností nalezena i ona sama. Stejně jako dávné zločiny pomalu ožívají také Emiliiny vzpomínky na podivné události, které její záchranu provázely, a ačkoli příliš nevěří povídačkám místních, že zdejší vody jsou prokleté, nebere je zcela na lehkou váhu. V hloubi duše totiž moc dobře ví, že ani její přežití neměla na svědomí pouhá šťastná souhra okolností, ale něco mnohem, mnohem většího.

Tohle mě docela bavilo. Mám ráda ženské hrdinky v pozici detektivek a kriminalistek, mělo to i docela zajímavé prostředí maloměsta, vyprávění ve dvou časových rovinách, které na sebe ale navazuje. Ta mysterióznost byla pro mne trochu navíc, ale jo, líbilo. 



Cara Hunter: Vražda v rodině 

Druhá detektivka, první od Cary Hunter. Chtěla jsem se na doporučení pustit do série s inspektorem Fawleym, jenže jsem v knihovně sáhla vedle. 

Anotace:
Jedno tělo, šest odborníků. Dokážete vyřešit případ dřív než oni? V říjnu 2003, když bylo Guyi Howardovi deset let, byl jeho nevlastní otec Luke Ryder nalezen mrtvý na zahradě rodinného domu v luxusní londýnské čtvrti. Navzdory dlouhému vyšetřování, jemuž se u britských bezpečnostních složek dostalo jasné priority, nebylo nikdy vzneseno žádné obvinění a případ zůstal nevyřešen. Nyní budou tajemství odhalena — a to doslova v přímém přenosu. Skupina odborníků znovu prozkoumá důkazy v true crime pořadu Nechvalně proslulí a stopy začnou vyplouvat na povrch.

A moc pozitivně tenhle přehmat nehodnotím. Hlavně mě nebavila forma - jde vlastně o scénář k true crime televizní sérii, doplněný o články z novin, přepisy telefonátů, e-maily apod. Tohle mohlo být in v roce 2006, ne v roce 2023, kdy to v originále vyšlo. Spousta postav, všichni postupně podezřelí, ale tak nějak od začátku bylo jasné, kdo je vrah. Doporučit moc nemůžu...





Petra Stehlíková: Nasterea

Pokračování Naslouchače a Faji, o kterých jsem básnila v minulém měsíci. Jo, fascinuje mě, když někdo dokáže vymyslet celý nový svět. A vlastní terminologii - prý vychází z rumunštiny. Škoda, že zatím není venku poslední díl. Ten předposlední si tedy asi budu šetřit. Vyslechnuto jako audiokniha v podání Jitky Ježkové. 

Anotace:
Druhý návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději už téměř zapomnělo… Omstakland byl napaden. Člověk, kterému Ilan zachránila život, rozpoutal peklo. Ilan se na poslední chvíli podařilo rozluštit dávnou větu i její smysl. Objevila cestu. A také místo, které hledaly celé generace. Místo, kde není život, ale jen jedovatá šedá mračna — průchod na druhou stranu retey.

Je to ale také místo, kde žijí nasterey, největší hrozba v Duvalském pohoří. Jenomže kým tito obávaní tvorové doopravdy jsou? Proč začali častěji a tvrději útočit? A co se skutečně nachází na druhé straně?

V Ilanině světě neexistuje nikdo, kdo by na tyto otázky dokázal odpovědět. Ti, kteří kdysi něco věděli, jsou už dávno mrtví. A ti, kdo se na druhou stranu vydali, se nikdy nevrátili. Ilan ví, že jí nikdo nepomůže. Ocitla se sama a bez ochrany bojovníků. Je sice sklenař, kterým nasterey neubližují… bude to však stačit k přežití?



Matthew Dicks: Ať vám visí na rtech 

Konečně taky nějaká self-help příručka:-)

Anotace:

Na základě čísla se ještě nikdy nikdo nerozhodl. Člověk potřebuje příběh.“ — Daniel Kahneman Máte pocit, že dějiny vyprávíte líp v hlavě než nahlas? Netroufáte si promluvit, když poslouchá víc lidí? A proč někdo zaujme hned první větou – a jiný ztratí publikum, ještě než začne? Jeden z nejlepších příběhů současnosti vás přesvědčí, že schopnost vyprávět není vrozený dar, ale dovednost, kterou může rozšířit každý. Matthew Dicks vás provede osvědčenou metodou, díky níž dokážete z obyčejných situací vytěžit silné i vtipné příběhy a poutavě je odvyprávět tak, že je posluchači prožívají společně s vámi. Když si jeho postup osvojíte, zlepšíte nejen vaši komunikaci, ale také vztahy a sebevědomí. V knize se mimo jiné dozvíte: Dobrý příběh nemusí být výjimečný, i běžná situace se dají podat tak, že zaujmou, dojmou nebo rozesmějí. O pozornosti nerozhoduje délka ani téma: jde o tempo, napětí a přesně mířenou pointu. Napětí se nebudu vysvětlováním, ale přesně dávkovaným mlčením. Nejsilnější moment často trvá jen pár vteřin a všechno před ním mu musíte podřídit. Když víte, co vynechat, začne vaše vyprávění působit lehčeji, jistěji a přirozeněji.

