Zobrazují se příspěvky se štítkemrecenze. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrecenze. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 27. dubna 2026

Hayley Gelfuso: Kniha ztracených vzpomínek

Chtěli byste se na chvíli přenést do jiného světa? Do jiné dimenze, kde strážci času uchovávají (anebo také ničí) vzpomínky z minulosti? Právě sem se můžete podívat v prvotině americké spisovatelky Hayley Gelfusové s názvem Kniha ztracených vzpomínek, která si získala pozornost čtenářů po celém světě. Českým čtenářům ji předkládá nakladatelství Ikar.




Jedenáctiletá Lisavet se v roce 1938 ocitá na zvláštním místě, v obří knihovně, kde jsou uchovávány vzpomínky mrtvých. Ukryl ji sem před nacisty její otec, židovský hodinář. Dívka vyrůstá mezi regály a svět poznává jen prostřednictvím cizí paměti, cestuje vzpomínkami lidí, prožívá jejich emoce. Naráží ale také na tzv. strážce času – agenty, kteří se z rozkazu svých vlád pokoušejí měnit historii. Ničí vybrané vzpomínky a vymazávají tak z dějin myšlenky i osoby. Lisavet se jim to snaží překazit, při tom se seznamuje s Američanem Ernestem, který její život výrazně ovlivní.

 


Druhá linie se odehrává v roce 1965, kdy se šestnáctiletá Amelia po smrti svého strýce Ernesta zapojuje do pátrání po neznámé knize vzpomínek. Amelia dostane díky agentce CIA Moiře možnost vstoupit do knihovny a rychle pochopí, že čas a pravda jsou vlastně něco velmi relativního. Podaří se Amelii vyluštit tajemství svého života a své rodiny? A dokáže to, aniž by současný svět zanikl?




Kniha ztracených vzpomínek je velmi zajímavý román. Dovolí nám nahlédnout nejen do tajemného světa mezi prostorem a časem, ale také do poválečné Ameriky a do období studené války. Jádrem knihy jsou otázky pravdy a svědomí, role cenzury. Kdo má právo rozhodovat o tom, které příběhy si zaslouží přežít? A co se stane, když vymažeme nepohodlné vzpomínky? Není to ale kniha vyložené politická, je to román plný emocí, těšit se můžete na propletené vztahy a překvapivě třeba i na moderní poezii. Tempo je možná trochu pomalejší, ale o to víc vyniká atmosféra knihy. Nabízí se srovnání s Půlnoční knihovnou Matta Haiga, tato kniha je však narozdíl od ní výrazně hlubší, originálnější a podnětnější. Myslím, že o ní budu ještě dlouho přemýšlet.

Hayley Gelfuso je mladá americká autorka, která vystudovala biologii. Ve svém debutu spojila svůj zájem o historii a lidskou paměť, při psaní se inspirovala např. středověkými kronikami, které se velmi často přepisovaly na politickou objednávku. Kniha ztracených vzpomínek se hned po vydání stala v anglicky mluvících zemích bestsellerem.




Děkuji knihkupectví Luxor za recenzní text.

Hodnocení: 90 %




Hayley Gelfuso: Kniha ztracených vzpomínek
  • Nakladatel: Ikar
  • EAN: 9788024957036
  • ISBN: 978-80-249-5703-6
  • Doporučená prodejní cena: 459 Kč
  • Původní název: The Book of Lost Hours
  • Překlad: Zveřinová, Zdeňka
  • Popis:1× kniha, brožovaná, 408 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2026 (1. vydání)

Kristýna Trpková: Temné břehy


Kristýna Trpková patří mezi nejvýraznější současné české autorky detektivek. Proslavila se trilogií Stvůra, Vesnice a Vetřelec, přičemž první díl získal cenu Jiřího Marka za nejlepší detektivku a v loňském roce se dočkal i filmového zpracování s Kristýnou Ryškou a Kryštofem Hádkem v hlavních rolích. Její nejnovější román Temné břehy, nesoucí podtitul Pod hladinou číhá zlo, přivádí čtenáře do východních Čech, do zdánlivě poklidného městečka jménem Holice.




Právě zde se odehrává případ zmizelé mladé ženy, který dostává na starost kriminalistka Emilie Volfová. Pro Emilii jde o velmi osobní záležitost, a to nejen proto, že pohřešovanou dívku dobře zná. Holice před čtrnácti lety zažily sérii brutálních vražd dospívajících dívek, jejichž pachatel nebyl nikdy dopaden. Sama Emilie byla tenkrát obětí a ocitla se velmi blízko smrti, vyvázla snad jen zázrakem. Teď vše vypadá podobně, intuice či možná nějaké jiné síly táhnou Emilii do opuštěného kempu na břehu místního rybníka, kde se tenkrát tragédie odehrála. Mohl se vrah po letech vrátit? Nebo se jedná o napodobitele? Jak by ale mohl znát všechny ty podrobnosti, které se Emilii v paměti vybavují až teď, po letech?

Kristýna Trpková tentokrát nepřipravila svým čtenářům pouhou detektivku, ale spíš krimi román s prvky nadpřirozena. Temné břehy zdejšího rybníka jsou místními považovány za prokleté, umístění příběhu právě sem dodává knize tísnivou, místy až hororovou atmosféru. Autorka již tradičně nabízí detailní pohled na policejní práci, zajímavé byly zejména návraty k do minulosti, které přinesly nové stopy, včetně odhalení dřívějších nevysvětlených tragédií. Atraktivní je rozhodně Emiliina „dvojrole“ – oběť v původním případu a vyšetřovatelka v tom aktuálním. Nechybí ani nakouknutí do jejího osobního života, zejména do vztahu s přítelem Michalem, což může být příslibem pro pokračování série.

Temné břehy mají spád i potřebnou míru napětí a pokud se navnadíte na tu trochu přítomné mystiky, myslím, že si knihu užijete. 



Díky časopisu Knihkupec za recenzní výtisk.

Hodnocení: 90%



Kristýna Trpková: Temné břehy

  • Nakladatel: Kalibr
  • EAN: 9788028411381
  • ISBN: 978-80-284-1138-1
  • Doporučená prodejní cena: 449 Kč
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 344 stran, česky
  • Rozměry: 13 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2026 (1. vydání)

čtvrtek 9. dubna 2026

Březnové knihy ...

 


V březnu jsem toho, koukám, přečetla (nebo ve třech případech vyposlechla) celkem dost. Inu, spousta hodin v metru..




Samko Tále: Kniha o hřbitově 

O téhle knize jsem hodně slyšela, nakonec jsem z ní ale úplně unešená nebyla... 

Anotace:
Tragikomický příběh mírně retardovaného Samka Tále, který svým bezprostředním pohledem nastavuje zrcadlo naší současnosti, se stal na Slovensku bestsellerem a oslovil čtenáře i u nás. Pod pseudonymem se ukrývá talentovaná slovenská prozaička Daniela Kapitáňová.

Asi je to tím, že jsem přecitlivělá na zpodobňování lidí s mentálním postižením v umění. Nějak mi vadí, když se za tyto lidi někdo schovává, když je nechává říkat něco, na co sami za sebe nemají odvahu. Zvlášť, když to vůbec nejsou hezké věci - tady promlouvá ústy Samka xenofobní slovenský národ...



Kristýna Trpkova: Temné břehy

První březnová detektivka.

Oficiální anotace: Před čtrnácti lety našli osmnáctiletou Emilii Volfovou ležet na břehu místního rybníka – nahou, téměř bez známek života. Stala se jednou z obětí sériového vraha mladých dívek, který v Holicích v té době řádil, jako jediná však zázrakem přežila. Přestože pachatel nebyl nikdy dopaden, město se z děsivé tragédie časem vzpamatovalo. Zapomnělo. Jenže teď zmizela další dívka. A Emilie, která se po traumatizující zkušenosti přidala k policii, věří, že nejde o náhodu. Za vším stojí stejný člověk. Jakási nevysvětlitelná síla ji navíc pořád táhne zpátky do opuštěného kempu – k místu, kde tenkrát byla za záhadných okolností nalezena i ona sama. Stejně jako dávné zločiny pomalu ožívají také Emiliiny vzpomínky na podivné události, které její záchranu provázely, a ačkoli příliš nevěří povídačkám místních, že zdejší vody jsou prokleté, nebere je zcela na lehkou váhu. V hloubi duše totiž moc dobře ví, že ani její přežití neměla na svědomí pouhá šťastná souhra okolností, ale něco mnohem, mnohem většího.

Tohle mě docela bavilo. Mám ráda ženské hrdinky v pozici detektivek a kriminalistek, mělo to i docela zajímavé prostředí maloměsta, vyprávění ve dvou časových rovinách, které na sebe ale navazuje. Ta mysterióznost byla pro mne trochu navíc, ale jo, líbilo. 



Cara Hunter: Vražda v rodině 

Druhá detektivka, první od Cary Hunter. Chtěla jsem se na doporučení pustit do série s inspektorem Fawleym, jenže jsem v knihovně sáhla vedle. 

Anotace:
Jedno tělo, šest odborníků. Dokážete vyřešit případ dřív než oni? V říjnu 2003, když bylo Guyi Howardovi deset let, byl jeho nevlastní otec Luke Ryder nalezen mrtvý na zahradě rodinného domu v luxusní londýnské čtvrti. Navzdory dlouhému vyšetřování, jemuž se u britských bezpečnostních složek dostalo jasné priority, nebylo nikdy vzneseno žádné obvinění a případ zůstal nevyřešen. Nyní budou tajemství odhalena — a to doslova v přímém přenosu. Skupina odborníků znovu prozkoumá důkazy v true crime pořadu Nechvalně proslulí a stopy začnou vyplouvat na povrch.

A moc pozitivně tenhle přehmat nehodnotím. Hlavně mě nebavila forma - jde vlastně o scénář k true crime televizní sérii, doplněný o články z novin, přepisy telefonátů, e-maily apod. Tohle mohlo být in v roce 2006, ne v roce 2023, kdy to v originále vyšlo. Spousta postav, všichni postupně podezřelí, ale tak nějak od začátku bylo jasné, kdo je vrah. Doporučit moc nemůžu...





Petra Stehlíková: Nasterea

Pokračování Naslouchače a Faji, o kterých jsem básnila v minulém měsíci. Jo, fascinuje mě, když někdo dokáže vymyslet celý nový svět. A vlastní terminologii - prý vychází z rumunštiny. Škoda, že zatím není venku poslední díl. Ten předposlední si tedy asi budu šetřit. Vyslechnuto jako audiokniha v podání Jitky Ježkové. 

Anotace:
Druhý návrat do temného světa, kde se na pravdu a naději už téměř zapomnělo… Omstakland byl napaden. Člověk, kterému Ilan zachránila život, rozpoutal peklo. Ilan se na poslední chvíli podařilo rozluštit dávnou větu i její smysl. Objevila cestu. A také místo, které hledaly celé generace. Místo, kde není život, ale jen jedovatá šedá mračna — průchod na druhou stranu retey.

Je to ale také místo, kde žijí nasterey, největší hrozba v Duvalském pohoří. Jenomže kým tito obávaní tvorové doopravdy jsou? Proč začali častěji a tvrději útočit? A co se skutečně nachází na druhé straně?

V Ilanině světě neexistuje nikdo, kdo by na tyto otázky dokázal odpovědět. Ti, kteří kdysi něco věděli, jsou už dávno mrtví. A ti, kdo se na druhou stranu vydali, se nikdy nevrátili. Ilan ví, že jí nikdo nepomůže. Ocitla se sama a bez ochrany bojovníků. Je sice sklenař, kterým nasterey neubližují… bude to však stačit k přežití?



Matthew Dicks: Ať vám visí na rtech 

Konečně taky nějaká self-help příručka:-)

Anotace:

Na základě čísla se ještě nikdy nikdo nerozhodl. Člověk potřebuje příběh.“ — Daniel Kahneman Máte pocit, že dějiny vyprávíte líp v hlavě než nahlas? Netroufáte si promluvit, když poslouchá víc lidí? A proč někdo zaujme hned první větou – a jiný ztratí publikum, ještě než začne? Jeden z nejlepších příběhů současnosti vás přesvědčí, že schopnost vyprávět není vrozený dar, ale dovednost, kterou může rozšířit každý. Matthew Dicks vás provede osvědčenou metodou, díky níž dokážete z obyčejných situací vytěžit silné i vtipné příběhy a poutavě je odvyprávět tak, že je posluchači prožívají společně s vámi. Když si jeho postup osvojíte, zlepšíte nejen vaši komunikaci, ale také vztahy a sebevědomí. V knize se mimo jiné dozvíte: Dobrý příběh nemusí být výjimečný, i běžná situace se dají podat tak, že zaujmou, dojmou nebo rozesmějí. O pozornosti nerozhoduje délka ani téma: jde o tempo, napětí a přesně mířenou pointu. Napětí se nebudu vysvětlováním, ale přesně dávkovaným mlčením. Nejsilnější moment často trvá jen pár vteřin a všechno před ním mu musíte podřídit. Když víte, co vynechat, začne vaše vyprávění působit lehčeji, jistěji a přirozeněji.