Obecně mám knihy z nakladatelství Jan Melvil dost ráda, tohle mě ale úplně nepřesvědčilo. Ač Matthew Dicks tvrdí, že storytelling není o humoru, ale o tom, jak chytnout za srdce, mě to prostě přišlo málo zábavné. Ale moc hezkou recenzi najdete u WuWeje, tak třeba vás zaujme a navnadí k přečtení... https://blog.wuwej.net/2026/03/17/matthew-dicks-at-vam-visi-na-rtech.html

Anebo si to budu muset přečíst víckrát.



Sarah Damoff: Naše zářná léta 

Tuhle knihu jsem měla na recenzi a docela mě zaujala, hlavně tím, že se v ní v průběhu let řeší fakt dost témat: těhotenství, potraty, alkoholismus, domácí násilí... Časem tu vyjde samostatná recenze.

Anotace: 

Ryan a Lillian Brightovi jsou čerstvě svoji, zamilovaní a chystají se založit rodinu. Jenže Lillian už jednou dítě měla a toto nově odhalené tajemství jejich vztahem otřese. Když se po prvních neúspěšných pokusech konečně dočkají dcery Georgette, stín na manželství tentokrát vrhne Ryanův strach z příliš velké zodpovědnosti, který se snaží utopit v alkoholu. Georgette v průběhu let přichází o své jistoty, její domov prochází těžkými změnami, a když ji v dospělosti vyhledá matčin syn, o němž neměla tušení, musí se rozhodnout, jestli dokáže odpustit a vyrovnat se se vším, co jí život přinesl.





Gisele Pelicot: Óda na život 

Anotace:
Kniha A Hymn to Life je memoárem, který vypráví příběh Gisèle Pelicot. Ženy, jež po dobu téměř deseti let tajně omamoval vlastní manžel a vystavoval ji i opakovanému znásilňování ze strany cizích mužů. Dominique Pelicot, Gisèlin bývalý manžel, byl v prosinci 2024 odsouzen k 20 letům vězení. Dalších padesát mužů bylo ve stejné kauze uznáno vinnými ze znásilnění, pokusu o znásilnění nebo sexuálního napadení, čehož se dopouštěli poté, co je Dominique kontaktoval přes internet.

Tuhle knihu by mě asi vůbec nenapadlo číst. Jenže pak ji na netu promovaly dvě ženy, které knihy obvykle nedoporučují, a pokud už ano, stojí to za to. Tak jsem si ji půjčila v knihovně a přečetla za dva dny.  A jsem vlastně moc ráda - ta kniha je výborná. Není to primárně jen o těch strašlivých činech, ale o vůli jít dál, přinést spravedlnost pro další ženy v podobné situaci- A taky o rodině, o společně prožitých (a hezkých) letech atd. Zároveň se tu hodně dozvíte o francouzské společnosti, trochu jako od Annie Earnoux, ale z trochu jiné pozice - od nepříliš vzdělané ženy, která vše vnímá optikou svého původu a  postavení. Nevěřila bych, že mě ta kniha tak dostane, rozhodně doporučuju. 



Jiří Klečka: Černý kos 

Tahle a následující kniha se dostali mezi užší výběr nominovaných na žánrovou Magnesii Literu v kategorii detektivek. A právem.

Anotace:
Zmizelé děti, dávné zločiny a osudy, které se po letech opět protnou Rok 2023. Venku poletuje listí, v altánu zní Beatles a Roman dostane zprávu, která ho vrací k nechtěným vzpomínkám. Jeho přítel Tomáš, s nímž ho spojuje temná událost z dětství, měl nehodu. Krátce nato zmizí chlapec — Romanův žák. Náhoda? Nebo se znovu opakuje hrůza, kterou Roman s Tomášem jako děti přežili? Roman musí zjistit pravdu za každou cenu. Zdaleka ale není jediný, kdo se případem zabývá. Bývalý kriminalista Alexandr Patera, jehož život kdysi také poznamenalo zmizení obou dětí, nemůže jen přihlížet. Dávné stopy znovu ožívají a vedou k pachateli, který by už dávno neměl existovat. Patera i Roman se dostávají na stejnou cestu, aby odkryli pravdu o zlu, které ani po letech nezmizelo.

Kriminální thriller plný napětí a nečekaných zvratů před čtenářem rozplétá dramatické osudy postav, utkané z hrůzných událostí temné minulosti.

Tohle bylo skoro seversky temné. Sice mám trochu pochybnosti, že by se něco takového mohlo stát v socialistickém Československu (Krkonoše sice jsou na hranicích a tehdy nebyly tak přístupné, jako dnes), ale i tak dobré. Asi začnu číst thrillery. 





Michal Sýkora: Žádné dobré zprávy

Druhá kniha z nominací na žánrovou Magnesii Literu. Pokud znáte Detektivy od Nejsvětější trojice (ať už z knih - např. Případ pro exorcistu, Modré stíny, Pět mrtvých psů, nebo z televizního zpracování), pak víte, co můžete čekat. Já si komisařku Výrovou už standardně představuju jako Kláru Melíškovou:-) Tohle bylo zajímavé tím, jak se to vyjadřuje k aktuální politické situaci, tedy hlavně k válce na Ukrajině a také k manosféře. Docela mě zajímá, jak to bude stárnout. Jinak asi standard, navíc opět využití/zneužití člověka s postižením, což mi dlouhodobě vadí. 

Anotace:
Komisařka Výrová na stopě bezcitného sériového vraha Loupežné přepadení studentky, které se zvrtlo. Nemotivovaná vražda ukrajinské profesorky historie, jež do Česka utekla před válkou. Zběsilý útok na oblastní manažerku bezpečnostní agentury. Zemřel vyznavač konspiračních teorií skutečně přirozenou smrtí? Souvisejí spolu tyto události, nebo se jedná jen o sled náhod? A není těch zločinů víc?

Bývalá policejní komisařka Marie Výrová se po tragickém vyústění svého posledního případu rozhodla věnovat jen rodině a výuce na právnické fakultě a už se nikdy neplést do žádného vyšetřování. Jenže pak se jí ozve starý kamarád s prosbou…

V románu Žádné dobré zprávy čtenáři najdou poutavé intimní i společenské drama, lásku, žárlivost, sex, manipulaci i nenávist. Chybět nemůže ani nezaměnitelná atmosféra olomouckých historických náměstí, úzkých uliček a starých univerzitních budov. A také nevlídné pusté cesty mezi zmrzlými poli a tajemná stavení obývaná „muži, kteří nenávidí ženy“. A zuřiví psi. A zlo, které plodí zlo, ale i spravedlnost, která má společně s rukou zákona nakonec vždycky trochu navrch.




Fredrik Backman: Úzkosti a jejich lidé 

Anotace:
Úzkosti a jejich lidé je naprosto bláznivá komedie o skupince rukojmích zajatých při prohlídce bytu. Neúspěšný bankovní lupič se uvnitř zamkne s přehnaně nadšeným realitním makléřem, dvěma morousy závislými na nákupech v IKEA, jedním potměšilým multimilionářem, smutnou starou paní, ženou v pokročilém stadiu těhotenství, otravným chlápkem a králičí hlavou. Nakonec to lupič vzdá a všechny propustí, ale když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. V následné sérii zmatených výslechů všichni vylíčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstane klasická detektivní záhada: Jak se lupiči podařilo utéct? Proč všichni tak zuří? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?

Fredrik Backman patří mezi mé oblíbené autory a tuhle knihu jsem četla už dávno. Teď jsem měla možnost vrátit se k ní v podobě audioknihy, což jsem si opravdu užila. Jestli neznáte, tak se nenechte zmást názvem a pusťte si. Humoru v literatuře není nikdy dost. 





Ivan Fíla: Tisíc očí 

Tak tohle asi byla pro mne kniha března - spolu s Ódou na život. Velký román, dlouhé časové období, morální dilemata, to je něco, co dokážu ocenit. Snad se k té recenzi dokopu.. Tisíc očí byste si asi přečíst měli...

Anotace:
Skončily boje, ustal řev, z tisíce očí teče krev, ví vrah, co jeho jest, ne oprátka, život je nejvyšší trest… Román Tisíc očí, inspirovaný skutečnými událostmi, je napínavá rodinná sága, mapující období od druhé světové války až do současnosti. Sugestivní příběh o hledání vlastní identity, vině a trestu, pomstě a odpuštění nás zavede do pekla koncentračních táborů, rozbombardovaných německých měst, komunistických gulagů, do drsné a zádumčivé krajiny Jeseníků i luxusního světa mezinárodního jet setu. Přiblíží nám nitra zločinců i jejich obětí, nezdolnou touhu po životě, spravedlnosti a vykoupení.

Kdy se stává z pomsty odpuštění? Je pykat naživu horší než smrt? Dřímá v každém z nás potenciální vrah? Jaké má následky propojení posttotalitní oligarchie s „nezávislou“ justicí? A jak do příběhu vstupují herečka Kim Novak, hvězda Hitchcockova Vertiga, slavný spisovatel Graham Greene či lovec nacistů Simon Wiesenthal?

Existenciální drama s prvky mystického thrilleru se svým originálním vypravěčským stylem vymyká jakékoli jednoznačnosti a žánrovému klišé. Ivan Fíla vytvořil moderní evropský román – trpké svědectví o minulosti, která stále formuje naši přítomnost.