Obecně mám knihy z nakladatelství Jan Melvil dost ráda, tohle mě ale úplně nepřesvědčilo. Ač Matthew Dicks tvrdí, že storytelling není o humoru, ale o tom, jak chytnout za srdce, mě to prostě přišlo málo zábavné. Ale moc hezkou recenzi najdete u WuWeje, tak třeba vás zaujme a navnadí k přečtení... https://blog.wuwej.net/2026/03/17/matthew-dicks-at-vam-visi-na-rtech.html

Anebo si to budu muset přečíst víckrát.



Sarah Damoff: Naše zářná léta 

Tuhle knihu jsem měla na recenzi a docela mě zaujala, hlavně tím, že se v ní v průběhu let řeší fakt dost témat: těhotenství, potraty, alkoholismus, domácí násilí... Časem tu vyjde samostatná recenze.

Anotace: 

Ryan a Lillian Brightovi jsou čerstvě svoji, zamilovaní a chystají se založit rodinu. Jenže Lillian už jednou dítě měla a toto nově odhalené tajemství jejich vztahem otřese. Když se po prvních neúspěšných pokusech konečně dočkají dcery Georgette, stín na manželství tentokrát vrhne Ryanův strach z příliš velké zodpovědnosti, který se snaží utopit v alkoholu. Georgette v průběhu let přichází o své jistoty, její domov prochází těžkými změnami, a když ji v dospělosti vyhledá matčin syn, o němž neměla tušení, musí se rozhodnout, jestli dokáže odpustit a vyrovnat se se vším, co jí život přinesl.





Gisele Pelicot: Óda na život 

Anotace:
Kniha A Hymn to Life je memoárem, který vypráví příběh Gisèle Pelicot. Ženy, jež po dobu téměř deseti let tajně omamoval vlastní manžel a vystavoval ji i opakovanému znásilňování ze strany cizích mužů. Dominique Pelicot, Gisèlin bývalý manžel, byl v prosinci 2024 odsouzen k 20 letům vězení. Dalších padesát mužů bylo ve stejné kauze uznáno vinnými ze znásilnění, pokusu o znásilnění nebo sexuálního napadení, čehož se dopouštěli poté, co je Dominique kontaktoval přes internet.

Tuhle knihu by mě asi vůbec nenapadlo číst. Jenže pak ji na netu promovaly dvě ženy, které knihy obvykle nedoporučují, a pokud už ano, stojí to za to. Tak jsem si ji půjčila v knihovně a přečetla za dva dny.  A jsem vlastně moc ráda - ta kniha je výborná. Není to primárně jen o těch strašlivých činech, ale o vůli jít dál, přinést spravedlnost pro další ženy v podobné situaci- A taky o rodině, o společně prožitých (a hezkých) letech atd. Zároveň se tu hodně dozvíte o francouzské společnosti, trochu jako od Annie Earnoux, ale z trochu jiné pozice - od nepříliš vzdělané ženy, která vše vnímá optikou svého původu a  postavení. Nevěřila bych, že mě ta kniha tak dostane, rozhodně doporučuju. 



Jiří Klečka: Černý kos 

Tahle a následující kniha se dostali mezi užší výběr nominovaných na žánrovou Magnesii Literu v kategorii detektivek. A právem.

Anotace:
Zmizelé děti, dávné zločiny a osudy, které se po letech opět protnou Rok 2023. Venku poletuje listí, v altánu zní Beatles a Roman dostane zprávu, která ho vrací k nechtěným vzpomínkám. Jeho přítel Tomáš, s nímž ho spojuje temná událost z dětství, měl nehodu. Krátce nato zmizí chlapec — Romanův žák. Náhoda? Nebo se znovu opakuje hrůza, kterou Roman s Tomášem jako děti přežili? Roman musí zjistit pravdu za každou cenu. Zdaleka ale není jediný, kdo se případem zabývá. Bývalý kriminalista Alexandr Patera, jehož život kdysi také poznamenalo zmizení obou dětí, nemůže jen přihlížet. Dávné stopy znovu ožívají a vedou k pachateli, který by už dávno neměl existovat. Patera i Roman se dostávají na stejnou cestu, aby odkryli pravdu o zlu, které ani po letech nezmizelo.

Kriminální thriller plný napětí a nečekaných zvratů před čtenářem rozplétá dramatické osudy postav, utkané z hrůzných událostí temné minulosti.

Tohle bylo skoro seversky temné. Sice mám trochu pochybnosti, že by se něco takového mohlo stát v socialistickém Československu (Krkonoše sice jsou na hranicích a tehdy nebyly tak přístupné, jako dnes), ale i tak dobré. Asi začnu číst thrillery. 





Michal Sýkora: Žádné dobré zprávy

Druhá kniha z nominací na žánrovou Magnesii Literu. Pokud znáte Detektivy od Nejsvětější trojice (ať už z knih - např. Případ pro exorcistu, Modré stíny, Pět mrtvých psů, nebo z televizního zpracování), pak víte, co můžete čekat. Já si komisařku Výrovou už standardně představuju jako Kláru Melíškovou:-) Tohle bylo zajímavé tím, jak se to vyjadřuje k aktuální politické situaci, tedy hlavně k válce na Ukrajině a také k manosféře. Docela mě zajímá, jak to bude stárnout. Jinak asi standard, navíc opět využití/zneužití člověka s postižením, což mi dlouhodobě vadí. 

Anotace:
Komisařka Výrová na stopě bezcitného sériového vraha Loupežné přepadení studentky, které se zvrtlo. Nemotivovaná vražda ukrajinské profesorky historie, jež do Česka utekla před válkou. Zběsilý útok na oblastní manažerku bezpečnostní agentury. Zemřel vyznavač konspiračních teorií skutečně přirozenou smrtí? Souvisejí spolu tyto události, nebo se jedná jen o sled náhod? A není těch zločinů víc?