C. J. Tudor: Upálené

Březen jsem zakončila thrillerem, a sice opět ve formě audioknihy. Od autorky jsem zatím nic nečetla (ani neslyšela), ale asi to napravím. Tohle bylo napínavé, na konci velmi překvapivé, ani ta lehce mystická rovina mi nevadila. 


Anotace:
Další thrillerová lahůdka s hororovou příchutí od autorky Kříďáka, Jámy a Těch druhých. Před pěti sty lety tady upálili osm mučedníků. Před třiceti lety tu beze stopy zmizely dvě dívky. A před dvěma měsíci tu tragicky zemřel místní farář. Vítejte v Chapel Croft, zapadlé vísce, jejíž tajemství leží ukrytá hlouběji než v hrobě a kde se zlo začíná znovu probouzet. Nahradit zesnulého duchovního sem přichází někdo, komu temnota také už mnohokrát zasáhla do života. Někdo, kdo bude muset otevřít staré rány a hlavně ochránit svou dospívající dceru před démony, kteří tady umějí být až příliš skuteční.

neděle 1. března 2026

Jonas Jonasson: Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj

Pamatujete si, jak před nějakými 12 lety zazářila mezi knižními bestsellery kniha Jonase Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel? Všichni tenhle příběh Forresta Gumpa ze severu četli, nebo na něj chodili do kina. Podaří se nejnovější knihou stejného autora s názvem „Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj“ navázat na tehdejší úspěch? 



Představte si to: Švédsko, rok 1852. Hlad, bída, alkohol, revoluční myšlenky z Evropy jsou daleko. Tady žije mladý a bystrý Algot, syn chovatele prasat, který díky otci získal vzdělávání. Jenže jejich farma vadí místnímu hraběti, který tu chce pást arabské plnokrevníky. Po sérii prohnaných úskoků skončí Algot v pastoušce s mizernými vyhlídkami do budoucna. Jenže Algot se nevzdává a pustí se do ilegální výroby domácí kořalky. Jeho produkt je o několik řádů lepší než konkurenční patoky, navíc se shodou náhod seznámí s tiskařem Helmutem a jeho dcerou Annou Stinou, kteří mu poskytnou zázemí. Anna Stina je emancipované děvče ovlivněné četbou spisku "Jde to", který řeší otázky nového, modernějšího vztahu mezi mužem a ženou. Helmut knihu získal od jistého praštěného stockholmského faráře Almqvista, vynesla mu sice slušný zisk, ale také povinnost dělit se s dcerou o domácí práce. Algot do domácnosti skvěle zapadne a Anna Stina ho okouzlí. A pak už vše nabírá na obrátkách, přibývají další spiklenci, hrabě se zadlužuje, smyčka se utahuje, královská návštěva dovrší zmatky a na scénu přicházejí švédské kapky. 


 


Kniha Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj je historická komedie, která je ale naprosto současná. Je to velmi svižné a vtipné čtení, tedy pokud se naladíte na tenhle druh absurdního humoru. Důvtipné dialogy, sympatické postavy, uvěřitelní zloduši, aktuální problémy, trochu satiry. Jedinou výtku mám k názvu: vinopalník mi přijde jako slovo spíš zastaralé... V originále se kniha jmenuje Algot, Anna Stina a požehnaná pálenka, což se líbí víc. 


  


Proslulosti Stoletého staříka tahle kniha asi nedosáhne, ale určitě pobaví a zažene chmury.

Jonas Jonasson (*1961) je švédský novinář a spisovatel, autor humoristických románů. Po úspěšné kariéře v médiích prodal svou firmu, odstěhoval se do Švýcarska a začal se věnovat psaní, které ho nakonec proslavilo po celém světě. Jeho knihy se vycházejí v milionech výtisků.




Děkuji knihkupectví Luxor za recenzní text.

Hodnocení: 90 %


Jonas Jonasson: Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj 
  • Nakladatel: Arkona
  • EAN: 9788090900202
  • ISBN: 978-80-909002-0-2
  • Cena: 499 Kč
  • Překladatel: Fritsch, Walter
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 416 stran, česky
  • Rozměry: 14,5 × 21,5 cm
  • Rok vydání: 2025 (1. vydání)
  • Jazyk: česky

sobota 3. ledna 2026

Maja Lunde: Historie včel

Historie včel - tahle kniha způsobila na knižním trhu pozdvižení hned při svém prvním vydání v roce 2017. Mně se tehdy nějak vyhnula, byť jsem si ji dala do seznamu knih, které si chci někdy přečíst. Nakonec na ní došlo na začátku roku 2025, a to díky Ježíškovi, který nechal druhé vydání pod stromečkem.



Historie včel je velmi úspěšným debutem norské spisovatelky Maji Lunde na poli románů pro dospělé. Hlavním tématem jsou - jak už název napovídá - včely, nebojte se ale, že zůstane jen u nich. 

Kniha se odehrává ve třech časových rovinách. První příběh je z poloviny 19. století a přenese nás do Anglie. William, kdysi nadšený biolog, nechal vědy kvůli rychle se rozrůstající rodině (1 syn a 8 dcer!). Pak ale náhle upadl do letargie (těžké depresivní epizody?) a několik měsíců nevstal z postele. Rodina se už obávala nejhoršího, ale nakonec díky intervenci syna  William nachází nový smysl života. Vrací se k zájmu o včely a pokouší se postavit nový typ úlu, který mu přinese slávu a peníze. Pevně doufá, že i jeho syn Edmund v něm najde zalíbení a smysl, zatím ale více zájmu projevuje dcera Charlotte, kterou William spíš snáší, než že by ji vnímal.

Druhá dějová linie nás přenese do USA, do nedávné minulosti roku 2007. George je farmář, který se zaměřuje na chov včel. Je to výnosný business, George plánuje, že včelí společenství ještě rozšíří a bude s nimi kočovat po Státech - velkopěstitelé za opylení platí velké peníze. Počítá s tím, že se zapojí i jeho studující syn Thomas, ten se ale hodlá stát novinářem, což je pro otce velké zklamání. A do toho přijde náhlá krize - syndrom vymírání včelstev, nebo též Colony Collapse Disorder (CCD). Včelařům po celé zemi začnou mizet z úlů včelí dělnice - a přesně to se stane i Georgovi, kterého to naprosto zdrtí.

 


Poslední, dystopická linie knihy, se odehrává v budoucnosti, v roce 2098 v Číně. V té době již na Zemi žádné včely nežijí a jejich opylovací funkci převzali lidé. Hlavní hrdinka Tao rozhodně v dětství nesnila o tom, že bude dlouhé hodiny trávit na větvích se štětečkem z kuřecích peříček a opylovat ovocné stromy. Za každé zaváhání, za každou zlomenou větev se platí, i tak mají všichni pořád hlad. Civilizace se prakticky zhroutila, na jednotlivci nezáleží, pracuje se dlouhé měsíce bez odpočinku. Tao by si strašně přála, aby její pětiletý syn Wei-Wen prožil lepší život, jenže děti v nové době chodí do školy jen do osmi let a pak se musí také zapojit do tvrdé práce. Manžel je s tím, zdá se, smířený, ale Tao se snaží syna vzdělávat. Pak se ale stane něco divného, co život rodiny naprosto rozvrátí - může to být nový začátek?

Ukázka: 
Na květy, které mi ve slabém větru tančily nad hlavou, jsem skoro nedosáhla. Už jsem to téměř vzdala, ale při pomyšlenína důsledky, které by z toho vyplynuly, jsem napnula tělo jako strunu, konečky prstů si květy přitáhla a práci dokončila. Špatně odvedená práce měla vliv na výši mzdy. Stejně tak i nešetrné zacházení se vzácným pylem. Výsledky naší práce však byly viditelné až za šest měsíců, na podzim, kdy byly stromy obsypány ovocnými plody.

Dnes jsem s ostatními ženami pracovala na poli číslo 748. Kolik jich bylo celkem, to jsem netušila. Ale s ohledem na počet pracovních skupin, kterých byly stovky, se dalo usoudit, že jich bude mnoho. Oděny jsme byly v šedých kombinézách a téměř tak splývaly s kmeny stromů. Mimikry. Jen pří práci v korunách stromů mezi květy a listy jsme byly patrné. 

Během práce bylo vždy ticho. Nikdo s nikým nemluvil. Každý se soustředil na svůj úkol a byly slyšet jen naše pohyby mezi větvemi, občas jemné zavrzání dřeva pod naší vahou. Avšak někdy se ozval zvuk, který nás všechny donutil zamrznout v pohybu a poslouchat. Zvuk praskající větve stromu. Každá z nás potom očima hledala příčínu a pachatele. Zlomená větev v podstatě znamenala jen dvě věci, méně ovoce a ještě méně peněz k výplatě.



 


Všechny tři příběhy, které se nakonec také částečně propojí, jsou příběhem o vztazích rodičů a dětí a o očekáváních, která rodiče do svých dětí vkládají (a ti je odmítají naplnit). Zároveň je to ale také o křehké rovnováze mezi člověkem a přírodou. Musím říct, že mě bavily i věci "kolem včel" - zachycení jejich role v ekosystému, zákonitosti fungování jejich společenství i realistické důsledky toho, že včely začnou z našeho světa mizet. Poučila jsem se syndromu vymírání včelstev, o kterém jsem měla jen mlhavé představy (dovedlo mě to dokonce na stránky Českého svazu včelařů) Mimochodem, věděli jste, že Česko má třetí nejvyšší míru "zavčelení" v Evropě (po Maďarsku a Řecku)? Počet včelstev a včelařů ale klesá i u nás, tak snad se těch katostrafických důsledků nedožiju.