Bývalá policejní komisařka Marie Výrová se po tragickém vyústění svého posledního případu rozhodla věnovat jen rodině a výuce na právnické fakultě a už se nikdy neplést do žádného vyšetřování. Jenže pak se jí ozve starý kamarád s prosbou…

V románu Žádné dobré zprávy čtenáři najdou poutavé intimní i společenské drama, lásku, žárlivost, sex, manipulaci i nenávist. Chybět nemůže ani nezaměnitelná atmosféra olomouckých historických náměstí, úzkých uliček a starých univerzitních budov. A také nevlídné pusté cesty mezi zmrzlými poli a tajemná stavení obývaná „muži, kteří nenávidí ženy“. A zuřiví psi. A zlo, které plodí zlo, ale i spravedlnost, která má společně s rukou zákona nakonec vždycky trochu navrch.




Fredrik Backman: Úzkosti a jejich lidé 

Anotace:
Úzkosti a jejich lidé je naprosto bláznivá komedie o skupince rukojmích zajatých při prohlídce bytu. Neúspěšný bankovní lupič se uvnitř zamkne s přehnaně nadšeným realitním makléřem, dvěma morousy závislými na nákupech v IKEA, jedním potměšilým multimilionářem, smutnou starou paní, ženou v pokročilém stadiu těhotenství, otravným chlápkem a králičí hlavou. Nakonec to lupič vzdá a všechny propustí, ale když pak dovnitř vpadne policie, byt je… prázdný. V následné sérii zmatených výslechů všichni vylíčí svou verzi událostí a před čtenářem vyvstane klasická detektivní záhada: Jak se lupiči podařilo utéct? Proč všichni tak zuří? A hlavně — co se to dnes se všemi děje?

Fredrik Backman patří mezi mé oblíbené autory a tuhle knihu jsem četla už dávno. Teď jsem měla možnost vrátit se k ní v podobě audioknihy, což jsem si opravdu užila. Jestli neznáte, tak se nenechte zmást názvem a pusťte si. Humoru v literatuře není nikdy dost. 





Ivan Fíla: Tisíc očí 

Tak tohle asi byla pro mne kniha března - spolu s Ódou na život. Velký román, dlouhé časové období, morální dilemata, to je něco, co dokážu ocenit. Snad se k té recenzi dokopu.. Tisíc očí byste si asi přečíst měli...

Anotace:
Skončily boje, ustal řev, z tisíce očí teče krev, ví vrah, co jeho jest, ne oprátka, život je nejvyšší trest… Román Tisíc očí, inspirovaný skutečnými událostmi, je napínavá rodinná sága, mapující období od druhé světové války až do současnosti. Sugestivní příběh o hledání vlastní identity, vině a trestu, pomstě a odpuštění nás zavede do pekla koncentračních táborů, rozbombardovaných německých měst, komunistických gulagů, do drsné a zádumčivé krajiny Jeseníků i luxusního světa mezinárodního jet setu. Přiblíží nám nitra zločinců i jejich obětí, nezdolnou touhu po životě, spravedlnosti a vykoupení.

Kdy se stává z pomsty odpuštění? Je pykat naživu horší než smrt? Dřímá v každém z nás potenciální vrah? Jaké má následky propojení posttotalitní oligarchie s „nezávislou“ justicí? A jak do příběhu vstupují herečka Kim Novak, hvězda Hitchcockova Vertiga, slavný spisovatel Graham Greene či lovec nacistů Simon Wiesenthal?

Existenciální drama s prvky mystického thrilleru se svým originálním vypravěčským stylem vymyká jakékoli jednoznačnosti a žánrovému klišé. Ivan Fíla vytvořil moderní evropský román – trpké svědectví o minulosti, která stále formuje naši přítomnost.




C. J. Tudor: Upálené

Březen jsem zakončila thrillerem, a sice opět ve formě audioknihy. Od autorky jsem zatím nic nečetla (ani neslyšela), ale asi to napravím. Tohle bylo napínavé, na konci velmi překvapivé, ani ta lehce mystická rovina mi nevadila. 


Anotace:
Další thrillerová lahůdka s hororovou příchutí od autorky Kříďáka, Jámy a Těch druhých. Před pěti sty lety tady upálili osm mučedníků. Před třiceti lety tu beze stopy zmizely dvě dívky. A před dvěma měsíci tu tragicky zemřel místní farář. Vítejte v Chapel Croft, zapadlé vísce, jejíž tajemství leží ukrytá hlouběji než v hrobě a kde se zlo začíná znovu probouzet. Nahradit zesnulého duchovního sem přichází někdo, komu temnota také už mnohokrát zasáhla do života. Někdo, kdo bude muset otevřít staré rány a hlavně ochránit svou dospívající dceru před démony, kteří tady umějí být až příliš skuteční.

pátek 3. dubna 2026

Jiří Klečka: Černý kos

Mám pocit, že počty vydávaných knih už dávno přesáhly možnosti čtenářů stíhat a číst vše zajímavé. Takže s povděkem prohlížím různé literární soutěže a ankety a vyzobávám tipy. V nominacích Magnesie Litery jsem se zaměřila na žánrovou literaturu a vrhla se na detektivky (protože jak se říká ve Skandinávii - Velikonoce jsou na čtení detektivek nejlepší).



První nominace: Jiří Klečka: Černý kos. Tak o tomhle autorovi jsem zatím neslyšela ani slovo. A přitom tahle kniha byla fakt dobrá.

Odehrává se ve dvou časových rovinách. První v době socialismu - na začátku osmdesátých let se na Ostravsku cestou ze skoly ztratí malý kluk. Policie (tenkrát tedy asi SNB) po něm pátrá, ale po nějaké době je případ odložen. O pár let později stejná situace, pětiletý chlapec odvedený z pískoviště před domem. Po několika dnech se oba kluci zčistajasna objeví. Na neznámém místě v chatce v lese je držel pedofil a jim se podařilo utéct. Návrat do normálního života je ale složitý. Střih - současnost. Oba chlapci si i po letech nesou následky, mladší teď žije pod jiným jménem na druhém konci republiky, stal se učitelem, snaží se, starší má za sebou ošklivou bouračku na motorce - ani jemu se život úplně nepovedl. Co je ale nejhorší, zlo je tady pořád...

Oficiální anotace je možná ještě explicitnější:

Zmizelé děti, dávné zločiny a osudy, které se po letech opět protnou. Rok 2023. Venku poletuje listí, v altánu zní Beatles a Roman dostane zprávu, která ho vrací k nechtěným vzpomínkám. Jeho přítel Tomáš, s nímž ho spojuje temná událost z dětství, měl nehodu. Krátce nato zmizí chlapec — Romanův žák. Náhoda? Nebo se znovu opakuje hrůza, kterou Roman s Tomášem jako děti přežili? Roman musí zjistit pravdu za každou cenu. Zdaleka ale není jediný, kdo se případem zabývá. Bývalý kriminalista Alexandr Patera, jehož život kdysi také poznamenalo zmizení obou dětí, nemůže jen přihlížet. Dávné stopy znovu ožívají a vedou k pachateli, který by už dávno neměl existovat. Patera i Roman se dostávají na stejnou cestu, aby odkryli pravdu o zlu, které ani po letech nezmizelo. Kriminální thriller plný napětí a nečekaných zvratů před čtenářem rozplétá dramatické osudy postav, utkané z hrůzných událostí temné minulosti.

No, musím uznat, že to byl thriller jak ze Skandinávie. Hodně temné téma, dlouhá časová osa, promyšlený příběh. A ta atmosféra - jak z černobílého filmu. Jsem celkem ráda, že nás autor ušetřil explicitních popisů toho, co přesně se v opuštěné horské chatě odehrávalo, k dokreslení situace stačilo vžít se do situace kluků, kteří se vrátili z pekla a okolí jim to přesto dávalo sežrat.

Někde jsem četla, že se jedná o příběh, který byl napsán na podkladě skutečných událostí - ty se ale odehrály jindy a jinde, v jiném režimu, jiném státě. Nejsem si jistá, jestli by se něco takového mohlo opravdu odehrát v Krkonoších... To je ale asi moje jediná výtka, jinak mi to vše, včetně postav, přišlo více méně uvěřitelné. Pokud máte rádi krimi, které se odehrávají na velké časově ploše (tady vlastně od války, přes minulý režim až do současnosti), tak Černého kosa zkuste. A pokud máte rádi Beatles, tak je tahle kniha asi povinná - tahle britská skupina tu má taky svou roli...

Po delší době fakt detektivka, která stojí za přečtení. Pokud jsem vás nepřesvědčila já, zkuste rozhovor s autorem na stránkách nakladatelství HOST. 

Jiří Klečka se narodil v roce 1983 v Ostravě. Je absolventem Vysoké školy báňské – Technické univerzity Ostrava a v současné době zastává pozici manažera kvality v nadnárodní společnosti. Od roku 2018 aktivně působí jako řečník v rámci projektu Atmosféra Ostrava. Tato platforma zprostředkovává setkání s inspirativními osobnostmi a kombinuje hudební produkci s motivačními přesahy a duchovní tematikou. Ve své literární tvorbě se autor původně věnoval žánrům s fantaskními prvky. Aktuálně však přichází s žánrovým posunem k realistickému thrilleru. Jeho nejnovější dílo se vyznačuje temnou atmosférou, gradujícím napětím a hlubokým psychologickým vykreslením postav.



Hodnocení: 90%

Jiří Klečka: Černý kos
  • Nakladatel: HOST
  • EAN: 9788027525317
  • ISBN: 978-80-275-2531-7
  • Cena: 469 Kč
  • Popis: 1× kniha, brožovaná, 387 stran, česky
  • Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
  • Rod vydání: 2025 (1. vydání)
  • Jazyk: česky

středa 4. března 2026

Julie Jursová: Displejem dolů

Tuhle knížku na pultech nenajdete, i když mi to přijde škoda. Autorku jsem kdysi poznala osobně, ale vůbec ne jako skvělou výtvarnici a spisovatelku, ale jako farmářku a majitelku penzionu. Před pár lety  jsme u nich na statku byli se synem 2x na hipoterapii. Zůstala mi na FB v přátelích a já postupně zjistila, že parádně maluje a taky píše. Loni jsem se začetla do jednoho jejího skvělého dystopického románu, ale byl na pokračování na Wattpadu, což je pro mě potíž, nejsem schopná udržet pozornost a pravidelně stahovat. Na sklonku minulého roku ale Julie napsala novelu ze současnosti a pro podobné tragédy, jako jsem já, ji vyrobila i jako pdf. A tak jsem si ji s potěšením přečetla.




Děj je jednoduchý - hlavním hrdinou je mladík Michal, který rád fotí a živí se jako kurýr. Proplouvá si životem, paří, honí holky. A pak najednou potká dvě - jedna (Markéta) by mohla být ta pravá na celý život, tedy pokud by se trochu zklidnil a hrál tu hru vážně, druhá (Nina) je vzrušující, tajemná, femme fatale. Jenže, když si vybere tuhle, o tu první přijde. Michal ale nakonec přijde hlavně o práci a o prachy a musí tu hru hrát ještě jinak, nebezpečněji. Jak se píše v oficiální anotaci: Příběh pracuje se sexuální tématikou, vztahovou nestabilitou a psychicky náročnými situacemi.
Ukázka:  
Sešli jsme se v malé kavárně kousek od její práce. Stála u okna, kabát přehozený přes opěradlo židle, ruce kolem hrnku. Když mě spatřila, usmála se.

Sedl jsem si naproti a chvíli si jen tak povidali.

„Jsi nějakej unavenej," řekla po chvíli.

Nebyla v tom výčitka, spíš konstatování.

„Zase práce, pokrčil jsem rameny.

Přikývla, ale dál už se neptala. Z nějakého důvodu mě to štvalo. Tohle tiché pojmenování problému a jeho následné přijetí mi bylo nepříjemné. Bralo mi to možnost sebeklamu a obhajoby.

Dopili jsme kafe a konečně vyšli ven. Šli jsme pomalu, vedle sebe. Občas se dotkla mojíruky, jako by si ověřovala, že tam pořád jsem. Byl. Jen jsem měl pocit, že se na sebe dívám z dálky.

Na rohu ulice jsme zastavili. Místo, kde se buď rozloučíš, nebo pokračuješ. Chvíli bylo mezi námi napjaté ticho.

„Jestli chceš," řekla nakonec a trochu zaváhala, můžeme jít ke mně."

Nebyla to samozřejmost. Byla to opatrná nabídka.

Přikývl jsem možná až příliš rychle.

„Jo," řekl jsem. „Rád."

Usmála se. Ne vítězně, ale spíš úlevně, jako kdyby ji to pomohlo vyřešit nějaké vlastní dilema.