  


Každopádně v knize mě bavilo prolínání jednotlivých příběhů a časových rovin, v té čínské části jsem si připadala jak v Problému tří těles:-) A byť je to ekologické poselství vlastně dost naléhavé, nevnímala jsem, že by to bylo nějak na sílu, nebo to ubíralo někam směrem k moralizování, což celkem oceňuju. K zamyšlení ale rozhodně ano.  Knížka má něco přes 400 stran, přečetla jsem ji na dva zátahy.

Maja Lunde (nar. 1975) je úspěšná norská spisovatelka a scénáristka, původně známá především svými knihami pro děti a mládež. Vystudovala literaturu a psychologii na Univerzitě v Oslu. Proslavila se svým románem Historie včel (2015), který se stal bestsellerem ve více než 40 zemích.

Knížka je prvním dílem ekologické tetralogie, tzv. klimatického kvarteta, následují knihy:
  • Modrá (o nedostatku vody),
  • Kůň Převalského (o vymírání zvířat),
  • Sen o stromu (o mizení lesů a paměti lidstva),
zkusím se k nim letos dostat. 

A ještě jeden dodatek - Historie včel mi rozšířila slovník - o termín "kli-fi": literární žánr sci-fi zaměřený na dopady klimatické změny (klimatická fikce). To mi ten rok 2026 pěkně začíná...


Hodnocení: 100 %


Maja Lunde: Historie včel
  • Nakladatel: Konstrast
  • EAN: 9788027703029
  • ISBN: 978-80-277-0302-9
  • Doporučená cena: 399 Kč
  • Originál: Bienes Historie
  • Překladatel: Martin Nagy
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 416 stran, česky
  • Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2021 (2. vydání)

čtvrtek 18. prosince 2025

Lisa Ridzénová: Jeřábi táhnou na jih

Čím je člověk starší, tím víc ho dostávají do kolen knihy o umírání. I když tahle kniha by mě asi dostala i zamlada...


Švédská autorka Lisa Ridzén (nar. 1988) je doktorandkou sociologie a zabývá se venkovskými komunitami na severu Švédska, kde sama vyrůstala. Nápad na svůj dojemný debut Jeřábi táhnou na jih (When the Cranes Fly South) dostala poté, co objevila poznámky a zapisy, které dělala pečovatelská služba během péče o jejího umírajícího dědečka. Kniha se stala bestsellerem, a to nejen v severských zemích. 

  

Hlavním hrdinou je skoro devadesátiletý Bo, který žije spolu se svým psem v domě na švédském venkově. Manželka musela být kvůli nastupující demenci umístěna do specializovaného zařízení  a Bo zůstal po více než šedesátiletém manželství doma sám. Stará se o něj syn Hans, který ho zásobuje oblíbenými jídly, nastavuje mu telefon, vozí ho za manželkou, hlavní péče ale leží na pečovatelské službě, jejíž pracovníci se v domácnosti několikrát denně objeví. Pomáhají s hygienou, ohříváním jídla, občas vyvenčí i psa, byť to do jejich práce nespadá. Taky si s Boem trochu povídají - o všem dělají záznamy do deníku, který leží na stole.

  

A Bo vzpomíná na prožitý život. Na těžké dětství s tvrdým otcem, na první práci na pile ve 12 letech, na odpoutání se od rodičů, seznámení a sňatek s manželkou, na chvíli, kdy se stal otcem, na svou práci i na jediného kamaráda, kterého měl. Taky na to, jak syn vyrůstal, jak mohl jít jako první z celé rodiny studovat, na jeho nepovedené manželství, ze kterého zůstala skvělá vnučka. Vzpomínky se mezi sebou proplétají, někdy jedna poznámka vyvolá záplavu příběhů, jindy se Bo ve své paměti pomalu ztrácí. Vyčítá synovi, že se snaží péči o otce zjednodušovat (polohovací postel starému muži nevyhovuje, ale z tvrdé lavice ho ošetřovatelky nedokážou zvednout) i že ho chce připravit o věrného psa. 

Představuju si, jak ho vydědím. Jak zařídím, aby nedostal ani ň. Tvrdí, že mi chce Sixtena vzít pro jeho i moje vlastní dobro. Staří lidi jako já by prý neměli chodit do lesa a psi jako Sixten potřebujou delší procházky než jen k silnici a zpátky. Podívám se na Sixtena, který leží v kuchyni na lavici vedle mě. Zívne si na celé kolo a uvelebí se mi hlavou na břiše pohodlněji. Zabořím mu oteklé prsty do srsti a zakroutím hlavou. Ten mameluk ničemu nerozumí. Ať mě hrom bací, jestli bude po jeho.