Její dům byl tichej. Starší činžák bez výtahu. Schody voněly čisticím prostředkem a starým dřevem. Odemkla, rozsvítila a pustila mě dovnitř.

„Boty klidně nech tady," řekla a hodila klíče na misku u dveří.

Byt byl teplej. Ne přetopenej, ale útulnej. Nábytek poskládanej z věcí, co se prostě sešly.

Hrnek od čaje odloženej na lince, knížky seskládaný trochu nakřivo, svetr ledabyle přehozenej přes židli. Byl to byt, kde někdo doopravdy žil.

Svlikl jsem bundu a pověsil ji vedle té jeji. Na vteřinu mě zarazilo, jak samozřejmě to působilo.

„Dáš si něco?" zeptala se. „Mám víno, čaj... a koupila jsem pivo."

„Pivo zní dobře," řekl jsem.

Moc dobře se to četlo, byť hrdina byl dost kretén. Samozřejmě mě bavily pražské reálie, to na mě zapůsobí vždycky.  Přemýšlím, kdy jsem naposledy četla něco podobného. A možná bych si podobné oddechovky mohla dávat častěji.


Jinak autorka na FB píše: Jo. Tak tohle byl poslední počin minulého roku.
Už jsem o tom párkrát mluvila, hlavně proto, že je to můj první text, který ani na milimetr nesahá do fantastiky. Žádná magie, žádný únik do jiných světů. Jen Praha, lidi a věci, které si obvykle radši nepřiznáváme.

Původně to měla být romantika. Pak něco s nádechem magického realismu. Chvíli jsem si myslela, že píšu erotiku. A nakonec z toho vyklouzla úplně jiná věc. Holt si to žánrově sedlo tam, kam potřebovalo, i když to zpracovává témata, která jsou nehezká a mnohdy nepohodlná.

Možná se do toho promítlo to, jak se poslední dobou kolem nás pere nihilismus s realitou. Možná jen přišla fáze, kdy jsem se rozhodla svým postavám nic neulehčovat. A jestli dělají peklo ze života ony mně, nebo já jim… to už je asi otázka úhlu pohledu 

Výsledek?
Z románu je nakonec po prořezání novelka a během pár dní ji celou nahraju na Wattpad.
Doporučuju hlavně lidem s nízkým tlakem. A varování pro alkoholiky: z dosahu radši odklidit všechny flašky. Marek pije, když se mu něco sere. A ruku na srdce. Sere se mu to často.

Jo a takové info dopředu.
Hlavní postava je antihrdina. Žádný "bad boy", který čeká na tu pravou, co ho zkrotí. Tohle fakt není materiál na romantickou nápravu. Prostě antihrdina. Prý si ale v druhé půlce urve i nějaké sympatie… ale to já posoudit neumím. Je totiž můj. A já mám slabost pro všechny svoje postavy. Bez rozdílu.



Pokud byste se chtěli začíst, tak celý text najdete na již zmiňovaném Wattpadu: 

Hodnocení: 90 %

neděle 1. března 2026

Jonas Jonasson: Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj

Pamatujete si, jak před nějakými 12 lety zazářila mezi knižními bestsellery kniha Jonase Jonassona Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel? Všichni tenhle příběh Forresta Gumpa ze severu četli, nebo na něj chodili do kina. Podaří se nejnovější knihou stejného autora s názvem „Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj“ navázat na tehdejší úspěch? 



Představte si to: Švédsko, rok 1852. Hlad, bída, alkohol, revoluční myšlenky z Evropy jsou daleko. Tady žije mladý a bystrý Algot, syn chovatele prasat, který díky otci získal vzdělávání. Jenže jejich farma vadí místnímu hraběti, který tu chce pást arabské plnokrevníky. Po sérii prohnaných úskoků skončí Algot v pastoušce s mizernými vyhlídkami do budoucna. Jenže Algot se nevzdává a pustí se do ilegální výroby domácí kořalky. Jeho produkt je o několik řádů lepší než konkurenční patoky, navíc se shodou náhod seznámí s tiskařem Helmutem a jeho dcerou Annou Stinou, kteří mu poskytnou zázemí. Anna Stina je emancipované děvče ovlivněné četbou spisku "Jde to", který řeší otázky nového, modernějšího vztahu mezi mužem a ženou. Helmut knihu získal od jistého praštěného stockholmského faráře Almqvista, vynesla mu sice slušný zisk, ale také povinnost dělit se s dcerou o domácí práce. Algot do domácnosti skvěle zapadne a Anna Stina ho okouzlí. A pak už vše nabírá na obrátkách, přibývají další spiklenci, hrabě se zadlužuje, smyčka se utahuje, královská návštěva dovrší zmatky a na scénu přicházejí švédské kapky. 


 


Kniha Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj je historická komedie, která je ale naprosto současná. Je to velmi svižné a vtipné čtení, tedy pokud se naladíte na tenhle druh absurdního humoru. Důvtipné dialogy, sympatické postavy, uvěřitelní zloduši, aktuální problémy, trochu satiry. Jedinou výtku mám k názvu: vinopalník mi přijde jako slovo spíš zastaralé... V originále se kniha jmenuje Algot, Anna Stina a požehnaná pálenka, což se líbí víc. 


  


Proslulosti Stoletého staříka tahle kniha asi nedosáhne, ale určitě pobaví a zažene chmury.

Jonas Jonasson (*1961) je švédský novinář a spisovatel, autor humoristických románů. Po úspěšné kariéře v médiích prodal svou firmu, odstěhoval se do Švýcarska a začal se věnovat psaní, které ho nakonec proslavilo po celém světě. Jeho knihy se vycházejí v milionech výtisků.




Děkuji knihkupectví Luxor za recenzní text.

Hodnocení: 90 %


Jonas Jonasson: Zamilovaný vinopalník, který uměl kydat hnůj 
  • Nakladatel: Arkona
  • EAN: 9788090900202
  • ISBN: 978-80-909002-0-2
  • Cena: 499 Kč
  • Překladatel: Fritsch, Walter
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 416 stran, česky
  • Rozměry: 14,5 × 21,5 cm
  • Rok vydání: 2025 (1. vydání)
  • Jazyk: česky

sobota 3. ledna 2026

Maja Lunde: Historie včel

Historie včel - tahle kniha způsobila na knižním trhu pozdvižení hned při svém prvním vydání v roce 2017. Mně se tehdy nějak vyhnula, byť jsem si ji dala do seznamu knih, které si chci někdy přečíst. Nakonec na ní došlo na začátku roku 2025, a to díky Ježíškovi, který nechal druhé vydání pod stromečkem.



Historie včel je velmi úspěšným debutem norské spisovatelky Maji Lunde na poli románů pro dospělé. Hlavním tématem jsou - jak už název napovídá - včely, nebojte se ale, že zůstane jen u nich. 

Kniha se odehrává ve třech časových rovinách. První příběh je z poloviny 19. století a přenese nás do Anglie. William, kdysi nadšený biolog, nechal vědy kvůli rychle se rozrůstající rodině (1 syn a 8 dcer!). Pak ale náhle upadl do letargie (těžké depresivní epizody?) a několik měsíců nevstal z postele. Rodina se už obávala nejhoršího, ale nakonec díky intervenci syna  William nachází nový smysl života. Vrací se k zájmu o včely a pokouší se postavit nový typ úlu, který mu přinese slávu a peníze. Pevně doufá, že i jeho syn Edmund v něm najde zalíbení a smysl, zatím ale více zájmu projevuje dcera Charlotte, kterou William spíš snáší, než že by ji vnímal.

Druhá dějová linie nás přenese do USA, do nedávné minulosti roku 2007. George je farmář, který se zaměřuje na chov včel. Je to výnosný business, George plánuje, že včelí společenství ještě rozšíří a bude s nimi kočovat po Státech - velkopěstitelé za opylení platí velké peníze. Počítá s tím, že se zapojí i jeho studující syn Thomas, ten se ale hodlá stát novinářem, což je pro otce velké zklamání. A do toho přijde náhlá krize - syndrom vymírání včelstev, nebo též Colony Collapse Disorder (CCD). Včelařům po celé zemi začnou mizet z úlů včelí dělnice - a přesně to se stane i Georgovi, kterého to naprosto zdrtí.

 


Poslední, dystopická linie knihy, se odehrává v budoucnosti, v roce 2098 v Číně. V té době již na Zemi žádné včely nežijí a jejich opylovací funkci převzali lidé. Hlavní hrdinka Tao rozhodně v dětství nesnila o tom, že bude dlouhé hodiny trávit na větvích se štětečkem z kuřecích peříček a opylovat ovocné stromy. Za každé zaváhání, za každou zlomenou větev se platí, i tak mají všichni pořád hlad. Civilizace se prakticky zhroutila, na jednotlivci nezáleží, pracuje se dlouhé měsíce bez odpočinku. Tao by si strašně přála, aby její pětiletý syn Wei-Wen prožil lepší život, jenže děti v nové době chodí do školy jen do osmi let a pak se musí také zapojit do tvrdé práce. Manžel je s tím, zdá se, smířený, ale Tao se snaží syna vzdělávat. Pak se ale stane něco divného, co život rodiny naprosto rozvrátí - může to být nový začátek?

Ukázka: 
Na květy, které mi ve slabém větru tančily nad hlavou, jsem skoro nedosáhla. Už jsem to téměř vzdala, ale při pomyšlenína důsledky, které by z toho vyplynuly, jsem napnula tělo jako strunu, konečky prstů si květy přitáhla a práci dokončila. Špatně odvedená práce měla vliv na výši mzdy. Stejně tak i nešetrné zacházení se vzácným pylem. Výsledky naší práce však byly viditelné až za šest měsíců, na podzim, kdy byly stromy obsypány ovocnými plody.

Dnes jsem s ostatními ženami pracovala na poli číslo 748. Kolik jich bylo celkem, to jsem netušila. Ale s ohledem na počet pracovních skupin, kterých byly stovky, se dalo usoudit, že jich bude mnoho. Oděny jsme byly v šedých kombinézách a téměř tak splývaly s kmeny stromů. Mimikry. Jen pří práci v korunách stromů mezi květy a listy jsme byly patrné. 

Během práce bylo vždy ticho. Nikdo s nikým nemluvil. Každý se soustředil na svůj úkol a byly slyšet jen naše pohyby mezi větvemi, občas jemné zavrzání dřeva pod naší vahou. Avšak někdy se ozval zvuk, který nás všechny donutil zamrznout v pohybu a poslouchat. Zvuk praskající větve stromu. Každá z nás potom očima hledala příčínu a pachatele. Zlomená větev v podstatě znamenala jen dvě věci, méně ovoce a ještě méně peněz k výplatě.



 


Všechny tři příběhy, které se nakonec také částečně propojí, jsou příběhem o vztazích rodičů a dětí a o očekáváních, která rodiče do svých dětí vkládají (a ti je odmítají naplnit). Zároveň je to ale také o křehké rovnováze mezi člověkem a přírodou. Musím říct, že mě bavily i věci "kolem včel" - zachycení jejich role v ekosystému, zákonitosti fungování jejich společenství i realistické důsledky toho, že včely začnou z našeho světa mizet. Poučila jsem se syndromu vymírání včelstev, o kterém jsem měla jen mlhavé představy (dovedlo mě to dokonce na stránky Českého svazu včelařů) Mimochodem, věděli jste, že Česko má třetí nejvyšší míru "zavčelení" v Evropě (po Maďarsku a Řecku)? Počet včelstev a včelařů ale klesá i u nás, tak snad se těch katostrafických důsledků nedožiju.


  


Každopádně v knize mě bavilo prolínání jednotlivých příběhů a časových rovin, v té čínské části jsem si připadala jak v Problému tří těles:-) A byť je to ekologické poselství vlastně dost naléhavé, nevnímala jsem, že by to bylo nějak na sílu, nebo to ubíralo někam směrem k moralizování, což celkem oceňuju. K zamyšlení ale rozhodně ano.  Knížka má něco přes 400 stran, přečetla jsem ji na dva zátahy.

Maja Lunde (nar. 1975) je úspěšná norská spisovatelka a scénáristka, původně známá především svými knihami pro děti a mládež. Vystudovala literaturu a psychologii na Univerzitě v Oslu. Proslavila se svým románem Historie včel (2015), který se stal bestsellerem ve více než 40 zemích.

Knížka je prvním dílem ekologické tetralogie, tzv. klimatického kvarteta, následují knihy:
  • Modrá (o nedostatku vody),
  • Kůň Převalského (o vymírání zvířat),
  • Sen o stromu (o mizení lesů a paměti lidstva),
zkusím se k nim letos dostat. 