Ingrid si u stolu povzdychne. „Nemůžu vám nic slíbit, Bo, ale udělám, co budu moct. Tohle totiž není v pořádku,“ prohlásí a dál něco zapisuje do deníku pečovatelské služby. Přikývnu a pousměju se. Jestli mi se Sixtenem dokáže někdo pomoct, tak Ingrid. Oheň praská. Kolem březových polen tancují plameny a těžko od nich odtrhnout oči. V myšlenkách se vrátím k rannímu rozhovoru s Hansem a zase se rozčílím. Kdo si ten náš kluk vůbec myslí, že je? Nemá co rozhodovat, kde bude Sixten žít.

Celý příběh se odehrává v průběhu několika měsíců a vše postupně směřuje k očekávanému konci.

Kniha je příběhem o tom, jak důstojně odcházet z tohoto světa, o vztazích mezi nejbližšími, o respektu. O touze získat znovu moc nad vlastním životem a osudem. O tom, že některé věci vůbec nic nestojí a přesto dokáží udělat tolik - jídlo, telefonát, pes. Třeba ten konec může být i dobrý... 


Přiznávám, čtení to bylo dojemné a chvílemi jsem si ho musela dávkovat, na druhou stranu mě kniha hodně zasáhla a považuji ji asi za nejlepší letošní knihu. Doporučuji všem, mimo jiné těm, kteří pracují v sociálních službách:-) 

Hezké vánoce!

Hodnocení: 100 %

Lisa Ridzénová: Jeřábi táhnou na jih

  • Nakladatel: Host
  • EAN: 9788027523894
  • ISBN: 978-80-275-2389-4
  • Doporučená cena: 449 Kč
  • Překladatelka: Linda Kaprová
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 252 stran, česky
  • Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2025 (1. vydání)

sobota 22. listopadu 2025

Daniel Glattauer: Ve vlaku

Vzpomínáte na skoro dvacet let starý bestseller Daniela Glattauera Dobrý proti severáku? Román napsaný v e-mailech byl tehdy velkým hitem - dokonce tu na něj mám z té doby i recenzi. Od téhož autora přichází nyní na trh nová kniha, nakladatelství Host ji vydává pod názvem Ve vlaku.



Děj románu je jednoduchý: stárnoucí spisovatel Eduard Brünhofer, autor milostných románů (kterému ale už mnoho let nic nevyšlo) jede vlakem z Vídně do Mnichova za svým nakladatelem. Cestou se dá do řeči s náhodnou spolucestující, ženou středního věku Catrin, fyzioterapeutkou a psychoterapeutkou. Zprvu povrchní rozhovor se během čtyřhodinového putování po trati začne stáčet nečekaným směrem - na Eduardův osobní a partnerský život, na jeho dlouholeté soužití s manželkou Ginou, na jeho postoje k lásce, sexu či k nevěře. Může za to kouzlo okamžiku, Eduardova slabost pro alkohol, náhlá náklonnost k mladší ženě, nebo její neústupnost a provokativnost v dotazování? Eduard se každopádně po dlouhé době zamýšlí nad otázkami, které se v jeho pokojném a spokojeném životě už dlouho nevyskytují, své myšlenky navíc doplňuje i drobnými zábavnými postřehy komentujícími situaci.

 

Výsledkem je vcelku vtipná a vytříbená konverzace napohled nesourodé dvojice, kterou si čtenář rád vychutná (i když je to celé takové boomerské). Bavily mě úvahy o dlouhodobých vztazích, o tom, co znamená láska a štěstí po desetiletích manželství, vlastně překvapil i závěrečný twist (i když se dal asi čekat). Daniel Glattauer je považován za autora tzv. feel good knih, tj. knih, které se dobře čtou a které vyvolávají ve čtenáři příjemné a pohodové pocity. Na knihu Ve vlaku to rozhodně sedí. Čtivosti určitě napomáhá také zdařilý překlad Viktorie Hanušové. 

Daniel Glattauer (*1960) je rakouský spisovatel a novinář. Jeho kniha Dobrý proti severáku z roku 2006 se stala bestsellerem. Byla nominována na Německou knižní cenu, přeložena do více než 40 jazyků a adaptována do podoby divadelní i rozhlasové hry. Zájem čtenářů si vyžádal pokračování s názvem Každá sedmá vlna (to už jsem nečetla). V češtině vyšly i jeho další knihy Navždy tvůj a Není zač.



Díky časopisu Knihkupec za recenzní výtisk. 

Hodnocení: 90%

Daniel Glattauer: Ve vlaku

  • Rok vydání: 2025
  • Nakladatelství: Host
  • Originální název: In einem Zug, 2025
  • Překlad: Viktorie Hanišová
  • Počet stran: 205
  • Jazyk vydání: český
  • Forma: klasická kniha
  • Vazba knihy: pevná / vázaná
  • ISBN: 978-80-275-2670-3
 

úterý 14. října 2025

Linn Stromsborg: Nikdy, nikdy, nikdy

Znáte to, některé základní otázky života, vesmíru a vůbec mají jednoduchou odpověď (42). A někdy jsou otázky, na které se jednoduše odpovědět nedá, resp. každá odpověď může být správná/špatná. Třeba - musí být každá žena matkou?




Hlavní hrdinkou knihy norské autorky Linn Stromsborgové Nikdy, nikdy, nikdy je pětatřicetiletá mladá žena, Norka, která od malička ví, že nechce děti. Nemá za sebou žádné trauma z dětství, narodila se do šťastné rodiny mladých rodičů, kolem sebe má spoustu vrstevníků, kteří postupně hnízdí a plodí děti, ona sama žije ve vlastně ideálním partnerství. Jen nemá pocit, že by jí dítě nebo mateřství vůbec chybělo. Je ráda sama se sebou, pracuje, obklopuje se přáteli, má koníčky. Ale stále naráží - neustále se jí někdo ptá, kdy bude mít děti, proč je ještě nemá apod. Odráží se to i v jejím dlouholetém vztahu s přítelem Philipem, který od začátku ví, že jeho partnerka děti nechce. Jenže Philip má ale najednou pocit, že mu něco schází... Ani matka nemluví o ničem jiném, než o vnoučatech. Jenže hrdinka od malička cítí, že děti by pro ni znamenaly ztrátu sebe samé a nemyslí si, že by jí mateřství "z musu", "protože se to tak dělá", přinesly štěstí.


Nikdy, nikdy, nikdy je zajímavá knížka. Není to první kniha, kterou na tohle téma čtu - působivá byla třeba kniha povídek Jany Poncarové Všechny vlčice nerodí nebo knížka Vereny Kessler: Eva. A to mám vlastně ještě doma připravené Slečny 2.0. Prostě přibývá knih, jejichž autorky (povšimněte si, že muži se z podobných rozhodnutí nikdy zpovídat nemusejí) otevřeně reflektují své rozhodnutí nepořídit si dítě. A nutnost neustálé obhajoby svých kroků prakticky po zbytek fertilního života je deptá.

  


Bezdětnost je téma, ke kterému se vyjadřují všichni. A z principu to pro dotyčnou nikdy nemůže dopadnout dobře... Protože všichni kolem to přece vědí lépe? Ostatně stejně jako další věci s mateřstvím související, jen namátkou: chceš mít dítě v pětadvaceti? Nezajištěná, bez peněz, to se pak nemůže nikdo divit, že zaměstnavatelé nechtějí zaměstnávat mladé ženy. Chceš mít dítě po třicítce, nedej bože ještě později? Jsi sobecká, dítě si nezaslouží staré rodiče, v kolika mu půjdeš na promoci, co když nebude zdravé? Chceš zůstat s dítětem do 3 let doma? Flákat se s ním po kavárnách a galeriích a obtěžovat ostatní v MHD? Nebo chceš jít dřív do práce? Proč sis ho tedy pořizovala? Dítě má být do tří let s matkou! Máš jenom jedno dítě? Chudáček jedináček. Máš víc dětí, ale s moc velkým věkovým rozestupem? Chudáci. Máš víc dětí, ale s moc malým věkovým rozestupem. Chudáci. A co teprve zaměstnavatel. A tak by se dalo pokračovat.

  


Vlastně mě překvapilo, že se téma bezdětnosti tolik řeší i v pro mne vyspělé severské společnosti. Vždyť tohle je přece nejniternější rozhodnutí každé ženy... Jinak knížka je napsána velmi čtivě, určitě na tom má svůj podíl výborný překlad Jitky Jindřiškové. Pokud vás jen trochu zajímá, o čem současné mladé ženy přemýšlejí, doporučuju.

 


Kniha Nikdy, nikdy, nikdy je první knihou nové edice nakladatelství Vyšehrad s názvem HLAS, která bude dávat prostor oceňovaným autorům a autorkám z různých koutů světa, jejichž díla reflektují aktuální témata a otevírají důležité společenské debaty. Tleskám.




Linn Strømsborg (* 1986) je norská prozaička. Její první kniha Roskilde vyšla v roce 2009 a pojednávala  o legendárním dánském hudebním festivalu. Mezinárodní úspěch autorce přinesl čtvrtý román s názvem Nikdy, nikdy, nikdy z roku 2019. Kniha byla přeložen do několika jazyků a získala nominaci na Cenu norských knihkupců.

Hodnocení: 100 %


Linn Stromsborg: Nikdy, nikdy, nikdy

  • Nakladatelsvtí: Vyšehrad
  • Originální název: Aldri, aldri, aldri, 2019
  • Překlad: Jitka Jindřišková
  • Počet stran: 264
  • Jazyk vydání: český
  • Edice: Hlas (1.)
  • Autor obálky: Kateřina Urbanová
  • Forma: klasická kniha
  • Vazba knihy: pevná / vázaná
  • ISBN: 978-80-267-3144-3