A ještě jeden dodatek - Historie včel mi rozšířila slovník - o termín "kli-fi": literární žánr sci-fi zaměřený na dopady klimatické změny (klimatická fikce). To mi ten rok 2026 pěkně začíná...


Hodnocení: 100 %


Maja Lunde: Historie včel
  • Nakladatel: Konstrast
  • EAN: 9788027703029
  • ISBN: 978-80-277-0302-9
  • Doporučená cena: 399 Kč
  • Originál: Bienes Historie
  • Překladatel: Martin Nagy
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 416 stran, česky
  • Rozměry: 13,5 × 20,5 cm
  • Rok vydání: 2021 (2. vydání)

pátek 2. ledna 2026

Martin Vopěnka: Pražský golem, rabi Löw a moje židovská duše

První letošní přečtená kniha, která se ocitla pod stromečkem jako překvapení. A jsem z ní poněkud rozpačitá. Graficky je nádherná. Výtvarnice a ilustrátorka Renata Fučíková odvedla jako vždy výtečnou práci, je radost knihou listovat a objevovat všechny detaily. K těmhle ilustracím se chcete vracet.

Renáta Fučíková (* 3. ledna 1964 Praha) je česká výtvarnice a ilustrátorka, která se věnuje především tvorbě autorských knih o historii. Je nositelkou mnoha ocenění včetně několika Zlatých stuh, tří nominací na cenu Magnesia Litera, Grand Prix v Záhřebu 2018, zápisu na Čestnou listinu IBBY 1998 nebo ceny na Bienále ilustrací v Teheránu z roku 1997. Českou republikou byla v letech 2011–2013 třikrát po sobě nominována na prestižní Astrid Lindgren Memorial Award. 
(wikipedie)



 

Problematičtější mi ale přijde text. Vlastně jsem vůbec nepochopila, pro koho je určen... Možná pro děti? Tomu by asi odpovídalo pojetí o Golemovi, kterému je ale v knize věnováno celkem asi jen 8 stránek. Nic, co by člověk nevěděl z pop kultury, informačně asi podobně nabité jako Tajemství všech tajemství Dana Browna. O něco víc se autor věnuje židovské historii a kultuře, ale opět takovým na můj vkus velmi zjednodušujícím pohledem - pogromy, alchymisti, astrologie a astronomie, Rudolf II., rabi Löw jako předchůzce Komenského (po vzoru Jára Cimrman inspirující?). Ze středověku se ale rázem ocitáme v současném Izraeli, kde autor hledá paralely ke Golemovi. 


To celé je pak doplněno líčením autorova životrního osudu. Ač jeho matka byla židovského původu, nikdy se o tom doma nemluvilo, žádná židovská výchova ani tradice neprobíhaly, přesto se autor stylizuje do role málem posledního pražského židovského spisovatele a vykladatele židovské duše. Však mu testy DNA ukázaly, že je z 56 procent Aškenázský Žid. 

   
     

No, nevím no. Nějak mi to nesedlo a vlastně mě to spíš rozčilovalo. Dovršil to pak rozhovor, který s autorem na Novinkách vedla Lenka Hloušková, cituji:

Zjistil jsem, že – ač naše rody pocházejí z Karlovarska a Plzeňska – stopy vedou až k rabi Löwovi.

Jste tak zběhlý v dělání rodokmenů, že to víte?

Ani ne, ale napsala mi vzdálená příbuzná z Ameriky. Ozvala se přes web MyHeritage v momentě, kdy jsem připravoval knížku o golemovi. Byla to pro mne dechberoucí informace. Nechci, aby to znělo pyšně, ale cítil jsem, že rabi Löw měl úplně stejnou osobnost, svým způsobem stejný příběh jako já. Taky nebyl „doma“ přijat, uspěl nejdřív v Polsku, až pak se vrátil do Prahy.

Proslavil jste se nejdříve v Polsku, až poté v Česku?

Ano, pomohl mi spisovatel, novinář Mariusz Szczygieł. Několikrát veřejně prohlásil, že jsem pro něj největší český spisovatel a vydal mi v Polsku dva romány. Tak úžasné recenze a ohlasy, jako tam, jsem tady nedostal.

S Löwem mám společné i to, že se angažoval i politicky: jednal s císařem. Já lobuji za knižní kulturu v nejvyšších patrech politiky. Vedle toho se zabýval pedagogikou a vykládal kabalu srozumitelně. Mě baví psaní pro děti a také se snažím i ty nejsložitější věci sdělit jednoduše. A v pozadí jeho znalostí stála i matematika. Zkrátka mám pocit, že jsme stejné osobnosti. Skoro jsem se začal cítit až jeho reinkarnací – velmi mne to zasáhlo.

 

O autorovi pak více tady:

Martin Vopěnka (* 8. září 1963 Praha) je český spisovatel, publicista, nakladatel a cestovatel. Narodil se v Praze v rodině matematika Petra Vopěnky, pozdějšího ministra školství ČR, a Heleny Vopěnkové, rozené Levčíkové; po matce je židovského původu. Protože otec trval na jeho vysokoškolském vzdělání, vystudoval Fakultu jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT. Studium ukončil v roce 1987, vystudovanému oboru se však nikdy nevěnoval. Do roku 1990 pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze. V roce 1991 založil nakladatelství Práh. říležitostně píše polemické články, zejména do deníku Mladá fronta DNES. Je členem českého PEN klubu. V roce 2013 byl zvolen předsedou Svazu českých knihkupců a nakladatelů.
(zdroj wikipedie)



Jak praví oficiální anotace: Kniha si neklade za cíl nic menšího než zažehnout zájem o poznání - ať už rudolfinské doby, židovství, základů evropské vzdělanosti, anebo vlastních kořenů. V mém případě to úplně neklaplo... 

Tak budeme doufat, že další knihy od Ježíška budou trochu lepší (a budou: spoustu jsem si jich koupila sama:-)

Hodnocení: 60 %


Fučíková, Renáta a Vopěnka, Martin: Pražský golem, rabi Löw a moje židovská duše

  • Nakladatel: Práh
  • EAN: 9788076960602
  • ISBN: 978-80-7696-06
  • Doporučená prodejní cena: 369 Kč
  • Ilustrace: Fučíková, Renáta
  • Popis: 1× kniha, vázaná, 80 stran, česky
  • Rozměry: 19,5 × 24 cm
  • Rok vydání: 2025 (1. vydání)